neděle 7. února 2010

Letadla Republikánského letectva v letech 1936-1939

Španělská občanská válka (červenec 1936 - duben 1939) patří k nejkrvavějším, ale i nejnepřehlednějším konfliktům 20. století, zároveň jde o válku která na velmi dlouhou dobu hluboce rozdělila nejen španělskou společnost. Vypukla v momentě, kdy proti demokraticky zvolené republikánské vládě vojensky vystoupila armáda pod vedením generála Francisca Franca. Když se už po pár týdnech očekávalo že Franco zvítěz, zasáhl Sovětský Svaz a Francie.Vyslali interbrigády se svými nejmodernějšími stroji (nejmodernější musíme z francouzské strany pokládat za vtip).

Stroje dodaná republikánské armádě z:
SSSR-SB 2 je jedním z nejmodernějších letadel dodané do Španělska z SSSR.

rozpětí:975 cm
délka:1227 cm
Hmotnost:4317 kg
Rychlost:430 km/hod.
  nosnost:1000 kg
poznámka:Letka s SB-2:zničení fašistické techniky v Zaragoze.

SSSR-I 16 vyslal SSSR na pomoc Republikánské armádě po neočekávaných francových vítězstvích

rozpětí:900 cm
délka:599 cm
hmotnost:1260 kg
Rychlost:440 km/hod.
poznámka:Zaslána do Španělska až po dodání strojů druhé generace z Francie

SSSR- I 15 do příchodu I 16 byl spolu s D-510 nejmodernější stíhací letadlo vládního letectva

rozpětí:975 cm
délka:610 cm
hmotnost:965 kg
Rychlost:367 km/hod.
poznámka:Po příchodu I 16 používán jako stíhač i jako stíhací bombardér

Francie-D-510, jednomotorový dolnoplošník

rozpětí:1209 cm
délka:794 cm
hmotnost:1429 kg
rychlost:393 km/hod.
poznámka:na křídlech a trupu byla místo tlustého červeného pruhu trikolóra stejné tloušťky dvou červených na krajích a žluto-oranžové uprostřed

Francie-Bloch MB 200 dvoumotorový hornoplošník

rozpětí:2224 cm
délka:1580 cm
hmotnost:4300 kg
nosnost:1400kg
poznámka: v důsledku nedostatku bombardérů museli španělští vlastenci vzít za vděk i těmito letadly...

Francie-Potez 540 dvoumotorový bombardér

rozpětí:2210 cm
délka: 1620 cm
hmotnost:3830 Kg
nosnost:1000KG
poznámka:přes svoji zastaralost zaznamenaly ve španělské válce významné bojově úspěchy

ČSR-letov Š 231 jednomotorový víceúčelový letoun

rozpětí:1006 cm
délka:780 cm
hmotnost:1280 Kg
poznámka:v roce 1936 valná bojová hodnota
3. srpen 1938
lord Runciman přijel do ČSR jako působitel rozhovorů mezi československou vládou a SdP. Hlavní činnost vykonával štáb jeho mise vedený britským diplomatem Ashotonem-Gwatkinem. Runcimen žádal od čs. představitelů co nejrozsáhlejší vstřícnost vůči požadavkům Heinlovy strany. S jejím vůdcem se 18. srpna sešel na Červeném Hrádku a za několik dní sdělil Hitlerovi, že se Británie bude snažit ze všech sil o mírové řešení německo-československého napětí.

 
Lord Runciman 


Mezitím se jednání se Sudetoněmeckou stranou ujal sám prezident Beneš. Předložil jí nový (třetí) plán na úpravy postavení německého obyvatelstva v ČSR (předcházely mu dvě varianty národnostního statutu odmítnuté heinlovci). Ač tento návrh obsahoval již prvky autonomie, Sudetoněmecká strana ho okamžitě zamítla. Nátlak Runcimana na čs. vládní představitele proto pokračoval a ještě se stupňoval. Lord se také nechával ovlivňovat společenskými styky s bývalými německými šlechtici, kteří sympatizovali se Sudetoněmeckou stranou a někteří pro ni i velmi aktivně pracovali.

