pondělí 28. června 2010

Svastika

SVASTIKA
Co je svastika? Proč je tak nenáviděna? Zaslouží si to?

Hakaristi - znak finského válečného letectva v letech 1918-1945.

Historie znaku:
svastika byla již v dávném starověku uctívána jako jeden ze symbolů božství.
Kdo si myslí, že je to výplod nacismu a Adolfa Hitlera je na omylu. Tento znak byl používán i v obdivovaných filosoficko-náboženských učeních indického původu – v buddhismu, hinduismu i v džinismu (dharmová náboženství). Dodnes je to v těchto místech chápáno jako symbol štěstí a lidé se tímto znakem obdarovávají dodnes. Takže pokud by někdo jel do těchto končin a byl při nějaké oslavě obdarován tímto znakem, ne aby ho zahazoval. Lidé z těchto končin jsou na své vyznání a své bohy háklivý!


1)Svastika na budhistickém chrámu v Koreji. 2)děti z Nepálu rozsvicují svíčky poskládaných do tvaru svastiky v předvečer Diwali (předvečer hindského nového roku)

Naopak to je u Zoroastrismu, kde symbolizovala mj. obíhající hvězdu Slunce, Mithrovo Kolo či oheň, nebo jiný div spojený se sílou ohně. Jako náboženský symbol byla (a někdy i dodnes je) svastika používána některými kmeny amerických indiánů. Například severoamerický kmen Navahů používal svastiku jako posvátný symbol při některých rituálech.

Nebo věděli jste??
Skandinávci používali svastiku již ve 3.stol.př.n.l. Údajně sloužily jako znamení nesmrtelnosti a používal se i po žehnání novorozenci, svatbám, domům i lodím. Např. dnes má na Ukrajině vejce zdobené malými hákovými kříži stejný význam jako u nás vejce červené, modré či bílé??? Údajně má dlouhou tradici a bylo časté i po druhé světové válce.

Mnoho evropských národů používalo před přijetím křesťanství svastiku jako náboženský symbol. Jeho používání je doloženo u Slovanů z Kyjevské Rusi a u Polabských Slovanů; v Polské části Tater se svastika používala jako ornament až do 20. století, u Germánů je dnes zde známa jako fylfot, jedná se o Vikinský symbol – „thorovo kladivo“, doložená je i u Anglosasů a pobaltských národů.

1)díl Han dynastie hedvábný kometový atlas  2)Tento iránský náhrdelník byl nalezen u Kaluraz, Guilan, asi 1000 n.l.l, Írán

Hypotéza svastiky v jednotlivých náboženstvech:
Hinduismus
Náboženství hinduismus svastiku považuje svastiku za výjimečně svatý a pozitivní symbol, proto je velice často používána při všech možných příležitostech. Lze ji vidět na zdech hinduistických chrámů, na oltářích, oblečení, špercích... Sbastik ,což je bengálsky „svastika“) je také běžné bengálské jméno a lze se sním setkat dodnes.

Symbolický význam svastiky je v hinduismu mnohoznačný: 
-obě formy svastiky (tj. levotočivá a pravotočivá) zde značí jednotlivé formy boha Brahmy:
pravotočivá – vyvíjení vesmíru
levotočivá – zanikání vesmíru
-na chrámech se objevují tyto svastiky v počtu šesti (vždy tři a tři), což znamená rovnost vesmíru.

-vedle toho se svastika používá jako sluneční symbol boha Súrji nebo jako symbol stability (čtyři světové strany). Svastika je navíc jeden ze 108 symbolů boha Višnua a označuje životodárné sluneční paprsky.

Budhismus
Stejně tak je i v Budhismu je svastika mnohoznačný symbol. Reprezentuje zde dharmu*, univerzální harmonii a rovnováhu protikladů. V Budhismu je svastika považována taktéž jako i osobní symbol Buddhy. Sochy Buddhů, jako socha sedícího Buddhy na ostrově Lanthau v Hongkongu nebo socha spícího Buddhy v chrámu v Číně, mají na hrudi běžně symbol svastiky.

*Dharma je odvozeno od sanskrtského slovního kořene dhri, a znamená způsob bytí.

