Počítalo se, že se podaří zahájit povstání o rozsahu podobnému na Slovensku, ovšem to zůstalo pouze v plánech a poznámkách Bartoše a Hlavního velení v Londýně. Ovšem aniž by to naše vláda, Bartoš či někdo z čs. zpravodajců v Londýně tušili, tak Američané se s Brity domluvili, že nebude zásobováno povstání západním materiálem na území, které bude brzy osvobozeno Rudou armádou. A podle obav západních velmocí mělo na území, kam dorazí Rudá armáda, dorazit i prosovětské smýšlení. To bylo v průběhu pár let potvrzeno vítězstvím komunistů ve volbách roku 1946 a následným únorovým ,,převratem" v roce 1948.
Dalším ale bylo i to, že tradičně se britský zájem stále do oblasti Balkánu (hlavně osud Řecka, Jugoslávie a Turecka nebyl Britům lhostejný) a jižní a jihovýchodní Evropy (Itálie, kde byli komunisté silní-byla zde i komunistická odbojová organizace). Přestože se Britové snažili jednat i o budoucím vývoji Polska, kde Britové požadovali svobodné volby a demokratické zřízení, tak stála východní a střední Evropa na okraji britského i amerického zájmu. O tomto vývoji byly naše orgány informovány z Itálie, jak se později zmiňovali, přímo ,,z kuchyně" spojeneckého vrchního velení.
Během září až listopadu 1944 přicházela na stůl Vrchního velení v Londýně, podrobná hlášení od mjr. gšt. Aloise Schweitzera*. Ten se v roce 1944 zdržoval na území Itálie. Zde se původně připravoval k odletu na Slovensko, kde se měl připojit ke štábu div. generála Rudolfa Viesta stejně jako předtím i pplk. gšt. Hynek Souhrada.
*Tento muž byl svého času sledován i ministerstvem vnitra v exilu pro jeho a nikdy nepotvrzené sklony k fašismu a styky s arm. gen. Lvem Prchalem, jež vedl skupinu, která stála v opozici proti Benešově emigraci a jeho exilové vládě.
Armádní generál Rudolf Viest,
velitel povstalecké armády na Slovensku během SNP
Ovšem kvůli vývoji povstání na Slovensku zůstal mjr. gšt. A. Schweitzer v Itálii jako člen čs. vojenské mise v Itálii. Zde měl v jejím rámci na starost otázku dodávek zbraní na naše území a dodávky zbraní Spojenci do zemí střední a jihovýchodní Evropy (včetně území Československa!).
Už 5.září 1944 obdržel Štáb pro vybudování branné moci hlášení od mjr. A. Schweitzera, v němž bylo uváděno pro naše politické představitele londýnské vojenské emigrace dost informací o dodávkách zbraní a materiálu, v nichž stálo Československo na posledním místě. To určitě bylo pro naše představitele dost velké překvapení:
,,...Odesílání našich skupin, které mají nějaký úkol třebas nepatrně související s dodávkami materiálu, je úplně závislý na politické situaci a materiálním plánu Spojenců. Pokud se týká celkové organisace zásobování materiálem okupovaných území, vypadá situace takto:
Itálie, Jugoslávie, Rakousko, Maďarsko, Řecko, Albánie podléhá gen. Wilsonovi a ČSR a Polsko gen. Eisenhowerovi, když je zásobování prováděno ze středomořské oblasti. Veškeré zásahy odtud do sféry gen. Eisenhowera musí být řízeny a usměrňovány od hlavního velitelství-to jest z Londýna.
Okupované země mají stanoveno pořadí a také kvótu dodaného materiálu a počet nasazených letadel, který je měsíčně přidělen (jak pro materiál, tak pro osoby). Pořadí je zatím stanoveno takto: 1) sev. Itálie, 2) Jugoslávie, 3) Řecko, 4) Albánie, 5) Polsko, 6)Rakousko, 7) ČSR... V dnešní situaci, kdy je Řecko svobodno a Albánie má svobodné přístavy, vypadá situace takto: 1) sev. Itálie, 2) Jugoslávie, 3) Polsko, 4) Rakousko, 5) Maďarsko (spojenecké skupiny), 6) ČSR.