V pohraničí pořádali henlovci při příjezdech členů mise demonstrace proti ČSR a pod heslem ,,Chceme domů,do říše!!!´´žádali oddělení pohraničních oblastí od Československa. Na vystupování a práci členů mise se stále výrazněji projevovala její spjatost s britskou politikou ,,usmiřování´´. Na argumenty československých představitelů nebrala mise zřetel. Uvědomovala si však nesnadnost jakéhokoliv vyjednávání se sudetoněmeckou stranou. V srpnu 1938 proto vyhlásila částečnou mobilizaci a 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilisace..............

 
Edvard Beneš 

Památník války-T-34/85 Starovičky

Tuto vesnici osvobozovali jednotky 16. mech. sboru RA. K této události je zde na masivním betonovém bloku vystaven T-34/85 RA. Podle svědectví se tank dostal do palby Panthera. Německý střelec minul a využil toho střelec z téčka a zničil další tři tanky včetně Panthera který jej napadl. Při palbě byl zabit řidič Vasilij Kudrjašov. Tank byl zasažen pod a do motoru. S poškozeným tankem bojovali ruští tankoborníci jež zbylé dva německé tanky zničili. Posádka po souboji vzala společně s pěchotou mrtvého řidiče a odklopýtala ke svým. Tank byl částečně opraven a je z něj památník.

Posádka tanku T34/85 "bílá 44". 240.tankový prapor. 16.mech.sbor
velitel podporučík Ivan Stěpanovič Mirenkov
řidič Vasilij Kudrjašov
střelec/miřič Alexej Levin (nabíječ?)

Pomník
Na pamětní desce je uvedeno, že ruští tankoborníci zničilli 3 stroje Panter a jeden Stug 40. Tank je poválečné československé výroby s "hladkou" věží". Má dva druhy kol. Litá a lisovaná. Je zbarven zeleně, na veži je bílé číslo 200 a malá rudá hvězda. Poklopy jsou již zavařeny. Blatníky jsou bíle lemovány.

Letadla Pucara za války o Falklandy 1982

Když se v dubnu 1982 vylodily argentinské jednotky na souostroví, byly poslány z pevninské Argentiny i letouny Pucara. Celkem sem bylo posláno 12 letadel typu AI-58 Pucara s kompletním pozemním zabezpečením a technickým personálem. Stroje patřily původně k3 Grupo de Ataque, z letadel vznikla na Falklandech jednotka Escuadrón Oerativo Aeromóvil Pucará Malvinas (Operativní aeromobilní peruť Pucara-Malvíny). Ken konci dubna bylo posláno dalších osm letounů Pucara jako posila. celkem jich operovalo v tomto prostoru 20.

1.května již byly dva zničeny při náletu a další jeden byl poškozen. Později bylo několik letadel poškozeno palbou z britských lodí. 14.5. proto byly poslány další dva letouny Pucara jako posila. Ale 15.5. zničilo komando SAS dalších šest letounů Pucara při přepadení polního letiště Calderón na ostrově Borón. Náhradu měla představovat další čtyři letadla Pucara. Proti vylodění, jež proběhlo 21.5. u San Carlos, se pokusily letouny Pucara s cvičnými letouny MB-339A a T-34C Turbo Mentor zasáhnout a zpúsobit nepříteli ztráty. Jeden AI-58 byl zničen raketou Stinger vyloďující se příslušníci SAS zatímco další sestřel stejného typu si připsal pilot hlídkujícího Sea Harrieru.

Jediná akce, v které letouny Pucara zaznamenaly sestřel nastal 28.5.1982. Pilot Imenéz od 1.teniente sestřelil britský vrtulník Scout AH.1. Stal se jediným Argentincem co na Falklandech zaznamenal sestřel. Jeho stroj byl později sestřelen. Byl nalezen až roku 1986 v horách.