Křesťanství a Judaismus
V křesťanství se svastika používala pouze v minulosti a dosti okrajově. V době pronásledování křesťanů v Římské říši se svastika používala jako zástupný symbol. V té době se používala místo do té doby používaného latinského či řeckého kříže, z důvodů pronásledování Římany (podobné využití našly i jiné symboly – např. znak kotvy).

Později se (opět okrajově) svastika používala jako symbol vítězství Krista nad smrtí – takto je použita v některých románských a gotických kostelech.

V židovství se svastika používala pouze ojediněle a svůj význam nikdy neměla. Většinou šlo o pouze dekorativní prostředek k náboženským znakům.


Dnešní Řecko

Svastika ve 20.století:
Objev Indo-evropská vědecké skupina v roce 1790 vedla k velkému úsilí archeology spojit historie evropských národů k starověký “Aryans” , neboli Proto-Indo-Evropané - Persie, Indie a Evropa
Svastika se stala v Evropě populárním symbolem. Byla chápána jako symbol štěstí, a tak se používala v mnoha různých emblémech jak civilních organizací, tak i vojenských jednotek.

Británie
Svastika byla po přivezení kopií symbolů z Asie celkem častá. Robert Baden-Powell vydává roku  1922 medaile a přidává svastiku  jako znak dobrého osudu k vyznamenání. Stejně jako Kipling (viz níže), i on měl narazit na tento symbol v Indii.
Svastika byla také používána jako symbol pro skauty ve Spojeném království, i celosvětově. 

Nejznámější člověk ve spojení se svastikou je Rudyard Kipling. Kipling byl silně ovlivněn indickou kulturou, měl svastiku jako jeho osobní znak pro štěstí a používal je na obalech svých knih. Ovšem po vzestupu nacismu moc dobra nedělaly .

1)Logo od 1911 vydané Rudyardem Kiplingem.

Island
Islandská paroplavební společnost Eimskip (založená v roce 1914) používala až do počátku druhé světové války svastiku jako znak.

Finsko
Ve Finsku svastika byla používána jako oficiální národní známkování armády a letectva v letech 1918 až 1944. Svastika byla také používána Lotta Svärd organizací. 
Modrá svastika byla symbol štěstí používaný rodinou Švéda Erica von Rosena, který daroval první letadlo finské bílé armádě během finské občanské války. tento člověk s nacistickou svastikou žádné spojení ani s nimi neměl, přestože byl první zakládající člen švédské fašistické strany.
Svastika se také objevila na mnoha finských  medailých. Za hodně respektované války čestná vyznamenání to byl viditelný element, nejprve navrhl Akseli Gallen-Kallela 1918 – 19.

1)Lotta Svärd emblem byl navržený Ericem Wasström v roce 1921. To zahrnuje svastiku a heraldický růže.

Lotyšsko
V Lotyšsku byla svastika (známá jako kříž hromu a kříž ohně) používána k označení letadel lotyšského letectva v letech 1918 a 1934. stejný znak používaly i lotyšské pozemní jednotky. 
Tento znak byl používán i lotyšským fašistickým hnutím Perkonkrusts (kříž hroma v Latvian).


Irsko
V irském Dublinu společnost prádelny existovala mnoho let v Ballsbridge v jižní části města. 
Společnostní vozidla byla červená, a znak představovala černá svastika na bílém pozadí. Obchod začal brzy 20. století a pokračoval až do nedávné doby. Tento znak byl oficiální od roku 1912.

Je docela úsměvné, že fyzik Erwin Schrödinger, v politickém vyhnanství v Irsku poté, co prchl nacistickým režimem, byl téměř zabit jednou z těchto dodávek když přecházel ulici. Jméno a logo prádelny nakonec mizeli.

Polsko

Vše o používání svastiky polskými jednotkami je krásně popsáno zde: http://www.valka.cz/clanek_12942.html
Proto je zcela zbytečné jej nějak vypisovat.

Starověký symbol používal Góral společnosti byly adoptovány polskými horskými pěchotními jednotkami v 1920 (viz výše). Výrazná modrá svastika byla pozadí Obranná liga (1928-1939, Lopp), který měl celkem 1, 5 miliónů členů (1937).
Svastika byla až do konce 40.let běžná i na původních domech, kdy byly znaky odstraněny.

