neděle 21. července 2013

Projekt 14TP (Polsko)

Předpokládaná podoba


Současně s projektem 10TP se začalo pracovat v letech 1936 - 1937 i na projektu jeho těžšího protějšku - tanku 14TP. U stroje 14TP se inženýři a projektanti zbavili složitého řízení zadních kol, přidali posilovač řízení u předních kol a přidání dalšího páru pojezdových kol. Rovněž zde byla zavržena varianta kolo-pásového tanku a nový stroj měl býti čistě pásový.

Návrh tanku byl hotov začátkem roku 1938, ihned byly zahájeny práce na stavbě prototypu a do konce roku se podařilo prototyp zkompletovat z více než 60%. Zkompletování prototypu bylo plánováno na březen 1939, ale práce byly zastaveny pro nevhodný motor. Motor použitý u 10TP byl pro nový stroj příliš slabý a nové motory o výkonu 300 - 400 hp polské konstrukce byly teprve ve vývoji.
Jediný vhodný motor v Evropě byl Maybach HL108 o výkonu 300hp, problémem ovšem bylo, že se jednalo o motor německé výroby a politická situace ke koupi tohoto motoru nebyla vhodná.
Sice zde byla možnost koupě 10 motorů prostřednictvím Švédska v roce 1937, ovšem za tehdejší cenu si je Poláci nemohli dovolit a navíc by nedokázali všechny motory upotřebit.

Další informace o tomto stroji jsou dá se říci neznámé. Nedochovala se žádná výrobní dokumentace ani fotografie prototypu a všechny vyobrazení tanku (včetně vyobrazení níže) jsou německé nákresy, které vznikly podle polské projektové dokumentace a společných bodů v podvozku s typem Christie M1928 a Christie M1931.


Technické údaje:
Hmotnost:14 t
Posádka: 4

Výzbroj:
1 kanón ráže 37mm Bofors wz.36
2 kulomety CKM wz. 30 (jeden spřažený s kanónem)

Zřejmě se diskutovalo i o použití kanónu ráže 47 mm

Pancéřování:
Válcované plechy o síle
50 mm v čelních partiích
35 mm boky
10 mm podvozek, horní pancíř

Pohon:
12 válcový motor Maybach o výkonu  219 kW a 2.800 obr / min,

Rychlost: 21,4 km / hod


Zdroje:
wwiivehicles.com
en.wikipedia.org
wpk.p.lodz.pl
derela.republika.pl
forum.valka.cz

Projekt 10TP (Polsko)





Nový polský projekt měl pro roky 1936 - 1942 vyřešit polský problém všestranně použitelného tanku. Opět ve společnosti BBT Br. Panc se ujmuli tohoto úkolu. Již na konci 20.let, přesněji v roce 1928 si Poláci všimli nového amerického tanku Christie M1928. Proto armáda poslala kapitána Rucińskiho do Spojených států, aby zde získal plány, licenci a minimálně jeden postavený stroj. K tomu ovšem nikdy nedošlo, jelikož John Walter Christie, konstruktér tanku se bál, že Poláci za licenci platit nebudou a naopak tank můžou ještě okopírovat.

Proto začali polští inženýři pracovat koncem roku 1930 na vlastních návrzích se známými technickými údaji amerického vzoru, přesněji podle dvou amerických modelů - Christie M1928 a Christie M1931. Většina ,,známých technických údajů" byla složena z poznámek a náčrtků kapitána Rucińskiho, reklamních letáků a již několika málo známých fotek amerického vzoru. Roku 1932 již byly připraveny základní konstrukční výpočty a nákresy, ovšem projekt byl pozastaven, jelikož se podařilo získat z Velké Británie lehký tank Vickers Mark E. Ten se stal základem pro lehký tank 7TP, jemuž byla dána veškerá priorita.

Navíc roku 1934 byla zahájena likvidace Vojensko-výzkumného ústavu, takže pod dohledem komise byly zničeny i dokumentace, získaná v rámci licence. Likvidaci přežilo pouze několik ručně psaných poznámek a kreseb. Z tohoto ,,nic" byl 10.března 1935 zahájen projekt s názvem 10TP pod velením majora Rudolfa Gundlacha. Výzkumný tým se skládal z inženýrů Jana Łapuszewski , Stefana Ołdakowski , Mieczysława Staszewski , Kazimierza Hejnowicze a procesního inženýra Jerzyho Napiórkowski.