Celkově až do kapitulace provedli piloti na letadlech Pucara 186 vzletů (z toho 6 z argentiny). Celkové ztráty dosáhly 13 strojů Pucara. Poslední nálet naplánovaný na ráno 14.6.1982 letouny Pucara, se už neuskutečnil. Plán měl spočívat v tom, že 4 (poslední) letadla Pucara způsobí nepříteli ztráty a přeletí zpět do Argentiny. V tu noc z 13. na 14.6. vešlo ale v platnost příměří a letadla padla v letuschopném stavu do ruk Britů. Stroje s označeními A-515,517,522,528,533 a 549 byly přepraveny do Británie. Zde proběhlo technické otestování. Zde přinesl výzkum zajímavé poznatky ohledně pancéřování, jež vydrželo i palbu projektilů do ráže 7,62mm NATO. Jiné nové poznatky nebyly ovšem zjištěny. Z ukořistěných letadel byl vybrán k letovým testům stroj A-515. Dostal britské označen i sériové číslo ZD485. V letech 1982-83 byl testován ve středisku A/AEE Boscombe Down.
Zkošky se soustředily hlavně na vzlet z improvizovaných letištních ploch a jiné vlastnosti letounu. Byl představen i na několika leteckých dnech. Od poloviny 80.let je v muzeu v Duxfordu, kde by měl projít v blízké době rekonstrukcí. Ostatní letouny Pucara jsou ve vlastnictví malých muzeí v celé Británii.

Bitva o Falklandy 1982



Zajatí Britové v počátku války

Toto soustroví bylo od roku 1833 územím Británie co jej vybojovala na Španělsku. Až do dnešní doby slibovali všechny vlády Argentiny, že Malvíny dobudou zpět.
Po vietnamské válce se západní mocnosti částečně odmítali zapojit pro intervence v zahraničí. proto se i Británie snažila vyhnout dlouhé a nákladné válce.
Ministerská předsedkyně ale považovala obyvatele Falkland za Brity a to samé cítili i oni...Ostrovy jež leží 13 000 km od Británie se rozhodla hájit.

Falklandy jako bitevní zóna:
Když na začátku roku 1982 obsadila Argentina po krátkém boji s námořní jednotkou (asi 70-100 lidí) soustroví včetně blízké Jižní Georgie, byla radou OSN prohlášena za agresora a Británie začala shánět co nejvíce svých vojáků z celého světa.
5. dubna 1982 vyplul k Falklandám svaz speciálního určení složeného z válečných lodí včetně dvou letadlových lodí Hermes a Invincible společně s dalšími 28 bitevními loďmi.

Síly určené k vylodění tvořilo asi 4000 příslušníků přepadových oddílů Královské námořní pěchoty a pluku výsadkářů posílených o další 1000 mužů skotské gardy,Welšské gardy a Gurkhy. Byly nasazeny i SAS (Special Air Service) a SBS (Special Boat Service). Do akce zasáhlo i 22 letounů Sea Harrier.

Proti britským silám stálo na ostrovech 15 000 argentinských vojáků pod velením generála Maria Menendeze. Argentinské letectvo bylo posíleno z pevniny o letadla Pucara. Argentinské námořnictvo operovalo jiho západně od Falkland.

Od 18.dubna probíhal pomocí SAS a SBS průzkum bojem a už 25.dubna byla dobyta Jižní Georgie, která poskytla britskému námořnictvu a letectvu pozemní základnu.
V okolí Falkland bylo britskou vládou zřízeno zakázané pásmo, jež bylo později rozšířeno na 320km potom co britská ponorka potopila argentinský křižník General Belgrano.
Britské síly zahájily vylodění na ostrovech bombardováním pozic a letišť argentinských jednotek. Argentinské letectvo však zůstalo v plné síle.
Stíhacím svazům vybavených střelami Exocet se podařilo potopit sedma poškodit dalších šest britských lodí. Toto byl největší úder jež Argentinci Britům zasadily.
naoplátku Britové bombardovali během nočního náletu letiště na Pebble a plně jej vyřadili z provozu a zničili zárověň 11 argentinských letadel.

Hlavní vylodění Britů začalo 21. května u San Carlos, kde příslušníci přepadových oddílů vytvořili předmostí. V bojích o jeho ovládnutí sestřelili Harriery 15 argentinských strojů se ztrátou 1 stroje. 1 aargentinský letoun byl sestřelen i pozemními silami střelou země-vzduch. během několika dalších dnů se podařilo Britům vylodit asi 5000 vojáků, jež postupovali rychle do vnitrozemí. K ostrému palebnému boji došlo v Goose green, během nichž Britové dobyli argentinské pozice a byl zabit britský plukovník ,,H´´ Jones, jemuž byl posmrtně udělen Viktorinin kříž.