Jako osobní logo svastiku používal i Eliasz-Radzikowski Boreyko erbu, polský autor, který byl také silně ovlivněn jako polské horské jednotky a svastika měla své místo na obalech jeho knih a dopisů.


Popis plukovních odznaků zleva: 4. pluk podhalanských střelců – Těšín, 5. pluk podhalanských střelců – Přemysl, 6. pluk podhalanských střelců - Nowy Sącz


Znak polské ligy obrany


Rusko
Ruská provizorní vláda 1917 používalo svastiky částečně na svých bankovkách, úhlopříčně otočil svastiky v jejich centrech. Později bylo zrušeno. 

Švédsko
Švédská společnost ASEA, nyní součást Asea Boveri, používala svastiku v jeho logu od roku 1890 do roku 1933, kdy bylo odstraněno z loga.

USA

Theosophical společnost, založená v New Yorku v roce 1875, včlenila Swastiku do jeho pečeti ,protože Hinda byla včleněna do buddhistického sdružení 

Použití svastiky kmeny Navajo a jinými indiánskými kmeny dělaly tomu populární symbolu pro jihozápadní část USA čest. Až do třicátých let, byly přikrývky, klobouky a jiné jižanské suvenýry byly dělány často se svastikami.

V Arizoně ukazovatele hlavní silnice z roku 1940 uvádějí stát před svastikou superponovanou na hrotu šípu (Arizona).


-45. pěchotní divize armády Spojených států používala žlutou svastiku na červeném pozadí jako symbol jednotky až do třicátých let, když to bylo změněno. 
(odkaz na znak: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commond/d/d2/45th_Infantry_insignia_%28swastika%29.svg)

-V roce 1925, Coca-Cola dělala šťastné hlídání tvořené ve tvaru svastiky se sloganem, “pít kolu Cocy ,pět centů v láhvích”.

-Americká námořní základna u Coronada, Kalifornie má do podoby svastiky udělanou stavbu.

-Krátce po začátku druhé světové války, vydalo několik indiánských amerických kmenů (Navajo, Apache, Tohono O'odham, a Hopi) prohlášení o zřeknutí se znaku svastiky vzhledem k zneuctění Německem v Evropě.

Německo
(skopírováno z cs.wikipedie.org)

V západní kultuře je dnes svastika známá hlavně jako symbol nacismu.

Pravotočivá svastika byla oficiálně přijata jako symbol NSDAP v roce 1920, neoficiálně se však používala už dříve. Toho roku se též objevila na helmách vojáků v průběhu tzv. Kappova puče. Svastiku používala také Deutsche Arbeiterpartei – přímý předchůdce nacistické strany.

Užití svastiky jako nacistického symbolu vycházelo z teorií, že svastika byla prastarý árijský symbol.

Nacisté obecně používali pravotočivou černou svastiku (vykreslenou v mřížce 5 krát 5 čtverců) v bílém kruhu, jednotlivé nacistické organizace měly však tento znak mírně pozměněn. Na vlajce nacistického Německa byla černá pravotočivá svastika pootočená o 45° v bílém kruhu na červeném pozadí. Podobně pootočenou černou svastiku v bílém čtverci postaveném nakoso používala mládežnická organizace Hitlerjugend, Luftwaffe používala na směrových plochách svých letadel bíle orámovanou černou svastiku (opět nakoso).

Následkem zneužití svastiky jako nacistického symbolu je dnes v západní kultuře svastika tabuizována a její používání je v mnoha zemích trestné.


znak společnosti Thule

Současnost:
V dnešních dnech je znak hákového kříže ve všech evropských zemích a zemích USA vzhledem k jeho nedávné historii (nacisté) zakázán. Ovšem např. ještě dnes používají některé finské letecké jednotky svastiku jako svůj neoficiální znak. Ovšem dnes je hákový kříž trestný už nejen kvůli tomuto:

Výplod novodobých nacistů (neonacistů)

Tádžikistán
V roce 2005 úřady v Tajikistan volaly po svastice rozšířené přijetí jako národní symbol. Prezident Imomali Rakhmonov prohlásil svastiku za “národn*í” symbol a 2006 být “rok Aryan* kultury” čas k: “studování a popularizování k historii světové civilizace; zvýšit novou generaci (Tajiks) s duchem národního sebeurčení; a vyvinout hlubší pouta s jinými etnikami a kultury.”

