Polská armáda v září 1939

Polská armáda byla k 1.září 1939 organizována do sedmi brigád: 
-v Modlinu - generál Krukowicz-Przedrzymirski
-v Pomorze - generál Bortnowski
-v Poznani - generál Kutrzeba
-v Lodži - generál Rommel
-v Krakowu - generál Szilling
-v Lublinu - generál Piskor 
-v Karpatech - generál Fabrycy

a jedné samostatné operační jednotky, jež byla umístěna v Narewě - generál Mlot-Fijalkowski

a rezervy, tvořených z:
samostatná armáda "pruská" - generál Dab-Biernacki 
-tři operační skupiny - Wyszkow, Tarnow a Kutno - všechny zčásti zformovány

Celkem 39 pěchotních divizí, 11 elitních jezdeckých brigád, 3 horské brigády a 2 obrněné motorizované brigády. Tankové síly disponovaly celkem:
-241 tanky a 32 obrněnými vozidly (v Lodži, Krakowu a Karpatech)
-234 tanků a 52 obrněných vozidel (v Pomorze, Poznani, Modlinu a 4 operační skupiny)
-185 tanků (rezervy)

Celkově polské síly zahrnovaly okolo 1.000.000 vojáků (podle úplných plánů mobilizace, která započala 31. srpna, mělo být zmobilizováno 1.350.000 vojáků), kolem 900 tanků, 4300 děl a houfnic a kolem 1120 letadel různých typů.


Tanky
Polská armáda disponovala celkem asi 880 kusy tankové techniky či obrněných automobilů:
-574 TK a TKS tančíky (lehké průzkumné tanky)

-102 tančíků Renualt FT-17
-132 tančíků 7TP

-38 tančíků Vickers 6ton
-49-53 lehkých tanků R-35
-3 lehké tanky Hotchkiss H-35
-90 obrněných automobil wz.28
-13 obrněných automobilů wz.29
-90 obrněných automobilů wz.34

Polské obrněné síly byly organizovány do lehkých tankových praporů (1., 2. a 21.) a lehkých tankových rot (1., 2., 111., 112., 113., 121. a 1 a 2 obrana Varšavy). Navíc mohly býti nasazeny i obrněné vlaky, celkem 11 vlakových souprav, plus další čtyři improvizované, postavené během konfliktu.

Dělostřelectvo

Teritoriální PVO měla k dispozici celkem 314 PL děl:164 x 40mm Bofors vz. 36
80 x 75mm vz. 97
14 x 75mm vz. 44
12 x 75mm vz. 14
44 x 75mm vz. 36

Armádní jednotky pak měly k dispozici celkem 126 PL děl 40mm Bofors vz. 36.

Pozemní síly disponovaly následujícím počtem děl:
-27 x Moździerz 220mm wz. 32 Škoda -900 x houfnice w.1914/19
-341 x houfnice wz.1917 155mm
-1200 x PT dělo Bofors vz.36 ráže 37mm
-24 x horská houfnice wz.1906 ráže 65mm
-1374 x Armata 75mm wz. 1897 Schneider
-466 x Armata 75mm wz. 02/26 "Prawosławna"
-254 x Armata 105mm wz. 13 i 29 Schneider
-38 x Armata 120mm wz. 1878/09/31 a wz. 1878/10/31 Schneider



Letectvo
U bojových jednotek bylo k 1.9.1939 zařazeno celkem cca 408 letounů:
-30 stíhacích PZL P-7a
-20 stíhacích PZL P-11a
-110 stíhacích PZL P-11c
-114 lehkých bombardovacích a průzkumných PZL P-23B „Karaš“
-36 bombardovacích PZL P-37 „Loš“
-49 pozorovacích a spojovacích Lublin R-XIII C/D
-35 pozorovacích a spojovacích RWD-14 „Czapla“
-13 plovákových Lublin R-XIII (hydro), R-VIII (hydro).

Dopravní a spojovací letectvo -cca 102 pomocných letounů:
-62 cvičných RWD-8
-28 civilních RWD-13
-2 dopravních Fokker F VII/3m.

V různém stupni rozpracovanosti a v opravnách se nacházelo cca 280 letounů, které mohly být použity pro doplňování ztrát:
-35 stíhacích PZL P-7
-40 stíhacích PZL P-11
-60 lehkých bombardovacích PZL P-23B „Karaš“
-45 bombardovacích PZL P-37 „Loš“
-30 pozorovacích a spojovacích RWD-14
-70 pozorovacích a spojovacích Lublin R-XIII.

