sobota 25. srpna 2012

Werner Karl von Haeften



Je 20.července roku 1944, na východní frontě se nezadržitelně blíží sovětská vojska k Německu, na Západě spojenecká vojska se dostala z normandského předmostí a valí seku Paříži. Téhož dne se ve Vlčím doupěti koná schůze Adolfa Hitlera s německým generálním štábem, aby zde přítomní rozebrali situaci na frontách a jejich stabilizaci. Nachází se zde i plukovník hrabě Claus Schenk von Stauffenberg, náčelník štábu berlínského Všeobecného vojskového úřadu. Společně s ním i poručík armády Werner von Haeften. Kdo to je?



Werner von Haeften se narodil 9.října 1908 v Berlíně jako syn Agness (rozené von Brauchitchs) a prezidenta Národního archívu Hanse von Haeftena. V mládí vystuduje právnickou fakultu a poté pracuje v bance v Hamburku. Od roku 1934 působí v diplomatických službách. Ve stejném roce se stává členem Kreisauského kruhu (skupina Němců s protinacistickým smýšlením).
Po vypuknutí války roku 1939 je povolán k Wehrmachtu (branné moci). Účastní se hlavně bojů ve Francii (1940), kde utrpí těžká zranění, z kterých se vyléčí až roku 1941. Na východní frontě, kde se setkává i s masovým vyvražďováním Židů, Cikánů a jiných etnik, se začíná jeho pohled na nacistický režim obracet. Roku 1942 je zraněn v boji a ze zranění se zotavuje v blízkém zázemí - jedná se o střelné ranění do pánve.

Roku 1943 je opět v boji zraněn (střelou do zad) a převezen do lazaretu v Berlíně, kde se pod dozorem primáře Ferdinanda Sauerbruche vyléčí (jedná se o stejného lékaře, jež léčil von Stauffenberga). Jeho dalším působištěm se stává ministerstvo generálplukovníka Friedricha Olbrichta. Poté se stává pobočníkom (adjutantem) Clausa Schenk Graf von Stauffenberg na Oberkommando der Wehrmacht v hodnosti nadporučíka (Oberleutnant).

Přidává se ke spiklencům, s cílem zabít říšského kancléře Adolfa Hitlera. Cestoval společně s Stauffenbergem do Vlčího doupěte jako jeho adjutant. Oba projdou kontrolami hlídek SS bez problémů. Zde oba sestaví na toaletě bombu. Původně měly to býti dvě bomby, ovšem kompletace jde pomalu a jsou i vyrušeni, když je Stauffenberg povolán do poradní místnosti, kde již se nad mapami sklání Hitler se svými generály. Stauffenberg si s aktovkou stoupá co nejblíže k Hitlerovi, po zraněních se omlouvá blízkou přítomností špatným sluchem po zraněních z bojů.

Stauffenberg pokládá aktovku a omlouvá se, že si potřebuje odskočit. Aktovku nechává na místě a vzdaluje se k automobilu, kde již na něj čeká právě von Haeften. Oba opět bez problémů projedou kontrolami hlídek. Během jízdy vyhazuje druhou nepoužitou výbušninu z auta a oba míří na nejbližší letiště k cestě do Berlína. V případě úspěšného atentátu vystoupí v Berlíně jako tajemník ministerstva zahraničí, což by se rovnalo odpovědnosti navázání kontaktů se Západními mocnostmi a dohodnutí příměří.

Po ztroskotání pokusu o převrat je zatčen vojáky SS společně s Friedrichem Olbrichtem, Albrechtem Ritter Mertz von Quirnheim a Clausem Schenk Graf von Stauffenberg. Ještě 21.července stojí vedle von Stauffenberga na dvůr říšského ministerstva války, německy Bendlerstrasse. Údajně při výstřelech popravčí čety se pokusí skočit před von Stauffenberga, s cílem ochránit ho tělem před salvou. Střely ovšem proletěly těly obou dotyčných. Život obou skončil pár minut po půlnoci 21.července 1944.

Jeho tělo bylo společně s těly ostatních spiklenců zpopelněno a rozházeno po nádvoří.