Indie
Volební hlasovací lístky byly oznámkované s kulatou svastikou (podobnou skandinávskému slunečnímu kříži). Tato varianta symbolu je propojená s politickými volbami. Jeho použití jako symbol bohatství, prosperity a štěstí je v Indii všudypřítomné a symbol je používán jako dekorační motiv ve většině tradičních hindských domovech. 
Mnohé podniky a jiné organizace, jako Ahmedabad burza, používá svastiku v jejich logech.

Čína
V Číně je symbolem čísla 10.000 -nekonečna a věčnosti nacházející se v duchu Buddhy. Je proto často vyobrazována v středu prsou jeho obrazů a soch. V zenu symbolizuje "pečeť Buddhova ducha", která se předává od patriarchy k patriarchovi. 

Závěr:
Je nutno odsuzovat svastiku jaká je? Proč ji odsuzovat k době nedávné, kdy si ji psychicky narušený člověk vybral jako symbol a ten vlál při zvěrstvech války? Já osobně mám až na jednu vyjímku k svastice vztah kladný. Nevím zda tento článek bude mít kladný ohlas či negativní, doufám, že ale nikoho nepohorším.

Zdroje:
wikipedie
nacismus.mysteria
navajo.cz
google (obrázky)
zelee.info
etliver.com
časopis History

Nebezpečí z vesmíru-jak s ním bojovat?

Většina lidí zde si to zřejmě neuvědomí, ale jaké je pro nás zatím největší, nám známé nebezpečí, kterému nejsme schopni čelit? Většina lidí, jen mrkne, jiní začnou básnit o létajících talířích, tzv. UFO. Ovšem člověk, jež se zamyslí, dokáže odpovědět jednoduše-asteroidy.


Saturnův měsíc Mimas na snímku sondy Cassini
očividně nedisponuje protimeteoritickým štítem.



Nebezpečí z oblohy:
Asteroid je starší pojmenování planetky Sluneční soustavy. Poprvé bylo slova Asteroid použito roku 1802 od Williama Herschela: 
Pro tento jejich hvězdný vzhled, pokud mohu použít takového výrazu, tedy proto jsem si vytvořil vlastní pojmenování a nazývám je asteroidy; vyhrazuji si však nicméně volnost změnit toto pojmenování, jestliže jiné, výstižnější povaze jejich, se objeví.

Ovšem vůbec první takové těleso (asteroid) bylo objeveno již roku 1801 Giuseppe Piazzi v Palermu 1. ledna, jež dostal název Ceres. 


Asteroid-jak dostal název?
Pojmenování tělesa jako Asteroid se zrodilo díky počátečnímu pozorování dalekohledy v období středověku a raného novověku. V té době si většina astronomů myslela, že se jedná o malé body podobné hvězdám. Ovšem planety bylo možno rozeznat díky jednoduše pozorovatelným kotoučkům a případně i některým povrchovým útvarům, např. pásy na Jupiteru či Saturnu nebo tmavší oblasti či polární čepičky na Marsu. tyto objekty byly tedy dost ,,hvězdám podobné" (což je přesný překlad slova aster-oid). 

Do druhé poloviny 19.století bylo objeveno asi přes 30 těchto těles (objevovali se již i první odhady jejich velikosti či váhy). Bylo usneseno, že pojmenování asteroid nevystihuje podstatu těchto vesmírných objektů. Proto se snad uskutečnila první oficiální schůzka světových astrologů a rozhodla, že by tato tělesa měla být zvláštní (samostatnou) kategorií těles ve sluneční soustavě a zvaná jako: minor planets, kleine planeten (u nás se ujalo označení planetka).