Podle dostupných údajů však polské bojové letectvo obdrželo během celé kampaně jako doplněk pouze asi 70 strojů, a sice 3 x P-7, 5 x P-11, 32 x P-23, 9 x P-37, 21 x RWD-14 a R-XIII.

Když zrovna nebojovali, aneb letci RAF během svého volna

Pro mechaniky, více než jejich popisy různých manévrů a apod. je více utěšitelný stav jejich munice ve zbraních - prázdné zásobníky. Jejich svěřenci právě prošli jistě těžkou cestou, z níž se všichni vrátili celý. Pár děr od kulometů a kanónů německých bošů zatmelí během krátké chvilky.

 

Josef Flekal během odpočinku mezi bojovými akcemi 

Odpočinek během volna mezi bojovými akcemi

První cesta pilotů směřuje do velitelského baráku. Zde na ně čeká velitel perutě s tzv. ,,Inteligent officer" neboli zpravodajským důstojníkem, jež je důkladně vyslechne, zapisuje si přitom do svého notesu postřehy ze souboje, nároky pilotů na sestřel či poškození onoho či toho letadla a jeho typ, čas a přibližné místo. Na závěr pilotů poděkuje a společně s velitelem perutě směřuje do velitelské budovy. 

Na svých ubykacích mnoho pilotů doslova upadá na své postele. Letecký souboj je vyčerpávající jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Někteří ihned na místě usínají, jiní směřují do společenské místnosti, kde v krbu plane oheň, jež vytápí celou místnost. Mnoho pilotů usedá do křesel rozmístěných okolo krbu, přičemž v ruce drží knihu, skleničku něčeho silnějšího nebo třeba pouze i čaje. Jiní naopak klid a teplo kolem krbu využívají k tomu, aby spokojeně usnuli.

Svátky a volna během trvání bojového turnusu

Mnozí piloti během volných chvil si jistě kromě odpočinku potřebovali i odreagovat. Mnoho z nich vzpomínalo na dobu, kdy jejich operační umístění dovolovalo si ,,odskočit" do blízkého Londýna, kde to i navzdory německým leteckým útokům žije. Mnoho obchodů, barů, restaurací se snaží i během této těžké doby, v níž se Británie nachází, stále fungovat. 

Mnoho českých a slovenských pilotů nachází pobavení v různých londýnských klubech, kde vystupují komici, zpěvačky či skupiny. Pokud se skupince pilotů podaří někde sehnat i dámský doprovod, na hrůzy války si nikdo nevzpomene. Většina jejich leteckého platu od velitelství RAF končí jako útrata za příjemný večer, v níž piloti i jejich společnost ráda zapomíná na utrpení tam nad kanálem La Manche a v okupované Evropě. 

Na tuto skutečnost si během onoho večera nikdo nevzpomene. O to hořčí je návrat na základnu, který je opět uvrhne do reality války.

 

Mnoho letců se nechalo během svého volna zvěčnit - zde piloti 313. čs. perutě

Svátky a volna po skončení bojového turnusu

V britské Royal Air Force bylo zákonem, že pilot, jež nalétá více než 200 operačních hodin, byl stahován do zázemí k pomocným perutím, jež zkoušely nové stroje převzaté z továren, spojovací perutě apod. Lhal bych, kdybych neřekl, že nejednomu letci se od operačního létání nechtělo. Docházelo proto ke změnám a úpravám tzv. Letového notesu, kdy byl každému letci zapsán let, na jakém typu letadla, s jakým volacím označením, doba letu a směr. 

Mnoho letců, jež mělo blízko k oné obávané ,dvoustovce´ si proto lety, během níž nezískali např. sestřel nebo jiný druh poškození nepřátelského letadla či pozemního cíle, ani nezapisovali. Přesto mnoha letcům ani tyto finty nepomohly. 

Pilot, jemuž se dostalo cti, a přežít 200 operačních hodin ve vzduchu během soubojů, si balí své věci v ubykacích perutě a jeho směr je většinou do nějakých lázní, či hotelu, kde se odreaguje a po dvou týdnech směřuje k záložním jednotkám RAF, které se zabývají výcvikem nováčků, či přeletů nových letadel z továren k operačním perutím. Většina pilotů, jež se účastnila této fáze svého létání v Británii, byla na jednu stranu ráda, že mohli létat a že je nešoupli do kanceláře jako válečného vysloužilce, na druhou stranu si ovšem stěžovali na chybějící adrenalin a napětí během bojových letů nad kanál.