Přestože ještě v průběhu roku 1936 probíhala výroba prototypu, bylo vozidlo již navrženo do plánů na výstavbu tankového vojska. Celkem  se počítalo, že budou vybudovány celkem 4 tankové prapory po 16 kusech tohoto tanku. Jednalo se o koncept tankových jednotek polské armády, jež měl platit pro roku 1936-1942. Tankové prapory měly podléhat pod dvě speciálně pro tento účel vytvořené motorizované jízdní brigády.

V roce 1937 začala montáž prvního prototypu v oblasti státních strojírenských podniků ( PZInż.), přesněji v továrně Ursus u Varšavy. Práce podléhali pod velení kapitána Kazimierze Grünera. Kompletace prototypu skončila v červenci 1938. Celková doba výroby prototypu byla prodloužena tím, že již dříve bylo rozhodnuto o použití zahraničních dílů, jako třeba motor s větším výkonem.




Technické údaje:

Tank 10TP tank měl široký trup, jež umožnil, aby dva členové posádky seděli vedle sebe (řidič a střelec z kulometu) a prostornou dvoučlennou věž. Řešení problému jízdy na kolech nebo na pásech bylo kompletně zpracováno podle amerického vzoru, nicméně polští konstruktéři vyvinuli nové, větší pásy, hnací řetězová kola a způsob spojení pásů s koly. Řízení pomocí hydraulických mechanismů bylo celkově moderním řešením, jelikož umožňovalo otočení a změnu směru jízdy stroje přímo na místě v libovolné rychlosti.


Spojka a převodovka - suchá lamelová hlavní spojka s mechanickou převodovkou, stupně rychlosti - 4 stupně vpřed, 1 zpátečka.
Hydraulicky ovládané boční spojky s bubnovými brzdami, mechanické koncové převody přenášející sílu pro pohon ozubených kol a poslední dvojice kol pro silniční provoz. Převodovka pohánějící zadní kola umístěna uvnitř své houpací paže.

Podvozek - 4 párů velkých dvoulůžkových roadwheels s gumovými okraji, odpružené nezávisle na houpací ruce a vertikální spirálové pružiny s nastavení tuhosti (pružiny na předním párem kol byly vodorovně). Hnací ozubené kolo je v zadní části, vloženém v přední části. Přední pár roadwheels byla řiditelná, na otočných nápravách. Druhá dvojice kol hydraulicky zvednutím za řízení bez stopy. Single-pin, single-kovové ozubené dráhy, každý z 65-67 odkazy, link šířka cca. 350 mm, rozteč cca. 170 mm, délka stopy na zemi cca. 334 cm, stopa cca. 224 cm. Když sesedl, byly stopy dát na blatníky a pevné s pruhy.

Elektrická instalace - generátor 300 W, baterie 120 Ah. A plánované komunikační prostředky byly N2C rádio věžového výklenku a telefon.

Měrný tlak    0,47 kg / cm ² (na dráze)
Max. příkrost    37 °
Převýšení příkopu    220cm
Hloubka brodění    100cm


Pohon tanku obstarával 12 válcový americký motor La France  o výkonu 210 - 240 HP.
Objem nádrží    130 l
Rychlostní řazení - 5 stupňová převodovka

Dojezd:
silnice: 210 km
terén: 130 km
Rychlost    50-75km/h

Specifikace:
Hmotnost    12,8 t
Délka    5,4 m
Šířka           2,55 m
Výška    2,2 m
Posádka    4

Pancéřování:
Pancéřování bylo z válcovaných pancéřových plátů svařovaných k sobě.

Trup: čelo, boky, zadní část: 20 mm
Podvozek a střecha trupu:  8 mm
Věžička - čelo a boky: 16 mm

Výzbroj:
1x kanón ráže 37 mm Bofors wz. 36
Kadence    12 ran za minutu
Úsťová rychlost    800-870 m / s
Účinný dosah    4000 m
Maximální dosah    6500 m
Munice: předpokládáno 80 nábojů

2x kulomety ráže 7.92 mm CKM wz.30
Kadence    500 ran / min
Úsťová rychlost    845 m / s
Použitá munice 7.92 × 57 mm Mauser
Munice: předpokládáno 84500 nábojů (338 pásů po 250 nábojích)




Testy a konec projektu 10TP:
Tank vyjel na svou první trasu do terénu až 16.srpna 1938, řidičem byl vojenský specialista seržant Polinarek pod osobním dohledem náčelníka zkušebního a experimentálního odboru předsednictva technické studie na obrněnou techniku (Biuro badan Technicznych Broni Pancernych BBT Br.Panc.) Kapitána Leona Czekalskiho.  Testy byly drženy co nejvíce v tajnosti, jelikož se polská armáda obávala výzkumné činnosti německého Abwehru. V průběhu testovací jízdy se došlo k závěru, že pro velkou fyzickou námahu při řízení je stroj vhodný pro jízdu jen po pevných podložích.

