úterý 11. února 2014

Nejdelší a nejkratší válka moderní historie

Nejdelší válka
Holandsko proti Scillám aneb střet na 335 let

Konec druhé anglické občanské války se blíží. Na jejím počátku stála snaha o moc Olivera Cromwella v polovině 17. století. Royalistické síly jsou poraženy a za pomoci zbytku věrné flotily se stahují na ostrovy Scilly v roce 1650. Britští vítězní parlamentaristé je pronásledují a vyhlašují Scillám válku - společně se svými nizozemskými spojenci. Pokus o vylodění na ostrovech je zadržen palbou děl royalistických lodí a způsobila nezanedbatelné škody na nizozemských lodích.

Roku 1651 se na ostrovy vydává osobně nizozemský admirál Maarten Harpertszoon Tromp s cílem žádat náhrady škod a když je odmítnut - vydává ultimátum. Že by vše bylo naprosto normální? Posud možná ano. Nizozemec ovšem na své ultimátum zapomene a odjíždí domů. Royalisté byli o pár roků později definitivně poraženi a válka v Anglii definitivně skončila.

Kuriózní ovšem je, že až v roce 1985 scilský historik Roy Duncan se přehrabuje v archivu a objeví šokující zprávu - Scilly jsou ve válce s Holandskem a to rovných 335 let! Informuje o tom úřady a ty to řeší na diplomatické úrovni. Holandský velvyslanec na Scillách si nakonec při podpisu mírové smlouvy neodpustí poznámku:
,,Po třech stech letech mohou občané Scil konečně klidně spát. Muselo to být hrozné. Žít tak dlouhou dobu s vědomím, že holandský útok může přijít v kteroukoliv dobu."


Nejkratší válka
Anglie proti Zanzibaru 1896

Anglie proti Zanzibaru - v té době dva největší spojenci. Ovšem najednou jejich spolupráce ochladne a dokonce vypukne válka. jak k tomu došlo? V Zanzibaru zemřel starý probritský sultán a na jeho místo nastupuje jeho synovec Khalida bin Bargashe. Zatímco jeho strýc byl miláčkem britského koloniálního impéria pro jeho ochotu s ním spolupracovat a přímo se podřizovat jeho rozhodnutím, mladý nástupník je radikál - razí si vlastní cestu. Proto se Britové rozhodnou o změněn vládců a chtějí dosadit Hamuda bin Muhammeda.

K Zanzibaru míří pět britských válečných lodí, mezi nimi i HMS St. George a když zakotví, vyšlou ultimátum o sultánově demisi do 9.00 hod toho rána. Nový sultán to považuje za vtip a odmítá podepsat svou demisi, ovšem po uplynutí ultimáta začnou v 9.02 hod. dopadat granáty. Mladý kralevic se s hrůzou vyřítí z paláce a přeběhne do nedaleké budovy německého velvyslanectví a žádá o azyl. Je přesně 9.40 hod. Nejkratší válka historie skončila.


Po necelých 40 minutách ostřelování ztratili obránci paláce asi 300 mužů, zatímco Britové měli jednoho zraněného námořníka - a následky války? Válečné reparace pro Zanzibar byly vyhodnoceny takto - uhrazení munice vystřílené britskými loděmi.

neděle 9. února 2014

Fakta o údajné méněcennosti českého národa

,,Přednosti a hodnoty německého lidu jsou nám známy. Avšak také český lid zasluhuje v celku svých obratných schopností, své pracovitosti, své píle, své lásky k vlastní domácí půdě a k vlastnímu národu naší úcty. V takové době napětí může zajisté vášeň lidí, vzájemně zápolících v nejpřednějších zákopech národních pozic, zatemnit smysl pro spravedlnost a tím i vést k mylnému celkovému posuzování. 

To je příznačnou známkou v každé válce. Avšak ve velkých epochách soužití plného porozumění byly oba národy za jedno, že si vzájemně mohou činit posvátný nárok na úctu a respektování svého národního života. Já sám jsem také v těchto letech boje nevystupoval vůči českému národu nikdy jinak, nežli jako ochránce nejen jednostranného národního a říšského zájmu, nýbrž také jako muž, jež má český národ v úctě."
Adolf Hitler 28.04.1939, Berlín


Opravdu jste jeden z těch, co si myslí, že Bílá hora byla prohra Čechů proti Němcům? Opravdu si myslíte, že jsme byli označeni v říšském rasovém výzkumném odboru jako méněcenní podlidé? 


