středa 29. září 2010

Karel Čurda

Karel Čurda


Dětství:
Karel Čurda se narodil 10.10.1911 v Nové Hlíně u Třeboně. Narodil se v rodině zemědělského dělníka Františka Čurdy a matce Rosalii (roz. Nováčková), jež byla ženou v domácnosti. Karel se narodil jako páté dítě. Celkově měl čtyři sourozence:

sestra Marie *1897 +?
bratr František *1902 +1976
sestra Růžena *1904 +?
bratr Josef *1915 +1915 (zemřel po narození)

(*v případě ? se mi nepodařilo dohledat údaj)

Karel bydel se svou matkou u svého staršího bratra Františka v Novém Ulíně, kde navštěvoval základní školu. Poté studoval 2 roky na Měšťanské škole. Později pracoval jako dělník.


Služba v Československé armádě:
Roku 1933 nastoupil povinnou základní službu v armádě. Nastoupil k pěšímu pluku č.29 v Jindřichově Hradci a sloužil u odloučeného III.praporu 12.roty v Třeboni. Prošel důstojnickou školou a povinnou službu ukončil v hodnosti desátníka. Od roku 1935 sloužil stále v armádě jako desátník délesloužící. V červnu 1938 byl propuštěn a nastoupil jako dozorce Finanční stráže. Po okupaci Československa odešel do Francie, kde vstoupil v srpnu 1939 do Cizinecké legie.


Vypuknutí války, Británie, parašutistický výcvik:
Po vypuknutí války se přesouvá do Agde, kde sídlí formující se československá armáda ve Francii. Zde je zařazen jako četař délesloužící k 10.rotě.
1.ledna 1940 je povýšen na rotného (délesloužícího). Od května 1940 se zúčastní se svou 10.rotou ústupových bojů, až nakonec odplouvá lodí Mohamed El Kebir do Velké Británie. Zde je přiřazen k automobilní rotě jako řidič. Je hodnocen jako tichý, svědomitý a samotářský typ.

19.září 1941 je vyslán do základního sabotážního kursu ve Skotsku. Následující měsíc je jeho výcvik zaměřen na seskok padákem. V lednu 1942 je vybrán pro zvláštní účely a úkoly v naší vlasti, kam se má dostat jako člen výsadku. Po výcviku je zařazen ke skupině OUT DISTANCE. V noci z 27. na 28.března 1942 se snáší nad českou zemí směrem k ní tři padáky.


V Protektorátu:
Skupina OUT DISTANCe je tvořena třemi muži. Je tvořena jejím velitelem nadporučíkem Adolfem Opálkou a desátníkem aspirantem Ivanem Kolaříkem. Čurda dostává jako člen skupiny hodnost pobočníka velitel skupiny, čímž se stává v tomto trojčlenném výsadku druhou nejdůležitější osobou. Úkolem operace byla sabotáž plynárny v Praze-Michli. Dalším úkolem bylo dopravení náhradní vysílačky typu Mark III a kódovacího klíče pro skupinu Silver A. Skupina měla po uskutečnění sabotáže dál působit v odboji, např. navádět spojenecká letadla na cíle za pomocí radiomajáku EUREKA.

Operace sebou nesla od počátku problémy, když byla vinou navigační chyby polské posádky výsadkového letounu Handley Page Halifax RAF skupina vysazena u obce Ořechov nedaleko města Telč, namísto plánovaného místa seskoku u obce Kopidlno u Jičína v Čechách. Při tomto seskoku si navíc velitel Adolf Opálka poranil vážně nohu. Kolaříkovi vypadla při ukrývání padáku peněženka s doklady a s fotografií jeho dívky Milady Hrušákové s věnováním a její adresou. Dalším problémem bylo, že se parašutistům nepodařilo najít shozený kontejner s materiálem a tak velitel rozhodl o zakopání EUREKY a rozpuštění skupiny.