Asteroidy v oblastech Sluneční soustavy:
V naší soustavě se nachází (či jí proletěly) statisíce, či dokonce miliony asteroidů. K 28.říjnu roku 2004 bylo přesně vypočítáno celkem 189 407 drah těchto těles (každé těleso dostalo vlastní označení). Z této části bylo celkem 14 574 z nich pojmenováno oficiálním jménem.
Počet asteroidů v naší soustavě se odhaduje na 1,1-1,9 milionu. Největší z nich dosahují velikostí kolem pár set kilometrů (1 Ceres o průměru 900–1000 km, 2 Pallas a 4 Vesta; průměr obou z nich dosahuje cca 500 km).

Spektrální klasifikace:
Roku 1975 Clark R. Chapman, David Morrison a Ben Zellner vyvinuli taxonomický systém, založený na barvě, schopnosti odrážet záření a tvarech spektra.[6] Tyto vlastnosti pravděpodobně odpovídají složení materiálu na povrchu asteroidu. Původně klasifikovali jen tři typy asteroidů:

-asteroidy typu C - uhličité, 75% známých asteroidů
-asteroidy typu S - křemičité, 17% známých asteroidů
-asteroidy typu M - kovové, většina ostatních asteroidů

Od této doby došlo k mnoha rozšířením, kdy do něj bylo přidáno mnoho nových typů.


Rozložení asteroidů ve Sluneční soustavě. Jak je vidět, jsme hned vedle Marsu, nejblíže hlavnímu kotouči asteroidů.


Hledání nám nebezpečných asteroidů:
Přestože jsme v několika posledních desetiletích schopni pozorovat i vzdálené kosmické objekty (nepočítejte prosím UFO :D), tak i přesto zůstávali až do 70.let tajemstvím  protože i těmi největšími dalekohledy je bylo možno vidět jako pouhé světelné body a jejich povrch zůstával velkou záhadou.

Přestože roku 1971 vyfotografovala sonda Mariner 9 povrch měsíců Marsu- Phobos a Deimos, které jsou pravděpodobně gravitačně zachycenými asteroidy, nebylo možno stále zjistit možná chemická složení těchto těles. Prvním skutečným, zblízka vyfotografovaným asteroidem, se stal roku 1991 (951) Gaspra a roku 1993 asteroid (243) Ida s jeho souputníkem Dactyl. Všechny tyto objekty byly vyfotografovány sondou Galileo na cestě k Jupiteru.

Vůbec první sondou, jež byla vyslána do vesmíru s cílem specifikovat se na asteroidy byla NEAR Shoemaker, jež během své cesty vyfotografovala asteroid (253) Mathilde a poté se přiblížila k asteroidu (433) Erosroku, kolem kterého začala obíhat a dokonce roku  2001 na něj dosedla. 

Pár dalších asteroidů, jež byly zkoumány či sledovány sondami ze Země:
-(9969) Braille (sonda Deep Space 1, roku 1999)
(5535) Annefrank (sonda Stardust, roku 2002)

Střetnutí s asteroidy měla naplánované i sonda Rosetta (ESA), vypuštěná roku 2004. V roce 2008 sledovala asteroid (2867) Šteins a letošního roku 2010 se přiblíží k asteroidu (21) Lutetia.


Zbrojení proti ,,novému nepříteli":
Americké ministerstvo obrany hledalo ve spolupráci s NASA možné formy obrany proti tomuto nebezpečí. Jedním z velkých konfliktů mezi Zemí a větším asteroidem bylo přibližně před 75 miliony let. To mělo za následek vymření rodu dinosaurů. Co by se asi stalo v případě takové ,,reprízy" v dnešní době?

"Jaderná bomba je nejsilnější známou bombou. Má třimiliónkrát vyšší účinnost než chemické bomby. Otázkou ovšem je jak tuto energii účelně využít." 
uvedl ve své přednášce na setkání Americké astronomické společnosti fyzik David Dearborn z Národní laboratoře Lawrence Livermora, která se podílí na programech vývoje jaderných zbraní. Podle téhož fyzika by se ovšem použití atomových zbraní ocitlo až na posledním místě v případě, že by se o nebezpečí vědělo např. o 20 let dopředu, tak by se hledala jiná varianta (při možné velikosti do 1 km). Ovšem v případě nutnosti by byla atomová zbraň jediným možným řešením. 