Šest základních evropských ras dle dřívějších příruček:
1) Seveřané (Nordický) 2) Vestlínský (Porýní) 3) Velsfalsko - Falský
4) Dinárská (Balkán) 5) Baltský typ (Východoevropský) 6) Alpínský

Rozdělení ras:
1) Ve Skandinávii to je severní (nordická) rasová skupina (vysoká atletická postava, mírně oválná tvář, světlé vlasy a oči, úzký rovný nos, dlouhá lebka) a částečně v severských zemí
2) Vestfálsko - porýnská (německo - belgicko - francouzské pomezí) rasová skupina (vysoká hubená postava, ze všech šesti typů nejužší obličej, tmavé vlasy a oči, úzký dlouhý nos)
3) Vestfálsko-fálská (cromagnoidní) rasová skupina (vysoká robustní postava, široký obličej, světlé vlasy a oči, středně široký nos, dlouhá lebka),
4) Dinársko - balkánská rasová skupina - Balkán (vysoká astenická postava, oválná tvář, tmavé vlasy a oči, úzký orlí nos, krátká lebka),
5) Východoevropská - baltická rasová skupina - pobaltské státy (střední podsaditá postava, okrouhlá tvář, světlé vlasy a oči, prohlý středně široký nos, krátká lebka),
6) Alpínská - střední a východní Evropa  (nízká, zavalitá, pevně stavěná postava, s krátkými a hrubými nohami, rukami a prsty. Alpínská lebka oblá a krátká). 



ŘÍŠSKÁ EUGENIKA A POHLED NA ČECHY
 Podrobně se problematikou české otázky zaobíral také eugenicky orientovaný sociolog a sociální antropolog Karl Valentin Müller (1896 – 1963). Blízkost českého národa k německému národu se podle Müllerova přesvědčení odrazilo jasně a znatelně i v antropologickém obraze. Müller tvrdil, že o hlubších rozdílech mezi Čechami a sousedními oblastmi říšskoněmeckého obyvatelstva (jmenovitě v Sudetské župě, ve východním Slezsku a v Dolních a Horních Rakousech) nemůže být žádná řeč. Pouze české obyvatelstvo severně a západně od Prahy bylo prý o něco tmavší ale s větším vzrůstem než v sousedících oblastech Německa. Müller v této souvislosti vyjádřil domněnku, že se v těchto případech jedná o pozůstatky pohaslého rasového obrazu Pračechů. Pokud je porovnáme se zápisky Ibrahima Ibn Jakuba, možná měl i pravdu. Pro úplnost přidávám i citaci z Müllerova elaborátu Význam německé krve v češství (Die Bedeutung des deutschen Blutes im Tschechentum):
       Když dnes provádíme srovnání mezi rasovým obrazem česky mluvící a německy mluvící části obyvatelstva Čech a Moravy včetně sudetského území, tak je obtížno stanovit hluboko zasahující rozdíly. Jak ukazují přiložené mapky, jeví se část českého jazykového území podle barvy vlasů, pokožky a očí zřejmě o něco tmavší než sudetoněmecký okraj a podobá se v tomto ohledu spíše jihobavorským a rakouským poměrům. Na druhé straně se ale veskrze ukazuje docela jasný rozdíl tělesné výšky ve prospěch české části obyvatelstva, který v tomto směru umožňuje českému národu více než sudetoněmeckým územím být bližší německému říšskému průměru. Vyšší tělesná výška je ale znakem, který v našich krajinách bezpodmínečně poukazuje na kmenové rasy německého národovství (nordicko-falská, vedle toho dinárská) a vylučuje rasy, které právě podmiňují cizorodost mnohých slovanských kmenů. Ve vnějším obrazu je tudíž dnes český národ německému národu nejbližsší ze slovanských národů. Navíc má k němu značně blíže než nějakému slovanskému národovství. Českomoravský prostor se značně nenuceně vkládá do rasových poměrů střední Evropy se svým pozvolným spádem nordické krve od severu na jih a východobaltských rasových znaků od východu na západ.

Müllerovy názory se zdají být založené na relativně nepřikrášlených vědeckých pozorováních, patrně mu šlo o strohá fakta. Na první pohled by se zdálo že na Čechy nahlíží v podstatě jako na Němce, jen hovořící slovanským jazykem. Popřípadě jako normální středoevropský mix, v lepším případě i s velkou dávkou německé krve, pokud mám použít tehdejší slovník. O to víc vyniknou Müllerovy názory, pokud je porovnáme s názory samotného Hitlera, který neměl k Čechům zrovna pěkná označení. Müller doslovně tvrdí, že v dnešním češství můžeme rozpoznat asi 50 procent německokrevní rodové krve. Jednoduchými slovy tedy lze říct, že tvrdil, že Češi mají v podstatě z poloviny čechizovanou německou krev. Ve svých dalších úvahách Müller zamítal možnost hospodářské či dokonce fyzické likvidace jinonárodní inteligence z etických a psychologických důvodů. Efekt by prý byl navíc kontraproduktivní, protože by vyvolal revoltu a střední a nižší vrstvy těchto národů by se pak staly přechodnými opatrovníky ohně národního uvědomění. Nabízela se pak cesta likvidace nežádoucí národní inteligence prostřednictvím biologického negativního výběru, který by vedl k její degradaci. Zde se v Müllerových očích jevilo jako nevýhoda, že by takovéto provedení trvalo několik generací. A hlavně – u národů s vysokým podílem zdravých, vysoce stojících, hodnotných struktur jako u Čechů by toto řešení nebylo proveditelné, protože by fakticky vedlo k vyhubení celého národa.


Rozšíření jednotlivých Haploskupin obecně vzato: 
R1a – východoevropané (slované) 
R1b – západoevropané (germáni aj.) 
I – blízký východ a částečně Evropa
 E – jižní Asie 
G – Sibiř 
N – předchůdce všech skupin z Afriky 
T – Mesopotámie a Malá Asie 
Q - Oceánie

KONEC LŽÍM?