Po zajištění jižního křídla postupovali britové k hlavnímu cíli operace-Port Stanley.
Bitva o port stanley:
Velitelem pozemních operací pro Brity byl generálmajor Jeremy Moore, jež měl za úkol dobýt oblast přístavu Port Stanley.
Přepadové oddíly Královské námořní pěchoty a výsadkářů měly přejít přes celý bažinatý ostrov Východní Falkland, zatímco SAS a další námořní pěchota měla být vysazena vrtulníky u Mount Kent, asi 16km západně od port Stanley. Následoval další pozemní postup britských jednotek, ale následoval útok argentinských letadel a postup se zpomalil. Poslední boje probíhaly na pahorcích nad Stanley, kde v noci 1.června obsadily po krutých bojích tři klíčové pozice argentinců na Mount Longdon, Two sisters a Mount Harriet. Největší odpor Argentinci na Mount Longdon, ale všechny jejich pozice padly.

Na jih od zmíněných bojů se podařilo Skotské gardě po bojích s argentinskou námořní pěchotou obsadit Tumbledown Mountain, 6km od Stanley. Britové tímobsadily všechny vyvýšeniny nad městem a argentinský velitel Manedez si po uvědomnění velkého nebezpečí rozhodl kapitulovat.



Hodnocení:
I přesto, že Británie dosáhla velkého vítězství, určitě nebylo tak oslňující. Už jenom kontakt mezi jednotkami a velitelstvím v Británii bylo víc než problematické. Navíc si SAS měla tendenci počínat velmi samostatně a tak chyběla někdy na plánech útoků, kde by se to hodilo.

Ztráty britských vrtulníků
22.4.
Wessex HU Mk.5
zničen při nehodě na ostrově J. Georgie

22.4.
Wessex HU Mk.5-zničen při nehodě na ostrově J. Georgie

23.4.
Sea King HC Mk.4-nouzové přistání na vodu

17.5.
Sea King HC Mk.4-nouzové přistání v Chile

18.5.
Sea King HAS Mk.5-nouzové přistání na vodu

21.5.
Lynx HAS Mk.2- zničen na palubě HMS Ardent

21.5.
Sea King HC Mk.5-srážka s ptákem

21.5.
Gazelle AH Mk.1-sestřelen

21.5.
Gazelle AH Mk.1-sestřelen

21.5.
Wessex HAS Mk.3
zničen na palubě HMS Antrim

25.5.
Lynx HAS Mk.2- zničen na palubě HMS Coventry

27.5.
Scout AH Mk.1-sestřelen

27.5.
Chinook HC Mk.1
zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

27.5.
Chinook HC Mk.1- zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

27.5.
Chinook HC Mk.1-zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

27.5.
Wessex HU Mk.5-zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

27.5.
Wessex HU Mk.5-zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

27.5.
Wessex HU Mk.5- zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

27.5.
Wessex HU Mk.5-zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

27.5.
Wessex HU Mk.5-zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

27.5.
Wessex HU Mk.5-zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

27.5.
Lynx HAS Mk.2-zničen na palubě MV Antlantic Conveyor

5.6.
Gazelle AH Mk.1-sestřelen

12.6.
Wessex HAS Mk.3-zničen na palubě HMS Glamorgan

(Údaje povoleny převzít.)

Počet nasazených vojáků:
Británie:
první vlnu tvořilo 5500 vojáků (včetně jednotek námořní pěchoty tzv. Comandos a dva parašutistické prapory)
druhou vlnu již

Argentina:
16 000 vojáků na celém soustroví Falklandy

Ztráty:
Británie:
255 padlých vojáků
10 Harrierů a více než 24 vrtulníků. (valka.cz)


Argentina:
1000 mrtvých, 3000 zraněných a 11 400 zajatých.