Během své služby během války získal následující ocenění:
Železný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy
Odznak za zranění ve stříbře
Medaile za východní frontu

Po válce:
in memoriam prohlášen hrdinou Německého odboje proti tyranii Německé Třetí říše


Zdroje: http://cs.wikipedia.org
spartacus.schoolnet.co.uk
forum.axishistory.com
ww2gravestone.com
http://forum.valka.cz

Lehké opevnění vz.37 typ C-180 (ČSR)




Po anšlusu Rakouska sousedním Německem se zvýšila hrozba německého útoku, nyní hlavně na jižní Moravu, kde do té doby neprobíhaly žádné opevňovací práce. Právě připojení Rakouska k nacistickému Německu, které si rovněž dělalo územní nároky i na Československo, se rozjely opevňovací práce i na jihu Moravy. Právě úseky jižní Moravy se odlišují od jiných po celé republice svou rozlišností, převážně atypicky řešených stavebně.

Nejvíce těchto atypických objektů se nachází na Stavebním úseku 5 Vranov:
-LO vz. 37 C-180
-dvoupatrový LO vz. 37A-160X
-LO vz. 37 C s odvětráváním střílny
-LO vz. 36 jednostřílnový (samozřejmě nebyl budován v rámci stav. úseku 5, ale nachází se v této oblasti)
-Objekty pouze s jedním periskopem atd.


Prvně jmenovaný objekt je nejvíce záhadou, jelikož se jedná o pouhých 5 objektů, nemajíc na území Československa obdoby. Díky širokému půlkruhovému průzoru v přední části objektu měla posádka široký výhled - odtud pochází jedna z domněnek o pozorovacím objektu. Mou další domněnkou je i možnost využití co by dělostřeleckého objektu - mnoho pevnůstek Atlantického valu byla podobného stavebního provedení a jejich výzbrojí byly dělostřelecké zbraně různého charakteru.

Přestože tedy čs. archivy o původním účelu pevnůstek mlčí, KVH 19 na jaře 2009 udělal v této pevnůstce cvičení a ukázalo se, že na betonový stůl pod rozměrným otvorem pasuje těžký kulomet vz. 7/24, takže jeho význam je více jako bojový objekt než jako pozorovatelna. Přes všechny teorie o využití půlkruhového (180 stupňů) průzoru jako pozorovatelny, střílny apod. je více než patrné, že osádka byla vystavena přímé palbě z ručních zbraní, granátů a bohužel i dělostřelectva. V pevnůstce, která byla de facto vystavena palbě všeho druhu, se nebylo téměř kde skrýt, jelikož pevnůstka byla jedinou velkou otevřenou bojovou místností. Chybí i zalomená chodbička, která je u opevnění vz.37 neodmyslitelná.

Všechny objekty se nachází v severozápadní části Vranovské přehrady (objekty č.1201, 1214, 1216) a dva na břehu Dyje východně od Hardeggu (2064, 2068). Všechny objekty mají zadní nezalomený vstup, pouze č.2064 má boční vstup. Jedna z pevnůstek je situována v nepřístupné první zóně národního parku Dyje.  Další lze nalézt na poloostrově Babka nad hladinou vranovské přehrady.



Stěny objektu dosahují následujících hodnot:
-čelní stěna 30 cm
-strop 40 cm
-boční stěna 30 cm

Dá se říci, že se jedná o zodolněné postavení těžkého kulometu TK vz. 24 na polním podstavci. Objekt nedisponuje ani odvětráváním, periskopy či jiným vnitřním vybavením. Pouze chybějící dokumentace ŘOP by zcela vyjasnila, zda byly tyto objekty bojové, zda byly v září 1938 připraveny k boji, či zda li vůbec byly někdy nějak osazeny vnitřním vybavením.

Přestože opevnění vz.36 i vz.37 se na podzim roku 1938 dostalo do střetů se sudetoněmeckým Freikorpsem, není známo, zdali se do bojové akce dostaly i pevnůstky typu C-180. Stejně záhadný osud s pevnůstkami pokračuje během války i po válce, kdy není známo zda a jak je využila německá, po válce opět československá armáda.


Zdroje:
fronta.cz, forum.valka.cz
ropiky.net, nppodyji.cz
muzeum-vranov.sweb.cz
archivmw.modelforum.cz

neděle 5. srpna 2012

BYLO BY ČESKOSLOVENESKÉ OPEVNĚNÍ PRO NĚMCE AŽ TAKOVÝ ŠOK?