Zajímavé je, že když krátce po vzniku našeho letopočtu přišli Germáni, tak Kelty pobili či vyhnali, totéž pak později Slované. Vždy potlačili jen vládnoucí vrstvy a začali vládnout sami. Takže dle velmi hrubého dělení jsme z 50% Keltové, z 25% Germáni a z 25% Slované.


Na závěr ještě zmíním, že Hitler měl o našem rasovém profilu jasno, jinak tomu bylo v případě Rusů, kteří měli potíž rozeznat nás ve 2. světové válce od Němců, což s sebou přineslo řadu tragických nedorozumění. Tím bych asi celý článek uzavřel. I Češi a Slováci bojující za druhé světové války na straně sovětských jednotek byli zajati, kdy je Rusové nedokázali rozeznat od Němců (stejný rysy ve tvářích, navíc měli na sobě britskou uniformu), tak šup s Germánci do zajetí. Tím bych to uzavřel a dohady a mýty byly z velké části vyvráceny holými fakty. 

neděle 19. ledna 2014

Opancerzony samochód zwiadowczy PZInż 303



V roce 1937 se polské velení rozhodlo na vypsání soutěže o nový obrněný vůz pěchoty, jež by nahradil stárnoucí štábní vozy PF 508/518 Jeep italské firmy Fiat vyráběný v letech 1933 a 1938. Italský stroj se zcela nehodil pro frontovou službu štábních styčných důstojníků, hlavně kvůli tomu, že se jednalo o neobrněných osobní automobil, jež neposkytoval žádnou ochranu osádce vozu. Proto se začalo jednat o vývoji vhodného vozu s továrním označením PZInż 303.

Národní inženýrský institut (PZInż) navrhl obrněný automobil o pohonu 4x4, s celkovou hmotností podvozku 0.8 tuny. S příchodem poznatků z různých světových zbrojařských firem, navrhl polský institut nový design pancéřové korby s vysokým výkonem podvozku a pohonného ústrojí. V první řadě se jednalo o odpověď na britské, francouzské, německé a sovětské podobné projekty strojů, jež rovněž v tu chvíli byly zrovna v konstrukčních kancelářích, či začínala nebo už běžela jejich výroba.

Nové polské stroje měly být v první řadě dány k dispozici jezdeckým regimentům, které trpěly nedostatečným motorizováním a spojením se štábem. Není známo, zda se vůbec uvažovalo o vybavení těchto strojů rádii pro spojení s týlem! Stavba prototypu a sériová výroba se předpokládala ke konci roku 1939, ovšem začátek války o čtvrt roku dříve těmto plánům zabránil.

Výzbroj se měla skládat z plánovaného projektu těžkého kulometu typu C (nikdy nevyráběn) nebo již zavedených lehkých kulometů wz.28. Pohon měl zajišťovat  motor PZInż 157 s výkonem 45 koní, ale uvažovalo se o nahrazení za silnější motor mount PZInż 405.

Přestože šlo o pokrokovou konstrukci, v případě pancéřování mělo jít o zastaralý systém, jelikož měly být vyráběny z pancéřových plátů z válcované oceli a měly býti spojovány nýty. dále není známo, zda bylo rozhodnuto i o opancéřování podvozku.



Technické údaje projektu:

Základní údaje
 - hmotnost : 2,5 t
 - délka : okolo 4000 mm
 - výška : 1750 mm
 - světlá výška : 250 mm

Výzbroj a pancéřování
 - 1 kulomet ráže 7,92 mm
 - pancéřování : 4 - 8 mm (svařované)

Pohonné ústrojí
 - motor : benzínový řadový 4-válec Polski Fiat 118 (PZInż. 157), 1944 cm3 (45 k při 3600 ot/min), chlazený vodou
průměr válců 82 mm, 92 mm
 - zásoba paliva : 95 l
 - Spotřeba paliva : 22 l/100 km
 - max. rychlost : 60 - 75 km/h
 - dojezd : 350 - 400 km
 - rychlostní převody: hnací hřídel s převodovkou se 4 rychlostmi vpřed i vzad

 - Rám podvozku konstrukce
 - poháněná přední řiditelné kola, rozvor 260 cm
 - rozchod kol přední a zadní 145 cm s pneumatikami o rozměru 700 x 18.

Zdroje:
forum.valka.cz
wojsko18-39.3ap.net

dobroni.pl

neděle 15. prosince 2013

Přepadení americké kolony během protiofenzívy v Ardenách u vesničky Poteau




Němečtí vojáci z jednotky Kampfgruppe Hansen dne 18.prosince 1944 nachytali mezi vesničkami Post a Recht léčku na nic netušící přesouvající se 14. skupinu US kavalérie, přesněji 820. batalion stíhačů tanků a jednotlivé části dvou čet (18. a 32.četa). Jediná obrněná vozidla kromě neznámého počtu polopásových transportérů M2 Halftruck byl lehký tank M5 v čele kolony a obrněné vozidlo M8 na jejím konci. Obě tato vozidla byla za pomoci Panzerfaustů ihned vyřazena z boje a američtí pěšáci opustili své vozy a děla a ustoupili ve zmatku zpět do vesnice Poteau. opuštěná vozidla se na svých původních místech nacházela ještě v polovině ledna 1945, aniž by se je někdo pokusil odtáhnout mimo silnici. Asi hodinu po přepadení dorazila místo Propagandistická četa Waffen SS, která některá vozidla zapálila a vytvořila za pomoci vojáků, jež začali běhat dojem útočící německé pěchoty na americkou kolonu. Zajímavostí je i blízká přítomnost stíhačů tanků Jagdpanzer IV (4 kusy), jež ovšem do přepadení kolony nezasáhly.