Citace
Britské loďstvo čeká s vyloděním na druhý sled. Britské letouny útočí na letiště na ostrovech, argentinská letouny útočí na britské lodě. Britská ponorka Conqueror torpéduje argentinský křižník General Belgrano. Argentinci potápějí torpédoborec Sheffield. Irové se typicky staví proti Velké Britanii. Pokračuje přísun dalších jednotek z Británie. Britské pozemní jednotky zahajují invazi na ostrovy. Invazní sbor si připravuje půdu pro postup na hlavní město. Rozšiřuje se předmostí a zvyšuje stav expedičního sboru. Je potopen torpédoborec Coventry. Vytvářejí se další směry postupu na Port Stanley. Operace zdržuje špatné počasí. Nakonec se počasí umoudří a tažení končí vítězstvím Britů. Údaje o ztrátách se značně rozcházejí, ale očividně utrpěla daleko více Argentina.

Citace
Spojené státy se postavily po bok Velké Británii, stejně jako ostatní západní země, které vyhlásily proti Argentině hospodářské sankce. USA poskytly Velké Británii cenné informace ze svých družic a odevzdaly ostrov Ascensión na polovině cesty mezi Británií a Falklandy pod britskou vojenskou správu, což umožnilo Britům zřídit zde potřebnou základnu a překladiště pro nastávající operace. Na straně Argentiny zůstaly země zaujímající protiamerický či protibritský postoj – Panama, Španělsko, Čína a samozřejmě země tzv. tábora míru a socialismu, tedy východní blok v čele s SSSR, který dodával Argentincům zpravodajské informace ze svých družic.

Postoj Československa bylo zábavné sledovat především v novinových titulcích: nejprve se hovořilo o Falklandských ostrovech a v závorce se uváděl název Malvíny. Později se závorky přehodily a nakonec byla řeč už jen o Malvínách. 11. 6. Rudé právo hlásalo: „Úspěšné akce Argentinců na Malvínách. Britský postup zastaven“; den nato Britové zahájili útok na hlavní město ostrovů Port Stanley a v dalších dvou dnech město dobyli a válku úspěšně zakončili. Oficiální postoj československé strany a vlády ovšem nesdílelo obyvatelstvo. Drtivá většina fandila Britům a jeden můj přítel to vyjádřil slovy: „Srdce českého intelektuála bije v těchto dnech na Falklandech.“


Zdroje:
valka.cz
Rozhodující bitva dějin
wikipedie
falklands.info
Militaria

Fotbalová válka 1969

Fotbalová válka
Předzvěst války:
Státy Jižní Ameriky, většinou bývalé španělské kolonie, patřily k jedněm z nejvíce chudých států na světě. Tyto státy byly doslova náchylné k převratům a byly zmítány různými násilnostmi. Jedněm z takových patřil i Salvador.

Země trpěla přelidněním, výnosy získávané vývozem kávy a banánů, putovaly do kapes zkorumpované vlády. Ta byla složena z důstojníků silné armády a civilní obyvatelstvo se ocitalo na pokraji hladomoru. Mnoho lidí proto odešlo ze Salvadoru do sousedního státu Honduras, jež byl rozlohou pětkrát větší a se zhruba polovičním počtem obyvatelstva. Proto se zde nacházely obrovské pláně, jež nebyla po dobu desítek let nikým obdělávána. Do roku 1969 překročilo hranice kolem 350 000 lidí ze Salvadoru. Tím se začalo neobydlené území oživovat. Tím se zaplnilo tzv. území nikoho, o nějž tyto dva státy vedly dlouhé spory. Tím, že Salvádorští se zde začali ve velkém usazovat, přilélo pouze benzín do ohně.



Vnitřní situace v obou státech:
Honduras
V Hondurasu vládl od roku 1963 generál Oswaldo López Arellana, jež se dostal k moci pomocí převratu. A to pouze deset dní před volbami prezidenta. Generálova vojenská juneta neskrývala nespokojenost s nekontrolovatelnou emigrací ze Salvadoru. Ovšem Salvadorci se stali dobrým důvodem na koho svést špatnou hospodářskou situaci země včetně vysoké nezaměstnanosti. Honduras začal proto hrozit vyhoštěním ze země a zemi zachvátila panika.
Salvádorský majetek byl ničen, Salvádorští se stávali obětí pouličního lynčování.
Prezident Arellano vyhlásil pozemkovou reformu. Půda salvádorců byla zabavena a rozdělena vlastním obyvatelům. Salvádorci se žádné náhrady nedočkali.