Kapitán Leon Czekalski z BBT Br.Panc hlásil:
,,... Tank odjel z oblasti WD v 09:25 hod. a dorazil do Pomiechówek ve třináct hodin, takže ujel 57,3 km za 2 hodiny a 20 minut ... Následující průměrná rychlost - bylo dosaženo: tvrzená silnice - 34,5 km / h , polní cesta - 20,6 km / h ...
Tank je vynikající řídit na prašných cestách, přejíždí jakýkoli oblouk s lehkostí ... v krajině s nerovnostmi či krátery věřím, že nabídne dobré vlastnosti ke střelbě. Přední blatníky jsou příliš krátké, prach nepohlcují a ten jde přímo před průzor řidiči ... Rovněž prach a písek se až moc usazuje v převodovce ... tank do strmého kopce (cca 35 ° - 40 °) jede bez zachytnutí podvozku o převis, v případě brodění vodou není problém projeti vodou nad úroveň podvozku ... Na cestě zpět se (tank) dostal do hlubokého příkopu u silnice v Lomianki (asi 2 m hluboká), s uřezaným stromem poblíž silnice ... Tank vyjel z příkopu na zpátečku bez problémů ... Důvodem sjetí do příkopu bylo dočasné selhání brzd ...
Poznámky: výsledek první testu na silnici ve vzdálenosti trasy 111 km byl uspokojivý, pokud jde o rychlost a překonání terénních nerovností."


Přesto pro velké mechanické závady (převodovka, selhání brzd) je stroj odstaven, teprve 30.září téhož roku je přesunut do výzkumných dílen, kde byly provedeny konstrukční změny. Dne 16. ledna 1939 je stroj testován pod dohledem svého hlavního návrháře během zkušební jízdy do blízkých Łowicz. Poté během 22. až 25.dubna 1939 stroj ujel v rámci testovacích jízd celkem 610 km. Do tohoto data stroj již ujel celkem 2000 km.

Poté byl stroj opět odeslán do výzkumných dílen, kde zkontrolovali jeho technické opotřebení. Motor a podvozek byly kompletně rozebrány a zkoumány úrovně jejich poškození a opotřebení a dělány návrhy možné příčiny poruch a jejich odstranění. V průběhu těchto testů někteří inženýři konstatovali, že stroj měl býti čistě pásový, jelikož přizpůsobení stroje pro jízdu na kolech i pásech bylo až příliš složité a přidávalo stroji a hmotnosti. Rozdíl v této hmotnosti by bylo možné vykompenzovat zesílením pancéřování či výměnou za výkonnější hlavní zbraň.

Sériové výrobě, jež by zcela určitě po odstranění technických problémů následovala, zabránila německá invaze v září 1939.

Maskovací zbarvení:

Prototyp byl nastříkán standardním polským kamuflážním schématem složeným ze tří barev:  pískovou žlutou a tmavě hnědou přes hnědo zelené podkladové základní zbarvení.  Barevné plochy byly přestříkané, s měkkými přechody, tvary byly převážně horizontální. Interiér byl malován v písku.




Zdroje:

wwiivehicles.com
en.wikipedia.org
wpk.p.lodz.pl
derela.republika.pl
forum.valka.cz

pondělí 15. července 2013

Samochod pancerny wz.31 \ wz.33 "Ursus" (Polsko)

Samochod pancerny wz.31

Samochod pancerny wz.31

Tento stroj měl býti nástupcem starších nepovedených strojů wz.29. Starších strojů wz.29 bylo vyrobeno pouze 13 kusů, jelikož tato konstrukce má své výhody v podobě silné výzbroje a silného pancéřování, ale nesplňují základní požadavky polské armády v oblasti mobility. Práce na novém projektu začaly v roce 1930, zřejmě pod vlivem sovětské konstrukce BA-27M. Díky vzoru předlohy byl použit podvozek s nápravou 6x4, který zaručil možnost použití mohutnější výzbroje a silnějšího pancéřování. Samozřejmostí byla i lepší průchodnost členitým terénem s pevným podložím.

