pátek 27. září 2013

Podvozek z tanku H-35 s věží z tanku T-26 (Rumunsko)


Tank Hotchkiss H - 35 je původem francouzský předválečný tank pro podporu pěchoty. Jeho vývoj probíhal souběžně s typem R-35 firmy Renault, ovšem výroba a zařazení R-35 probíhalo pomalu a tak byla francouzská armáda nucena i přes horší výkony i po H-35. Oba typy si byly celkově podobné, ovšem H-35 dosahoval horších jízdních vlastností. 

Celkem bylo vyrobeno 1063 tanků typu R-35/39 a 40 pro francouzskou armádu, dalších 550 kusů bylo uvolněno pro export. V průběhu srpna a září 1939 bylo do Rumunska v rámci exportu dodáno 41 kusů tohoto tanku. Další čtyři kusy polské armády byly internovány po ústupu z Polska. Celkem rumunská armáda disponovala 75 kusy tanků tohoto typu. 

Stroje byly zpočátku nasazeny na východní frontě, odkud byly ovšem staženy po prvních bojích a sloužily nadále k výcviku (zřejmě během bojového nasazení nedošlo k žádným ztrátám). Ovšem v průběhu bojů bylo stále viditelnější, že krátký francouzský kanón ráže 37 mm na tanky protivníka stačit nebude, bylo rozhodnuto o přestavbě tanků.

Přestavba spočívala v usazení věže ze sovětského tanku T-26 s kanónem ráže 45 mm. Celkový počet přestavěných tanků není známý, víme ovšem minimálně o jednom tanku, ukořistěném německými silami po přestupu Rumunska na stranu Spojenců. 

V rumunské armádě stroje sloužily jako výcvikové a jako rezervní ve zbarvení zelené khaki a bojového nasazení se nedočkaly zřejmě ani po rumunské ,,změně kabátů." Kořistní stroj v německé armádě měl být zřejmě přestříkán tankovou šedou a opatřen kříži na bocích a zádi věže. 

Tanky podle fotografie byly zřejmě silně opotřebovány provozem. Zřejmě i kořistní stroj skončil v rámci německé armády boje proti partyzánům v týlových složkách či jako rezervní - reálného frontového nasazení se ovšem nedočkal. Celkový válečný a poválečný osud těchto tanků je neznámý - zřejmě byly jako většina nepotřebné techniky sešrotovány. 

Lehký tank 9TP (Polsko)



Na začátku roku 1938 si vedení polské armády uvědomilo, že potřeba nástupce tanku 7TP je více než akutní a projekty nových strojů 10, 14, 20 a 25 TP jsou ještě v dalekém očekávání, rozhodlo se o přepracování tanku 7TP. Nevýhodou tanku bylo jeho slabé pancéřování, silné opotřebení během služby a již zastaralá koncepce stroje.

Pancéřování nového stroje mělo činit celkově:
Čelo: 40 mm korba
Bok/Zadní kryt motoru : 13 mm
Vrch podvozku : 6 mm (věž), 13 mm korba
Podvozek: 6 mm
Vrchní kryt motoru: 5 mm
Věž: 40 mm čelo, 15 mm boky
Vrch věže : 10 mm

Pohonnou jednotkou nového stroje se měly stát dieselový motor Saurer CT1D (PZInż. 155) nebo nový polský benzínový motor PZInż. 725. Oba motory navíc byly chlazené vodou, čili nemusely býti nad motorem umístěny v pancéřování mřížky, ale pevné pancéřové pláty, což zamezilo proniknutí hořlavé látky, nečistot a střepin z granátu do motorového prostoru. Motory rovněž byly lehčí, čili nový stroj byl lépe pancéřován a mírně rozměrnější, což uvítaly osádky.