Armáda
12 bojových letounů F -4U Corsair
8 dopravních letadel
5 cvičných letounů

Námořnictvo mělo asi 150 námořníků a čtyři lodě střední tonáže



Salvador
Stejně jako v Hondurasu, i zde byla diktatura. Ovšem země byla malá, a trpěla přelidněním. Proto odcházeli někteří občané do sousedního Hondurasu. Do roku 1969 odešlo přes 350 000 lidí. Mezi oběma státy vzrůstalo napětí...

Armáda
14 bojových letounů (Corsair a Mustang)
5 dopravních letadel
5 průzkumných letadel
4 pobřežní strážní lodě vybavené kulomety (400 námořníků)


Počátky konfliktu:
Vhodnou záminkou pro začátek války se stal fotbalový zápas. Blížil se světový šampionát 1970 a Salvador se měl utkat s Hondorasem. Utkání v honduraské metropoli vyhrál domácí tým 1:0 ,ale v odvetě v San Salvadoru vyhrálo pro změnu salvádorské mužstvo 3:0. Po skončení zápasu se změnil stadion a jeho okolí doslova v bojiště. Zranění se počítaly na stovky.Pro potlačení nepokojů byla nasazena i armáda.

Salvador obvinil 26.června 1969 před celým světem Honduras z genocidy a uzavřel hranice. 14.července zaútočilo slabé salvádorské letectvo na několik pohraničních měst v Hondurasu včetně Tegucigalpy-metropole Hondurasu. Do pohybu se dala i salvádorská armáda, jež byla početnější i lépe vybavená než armáda Hondurasu. Se zálohami mohl Salvádor nasadit přes 30 000 mužů. Armáda rychle postupovala vpřed. Postoupila o 70 kilometrů na nepřátelské území a bez boje obsadila několik vesnic a pohraniční město Nueva Ocotepeque. Ofenziva se ale brzo zastavila. Spíše než odporem Hondurasu nedostatkem vlastních PHM.

To bylo důsledkem toho, že hondurasané provedli jeden ze svých z mála protiúderů a zahájili malý nálet na salvádorskou rafinérii. Přitom se jim podařilo i svým slabým letectvem zničit mnohem slabější salvádorské letectvo. Letecké boje, jež jsou uchvacující nejen leteckými boji nad pralesy, ale i tím, že tento konflikt byl posledním, v kterém si zabojovala letadla dodána z USA, jež si částečně pamatovali i boje druhé světové války.


Corsair honduraského letectva



Vývoj konfliktu:
Tím Hondurasané ovládli vzdušný prostor, ovšem postup fronty se zastavil hluboko na jejich území. Počet obětí jak mezi vojáky, tak i mezi civilním obyvatelstvem rostl každou chvílí. Proto okamžitě zasáhla tzv.OAS (Organizace Amerických států). Tato organizace v čele s USA se obávala možného zapojení Nicaragui a Guatemala do války.
Na oba válčící státy byl proto vyvinut silný diplomatický tlak a strach obou válčících států z možných sankcí a izolace, zabral. V noci na 18.července 1969 byl vyhlášen klid zbraní, jež vešel v platnost o dva dny později.

Ovšem salvádorský prezident Fidel Sanchez se zdráhal zahájit mírová jednání, dát svým jednotkám rozkaz k ústupu a vpustit na obsazené území mezinárodní pozorovatele. Podmínil se souhlasem Hondurasu o odškodnění před válkou vyhnaných Salvádorců a zaručením občanských práv a svobod v zemi. Po tlaku Kolumbie, Peru, Paraguaye, Kostariky a Guatemaly bylo vyjednáno stažení stažení Salvádorců z území dobytého do 1.srpna 1969.