Ivan Kolařík se vydal zpět k rodině do Valašského Meziříčí. Ovšem později spáchal sebevraždu, kdy byl na něj vydán zatykač i s fotografií. Ivan Kolařík se 1. dubna 1942 otrávil nedaleko města Vizovice. Čurda se později opět sešel s Opálkou někdy v dubnu v Praze. Společně se skupinou Silver A se zúčastnil navádění bombardérů nad plzeňskou Škodovku. Ovšem akce se nevydařila a společně s Opálkou se opět vrátili zpět do Prahy.


Atentát a Čurdova zrada:
Je 27.května 1942 a v Praze vjíždí do prudké zatáčky černý Mercedes se dvěma muži, z nichž je jeden Reinhard Heydrich, zastupující protektor pro Čechy a Moravu. Tuto akci provedli Jan Kubiš a Jozef Gabčík. NA této akci se podílel i Adolf Opálka. Všichni tři se později ukryli s dalšími parašutisty v kostele sv. Cyrila a Metoděje.
Čurda se, po repesáliích vyvolaných atentátem na zastupujícího říšského protektora, ukrývá u své matky nedaleko Třeboně. zde se z rádia dozvídá o vypálení a vyvraždění obce Lidice. Proto posílá anonymně, ve strachu o bezpečí své i své rodiny, udání na četnickou stanici, ve kterém vyjmenoval pachatele atentátu. Ovšem ta to odsouvá ze stolu jako nevěrohodné.

Čurda se proto objevuje po třech dnech, 16.června 1942, před budovou pražského Gestapa v Pečkově paláci. Zde udá jména všech parašutistů, o kterých věděl i jejich úkryty. Tím se stává konfidentem Gestapa. Sám později, během obléhání parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resselově ulici Gestapem, žádá ostatní parašutisty o to, aby se vzdali bez boje. Odpovědí je mu výkřik ,,Ty zrádče!" a střelba zevnitř hrobky směrem okénkem ven. Díky jeho zradě se později daří Gestapu odhalit většinu spolupracovníků domácího odboje.
Karlu Čurdovi byla vyplacena odměna půl milionu říšských marek, tj. 1/4 celkové vypsané odměny 2 milionu říšských marek. Později se oženil s Němkou a žil v Praze pod krycím jménem Karl Jerhot.

15.května 1945 je zatčen ve svém bytě v Praze. později je odsouzen k trestu smrti a 29. dubna 1947 oběšen v Pankrácké věznici. Čurda odmítl ve svém závěrečném prohlášení prosbu o milost.

Zdroje:
Kdo byl kdo
Wikipedie
lib.cas.cz
valka.cz

neděle 19. září 2010

Boj v kostele sv. Metoděje a Cyrila - pražská Reslova ulice (18.6.1942)

Atentát na Heydricha Němce z míry nevyvedl a snažili se za každou cenu dopadnout atentátníky



Atentát na Heydricha, úkryt v kostele a Čurdova zrada:
Když 27.května 1942 spáchali parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík atentát na Heydricha, stálo se jejich dopadení a pomsta prioritou protektorátních orgánů prioritou číslo jedna. Ovšem najít atentátníky se podařilo až 16. června 1942 když se parašutista Karel Čurda přihlásil na místní úřadovně gestapa. Ještě podle jeho výpovědi stihli Němci pozatýkat téhož dne většinu lidí jež parašutistům pomáhali. Současně gestapo zjistilo pravé identity hledaných-Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Adolf Opálka, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc jež se všichni ukrývají v chrámu sv. Cyrila a Metoděj v pražské Reslově ulici. Celé tři týdny se zde sedm těchto odbojářů a parašutistů schovávalo, ovšem Karel Čurda, taktéž parašutista kolaboroval a vyzradil úkryt parašutistů a jejich kontakty na služebně pražského Gestapa.