Problém s podvozkem pro polské konstruktéry vyřešila švýcarská firma Saurer SA, jež se zabývala výrobou zemědělských strojů a tahačů. Přestože nový stroj měl wz.29 nahradit, bylo ze staršího předchůdce použito množství původních komponentů jako byla např. věž.

Vývoj nového stroje začal v roce 1931. Projekt byl svěřen firmě BK Br.Panc WIBI. Přestože firma se s tímto zadáním vypořádala poměrně rychle (svůj projekt reprezentovala polskému velení ještě téhož roku), byl stroj celkově zklamáním. Stroj byl příliš dlouhý, mezera trupu mezi prvním a druhým párem kol byl příliš dlouhý, čili muselo dojít ke zpevnění konstrukce a tím i nárůstu hmotnosti stroje na 7 800 kg.

Touto hmotností došlo ke zhoršení jízdních vlastností včetně jízdy po nezpevněném povrchu a zatáčení při ostřejších odbočkách. V porovnání s obrněným automobilem wz.29 dosáhl nový projekt vysoké rychlosti a i přes svou mohutnost a těžkopádnost dokonce i lepších výkonů nejen na silnici, ale dokonce i v terénu. Výška automobilu byla vyšší než u předchůdce.


Pancéřování stroje bylo složeno z desek o síle 12 mm na předních partiích stroje, boky a záď byla 5 mm. Podle jiných údajů měla být síla pancéřování 13 mm na předních partiích a 6 mm na bocích a zádi. Pancéřové pláty byly připevněny k ocelové konstrukci za pomoci nýtů a držáků na konstrukci. Nejvíce byly pancéřovány prostory motoru a kabiny. Naopak podvozek neměl pancéřování žádné.

Výzbroj tvořil jeden kanón Puteaux SA 1918 ráže 37 mm v šestihranné věži a čtyřmi kulomety wz.25. Problematika kulometů je celkově složitější a je mnoho dohadů zda statickou výzbroj tvořily jen dva kulomety a dva byly záložní. Uvádím následující údaj:
 - jeden kulomet v zádi vozidla
 - jeden kulomet ve věži jako protiletadlová obrana
 - jeden kulomet v přední partii vozidla
Možností bylo i použití čtvrtého kulometu místo kanónové výzbroje. Munice se skládala z 100 nábojů do děla a 8000 nábojů pro 4 kulomety.

Pohonnou jednotku stroje tvořil 6ti válcový 4 taktní benzínový motor vodou chlazený motor Saurer BLD o výkonu 100HP. Tento motor mu zřejmě s největší pravděpodobností dodával rychlost 55-60 km/hod na pevném terénu. Původně byl ve hře i návrh na instalaci 4-válcový dieselový motor stejného podniku, ovšem projevil se menší výkon motoru.
Obsluhu vozidla tvořilo pět mužů.

Stroj byl předveden v roce 1931, ovšem vojenská komise jej odmítla z důvodu vysokých pořizovacích a možných údržbových nákladů. Celková cena jednoho stroje by činila 160 000 zlotých, přičemž cena za podvozek by byla 61 000, za pancéřování a výzbroj by byla rovných 99 000 zlotých!

Technické údaje:
Hmotnost: 7.8 t
Posádka: 5
Rozměry:
 - délka 700 cm
 - šířka 208 cm
 - výška 260 cm

Výzbroj: jeden 37 mm Puteaux SA 1918,

Pancéřování: 5-12 mm

Podvozek rámová konstrukce, dvojí poloha vedení, přední řiditelná kola
Pohon: 6x4




Samochod pancerny wz.33


Samochod pancerny wz.33 Ursus

V průběhu jednoho roku byl však projekt obrněného automobilu wz.31 přepracován. Hlavním rozdílem bylo použití podvozku nákladního automobilu Ursus, jež se v Polsku vyráběl v licenci a čili neměl být problém s dodávkou náhradních dílů. Podvozek měl standardní suspenzi na listových pružinách. Přední kola byla jednoduchá, vzadu bylo použito čtyř dvou párových kol. Všechna kola jsou vybavena pneumatikami o velikosti 20 x 7,5 dm.