Německému vrchnímu velení byla známa skutečnost, že československá armáda buduje při hranicích (hlavně s Německem) železobetonová opevnění. Nejprve byla k fotografování využívána letadla civilní společnosti Deutsche Lufthansa, přičemž snímací zařízení, umístěné v podlaze trupu, obsluhoval telegrafista. Vyjímkou nebývalo, že o jeho poslání nevěděl ani kapitán letounu. Jindy se ovšem stávalo, že se na těchto akcích přímo účastnili i samostní piloti - jednalo se hlavně o fingované ztráty orientace v terénu, navigační chyby - cílem se bylo dostat do zájmových sfér, převážně pohraničních oblastí, o nichž Němci věděli, že zde dochází k výstavbě vojenských objektů.
Vyjímkou nebylo ani využívání školních a sportovních letadel, pro lety přes Československo využívali Němci jako záminku dálkové lety do Rakouska a Maďarska. V letech 1934-35 převzala tuto činnost letecká jednotka Staffel Rowehl, nebo též SOBIA (Sonderbildabteilung des RLM), činnosti používala letadla Junkers W 34 s kamerami Zeiss Aerophotograf Dresden. Roku 1935 byla převedena pod Luftwaffe jako Abteilung ZbV (útvar pro zvláštní použití), přičemž se v té době jednalo o nejutajovanější jednotku Luftwaffe.
K průzkumu jednotka používala letouny typu Ju-52, Ju-86 a He-111 vybavené kamerami formátu 30x30cm, jednotku v letovém parku ,,posílily" i dva prototypy Do-17.

Postupně byly na novou verzi - F-1 - letounu Do-17 přezbrojeny různé průzkumné útvary, největší byla AuFkl.Gr. (F) 122 - dálkozvědná:
verze F-1 - 355 km/h v 4000 m

Následovaly další speciálně upravené verze Do-17:
verze P - ve výšce 3500m rychlost 434 km/hod a dolet 1250km
verze R - ve výšce 3500m rychlost 532 km/hod a dolet 2250km

To znamenalo, že pro standartní stíhací letoun, který představovala Avia B-534 s maximální rychlostí 380-390 km/h a dostupem 10 600 metrů, byly průzkumné verze Do-17 nezastihnutelné.  O něco lépe na tom byla naše stíhačka proti typům:
 Ju-52, který dosahoval maximální rychlosti 265 km/h (dostup 5490m)
 Ju-86, který dosahoval maximální rychlosti: 420 km/h (dostup 13 000m)
Proti typu Ju-86 pouze za předpokladu, že německý stroj ztratí z různých důvodů výšku, porucha na přístrojích atd. což by mnohdy bylo zbožné přání pilotů.
Navíc se Němcům podařilo zhotovit přesné plány československých pohraničních oblastí, dokonce z několika snímků zahrnující panoramatické, šikmé, kolmé záběry. To potvrzuje, že Němci byli v té době na světové špičce ohledně fotografické letecké výstroje. Největší rozmach byl v květnu 1938, kdy německé velení dokončovalo finální fáze plánu k útoku na Československo (plán Zelený - Fall Grün).
K fotografování vybraného území Československa byly použity kamery pro zachycení térénu v měřítku 1: 75 000. Ironií osudu je, že se jednalo o mapy zakoupené přímo v Československu, v Německu rozmnožený. A tak mapy Československa se na německých štábech začaly plnit přetisky linií opevnění, dokonce i jednotlivých objektů, jejich kabeláže, místa plánovaných překážek...
Po válce byla na německém Okresním úřadě v Opavě objevena složka s nápisem PŘÍSNĚ TAJNÉ. Nikdo nevěděl, k čemu se materiál vztahuje, teprve hodně později v nich byly rozpoznány mapy a fotodokumentace československého stálého opevnění v okolí Opavy. Na velmi kvalitních záběrech šlo rozeznat jednotlivé objekty, linie překážek, palebné vějíře zbraní, výkopy a přístupové cesty. Podle vegetace mohl průzkum proběhnout někdy v průběhu července roku 1938.

Ani po 30.září 1938 nepřestaly přelety německých výzvědných letadel nad česko-slovenské území...