Boj v kostele a sebevražda zbývajících parašutistů:
Ráno 18.června, o 4.10 hod., obklíčilo chrám nad 800 německých vojáků. Po prohledání bytu kostelníka, němečtí vojáci po obklíčení kostela a zajištění palebného krytí za pomoci kulometů MG-34 z oken protějších domů. První skupina přibližně o 20 německých vojáků, vstoupila do kostela, přičemž je ,,přivítala" palba ze samopalů Sten a výbuchy granátů Adolfa Opálky, Jana Kubiše a Josefa Bublíka, jež byli nad Němci ve výhodě díky převýšení, když na ně stříleli z patra kostela. Byly následně odraženy i další dva pokusy Němců o proniknutí do kostela. Odpor těchto tří mužů skončil až po třech hodinách, když jim došly náboje.

Záběr z ulice. Zde jsou patrné hadice, jimiž se Němci pokusili parašutisty vyplavit.

Adolf Opálka nakonec s těžkými zraněními, způsobenými německou palbou, ukončil svůj život výstřelem do spánku ze své pistole. Bublík se pokusil o totéž, ale Němcům padl do rukou ještě krátce před smrtí, zemřel až při převozu do nemocnice. Jediný ze sedmi parašutistů, kteří se zde skrývali, Jan Kubiš, byl tak těžce zraněný z toho boje, že nemohl ani spáchat sebevraždu, ten padl do rukou Němců živý, ale rovněž zemřel při převozu do nemocnice.


1) Fotografie zábradlí balkónu, odkud vedli parašutisté Opálka, Kubiš a Bublík palbu na Němce, pronikající do kostela.
Dodnes jsou patrné na zábradlí stopy po palbě německých vojáků.
2) Vstup do krypty.

Zbylí parašutisté se ukrývali ve kryptě kostela, mezi hroby. Zde se neúspěšně snažili prorazit únikovou cestu směrem do kanalizace. Vedl tam přístup pouze malým větracím ze západní části kostela a okýnkem z ulice. Opět se Němci pokusili apelovat na parašutisty a jejich beznadějnou situaci. Odpovědí jim byla palba ze samopalu okýnkem ven. Po neúspěchu plynových slzných granátů, které byly parašutisty opět vyházeny Němcům pod nohy. Současně se německým vojákům podařilo objevit i vchod do krypty. Jeden voják se spustil na provaze, ale následně byl svými kolegy vytažen s prostřílenými nohami.
Němci ze zoufalství zavolali i pražské hasiče, jež se pokusili parašutisty vyplavit. Hasičům se podařilo sebrat parašutistům jednu z mála výhod, žebřík, kterým se dostávali k okénku. Hasiči opět vstrčili hadice okénkem do krypty a opět zapnuly vodu. Zevnitř se po pár minutách ozvalo několik výstřelů. Zbylí parašutisté spáchali sebevraždu.
Německé ztráty během boje se sedmi parašutisty, jež obětovali svůj život v boji proti nacistům, nejsou známé.

3. září 1942 odsoudil stanný soud v Praze biskupa Gorazda, předsedu sboru starších pravoslavné církve J. Sonnevenda, faráře V. Čikla a kaplana V. Petřeka k trestu smrti.


J. Kubiš, J. Gabčík


J. Valčík, A. Opálka



J. Bublík, J. Hrubý, J. Švarc


Jozef Gabčík-nar. 8.4.1912-padl při bitvě v kostele 18.6.1942
Jan Kubiš-nar. 21.6.1913-padl při bitvě v kostele 18.6.1942
Josef Valčík -nar. 2.11.1914-padl při bitvě v kostele 18.6.1942
Adolf Opálka-nar. 4.11.1915-padl při bitvě v kostele 18.6.1942
Josef Bublík-nar. 12.2.1920-padl při bitvě v kostele 18.6.1942
Jan Hrubý-nar. 4.3.1915-padl při bitvě v kostele 18.6.1942
Jaroslav Švarc-nar. 11.5.1914-padl při bitvě v kostele 18.6.1942


Zdroje:
Publikace:
Dva proti říši - Jiří Šulc
Kronika druhé světové války*
(*nakl. Fortuna Print)