Tedy jsme až poslední v pořadí. Možnost odeslání je asi tato: Když všude nad okupovanými zeměmi bude špatné počasí, možno očekávat, že jeden letoun by shodil osoby nebo materiál. Z toho si lze udělati obraz jak a kdy přijedou určité naše skupiny nebo osoby a materiál na řadu.
I kdyby naše skupiny pověřené příjmem materiálu by byly shozeny u nás, nemají možnosti v dohledné době dostati nějaký materiál a jejich činnost se rovná nule. Již z propagačních je tato věc nemožná. Tím si lze vysvětliti proč tyto skupiny již zde čekají 6 měsíců, budou čekat až do konce války, nezmění-li se situace a nebude-li z Londýna nařízeno a zlepšeno pořadí a zvýšena a eventuálně stanovena kvóta materiálu a počet letadel pro naše země...Byl-li snad některý materiál dodán na Slovensko, dělo se tak z vlastní iniciativy zdejších činitelů, přes zákaz nebo stanovený program. Za což musíme být vděčni.
Je samozřejmé, že tato benevolence a samostatné jednání plk. Threlfalla a amerických činitelů nemůže jíti dále, poněvadž ostatní spojenci žárlivě střeží odesílání, mají zde styčné důstojníky, kteří mají své pořadí a svou pravomoc, pomocí níž si vynutí zákrok na nejvyšších místech. Je opravdu pak velmi těžké, aby řídící orgány se zodpovídaly z neustálého rušení programu v zásobování materiálu a odesílání osob. Z toho vysvítá, že vina spočívá také a hlavně u nás. Záleží na našich politických a vojenských činitelích, aby podnikli veškeré kroky, aby pro zásobování materiálem našich jednotek bylo stanoveno pořadí a zároveň určena měsíční kvóta materiálu v tunách. Dále zde u S. F. musí býti vyšší důstojník znající anglicky, který by pak spolupracoval se zdejšími činiteli.
Hlavní velitelství a politické vedení bude pak vyplňovati prosby tohoto důstojníka, uplatňovati je v Londýně, a tento pak rozkazy uplatňovati zde. Z Londýna to nesmí býti řízeno, poněvadž Londýn nezná a nemůže znát skutečnou situaci zde a dopadne to tak, jak vypadá skutečnost. Je velmi smutné, že jsme také spojenci a v kritické chvíli nebylo možno dosáhnouti zásobování materiálem, které bojující jednotky tak nutně potřebovaly. Vím přesně, že zde mají přesné zprávy o tom kolik a kdy bylo materiálu shozeno u nás z druhé strany. Je velmi zajímavé, že Poláci v kritické chvíli Varšavy dovedli dosáhnouti toho, že Varšava měla prvé pořadí i v počtu sestřelených letadel, dovedu si udělat představu kolik materiálu tam bylo shozeno. Neví jakými pocity se dívali naši bojovníci na oblohu, když jim létala letadla s materiálem nad hlavou-bohužel do Ploska....U spojenců je to zřízeno. Bohužel od nás chybí hlava dostatečně vybavená mající úřední pečeť a povolení k jednání nebo zastupování...zatím jsme se dostali do styku s Američany a Angličany a hledám pomoci zde co mohu, bohužel jsem sám pasažér, který se chce dostati k nám..Z toho všeho vysvítá, že je třeba, aby Hlavní velitelství zařídilo:
1) Naši političtí a vojenští činitelé prosadí v Londýně, aby bylo zlepšeno naše pořadí zde
2) Aby byl zvýšen (nejméně 6 letadel měsíčně) počet letadel pro operace do našich zemí, ať už s materiálem nebo osobami
3) Aby byl určen do bari pro SF a SIS vyšší důstojník pro spolupráci s Američany a Brity...Veškerá činnost závisí na politické situaci, kterou nutno bráti v úvahu, a která musí býti řízena z Londýna, podle zdejší situace a jež se dá posouditi, tak aby naše osoby doma netrpěly nedostatkem materiálu, zatím co zde jest materiálu dosti..."
Žádné komentáře:
Okomentovat