Obecné zaplnění volného času - čtení knih, poslouchání rádia - tak různě zaplnili piloti své volno. Ovšem ne vždy to nějakým ,dobrodruhům´ stačilo. Proto se nesčetkráte stalo, hlavně u našich perutí v Británii, ale nejen u nich, že se dva a více pilotů složilo a pořídilo se motocykl či přímo auto. V době války totiž byla motorová vozidla na příděly pohonných látek, a jejich majitelé se jich rádi zbavovali. Za utržené peníze navíc pořídili důležitější věci - jídlo, šaty...

Díky tomu jste mohli nejednou spatřit pilota v modré uniformě, jak se s kamarády honí po vesnických silnicích sem a tam. Navíc benzín nebyl pro letce tabu jako pro civilisty - po návratu z akce se totiž odčerpávalo palivo přímo na zem, aby letadlo v případě postřelování ze stíhaček, nevybuchlo. Takže i přesto, že podobné užívání ,vojenského materiálu´bylo přísně zakázáno, nejeden letec se na něj proháněl na svém motocyklu/autu.

Za co se mohli letci během volna ,,rozšoupnout?"

Přestože někteří místní obyvatelé kraje, v nichž se daná peruť nacházela, piloty a personál letišť obdarovávala jako připočtením propitých piv ,,na účet podniku" či pozváním na oběd, ne vždy se stalo, že by od placení byli ušetřeni. Jak vlastně na tom byli příslušníci RAF se svou, jak někdy říkali - almužnou?

Mužstvo

Hodnost -  Výše odměny (denní, měsíční)

Aircraftman No 2 Class - 0,4,3 (d), 5,19,0 (m)

Aircraftman No 1 Class

- 0,5,0

(d) 7,0,0 (m)

Leading Aircraftman

- 0,6,0

(d)  8,8,0 (m)

 Bez daně a poplatků za jídelnu


Poddůstojníci 
Hodnost -  Výše odměny (denní, měsíční, daň, jídelna)
Corporal          - 0,8,0 (d)   11,4,0 (m)   1,1,8 (d)   - (j)

Sergant          - 0,10,0 (d)   14,0,0 (m)   2,1,0 (d)   0,15,0 (j)

Flight Sergant - 0,12,0 (d)   16,16,0 (m)   2,16,0 (d)   0,15,0 (j)

Sergant pilot   - 0,12,0 (d)   16,16,0 (m)   2,16,0 (d)  0,15,0 (j)

Warrant Officer - 0,14,6 (d)   20,6,0 (m)   4,0,0 (d)  0,15,0 (j)

Důstojnící 
Hodnost -  Výše odměny (denní, měsíční, daň, jídelna)Pilot officer
-acting               - 0,11,0 (d)  17,19,0 (m)   2,9,10 (d) 5,5,0 (j)
-výkonný           - 0,14,6 (d)  22,1,0.5 (m)  3,13,8 (d) 5,5,0 (j)
-administrativní  - 0,11,10 (d) 17,19,11 (m) 2,9,10 (d) 5,5,0 (j)

Flying officer
-výkonný         - 0,18,2 (d)  27,12,7   (m)  5,15,2 (d) 5,5,0 (j)
-administrativní - 0,13,6 (d) 20,10,7.½ (m) 3,4,5.½ (d) 5,5,0 (j)

Flight Lieutenant
-výkonný          - 1,1,9 (d)  33,1,6.½ (m) 8,4,4.½ (d) 5,5,0 (j)
-administrativní - 0,19,0 (d) 28,17,11 (m) 6,6,10.½ (d) 5,5,0 (j)

Squadron Leader
-výkonný         - 1,10,10 (d) 46,17,10 (m) 14,4,4½ (d) 5,5,0 (j)
-administrativní - 1,9,0    (d)    44,2,1  (m) 12,19,4½ (d) 5,5,0 (j)
-duchovní        - 0,15,4 (d)   22,18,½  (m) 3,15,10 (d) 5,5,0 (j)

Wing commander
-výkonný - 1,16,2 (d)  55,0,½ (m) 17,9,4½ (d) 5,5,0 (j)

Group Captain
-výkonný - 2,9,10 (d)  75,15,9 (m) 27,5,2½ (d) 5,5,0 (j)

Samozřejmě, že se mohla výše odměn měnit podle různých ohledů - úspěšnosti jednotky, celkové hodnocení. Navíc ženatí muži pobírali větší sumu než svobodný; výkonný letec více než administrativní důstojník atp. Výše zmíněné finanční ohodnocení bylo pouze tabulkové, aby si nepřišel nějaký Flying officer nepřišel stěžovat, že má stejný plat jako ,,nějaký" Sergant....