Internet:
lib.cas.cz
toulavakamera.ct24.cz
Wikipedie
radio.cz

sobota 18. září 2010

Pošta československých legií ve Francii

Pošta československých legií ve Francii
Jaroslav J. Verner

Vydáno: 2002
Vydavatelství: Society for Czechoslovak Philately (USA)
Počet stran: 84
Jazyk: Anglicky, česky
Náklad: 650ks
Cena: 240 Kč



Úvodní text chybí, ovšem to není za chybu. Jako úvod použiji citaci z knihy o poštovní službě:
Polní pošty na úrovních armády a divizí zahájily činnost až v prosinci 1914. Marocké divizi byla přidělena polní pošta s číslem 109. Se zlepšením poštovního styku se přání českých dobrovolníků být v písemném styku prudce zvedlo. Polní pošta na frontě v Champagni pracovala velmi dobře.
Doručení dopisu nebo dopisnice do Paříže trvalo pouhé tři dny. Balík byl od dne odeslání žádosti dodán do týdne. Písemný styk s rodinou v Čechách byl mnohem obtížnější, i když někteří dobrovolníci mohli udržovat pravidelný styk s rodinami prostřednictvím Čechů žijících ve Švýcarsku či Španělsku. 

....Čeští dobrovolníci byli součástí francouzské armády a vztahovaly se na ně stejné vojenské poštovní předpisy jako na jiná francouzská vojska. Výsady podávat poštovní zásilky bez vyplacení (Franchise Militaire) byly vojskům přiznány 3.srpna 1914, avšak jen pro dopisnice a dopisy se základní sazbou do hmotnosti 20g včetně.

Moje hodnocení:
Kniha formátu A5 se čte i přes to, že na každé stránce jsou dva sloupce-anglický a vedle český překlad, velmi dobře. Velmi srozumitelná. Kniha i přes svou osmdesáti stránkovou velikost, je bohatá na informace, jsou zde fotky našich příslušníků armády v zahraničí, jsou zde i zmínky o naší slavné rotě Nazdar! apod. 

Jsou zde i ukázky jednotlivých razítek jako pošt v Cognac, razítko čs. cenzora v Nantes, řadové razítko PP 217 či ukázky dopisů v originálním pojetí. Kus papíru, otrhaného zubem času, napsaným snad čímkoliv, od rtuti až po obyčejné tužky, opatřené i několika razítky.


lístek poslaný mezi dvěma čs. legionáři v říjnu 1918

B-17

Když se nedaří, co se dařit má, aneb jak mě naši sejmuli

Guinnessova kniha leteckého boje - Robert Jackson

Guinnessova kniha leteckého boje



Autor: Robert Jackson
Překlad: Václav Němeček
Nakladatelství: Mustang Ltd.
Počet stran: 270
Obal: tvrdá vazba
ISBN: 80-7191-065-1
Vydáno: 1993


Text distributora:
Prezentativní publikace zabývající se historií ,,hrozby nebe" od roku 1794, kdy byla nedaleko od Paříže vytvořena první balonová jednotka, až po operace Pouštní štít a Pouštní bouře v letech 1990 a 1991. 
Největší pozornost je pochopitelně věnována bojům druhé světové války, kde je řada kampaní rozebírána skutečně den po dni. Cennou součástí knihy je velké množství kvalitních a neznámých fotografí, od německého Parsevalu I z roku 1909 až po moderní stroje let devadesátých. Kniha obsahuje podrobnou chronologii a řadu neznámých faktů.



Můj názor na knihu:
Kniha je poměrně čtivá. Určitě zaujme nejednoho leteckého odborníka (amatéra) a i čtenáře co chodí do knihkupectví s tím, že ,,děti potřebují do školy učebnici angličtiny."