K pohonu měl sloužit motor Saurer BLD, ovšem ten se ukázal jako nepoužitelný (či nestihl býti nainstalovaný), proto se konstruktéři museli uchýlit k použití méně výkonného, ale masověji používanějšího. Původně zamýšleli osadit stroj motorem Polski FIAT-122B, ovšem ten se ukázal svými rozměry a výkony jako nepoužitelný pro obrněné automobily. Rozhodli se proto pro použití 6ti-válcového benzínového motoru Hotchkiss o objemu 3,5 litru, s maximálním výkonem 70 koní, jež umožnil rychlost 60km/hod a dojezd 300 km.

Pro usnadnění možné výroby byli konstruktéři nuceni snížit plochu dotyku motoru s přepážkovou deskou. Navíc měl být motor umístěn blíže bojovému prostoru, kudy měl vést i odvod benzínových spalin a vodních výparů. Tento princip byl použit už u obrněných automobilů z první světové války.

Po předvedení stroje byly doporučeny opět úpravy. Zadní kulomet musel být zvednut na stejnou úroveň jako průzor řidiče. Bylo rovněž doporučeno přidati další tři průzory, po jednom na bocích a jeden v zádi. V roce 1934 tedy polské armáda objednala 62 kusů, ovšem později byla objednávka stornována z důvodů, že stroj svými výkony nijak nepřekonává wz.29.

Technické údaje:
Hmotnost: 6,1 tuny
Posádka: 5 - Dva řidiči, dva kulometčíci a velitel
Rozměry:
 - délka 6510 cm
 - šířka 1950 cm
 - výška 2480 cm

Výzbroj (dvě verze):
37mm kanón Hotchkiss a tři kulomety 7,92 mm (100 nábojů a 6000 nábojů)
čtyři 7,92 mm kulomet (8000 nábojů)

Pancéřování:
boky, střechy: 6 mm
přední: 13 mm

Podvozek: rámová konstrukce, dvojí poloha vedení, přední řiditelná kola
Pohon: 6x4


Zdroje:
dobroni.pl

aviarmor.net

Samochód pancerny wz.29 (Polsko)



Vznik vozidla:
Polopásový obrněný automobil wz.28 (polské označení Samochód pancerny wz.28) byl pro polské velení velkým zklamáním. Proto ihned po zavedení automobilu wz.28 byla vypsána soutěž na nový obrněný automobil pro polskou armádu. Nový stroj měl býti celkově nadřazenější oproti svému předchůdci:
 - lepší pancéřování
 - lepší průchodnost terénem
 - silnější výzbroj

Aby byly tyto body splněny, bylo potřeba najít i nový, lepší podvozek vhodný ke stavbě nového obrněného vozu. Tato situace byla celkem rychle vyřešena - v květnu 1924 podepsalo smlouvu na dodávku tří tunových automobilů Berlietów CBA a 1,5 tunových automobilů SPA 25 / C Polonia.


Je vcelku zajímavé, že konstruktéři zašli si pro inspiraci až na počátek světové války a za vzor pro nový stroj jim byl britský Austin a sovětská kopie Austin-Putilov. Hlavní inspirací byly dvě rychlosti jízdy směrem vzad, čímž měl být stroj schopný ústupu bez toho, aby se složitě musel otáčet a vystavit se nepřátelské palbě nechráněný.  Konstrukce věže byla uzpůsobena použití dvou zbraní najednou - kulomet a dělo, uspořádány naproti sobě, v případě obrněného protivníka mohlo střílet dělo, v případě pěchoty se věž otočila o 180 stupňů k použití kulometu. Většina zdrojů uvádí, že se Poláci inspirovali francouzským strojem Laffly S15 TOE, ale vzhledem k tomu, že francouzský stroj se objevil až roku 1934, lze spekulovat, že naopak koncepci věže okopírovali Francouzi od polského stroje.
Projekční práce byly hotovy v první polovině roku 1929.

Zkoušky prototypu ukazují, že i přes výhody, jako relativně silná výzbroj a pancéřování, měl stroj velké nedostatky. Jednalo se především nízkou rychlost a manévrovatelnost a velmi špatnou pohyblivost v terénu. Použitý podvozek i motor nebyl vhodný pro obrněný automobil. I samotná výzbroj i přes dobu svého vzniku byla již zastaralá. Rovněž zde byla znatelná absence rádio vybavení.

