neděle 15. července 2012

K-Wagen (Německo)



K-Wagen, nebo též Großkampfwagen, se řadí do kategorie německých super těžkých tanků. Zcela jistě je výmluvná jeho hmotnost - 120 tun. Jeho historie se začala rozvíjet roku 1917, kdy ve stejnou dobu vznikaly i německé tanky typu A7V. V červnu téhož roku totiž německé ministerstvo obrany vydalo nařízení, podle níž se měli němečtí inženýři zabývat vývojem těžkého průlomového stroje s těžkou výzbrojí.

S nápadem se přihlásil Josef Vollme - armádní kapitán v záloze a inženýr Prüfungskommission Verkehrstechnische, což je technologická a dopravní výzkumní instituce císařské armády. Spoluautorem projektu byl kapitán Weger. Původní návrh počítal se strojem o váze 150 tun, poháněný dvěma motory o výkonu 200 HP!  Celková konstrukce nedovolovala přesun tanku po vlastní ose na delší vzdálenost, ovšem pro jeho rozměry byla rovněž vyloučena i doprava po železnici. Ovšem i tato situace byla záhy vyřešena a myšlenka to byla doslova šalamounská. Stroj by se dopravoval železnicí až na místo určení po částech.  Složen do kompletního celku měl být až na místě jeho budoucího nasazení. Je neuvěřitelné, že se konstruktérům podařilo ušetřit rovných 45 tun z původních 165 tun!

Německé ministerstvo přijalo návrh koncepce 28.června 1917 a objednalo 10 předsériových kusů, pět v továrně na kuličková ložiska v Berlíně a dalších pět u firmy Wegman a spol se sídlem v Kasselu.

Rozměry stroje dosahovaly délky 13 metrů, 6 metrů šířky a výška dosahovala 3 metrů. Pancéřová ochrana dosahovala síly od 10 do 30 mm. Dělostřeleckou výzbroj měla tvořit 4 děla ráže 77mm doplněná 7 kulomety Maxim 08/15. Celkovou zásobu kulometů mělo tvořit 21 000 nábojů. Původně se dokonce uvažovalo o instalaci dvou plamenometů, což bylo nakonec odmítnuto.

Produkce, která probíhala v berlínské Riebe-Kugellager (mimo jiné firma, jež se do té doby zabývala stavbou železničních mostů z ocele), ovšem díky stále menším a méně kvalitním dodávkám surovin se práce na prototypech stále prodlužovaly. Na žádost polního maršála Paula von Hindenburga byly do konce války téměř zkompletovány dva prototypy. Po přijmutí Německa mírových nabídek, oba prototypy zabavila dozorčí komise Dohody, která nechala oba stroje sešrotovat.

Jak již bylo zmíněno, stroj by byl ,,rozkládací" a to do šesti samostatných částí:
-kontrolní místnosti
-bojová místnost
-strojovna
-přepravní část
-dva ,,spony" s děly (2x2)

V samotném interiéru by domluva velitele se zbytkem osádky byla zaopatřena za pomoci elektrikou napájených světel. Řidič byl při jízdě doslova ,,slepý" a by byl po celou dobu jízdy odsouzen na pokyny velitele ohledně směru jízdy.

Samotnou zajímavostí je, že roku 1942 si Hitler nechal zhotovit dřevěnou maketu stroje v měřítku 1:1!



Technické údaje
Hmotnost 120 t
Délka 13 metrů
Šířka 6 metrů
Výška 3 metry

Výzbroj
Primární - 4 x 77 mm děla
Sekundární - 7 x 7.92 mm kulomety MG Maxim

Pohonná jednotka
Motor 2 x V6 Daimler-Benz  o výkonu 650 hp
rychlost 7.5km/hod
Dojezd 70km
Spotřeba 140 litrů/100km

Osádka - 22 až 27 mužů (rozdílné údaje). V různých odkazech jsem narazil na rozdílné údaje ohledně osádky, pouze stránky Wikipedie uvádí přesné rozmístění jednotlivých mužů ve stroji:
-velitel
-dva řidiči
-navigátor
-dělostřelecký důstojník
-12 dělostřelců
-osm mužů obsluhující kulomety
-dva mechanici

Fotky obou prototypů


Zdroje:
Wikipedie.org
achtungpanzer.com
forum.worldoftanks.com
landships.freeservers.com

pátek 13. července 2012

Minová pole v severní Africe

V červnu 1940 deklarovala Itálie válku mezi jí a Francií a Britským impériem. Zahájili ofenzivu do Egypta, kde ovšem slabší Britové zahájili protiofenzivu a vytlačili Italy do středu Libye - Kyrenaiky. Italové požádali o pomoc německého spojence - ten obrátil Brity na ústup, ovšem patová situace vznikla před bitvou u El Alameinu. Zde obě strany vybudovaly silná statická opevnění, zajištěných rozsáhlými minovými poli.