V květnu 1938 nainstalovali do jednoho vyrobeného tanku (registračního čísla 1766) motor CT1D na základě rozhodnutí Edwarda Habiche. Tento stroj byl poté testován v Centru pro výcvik posádek obrněných strojů v Modlinu. Výsledky testů nebyli nijak kladné, přestože se ukázala možnost reálného navýšení hmotnosti tanku o 210 kg.



Ovšem odtud se vývoj tanku rozdělil na dva znesvářené týmy - Edward Habich chtěl pokračovat v již zavedené koncepci tanku s motorem Saurer CT1D, polská armáda ovšem chtěla provést úpravy tanku pro vhodnější usazení motoru PZInż 725 (na základě hodnocení Návrhářského týmu technického výzkumného úřadu obrněných sil - BBTBP) a pokračovat v této variantě. Přestože byla koncepce BBTBP považována za lepší, byly nakonec přijaty návrhy firmy PZInż z důvodů menší časové náročnosti projektu a rychlejšího zavedení stroje do výroby.

Důvodem pro urychlení výroby se stala mezinárodní situace, které se nevyvíjela ve prospěch Polska. Dne 29.června 1939 již polská armáda objednala 100 kusů sériových tanků, přestože poslední dodělávky firma na dvou prototypech dodělala později a byly testovány teprve 28. a 31. července a 3.srpna 1939. Testy byly úspěšné, ovšem tank dosáhl menší rychlosti, než se očekávalo - 26,6 km / h na silnici  a 11,5 km / h v terénu.


Kolik již bylo přesně tanků vyrobeno před válkou se neví, víme jistě, že v září 1939 bylo vyrobeno 11 kusů, což by odpovídalo objednávce 100 kusů do června 1940.  Celkově pokud víme, bylo tedy vyrobeno 11 sériových strojů, plus dva prototypy. Všechny tanky vyrobené do pádu Polska byly zařazeny do 2. roty lehkých tanků ve Varšavě a sloužily až do kapitulace města 27.září 1939.


Pravděpodobně jediná fotka tanků 9TP


Technické údaje
Délka    4,56 m
Šířka    2,43 m
Výška    2,30 m
Hmotnost    10 594 kg
Výkon    8967 hp / tuna

Rychlost  
35 km / h (na cestě) - teoretická
26,6 km / h (na cestě) - podle testu
27 km /  h  (v terénu) - teoretická
11,5km / h (v terénu) - podle testu

Překonání terénních nerovností
Brody     1,00 m
Příkopy     1,80 m
Stěny     0,75 m
Úhel příjezdové cesty    36 º


Výzbroj:
1x kanón ráže 37 mm Bofors wz. 36
Kadence    12 ran za minutu
Úsťová rychlost    800-870 m / s
Účinný dosah    4000 m
Maximální dosah    6500 m
Munice: předpokládáno 80 nábojů

2x kulomety ráže 7.92 mm CKM wz.30
Kadence    500 ran / min
Úsťová rychlost    845 m / s
Použitá munice 7.92 × 57 mm Mauser
Munice: předpokládáno 84500 nábojů (338 pásů po 250 nábojích)

Zdroje:
pl.wikipedia.org
en.wikipedia.org
2wojna.pl

Válečné zločiny židovské organizace Irgun

Irgun (hebrejsky: ארגון‎‎, doslova „Organizace“; celým názvem הָאִרְגּוּן הַצְּבָאִי הַלְּאֻמִּי בְאֶרֶץ יִשְׂרָאֵל‎‎, ha-Irgun ha-cva'i ha-le'umi be-erec Jisra'el, „Národní vojenská organizace v zemi izraelské“), též známý pod akronymem Ecel (hebrejsky: אצ״ל), byl ozbrojenou podzemní sionistickou skupinou, působící v letech 1931 až 1948 v britské mandátní Palestině. Nejprve byla jejím cílem ochrana židovských osad, když v Palestině vypuklo tamnější Arabské nepokoje, které byly namířeny proti britské přítomnosti v oblasti.