Kniha mě v antiku oslovila už jenom názvem, nevěděl jsem co od ní očekávat a se zájmem si ji prohlížel a tu a tam četl celých dvacet minut. Nakonec sem si ji nesl domů s pocitem, že ,,konečně si opět něco zajímavého si opět přečtu" a peněženka s úlevou ,,zase jsem o kilečko lehčí"  :D :D


Ukázka z knihy:
19.října Letouny Pe-2 272.noční bombardovací divize podnikly bombardovací akce na podporu prvního sovětského protiútoku na sever od Stalingradu. Vykonaly 375 vzletů na cíle v městě. Před každým útokem jim vyznačily cíle dvojplošníky Po-2 světelnými pumami. Po-2 se rovněž osvědčily při zásobování obránců Stalingradu. V září až prosinci vykonaly 1008 letů jen pro 62.armádu na pravém křídle fronty, přičemž přepravily 200 tun nákladu.

25.listopadu Luftwaffe se všemi silami snažila zásobovat obklíčenou 6.armádu ze vzduchu. K dispozici bylo 11 skupin Ju 52/3m a dvě Ju 86, celkem na 320 strojů, avšak ve skutečnosti byla provozuschopných jen jedna třetina. V důsledku toto dostal Stalingrad v prvních dvou dnech pouze 65 tun pohonných hmot a střeliva místo očekávaných 300. Operaci posléze ještě zhoršilo špatné počasí.

Bojová letadla-druhá světová válka Charles Catton

Bojová letadla-druhá světová válka
Charles Catton


Překlad: Martin Moudra
Nakladatelství: Václav Sojtka a Co.
Počet stran: 111
Obal: tvrdá vazba
ISBN: 80-7237-403-6
Vydáno: 2001


Text distributora:
Více než padesát nejdůležitějších letounů druhé světové války představených v různých modifikacích vytvořených pro úlohy, jež měly ve válce plnit. každý letoun je barevně vyobrazen ze tří pohledů-celkem přes 170 ilustrací. Ke každému letounu patří tabulka s technicko-taktickými daty-přináší údaje o výzbroji, posádce, rozměrech a váze letounu.


Můj názor na knihu:
Knihu jsem si pořídil ze zajímavosti. jsou zde uvedeny pouze nejznámější letouny války, jako bf-109, He-111, SM-79, Spitfire, A-20 Boston, Ki-43, B-25 apod. Celkově mi zde chybí méně známé letouny, většinou polského (jež je zde uveden pouze v případě PZL.11), francouzského (pouze D.520) či za Itálii pouze SM-79 nebo FIAT G.55.

Již zmíněné letouny francouzského, či italského a polského letectva zde mohly býti popsány více, i bez ohledu na zvýšení ceny. Kniha ovšem se bude spíše hodit více modelářům a leteckým laikům. V těchto případech byl spíše doporučil kniha pana Schmida (http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=826.0). Cenově celá kolekce vyjde sice dráže, ale určitě výhodnější koupě než této knihy.


Ukázka z knihy:
He-111 navrhli bratři Siegfried a Walther Gunterovi jako civilní dopravní letoun, který mohl být snadno upraven na bombardér pro tajně vyzbrojenou Luftwaffe. První prototyp byl zalétnut 25.února 1935. Prototypy byly odvozeny od jednomotorového He 70 Blitz, který právě vstupoval do služby u letecké společnosti Lufthansa. Letoun vykazoval mimořádné výkony, které dokonce byly lepší než u většiny soudobých stíhacích letounů.....

...Ačkoliv nasazení nad velkou Británií zřejmě představovalo zlom v kariéře ,,stojedenáctek" využití a další vývoj typu pokračovaly prakticky po celou dobu války. Nejpoužívanější verzí byl He-111 H-6, který mohl nést dvě torpéda po 765kg a byl vyzbrojen šesti 7,92mm kulomety MG-15 a jedním dopředu střílejícím kanónem ráže 20mm. V pozdějších letech války nasazovala Luftwaffe He-111 jako transportní nebo sloužily jako nosiče stále odvážnějších experimentů tajných zbraní.