Na snímcích je zajímavé, že zde nejsou vidět žádná mrtvá těla, zranění ani zajatci. To potvrzuje domněnku, že americké pěchota své stroje po prvních výstřelech opustila a vzala nohy na ramena lidově řečeno.






čtvrtek 5. prosince 2013

Samochód pancerny wz.34 (Polsko)



Vznik vozidla
Celkově se jedná o přepracovaný obrněný automobil wz.28. Do konce roku 1930 vstoupilo do služby celkem 90 kusů OA wz.28, které ovšem nesplnily požadavky na ně kladené. Jejich maximální rychlost, výrobcem uváděná jako cestovní, stěží překročila 30 km/ hod. jejich průchodnost terénem se omezila pouze na polní cesty, pohonný systém byl velmi náročný na údržbu a gumové pásy se ukázaly jako málo odolné proti opotřebení.

Podobné problémy byly i u novějšího wz.29, který, ač měl již plně kolový podvozek, nebyl tím pravým vozidlem, které by naplnilo očekávání polské armády. Zkoušky prototypu ukazují, že i přes výhody, jako relativně silná výzbroj a pancéřování, měl stroj velké nedostatky. Jednalo se především nízkou rychlost a manévrovatelnost a velmi špatnou pohyblivost v terénu. Použitý podvozek i motor nebyl vhodný pro obrněný automobil. I samotná výzbroj i přes dobu svého vzniku byla již zastaralá. Rovněž zde byla znatelná absence rádio vybavení.

Proto bylo rozhodnuto o vývoji nástupce obrněných automobilů wz.28 a wz.29. Jelikož by ovšem vývoj čistě nového projektu byl časově i finančně velmi zdlouhavý, bylo dne 1.11. 1933 rozhodnuto, že všech 90 kusů obrněných automobilů wz.28 bude přestavěno na čistě kolové modely se silnější výzbrojí a lepším pohonem.

Projekt byl hotov již začátkem roku 1934. Od dubna do července téhož roku probíhaly testy, z nichž sice automobil wz.34 vyšel hůře v jízdě v terénu oproti wz.28, ovšem na silnici dosahoval lepších výsledků a lépe obstál i v ostřelovacích zkouškách pancéřování. V červenci 1934 dostal označení armády jako wzór 34 (wz. 34).

Do roku 1938 bylo přestavěno 86 automobilů na různé standarty:
 - Prvních 30 kusů jako WZ.34
 - následujících 22 ks neslo označení WZ.34-I
 - posledních 34 ks mělo označení WZ.34-II.

Někdy uváděné počty 90 rovných strojů je zřejmě omylné, jelikož zřejmě 3 kusy automobilů wz.28 měly sloužit společně s novým typem a díky byrokracii v polské armádě se zřejmě začaly pro zjednodušení uvádět jako wz.34 v rámci jednotky. Navíc nepořádek v označování jim navíc nadělaly i samotné osádky a mechanici, jelikož je označovaly ve svých hlášeních velmi jednoduše - Citroëns.




Verze samochódu pancerny wz.34

Hlavním rozdělením na tři typy strojů byl pohon a rozměry automobilů. Celkově nejjednodušší bude mluvit technické údaje:

Motory:
 Wz.34: Citroën B-14 - výkon 20 koní při 2100 ot / min, 1 477 cm3 (nebo 1452 cm3)
- Wz.34-I: Polský FIAT-108 - výkon 20 koní při 3000 ot / min, 995 cm3 (nebo 23 koní při 3600 ot / min)
- Wz.34-II: Polský FIAT-108-III (PZInż-117) - Výkon 23-24 hp při 3600 ot / min (nebo 25 koní), 995 cm3.

Rozměry:
Délka: (wz.34 a wz.34-I) 362 cm, (wz.34-II) 375 cm
Šířka: (wz.34 a wz.34-I) 191 cm, (wz.34-II) 195 cm
Výška: (wz.34 a wz.34-I) 222 cm, (wz.34-II) 223 cm
Světlá výška: (wz.34 a wz.34-I) 25 cm, (wz.34-II) 23 cm



Technické údaje:
Rozměry vozidla:
Délka   5 510 mm
Šířka   1 850 mm
Výška   2 470 mm

Jiné údaje:
Hmotnost   4 800 kg
Osádka 4 (velitel, řidič, zadní řidiče a zadní střelec)