Celkově bylo v letech 1930 - 1931 vyrobeno pouze 10 kusů vozidla (podle dokumentů z roku 1934). I když uvádí se i 13 vyrobených strojů, zde zřejmě půjde i o úpravu ze strojů wz.28. Celkem se k červenci 1939 jednalo o 8 rezervních-mobilizačních strojů a pět školních.  Celkově jsou známy stroje pouze těchto výrobních čísel:  6608, 6628, 6753 a 6755. Minimálně jeden stroj (6814) byl upraven na stroj propagandy s reproduktory. Zajímavostí je, že probíhaly práce na nástupci na podvozku vozu wz.29 Saurer 6x4, též označen jako Samochód pancerny wz.31.





Technická stránka vozidla:

Rozměry vozidla:
Délka   5 510 mm
Šířka   1 850 mm
Výška   2 470 mm

Jiné údaje:
Hmotnost   4 800 kg
Osádka 4 (velitel, řidič, zadní řidiče a zadní střelec)

Pancéřování korby tvarově bylo poplatné době vzniku. Pancéřování, tvořeno tvrzenými válcovanými pláty z niklové ocely, bylo spojeno nýty. Jednotlivé pláty byly efektivně zkoseny pod různými úhly. Rovněž jako u staršího předchůdce nebyl ani tento stroj pancéřován zespodu, čili pro něj mohla konec cesty znamenat i protipěchotní mina. Celkové pancéřování stroje dosahovalo údajů:
Čelo trupu:    6 - 9 mm
Boky trupu:    9 mm
Záď trupu:    7 mm
Čelo věže:    9 mm
Boky věže:    9 mm
Záď věže:    9 mm


K pohonu tohoto kolosu sloužil
 - motor Ursus A
 - celkový výkon 35 hp při 2600 ot/min
 - Max. rychlost na silnici:    35 km/h
 - Max. rychlost v terénu:    25 km/h
 - Zásoba PHM:    105 L
 - Dojezd:    380 km na silnici / 250 km v mírném terénu


Mechanická převodovka měla čtyři stupně pro jízdu vpřed a jeden pro jízdu vzad. Hnaná byla pouze zadní náprava, vybavená dvojitými koly. Obě nápravy byly vypruženy pomocí listových per.
Originální byla konstrukce věže, která tvarem osmiúhelníku mohla pojmout vyzbroj tvořená kanonem SA-18 Puteaux ráže 37 mm a dvěma kulomety Hotchkiss ráže 7,92 mm.




Výzbroj:

37 mm kanón Puteaux 18
 - počet ve stroji: 1
 - munice: 96 ks (v zásobnících po 24 ks)

Původně francouzský, krátko hlavňový kanón SA-18.
 Jednoduchá, velmi spolehlivá zbraň. Rychlost střelby 10 ran za minutu. Nevýhodou byla malá úsťová rychlost 500 m/sek. - průraznost 12 mm plech.

Celkem lze použít čtyři druhy munice:
PT munice Mle 1892 - úsťová rychlost - 388 m /s, hmotnost - 500 g, z toho 15 g výbušného materiálu. penetrace - 12 mm
PT munice (protitanková střela - APCR) Mle 1935 - úsťová rychlost - 600 m / s, hmotnost - 390 g, brnění penetrace - 21 mm na vzdálenost 400 metrů
Tříštivá MLE 1916 - úsťová rychlost 367 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 30 g, rozsah - cca 2500 m
Tříštivá MLE 1937 - úsťová rychlost - 440 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 56 g


7,92 mm kulomet Hotchkiss vz. 25
 - počet ve stroji: 2-3
 - munice:  4032 ks (pro 3 kusy)

Jedna zbraň umístěna na levé straně věže, v úhlu 120 °, druhá v zadní části trupu na levé straně . Původně býval použit i třetí kulomet na věži jako protiletadlový, ale v průběhu 30.let byl odstraněn. Munice byla rozložena v 16 kulometných pásech po 252 ranách.





Stroj zničený 3.září

Nasazení:
První četa o třech strojích byla otestována již roku 1931 na manévrech společně s 10 tančíky Carden-Loyd Mk.VI a 15 novými kulometnými tančíky TK-3. Ve třicátých letech byly polské obrněné automobily opakovaně reorganizovány a umísťovány postupně ve Lvově (jako eskadra obrněných vozů 4. jízdní divize), od roku 1931 v Żurawica (jako první četa 2. praporu 2. obrněného pluku), v roce 1934 dočasně v Poznani (skládající se z 1. praporu obrněných automobilů), pak v Bydhošti (jako 8. obrněný prapor obrněných automobilů).