Irgun vznikl štěpením dominantní židovské vojenské organizace Hagana, jelikož část jejich členů nesouhlasilo s její vojenskou strategií zdrženlivosti (havlaga) vůči arabským protižidovským útokům, ale dílem i proto, že se skládala vesměs ze stoupenců levicového sionistického hnutí. Irgun vznikl v roce 1931, ovšem během doby 30. let a v průběhu druhé světové války velmi pasivním, navíc v roce 1940 došlo k rozštěpení tohoto uskupení, když se část hnutí rozhodla o neútočení na britské objekty a jednotky. K poslednímu doloženému útoku ze strany Irgunu došlo 27.srpna 1939, kdy byli nastraženou minou zabiti v Jeruzalémě dva britští důstojníci.

Až do září 1944 organizace Irgun upřednostňovala pasivitu či skrytou spolupráci s britskými úřady. Poté, co se koncem roku 1943 ujal vedení skupiny Menachem Begin, vyhlásil Irgun v únoru 1944 odboj proti Britům a již 27.září 1944, na sklonku konce války, došlo k přepadení čtyř britských policejních stanic asi 150 členy organizace. Počet obětí těchto přepadení je neznámý. O dva dny později byl zabit v Jeruzalémě britský hodnostně starší důstojník kriminálního zpravodajského oddělení pro Palestinu. Poté následovaly britské razie, při kterých byla část organizace zatčena a zbytek infiltrován.

Ovšem Irgun dal o sobě vědět o rok později, v listopadu 1945 bylo ve stanci Lydda zničeno 5 lokomotiv a zabiti dva pracovníci, jeden policista a jeden voják. 27.listopadu téhož roku byli zastřeleni 3 britští policisté a 4 vojáci z kmene Basotho v britské armádě v budově Kriminálního oddělení v Jeruzalémě. Téhož dne na severu Tel Avivu v britském vojenském táboře byl zabit britský voják, při minometném přepadu tábora.

Operace skupiny se poté odmlčely. O to horší měla pro Brity tato pauza být, jelikož 22.února 1946 Irgun zaútočil na pět britských leteckých základen naráz, kde zničil celkem 14 britských letadel a neznámý počet poškodil. 22.července 1946 v hotelu Krále Davida příslušníci této skupiny pozabíjeli celkem 91 lidí, z toho celkově:
 - 41 palestinských Arabů
 - 15-28 britských občanů
 - 17 palestinských Židů
 - 2 Arméni
 - 1 Rus
 - 1 Řek
 - 1 Egypťan

Dalších 46 lidí bylo zraněno. 30.října 1946 byli zabiti dva britští strážní hlídající nádrže na pohonné hmoty bombou a následným výbuchem, umístěnou organizací Irgun. O den později Irgun rozjel svou jednu z nejslavnějších akcí. V městě Římě provedl raketové a bombové napadení britského velvyslanectví. Budova byla téměř z poloviny zcela v ruinách a byli zraněni tři lidé. Další velký kousek provedl Irgun, když zaútočil na britské hlavní velitelství pro Palestinu umístěné v Jeruzalémě. Byli zabiti 4 britští vojáci.

Dne 12. března 1947 byl napaden bývalý německý protestantský sirotčinec v Jeruzalémě, který byl aktivní v letech 1860-1940. Roku 1940 byl Brity zkonfiskován a přeměněn na zdejší velitelství a kasárna. Během napadení sirotčince 12.III.47 byl zabit jeden britský voják. Irgun se poté opět odmlčel, a ozval se až 19.července. Irgun toho dne napadl čtyři britská opěrná postavení v Haifě. Útočníci zabili britského konstábla a zranili 12 příslušníků policie. O deset dní později, 29.července, popravil Irgun dva unesené britské poddůstojníky v hodnosti seržant.