Brno pod Hákovým křížem - Zbyněk Válka

Brno pod hákovým křížem
Zbyněk Válka



Nakladatelství: Votobia s.r.o.
Počet stran: 156
Obal: tvrdá vazba
ISBN: 80-7220-167-0
Vydáno: 2004


Text distributora:
Přímou součástí říšské politiky se stalo heslo ,,Zpět do Říše!" a Hitler po stabilizaci vnitřních poměrů a dokonalém ovládnutí Německa začal naplňovat podstatu svých slibů - návrat Německa na velmocenskou pozici, ztracenou po první světové válce. Pochopitelně na úkor států, jejichž existence ho bytostně iritovala - Polska a Československa. Zprvu se, vojensky ještě slabý, stylizoval do role mírotvorce, který se stará jen o chléb svých milých poddaných, a podporu ,,československým" Němcům poskytoval skrytě.
Ti ale v jeho plánech na ovládnutí českého prostoru nakonec měli hrát klíčovou roli. Nevylučoval sice pozdější užití vojenské síly, ale byl od takových kroků odrazován vlastní generalitou, a tak se rozhodl využít viditelné slabosti nejsilnějších evropských mocností a pokusit se získat ,,starý německý prostor" tzv. ,,legální" cestou.

Můj názor na knihu:
Knihy pana Zbyňka Války jsou pro mě velice příjemné čtení o dějinách naší vlasti v této temné době. Samotná kniha popisuje poměry mezi německými a českými obyvateli Brna už od dob Rakouska-Uherska, přes jeho rozpad, vznik 1. Republiky Československé a ,,Pomnichovskou republiku", pozdější okupaci 15.března 1939, následnou dobu protektorátu až do osvobození Brna Rudou armádou roku 1945. Kniha popisuje i nucený odsun německého obyvatelstva.

Je pěkné, že se podobných publikací dočkala i města Jihlava, Plzeň, Hodonín apod.

Ukázka z knihy:
ZÁBAVA VE STÍNU ŠIBENIC

V tom, co hodlali Němci tolerovat v kulturní sféře a oblasti zábavy a oddechu, měli jasno. Cílem jejich úsilí mělo být:
1. Rozbití českého úsilí o vlastní státnost
2. Zachování českého národního svérázu
3. Začlenění česko-moravského prostoru do Velkoněmecké říše

Pomine-li uvažované ,,poválečné definitivní řešení české otázky" (,,Čech koneckonců nemá v tomto prostoru co pohledávat"), snažili se Němci uplatňovat tato kritéria celou válku.

Třída Ivan Gorov


Třída "Ivan Rogov"


Sovětské obrněné kolové transportéry BTR-80 během výsadku z výsadkového plavidla třídy "Ivan Gorov"

Třída Ivan Rogov se skládá celkem ze třech těchto plavidel. V sovětském námořnictvu nesly označení velká výsadková plavidla. Svou velikostí patří mezi plavidla LPD, výsadková doková plavidla. Lodě třídy Ivan Rogov mají podobně velký dok jako lodě typu LPD, ale mají i znaky lodí LST například příďovou rampu. Mohou vézt tři vznášedla typu Lebeď nebo šest výsadkových lodí typu Ondatra o výtlaku 135 tun. Dále slouží také k přepravě zesíleného praporu námořní pěchoty včetně obrněných transportérů nebo kolem čtyřiceti vozidel tankového praporu námořní pěchoty. Na lodi je umístěno pět vrtulníků typu Kamov Ka-27 Helix.

Technické údaje:
Druh   výsadková doková loď (LPD)
Posádka   250 + 550 vojáků
Délka   159 m
Šířka   24,5 m
Standartní výtlak   14 225 t
Rychlost   26 uzlů (46 km/hod)
Výzbroj   
1 x spřažený 76 mm kanon
4 x 30 mm CIWS
1 x MLRS
1 x dvojité odpalovací zařízení střel hladina-vzduch