Po porážce u El Alameinu se německo-italské síly stáhly do Tuniska, 12.května 1943 síly Osy v Africe kapitulovaly. Sám Erwin Rommel se vyjádřil, že po kapitulaci německých vojsk zůstalo pouze v Libyi přes 80 000 kusů min všeho druhu. Část byla objevena a zneškodněna, ovšem i po 70 letech od vyhnání Němců z Afriky, je většina z nich stále aktivní a nebezpečná pro místní obyvatelstvo. Odpovědnost za jejich zneškodnění bylo ponecháni na místních vládách.

Nášlapná mina v okolí slavné bitvy u Bir Hakeim


EGYPT
Během druhé světové války položili Britové kolem 12 milionů kusů min, dalších téměř osm milionů bylo položeno v letech 1948-1980, převážně za arabsko-izraelských válek. Roku 1997 byl s major-generálem Ibrahimem Abdul-Fattahem, hlavním velitelem ženijních vojsk egyptské armády, natočen rozhovor, kde přiznal, že pouze toho roku bylo minami postiženo 8301 osob (civilních i vojáků) - 7611 bylo zraněno a 690 zabito.

LIBYE
Zde byla roku 1981 vydána tzv. Bílá kniha, kde je ukázáno, že od roku 1939 do roku 1975 má většinu násilných úmrtí na svědomí výbušnina, včetně civilního sektoru jako např. doly, ovšem s vyjímkou let 1969-70. Nejkrvavější rok je 1945, kdy většinou na pobřežních oblastech, bylo zabito minami 130 lidí.
Další mnohá minové pole se nacházejí podél libyjsko-egyptské hranice. Roku 1977 mezi těmito dvěma arabskými státy propukl ostrý bojový konflikt. Většina minových polí je tvořena nášlapnými minami.

Dokonce ještě během nedávné občanské války v Libyi použil režim Muammara Kadáfího množství min pro zadržení postupu povstaleckých sil.

TUNISKO
Žádné přesné údaje od druhé světové války nemáme, pouze jsou údaje, že roku 1943 bylo německo-italskými silami použito téměř 100 000 kusů min k zablokování spojeneckého postupu z Alžírska. Dokonce na minové pole doplatil americký generálmajor Edward Welvert.  v dnešní době (před obdobím ,,Tuniského jara") tuniská armáda každý rok byla schopna zneškodnit 200-300 min.

čtvrtek 12. července 2012

Počátek Svaté války proti nacistickému Německu


“Judea vyhlašuje Německu válku! Židé celého světa, spojte se! Bojkotujte německé zboží! Demonstrujte!”


Daily Express (Londýn) publikoval 24.března 1933 článek, že Židé zahájily svůj bojkot proti Německu a popsal nadcházející ,,svatou válku"



 Německo se během 20. a počátku 30.let změnilo z nestabilního státu s různými bojůvkami, vládou nemožnou prosazovat svá rozhodnutí, bankrotující, platící reparace v rámci Versaillské smlouvy a bez armády, na stát se slibně se rrozvyvijejícím se průmyslem, obnovovanou armádou a klesala nezaměstnanost. Ovšem na počátku 30.let došlo ke světové hospodářské krizi a jedna z politických stran v Německu - NSDAP - toho využila a označila Židy, jako již dříve, za viníky.

Poté, co na konci ledna 1933 se právě nacistická strana ujala moci v Německu, začaly pogromy proti Židům v ještě větším měřítku. Přibližně ve stejnou dobu se v hlavních světových novinách objevovaly titulky:"Judea vyhlašuje válku s Německem!" -  Daily Express, 24. března 1933
“Izraelský lid celého světa vyhlašuje Německu obchodní a finanční válku. Čtrnáct milionů Židů stojí pospolu jako jeden muž ve vyhlášení války Německu. Židovský velkoobchodník opustí svou firmu, bankéř burzu, obchodník svůj obchod a  nemajetný člověk svůj prostý dům, v rozkazu připojit se společně do svaté války proti Hitlerově lidu.” – Daily Express, 24. března 1933.
 Noviny celého světa uváděly, jak podnikatelé, bankéři, obchodníci židovského vyznání celého světa vyhlásili bojkot německého zboží. Tato skutečnost mohla opět uvrhnout Německo do hospodářské krize. Po celé Evropě, hlavně Varšavě, Paříži a také americkém New Yorku, vyhlásili židovští obchodníci bojkot zboží spojeného s Německem. Rovněž lidé židovského vyznání měli značný politický vliv na politiku britského impéria či na politiku Spojených států, se pokusili ve směnovnách odhlasovat embarga proti Německu.
Rovněž po celém světě se šířily židovské demonstrace pro ukončení diplomatických kontaktů s Německem. Například jenom 27.března 1933 v New Yorku protestovalo proti obchodním stykům s Německem 40 000 demonstrantů. Navíc mnohé židovské agentury upozorňovaly, že Německo do konce třicátých let rozpoutá agresi vůči okolním státům, hlavně s cílem o jejich vykořisťování a zlikvidování veškerého židovstva.Rovněž Bernard Baruch, židovský poradce prezidentů Roosvelta a Trumana, upozorňoval, že k válce může dojít kolem poloviny třicátých let.


Zdroje:
radicalrevival.wordpress.com
jewsagainstzionism.com
guardian.150m.com