Od 1936 byli stroje umístěny v tankové škole (CWBrPanc) v Modlinu tzv.  ,,11. experimentálním praporu obrněného vzdělávacího střediska."

Na konci srpna 1939, během mobilizace bylo osm vozů wz.29 přiděleno k 11. obrněné divizi v Modlinu. V září 1939 stroje tvořily eskadru složenou ze sedmi vozů, která je součástí 11. tankového praporu jako průzkumná vozidla, jeden sloužil chvíli jako velitelský stroj čety.

1.září 1939 - u obce Mazowsze stroje posilnily obranné linie u Východního Pruska. V prvních hodinách války tyto stroje ostřelovaly na silnici Janowo - Skorupki postupující německou pěší kolonu. Ve večerních hodinách zaútočily osádky těchto vozidel na postupující německé průzkumné automobily a všechny tři zničily. Ovšem poškození měly utrpět i dva polské stroje a měl býti zraněn i velitel čety.

3.září - jeden stroj, původně odeslaný jako posila k jednotkám u obce Grudusk byl zničen průzkumnou jednotkou SS "Der Führer" podléhající 8. tankové divizi Wehrmachtu. Díky tomu se musí zbývajících 11 kusů polské obrněné techniky bránit německému postupu třetího praporu motorizovaného pluku SS "Deutschland".

4.září - během bojů osádky automobilů zničily dva německé tanky Pz.I, snažící se obejít pozice obránců a kolem 15.hodiny zničily střelbou německý vlak, v jednom z vagónů uhořel archív německého štábu, včetně map postupu a rozkazy pro pozdější postup.

7.září - stroje podporují protiútok u obce Ostrow Mazowsze, zničí zde dvě nepřátelská obrněná auta za ztráty jednoho vlastního stroje

12.září - k ránu naráží osádky strojů wz.29 na stroje wz.34 od 61.Squadrony u obce Siedlce na německou kolonu od Kampfgruppe "Steiner" zahrnující motocyklovou četu, obrněnou techniku pancéřových granátníků a protitankovou četu. V krátké potyčce dva německé obrněné vozy byly zničeny, německá pěchota bez vlastní protitankové obrany ustoupila a možnému postupu polských sil zabránilo zničení jednoho ze strojů a zapojení německého dělostřelectva do boje (Pak 35/36 ráže 37mm). Polské síly ustoupily do obce Seroczyn, ovšem i odsud musely pro možnost obklíčení ustoupit.
Posilou se stal příchod 62.průzkumné roty tanků TK-3 a TKS. Poté tančíky, obrněné automobily a pěchoty s jezdectvem zaútočily přes brod, ovšem byly odraženy. První vozidlo wz.29 bylo zničeno již před mostem, zatímco tančíky uvízly v bažinatém terénu. Poláci museli nakonec ustoupit do Garwolina.

Celkové ztráty z této bitvy pro Poláky činily: dvě auta wz.29, jedno či dvě auta wz.34 a 62 pěšáků. Tančíkům se nakonec podařilo dostat z bažinaté oblasti a ustoupit. Nicméně tento boj zastavil německý postup k Visle v tomto směru. Ve večerních hodinách došlo k další ztrátě stroje wz.29 během průzkmné činnosti, osádce se ovšem podařilo zachránit a utéci do svých linií. Celkově v tento den činily ztráty strojů wz.29 tři kusy.

14.září - poslední přežívající stroje ustoupily do Lublinské oblasti, kde se původně zamýšlelo jejich rozdělení mezi Lublinskou obrněnou brigádu a Varšavskou obrněnou brigádu, ovšem po obklíčení oblasti se od tohoto plánu odstoupilo. Všechny zbývající stroje byly zničeny 16.září, když se ukázalo, že pro ústup do lesů s písčitým podložím jsou příliš těžké. Díky tomu tyto stroje chyběly 18.září ve střetnutí u  Tomaszów Lubelski, kde byly polské síly poraženy.

Po skončení bojů v Polsku měla několik strojů ukořistit německá armáda a používat je jako policejní. Konce války se nedočkal žádný.


Zdroje:
derela.republika.pl
fronta.cz
forum.valka.cz
valka.cz
pl.wikipedia.org

vojsko.net