Pancéřování korby tvarově bylo poplatné době vzniku. Pancéřování, tvořeno tvrzenými válcovanými pláty z niklové ocely, bylo spojeno nýty. Jednotlivé pláty byly efektivně zkoseny pod různými úhly. Rovněž jako u staršího předchůdce nebyl ani tento stroj pancéřován zespodu, čili pro něj mohla konec cesty znamenat i protipěchotní mina. Celkové pancéřování stroje dosahovalo údajů:
Čelo trupu:    6 - 9 mm
Boky trupu:    9 mm
Záď trupu:    7 mm
Čelo věže:    9 mm
Boky věže:    9 mm
Záď věže:    9 mm

Výkony:
Rychlost              50-55km/h
Dojezd
na silnici: 250 km (vzor 34), 190 km (vzor 34 II)
v terénu: 90 km
Objem palivové nádrže                55l         (vzor 34) - 40l (vzor 34 II)
Spotřeba paliva                22 až 23 l / 100 km po silnici, 40 l / 100 km v terénu


Brod      0,30 m
Úhel příjezdové cesty   31,2 ° (vzor 34), 25 ° (vzor 34 II)
                 


Výzbroj

37 mm kanón Puteaux 18
 - počet ve stroji: 1
 - munice: 10 ks (v zásobnících po 25 ks)

Původně francouzský, krátko hlavňový kanón SA-18.
 Jednoduchá, velmi spolehlivá zbraň. Rychlost střelby 10 ran za minutu. Nevýhodou byla malá úsťová rychlost 500 m/sek. - průraznost 12 mm plech.
Celkem lze použít čtyři druhy munice:
PT munice Mle 1892 - úsťová rychlost - 388 m /s, hmotnost - 500 g, z toho 15 g výbušného materiálu. penetrace - 12 mm
PT munice (protitanková střela - APCR) Mle 1935 - úsťová rychlost - 600 m / s, hmotnost - 390 g, brnění penetrace - 21 mm na vzdálenost 400 metrů
Tříštivá MLE 1916 - úsťová rychlost 367 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 30 g, rozsah - cca 2500 m
Tříštivá MLE 1937 - úsťová rychlost - 440 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 56 g


7,92 mm kulomet Hotchkiss vz. 25
 - počet ve stroji: 1
 - munice:  1344 ks

Na zadní zvýšené části korby byla usazena věž, konstrukčně vycházející z věže tanku FT-17. Celkem 30 vozidel wz.34 bylo vyzbrojeno kanónem SA-18 ráže 37 mm, zbývajících 57 vozidel mělo ve věži lafetován pouze kulomet Hotchkiss ráže 7,92 mm. Osádka obrněného automobilu wz.34 se skládala z řidiče a velitele/střelce. Ke komunikaci s okolím byly používány praporky, radiostanice nebyla v době vzniku uvažována.



Nasazení

Jednotky v době míru byly vyzbrojeny a organizovány následovně s tím, že mimo válečný konflikt nesměly býti přemísťovány ani vozidla nesměla býti převedena pod jiné jednotky. Polská armáda disponovala celkem 12 obrněnými prapory, z nichž celkem 7 bylo vyzbrojeno automobily wz.34.

Jednotky*:
1.  batalion pancerny (Poznaň)     9 ks
4.  batalion pancerny (Brzesc)      9 ks
5.  batalion pancerny (Karakov)    9 ks
6.  batalion pancerny (Lwov)        17 ks
7.  batalion pancerny (Grodno)      25 ks
8.  batalion pancerny (Bydgoszcz)  9 ks
12. batalion pancerny (Luck)         9 ks

* batalion pancerny = obrněný prapor

Válečné nasazení začalo pro tyto jednotky 1.září 1939. V tzv. bitvě u obce Mokra, obrněné vozy a tančíky 21. obrněné praporu podpořily protiútok 2. Střeleckého jízdního Regimentu (2.psk) proti německým tankům, které prorazily polské linie a ohrožovaly týl polského dělostřeleckého praporu (2.dak). Pro zachování překvapení výpadu projížděly obrněná vozidla lesem, který jim kupodivu větší problémy nezpůsobil. Při výjezdu z lesa způsobily hodně zmatku mezi německými tanky, jejichž osádky nepřátelské obrněnce v tomto prostoru neočekávaly, některé německé osádky dokonce začaly ve zmatku střílet na spřátelené tanky. Polská jednotka ztratila tři obrněné vozy a 1 bylo poškozené, ale německý útok byl odražen.

V průběhu 1. až 2. září  se 71. obrněný prapor účastnil střetů s útočícími jednotkami Grenzwacht (německé pohraniční stráže) a místními nacistickými sabotéry v oblasti města Leszno. Dne 2. září 2. četa obrněných vozů, spolu s III. regimentem 55.pěšího praporu, pronásledujíc nepřítele, překročila německou hranici a zničila několik vojenských aut v obci Koenigsdorf (Zalecze).

Dne 3. září ve večerních hodinách byly obrněné vozy 51. obrněné praporu poslány, aby se střetly s německou četou obrněných automobilů, jež pronásledovala ustupující polskou pěchotu v obci Slupia. Polské osádky se setkaly s Němci po setmění. Po krátkém boji německé posádky opustily všechna tři vozidla.