Poté se Irgun opět odmlčel a přišel s další velkou akcí - 26.září příslušníci Irgunu přepadli banku a zabili 4 britské policisty.O tři dny později byla přepadena britská policejní stanice. 13 lidí bylo zabito a dalších 53 zraněno. Až do prosince Irgun se opět odmlčel a 11.prosince zaútočil na Tireh v blízkosti Haify. Bylo zde zabito 11 lidí. Druhého dne bylo u Damašsské brány, jednou z hlavních bran jeruzalémských hradeb kolem Starého Města v Jeruzalémě, zraněno 5 lidí a 20 zabito.

Velká série útoků nastala 13.prosince 1947:
 - 6 zabitých, 25 zraněných při bombovém útoku v okolí kina Alhambra
 - 5 zabitých, 47 zraněných dvěma nastraženými bombami u Damašské brány.
 - 7 zabitých, 10 vážně zraněných během útoku na arabsko-palestinskou vesnici Yehudiya.

Dne 16.prosince bylo bombovým útokem zabito 10 lidí v Noga Cinema v Jaffa. O třináct dní později, 29.prosince, bylo bombovým útokem v Jeruzalémě zabito 14 Arabů. Druhý den byli napadeni dělníci olejové těžební společnosti, kteří těžili v okolí Haify olej. Člen organizace Irgun hodil několik granátů do přibližně 100 členého davu - šest lidí bylo zabito a 42 zraněno. V odvetu zaútočili rozzuření arabští dělníci na své židovské spolupracovníky, což mělo za následek 39 mrtvých a 49 zraněných.

29.prosince 1947 bylo nastraženou bombou zabito v Jeruzalémě 14 Arabů. Druhého dne bylo u rafinérií v Haifě zabito 6 Arabů a 42 zraněno.

Událost z 29.prosince - Balad al-Shaykh byla arabská vesnice, nyní část izraelského města Nešerem. V noci z 31.prosince 1947 na 1. ledna 1948 Palmach, rameno Hagany, zaútočil na město, zatímco obyvatelé spali. město bylo ostřelováno z hory Karmel. V novinách The Times bylo odcitováno:
,,17 arabských mrtvých, včetně jedné ženy a třicet tři zraněných, mezi nimi osm žen a devět dětí. Židovské oběti byli tři mrtví a dva zranění."

1.ledna 1948 byli zabiti 2 Arabové a devět zraněno střelbou na kavárnu v Jaffě. O čtyři dny později bylo zabito 14 Arabů a 19 zraněno bombou umístěnou pod třípodlažním kamionem, přebudovaným na třípatrový autobus. 7.ledna bylo bombovým útokem zabito 20 Arabů v Jaffa Gate.

Únor byl poněkud klidnější, když největší ztráty činily:
 - 7 Arabů během prodeje krávy v Tel Avivu (10.února)

Březen byl ještě klidnější:
- 20 Britů zabito a 30 zraněno při bombovém útoku na důstojnický klub v Bevingradu (1.března)

6.dubna bylo zabito v armádním táboře v městě Pardes Hanna-Karkur 6 britským vojáků plus britský velící důstojník.
V průběhu 9. - 11.dubna bylo celkem 132 příslušníky Irgunu a 60 příslušníky Lehi u vesnice Deir Yassin nedaleko Jeruzaléma zmasakrováno 107 - 120 Arabů (původní odhady činily 254 mrtvých)
 - 18 Arabů zabito a 43 zraněno u tržiště v Ramla (18. února)



Po vzniku Izraele byl Irgun rozpuštěn v izraelské armádě. Jeho poslední vůdce Menachem Begin následně založil stranu Cherut, která byla v prvních izraelských parlamentních volbách zvolena do Knesetu. Díky svým postojům, předsedovi a provázanosti s Irgunem se ale Cherut dostal do izolace a na dlouhá léta se stal hlavní opoziční stranou.

Zdroje:
Wikipedie
brittanica.com
aktualne.centrum.cz