Následky války:
Tzv. Fotbalová válka se zařadila ke konfliktům, jež skončili velkými ztrátami bez výsledku. Tím přinesla oběma státům ještě větší ekonomickou nestabilitu a zbytečné ztráty na životech. Podle všeho padlo nad 400 salvádorských a 2000 honduraských vojáků a dvou tisíc civilistů na obou stranách.
Díky bojům se dala do pohybu obrovská emigrační vlna. Podle všeho opustilo v obou státech své domovy desetitisíce lidí. Z Hondurasu stačilo zpět do Salvádoru prchnout kolem 130 000 Salvádorců. Oba státy přerušily obchodní i diplomatické spojení včetně leteckého. Velmi křehké období míru trvalo až do 30.října 1980, kdy byla podepsána regulérní mírová smlouva.

V Hondurasu se zvedla vlna odporu proti prezidentovi Arellanovi a byla vytvořena civilní vláda. Ta vydržela pouhý rok a moc opět převzala armáda, jež odstranila plány ekonomické reformy a plán demokratických voleb.

Salvador utrpěl mnohem víc. Když totiž dorazili uprchlíci z Hondurasu, tak se už tak křehká ekonomika doslova sesypala. Úřady ztratily nad zemí jakoukoliv kontrolu a vypukla občanská válka, jež trvala přes patnáct let. Válka, jíž začal fotbal se taky fotbalem uzavírá, kdy tým Salvádoru porazil Honduras 3:2 (zápas se hrál z obav před dalšími nepokoji v Mexiku) v nastaveném čase a mohl se měřit s nejlepšími mužstvy planety. Ovšem vypadl již v základní skupině.

Výsledky fotbalu:
(Honduras-Salvador)
1. utkání (Tegucigalpa, 6. 6. 1969)
1:0
2. utkání (San Salvador, 15. 6. 1969)
0:3
play off (C. de México, 27. 6. 1969)
2:3

Statistiky:
Salvador
900 mrtvých

Honduras
1200 mrtvých

Berlínská krize 1948-1949

BERLÍNSKÁ KRIZE

Když roku 1945 Německo kapitulovalo, tak si vítězné mocnosti rozdělili tuto zemi na čtvrtiny. To samé i hlavní město Berlín. Proto Stalin nařídil blokádu vodních kanálů, silnic, elektřiny a jiných zdrojů v východního bloku do západního Berlína z ,,technických´´ problémů, aby sjednotil Berlín pod sovětskou nadvládu.

Reakce západních mocností byla okamžitá (po únoru 48 v ČSSR se USA rozhodli neustoupit vůči SSSR už ani o krok).
Byl zřízen letecký most, jež měl zmenšit následky blokády. Naoplátku odepřel západní Berlín vývoz čerstvých potravin včetně mléka do východního bloku, jež tvořil velkou část potravinového průmyslu v celém Berlíně.

Letecký most, jež uskutečnili hlavně Američané (letectvo USAF) se s podporou Britů (kterým se po válce do něčeho takového nechtělo) podařilo dodávat velkou část věcí odepřených z Východu.


Američané začali používat k dopravě obří transportní letouny C-54 k nímž se přidaly C-47 Dakoty či britské letadla, jež před pár lety létala nad Berlín s úplně jiným nákladem. Mezitím začala politická jednání o ukončení krizové blokády. Velvyslanci VB, USA a Francie se sešli v srpnu 48 se samotným Stalinem, ale výsledek nepřinesli.
Když se začala tato otázka řešit i v samotné OSN, tak se dohodli delegáti v OSN za USA a SSSR. Stalin proto 12.5.1948 blokádu úplně zrušil.



Důsledky blokády:
Odstoupení SSSR od blokády byla jeho první porážka v tomto konfliktu. Vůle Trumena ,, Z Berlína ani krok!´´ demonstrovala úsilí USA zadržet expanzi SSSR. Tato politika v roce 1949 přinesla výtečný výsledek, ovšem ne naposledy...

Čísla:
Počet obyvatel v Berlíně (západním):2,2 milionu
Uskutečněných letů: 227000
Přepraveno zboží:2,2 milionu tun
Ztráty blokády:
39 Britů
31 Američanů
6 Němců

Letci pocházeli z:
Nový Zéland
USA
Británie
Jižní Afrika