Dne 5. září obrněný vůz stejné čety 51. praporu prováděl průzkum na jih od Kielce. V odpoledních hodinách narazil na kolonu německých vozidel, která se přibližovala k obci Kielce a palbou dva z nich znehybnila. Ve večerních hodinách se celá jednotka dostala do dvoudenních bojů se záložními jednotkami německé 2. lehké divize na sever od obce Kielce.

Dne 7. září automobily z 61. praporu zaútočily na opožděnou zálohu německé 24. pěší divize. Během výpadu se obrněné automobily dostaly až do vesnice Panaszew (západně od Lodže), kde se setkaly s německým divizním velitelstvím. Přes počáteční překvapení Poláci ztratili dvě auta díky rychle reagujícím německým dělostřelcům. Dne 13. září poslední dva vozy tohoto praporu byly zahrnuty do 11. praporu, se kterým se podílely na útoku na městečko Seroczyn.

Zbytek vozidel 51. praporu byl zničen v bitvě v oblasti Ilza během 8. až 9.září.  Prapor odvážně podporoval útoky polské pěchoty. Mimo jiné, dne 8. září v odpoledních hodinách, polské obrněné vozy a tančíky, vjely do vesnice Błaziny Górne, kde překvapily německou motorizovanou pěchotu z německé 3. Lehké Divize. Německá pěchota se díky překvapivému polskému výpadu nezmohla na žádný odpor a ustoupila z obce.

Dne 8. září 33. obrněný prapor po střetu s útvary 3. Leichte Div, kryl ústup od Radomu směrem k Pulawě. Prapor tvořil ustupujícím jednotkám zadní voj - dva tančíky, dva obrněné vozy a motocyklisté se několikráte střetli s dotírajícím nepřítelem. Za Zvolenem se jim podařilo zničit německý obrněný vůz a další tři obrněné automobily v popředí Pulawy. Polská vozidla utrpěla též nějaké škody. Prapor byl napadán letadly po celý den, ovšem bez velkého efektu. Poslední obrněná auta a tančíky z 33. praporu byla zničena během pokusu o průlom z obce Tomaszow Lubelski během 18.-19. září.

Poslední jednotkou disponující těmito stroji byl útvar kpt. J. Neymanova od 91. obrněného praporu mjr A. Śliwińskiho. Dne 23. září poslední tři obrněná vozidla a nákladní automobily byly sloučeny do "obrněno-mechanizované skupiny". Během následujících dnů brigáda se snažila dosáhnout maďarských hranic. Na severu od Samboru brigádu překvapily invazní sovětské jednotky. Díky zásahu zbývajících polských automobilů se útvar vyhnul sovětskému zajetí. Ovšem poslední vozy musely být zničeny dne 27. září, kdy se pole a lesní cesty proměnily díky vydatným dešťům v moře bláta a vozy v nich následně zapadly. Pouze pěší útvary poté neměly proti sovětským mechanizovaným útvarům šanci a dostaly se do zajetí. Důstojníci těchto jednotek následně našly svůj hrob v Katyňských lesích.

Některé obrněné automobily, jež se nepodařilo mobilizovat již 1.září, byly přesunuty do centrálních rezerv. Následně se účastnily bojů v rámci improvizovaně sestavených útvarů.

Bojové ztráty obrněných automobilů wz.34 (včetně 8 strojů wz.29) činily následovně:
55% byly bojové ztráty
35% byly ztráty z technických důvodů
10% bylo způsobeno nedostatkem paliva

Všechny přeživší stroje v různých stavech poškození byly ukořistěny německou armádou. Několik aut bylo vybaveno improvizovanými bílými kříži a sloužily k udržování pořádku nad okupovaným územím. 5 obrněných automobilů mělo býti dáno k dispozici 203. tankovému praporu Wehrmachtu v Tomaszów Mazowiecki a Lodži, ovšem pro technický stav byly brzy vyřazeny ze služby. Údajně 18 vozidel mělo sloužit v roce v chorvatských milicích, ovšem většina polských historiků tuto možnost vyvrací s tím, že většina strojů byla zničena a zbytek byl ve velmi špatném technickém stavu nevhodném k dalšímu použití a jsou zřejmě zaměňovány se zde skutečně sloužícími tančíky.


Zdroje:
derela.republika.pl
pl.wikipedia.org
forum.valka.cz
1939.pl

fronta.cz

úterý 26. listopadu 2013

Tanky Renault FT-17 v polských službách

V dubnu až květnu 1919 se v tzv. Modré armádě ve Francii, složené z Poláků bojujících proti Ústředním mocnostem (válka již skončila), utvořila její první tanková jednotka o síle pluku. Základem se pro ní stal původně francouzský 505. tankový pluk, složený z francouzských strojů, tankistů a mechaniků. Výzbroj tvořilo celkem 120 kusů nově vyrobených tanků FT-17. Na přelomu května a června 1919 se polská Modrá armáda přesunula i se svým tankovým plukem do Polska včetně své výzbroje, získané ve Francii. Tím se nová polská armáda stala 4. armádou světa co do největšího počtu tanků ve výzbroji.