V dnešní době je ovšem ne-popularita atomových zbraní, hlavně vzhledem k jejich možnému využití v konfliktu na naší planetě, dostatečná. Díky tomu zřejmě nebude ani příležitost teorii použití atomových zbraní otestovat. Dearborne ovšem upozorňuje na to, že ve vzduchoprázdnu s minimální gravitací není možné vychýlit poměrně rychle letící těleso, jako je asteroid o průměru jednoho kilometru.

Případný útok proti asteroidu klasikou balistickou raketou by nemusel vyjít, a nemuselo by dojít k očekávanému výsledku a to vychýlení asteroidu z kursu. Naopak by mohlo dojít ke kolizi a směr by mohl být narušen a cesta asteroidu by byla více přímá k planetě Zemi.

"S nukleární hlavicí dostanete (k asteroidu) ohromné množství energie pomocí přemístění malého množství hmoty," vysvětluje výhody jaderné obrany Dearborn. Podle jeho počítačových simulací by na vychýlení asteroidu s průměrem kolem 270 metrů stačila 300kilotunová exploze na jeho povrchu patnáct dní před hrozící kolizí. Asteroid by byl zasažen někde za hranicí Měsíce a 97 procent jeho hmoty by Zemi zcela minulo.


Atomový výbuch nad Hirošimou roku 1945.
V případě odpálení rakety proti asteroidu, by musela být hlavice, aby změnila jeho směr, asi 10-15krát silnější.


Vesmírné laserové taxi pro asteroidy:
V případě hrozby srážky s asteroidem se jako zajímavá možnost jeví použití laserového paprsku, který by na povrchu asteroidu vytvořil přírodní raketový motor.

Většina z vás asi zná slavný americký seriál Hvězdné války (Star Wars) a vybaví si část, jak Han Solo letící v jeho vesmírné lodi, je pronásledován stíhačkami nepřítele, jež svými lasery drtí asteroidy jedna radost. 

Skutečná možnost použití laserů proti asteroidům je v naší realitě velmi omezená, a to dost, že si na nějaké laserové dělo, ničící asteroidy jako člověk malou hroudu hlíny nohou, je v dnešní době dost nereálná. 

Ovšem použití laseru má i dva konkurenty-zmíněné jaderné zbraně a vesmírné lodě. Zde Jsou samozřejmě další ale-v případě použití jaderných zbraní hrozí, že výbuch by nemusel asteroid zničit, je možnost podobného incidentu vysoká a pokud by se opravdu jednalo o asteroid mířící k Zemi, tak by si ještě donesl na povrch dáreček v podobě jaderného zamoření (vyprodukovaného lidstvem). 

Podobně použití vesmírných lodí jako odtahovačů asteroidů mimo jejich kurz je také nepravděpodobná. Nejenže podle odborníků by jsme si museli na podobná technologická zařízení počkat asi ještě další dvě století (vzhledem k našim ,,nedokonalým současným" technologiím), ale velkou roli by zde musel hrát i gravitační traktor, jež by musel být umístěn na vesmírných korábech, jež by musely mít dostatek síly (s výkonnějším motorem) a dostatek PHM, aby byl schopný asteroid přesunout na ,,druhou kolej".


Budou v budoucnosti nás chránit tyto vesmírné odtahovače?

Lasery jako taxi či zbraň?
Další možností je použití laserů jako zbraně, kdy by naši planetu bránila linie laserů umístěných kolem hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. je takováto ,,obranná linie" reálná?


Asteroid Apophis. Když budeme mít hodně smůlu, uvidíme ho zblízka.

Času není zase tolik nazbyt. Existuje určitá malá šance, že v roce 2036 budeme čelit asteroidu Apophis o průměru přibližně 300 metrů. A je možnost, že se během těchto necelých třiceti let objeví další hrozba, než je tento na vesmírné poměry ,,malý balvánek".
A jak víme z historie, tak jsou armády snad všech zemí na světě jsou v podpoře nových technologií obvykle štědré. Budeme na tento konflikt již připraveni?

JAKÝ MÁTE NÁZOR NA TOTO NEBEZPEČÍ VY?

Zdroje:
osel.cz
novinky.cz
Wikipedie
army.cz
vesmirweb.net