Stejně jako ve francouzské armádě měly i polské jednotky tanky vyzbrojené buď kanónovou nebo kulometnou výzbrojí:
- 75 kusů s kanónem Puteaux SA-18 L/21 ráže 37 mm
- 45 kusů s kulometem Hotchkiss Mle.14 ráže 8 mm

Objevuje se ovšem i údaj mírně odlišný:
- 72 kusů s kanónem Puteaux SA-18 L/21 ráže 37 mm
- 48 kusů s kulometem Hotchkiss Mle.14 ráže 8 mm

Pluk se skládal z celkem 5 rot, rozdělených mezi dva prapory. Každá část měla tři tankové čety, přičemž jedna četa měla celkem 3 dělové a 2 kulometné tanky.


Od srpna 1919 se polské tanky FT-17 aktivně účastnily polsko-sovětské války. Do konce roku 1920 většina francouzského personálu odešla zpět do Francie. V červenci 1920 byly tanky FT-17 použity v obranných bojích, hlavně při obraně měst Lida, Grodno a Rowne. Pak se zúčastnily velké bitvy u Varšavy v srpnu 1920 (ve střetech hlavně kolem Radzyminy a v průběhu ofenzívy směrem na Minsk u obcí Maj Nowicki, Mazowiecki a Mlawy). Během této doby došlo k poškození některých tanků a ty byly umístěny na železniční plošinové vagóny a používaly se jako součásti obrněných vlaků. Během války v letech 1919-1920 bylo 8 tanků zničeno, 12 bylo poškozeno a později opraveno.

V roce 1924 byly ve Francii přikoupeno 6 rádiových tanků FT-17, následované v letech 1929 - 1930 modernějšími verzemi klasických tanků FT-17. Jednalo se o 5 tanků Renault M26/27 a 1 tank Renault NC-27 (z původně uvažovaných 24 kusů).

V roce 1925 kpt. S. Kardaszewicz navrhl pro tanky FT-17 nové širší pásy, čímž zvýšil rychlost při menší spotřebě paliva. V letech 1925 - 1926 bylo těmito pásy vybaveno asi 65 kusů tanků (není známo, zda tanky s těmito pásy byly aktuální i v roce 1939). V následujícím roce (1926) byla v polské firmě CWS (Centrálne Warsztaty Samochodowe - Centrální autoservisech) ve Varšavě dokončena malá série tanků FT-17 o počtu 27 kusů. Jednalo se o tanky vyrobené z náhradních dílů a slabších pancéřových plátů. Tyto tanky byly většinou použity k výcviku.


FT-17 CWS


Rovněž v roce 1926 byl zahájen a rovněž i testován projekt tank s generátorem kouřové clony. Projekt byl nakonec zamítnut.


Projekt s generátorem kouřové clony

V roce 1931 plukovník Tadeusz Kossakowski přišel s nápadem na využití starých tanků FT-17 - přeměnu na obrněné železniční drezíny jejich usazením na železniční vagóny. Hlavní výhodou této myšlenky bylo, že tank mohl jezdit po železnici, ovšem v případě poškození kolejí či podvozku vagónu mohl sjet a dále pokračovat sám.

První prototyp byl postaven v roce 1932, ovšem výsledky testů nebyly podle představ. Drezína by byla poháněna za pomoci točení se pásů tanku na speciálních válečcích umístěných na vagónu, čímž by byla přenášena energie určená pro jízdu tanku do podvozku vagónu. I když se jednalo o příliš složitý a náročný pohon, mohl drezíně zaručit rychlost až 38km/ hod.

V roce 1933 byl představen druhý prototyp , který byl poháněn přímo motorem tanku za pomoci speciální hnací hřídele. Prototyp byl navržen firmou WIBI, jeho uskutečněním byly pověřeny varšavské firmy Lilpop, Rau a Loewenstein. V technických výpočtech byla tanku zaručena rychlost 45km/ hod! Zkoušky prototypu byly úspěšné a v roce 1934 byly postaveny další tři podvozky. Po dalších studiích a úpravách byla v lednu 1938 vyrobena první série 18 železničních podvozků. V roce 1939 bylo vyrobeno již 38 podvozků. 14 mobilizovaných obrněných vlaků mělo ve své soupravě celkem 2 tyto vozy, zbytek byl samostatně nasazován.

hmotnost celé jednotky 10,5 t
hmotnost samotného podvozku - 3,4 tuny
Délka / šířka / výška (s tankem) - 8,11 / 2,04 / 2,83  v metrech


Ve 30.letech bylo rozhodnuto rádiové tanky (celkem 6 kusů) přestavět na klasické bojové stroje (rádiovou nástavbu měla nahradit klasická věžička). Byla kvůli tomu vyvinuta speciální věž s novým polským kanónem ráže 37mm a kulometem, ale není známo, zda došlo k této úpravě.


Ve 30.letech polská armáda paradoxně disponovala největším počtem tanků FT-17 ve své historii:
- 112 lehkých tanků Renault FT-17 (čísla: 1001 - 1112)
- 6 rádiových tanků Renault TSF (čísla: 2001-2006)
- 27 školních tanků Renault FT-17 CWS (čísla: 3001 - 3027)
- 5 tanků Renault M26/27
- 24 tanků Renault NC-27 (ve skutečnosti 1 tank, zbytek byly neupravené FT-17 vedené pod tímto označením)
174 tanků celkem


V letech 1936 - 1937 bylo 16 tanků prodáno fiktivně Uruguayi, ve skutečnosti směřovaly do republikánského Španělska.  Dalších 53 poté následovalo do Španělska přímo a 3 tanky koupila oficiálně Čína, odkud ovšem zřejmě taky putovaly do Španělska. V roce 1939 tedy polská armáda disponovala celkem 102 tanky rozdělených do dvou uskupení:
- 70 kusů v 2.obrněném praporu v Żurawici
- 32 kusů v rámci železničního vojska


Bojové nasazení tanků FT-17 v bojích během přepadení Polska bylo díky jejich technickému stavu velmi omezené. Všechny byly zařazeny do 2. obrněného praporu, jež byl složen ze tří tankových rot (111., 112., 113.). Mobilizace praporu byla dokončena 6.září a převelena k Brestu, ovšem kvůli ostřelování trati byla 111. rota vyložena předčasně v blízkosti města Lukow dne 9.září a pokouší se o ústup na východ. Během tohoto ústupu jednotka bez kontaktu s ostatními polskými jednotkami a s minimem benzínu a munice se střetla s průzkumnou skupinou tankové divize Kempf. Jednotka byla do 16.září nakonec zcela zničena.

Síly 112. a 113. roty dorazily do vojenské pevnosti v Brestu, kde se staly i s tanky FT-17 součástí obranných postavení. nyní se čekalo již pouze na německý útok. 14.září části německého II praporu 8. tankového pluku 10. tankové divize skutečně přešly do útoku. V zahrádkářské kolonii u severní brestské citadely bylo zničeno 12 tanků FT-17. Ovšem průlom se německým jednotkám nepodařil, jelikož braná pod citadelou byla zablokována dvěma zničenými tanky FT-17, použitými Poláky následně jako barikády. 16.září se zbývající polské jednotky pokusily o průlom, který ovšem ztroskotal.

Zničené tanky FT-17, citadelská brána



Po kapitulaci Polska se některé polské útvary opět reorganizovaly na území Francie. Byla zde vybudována i polská 10. obrněná brigáda, ovšem technikou začala být vybavována až v březnu 1940 - k překvapení Poláků se jejich první technikou, určenou hlavně pro výcvik, staly tanky FT-17! Celkem jich brigáda obdržela 42 kusů. Přibližně polovina z nich neměla výzbroj,  menší část měla kulomety Mle.31 MG ráže 7.5 mm a pouze doslova pár do tuctu kanóny SA-18 ráže 37 mm. Teprve na začátku května byl první prapor vyzbrojen tanky Renault R-35, 2.prapor byl o něco později vybaven tanky AMX R-40, s nimiž se účasnily bojů. Tanky FT-17 zůstaly ve výcvikovém středisku, kde byly zčásti zničeny a zčásti ukořistěny Němci.

Polské FT-17 ve Francii (1940)

pátek 27. září 2013

Podvozek z tanku H-35 s věží z tanku T-26 (Rumunsko)


Tank Hotchkiss H - 35 je původem francouzský předválečný tank pro podporu pěchoty. Jeho vývoj probíhal souběžně s typem R-35 firmy Renault, ovšem výroba a zařazení R-35 probíhalo pomalu a tak byla francouzská armáda nucena i přes horší výkony i po H-35. Oba typy si byly celkově podobné, ovšem H-35 dosahoval horších jízdních vlastností. 

Celkem bylo vyrobeno 1063 tanků typu R-35/39 a 40 pro francouzskou armádu, dalších 550 kusů bylo uvolněno pro export. V průběhu srpna a září 1939 bylo do Rumunska v rámci exportu dodáno 41 kusů tohoto tanku. Další čtyři kusy polské armády byly internovány po ústupu z Polska. Celkem rumunská armáda disponovala 75 kusy tanků tohoto typu. 

Stroje byly zpočátku nasazeny na východní frontě, odkud byly ovšem staženy po prvních bojích a sloužily nadále k výcviku (zřejmě během bojového nasazení nedošlo k žádným ztrátám). Ovšem v průběhu bojů bylo stále viditelnější, že krátký francouzský kanón ráže 37 mm na tanky protivníka stačit nebude, bylo rozhodnuto o přestavbě tanků.

Přestavba spočívala v usazení věže ze sovětského tanku T-26 s kanónem ráže 45 mm. Celkový počet přestavěných tanků není známý, víme ovšem minimálně o jednom tanku, ukořistěném německými silami po přestupu Rumunska na stranu Spojenců. 

V rumunské armádě stroje sloužily jako výcvikové a jako rezervní ve zbarvení zelené khaki a bojového nasazení se nedočkaly zřejmě ani po rumunské ,,změně kabátů." Kořistní stroj v německé armádě měl být zřejmě přestříkán tankovou šedou a opatřen kříži na bocích a zádi věže. 

Tanky podle fotografie byly zřejmě silně opotřebovány provozem. Zřejmě i kořistní stroj skončil v rámci německé armády boje proti partyzánům v týlových složkách či jako rezervní - reálného frontového nasazení se ovšem nedočkal. Celkový válečný a poválečný osud těchto tanků je neznámý - zřejmě byly jako většina nepotřebné techniky sešrotovány.