Německé protitankové zbraně netradiční konstrukce

 

PWK 8H 63
(Panzerwurfkanone) 

8cm PAW (Panzerabwehrwerfer) 600 (též Panzerwurfkanone PWK 8 H 63) byl vyvinut firmyou Rheinmetall. Původně bylo určeno pro střelbu speciálním projektilem, stabilizovaného malými stabilizačními ploškami (Werfergranaten-Patrone 4462).

Princip její činnosti byl následovný:
-při odpalu se inicovala pohonná nálož o hmotnosti 0,36kg, jež byla uložena v zadní části naboje. Následný výbuch vyvinul tlak asi 1100at, který byl redukovaný perforovanou platnou.

Po nárustu tlaku nad 550at se zlomil pojistný kolík a došlo k vystřelení projektilu. Toto řešení umožňovalo vyrobit lehčí hlaveň a tak zredukovat hmotnost společně s náklady na výrobu.

První dodávky na frontu se uskutečnily během ledna 1945, většinu děl dodala firma Wolf z Magdeburgu. Hlavními uživateli se staly Panzer-Grenadier-Regiment 30 a 31. Koncem války obě jednotky disponovaly celkem 105 kusy, přičemž celkový objem vyrobených děl nepřesáhl 260 kusů.

Technické údaje:
Hmotnost – 610kg
Délka hlavně – 2980mm
Délka náboje – 620mm
Ráže – 81,4mm
Hmotnost náboje – 7,0kg
Hmotnost střely – 2,3kg
Úsťová rychlost – 520m/s
Účinný dostřel – 500m
Průraznost – 145mm RHA

 

10cm PAW (PWK-10 H 64

Další zbraní byl 10cm PAW (PWK-10 H 64), vyvinutý firmou Krupp. Pracoval se zvláštní nadrozměrnou (resp. dvojitou) prachovou komorou. Okolo hlavní komory byla další komora - expanzní, která byla s hlavní spojena množstvím malých otvorů. Prachová náplň byla umístěna okolo dříku samotné střely. V lednu 1945 začal vývoj zvětšené verze 15cm PWK, ovšem možné zkoušky zhatil konec války.

Technické údaje:
Hmotnost – 900kg
Délka hlavně – 2400mm
Hmotnost střely – 6,6kg
Max. dostřel – 5000m

Účinný dostřel – 1000m
Průraznost – 200mm RHA

 

Hammer
„Hammer“ byl jakýmsi mezistupněm mezi Panzerschreckem a PAW/PWK kanóny. Jeho konstrukce reflektovala požadavky na zvýšení dostřelu Panzerschrecku na 500m. Byl výrobkem firmy Rheinmetall a konstrukčně to byl kanón bez prachové komory – pohonná náplň byla umístěná okolo dříku samotné střely. Tou byl modifikovaný Werfergranate 5071. 

Zbraň byla vyvíjená od října 1943, ale vývoj byl začátkem roku 1944 zastaven, protože zbraň nesplnila zadaná kritéria, především dostřel.

Technické údaje:
Délka hlavně – 2200mm

Ráže – 81,4mm
Dostřel – 300m

V prosinci 1944 došlo k obnovení vývoje systému Hammer, přičemž ale od začátku došlo k několika zásadním změnám a přejmenování na „Panzertod“. Především byla zvětšena ráže a přidána extra hnací náplň, tentokráte už za tělo střely. Tím se zbraň stala příliš těžkou. Proto došlo k rekonstrukci hlavně, nábojové komory a granátu, který byl zvětšený a dostal vodící lamely.

Tato konstrukce už plně odpovídala požadavkům. Její přesnost byla vynikající:
-na 500m 50% střel zasahovalo čtverec o 1x1m. Do konce války se však podařilo vyrobit a vyzkoušet pouze dva prototypy.
-zajímavostí zbraně byly minimální rozměry a hmotnost. Výška byla pouhých 350mm!

Technické údaje:
Hmotnost – 45(!)kg
Délka hlavně – 1365mm
Délka náboje – 725mm
Ráže – 105mm
Hmotnost střely – 4,2kg
Úsťová rychlost – 540m/s
Účinný dostřel – 500m
Průraznost – 160mm RHA

Závěr:

Málo známou zkutečností rovněž je, že Němci na konci války vyvinuli kumulativní granáty u kterých byly eliminována rotace, snad se jich pár použilo i frontově. Rotace snižuje výrazně průbojnost (narušuje soudržnost paprsku vzniklého výbuchem) proto třeba má kumulativní granát z 88mm kanonu průbojnost jen něco okolo 90mm, ale Panzerschreck stejné ráže 150mm.

Zde je jen přece štěstí pro Spojence, že Němci nedokázali výrobu této munice rozjet naplno a nezavedli ji do výzbroje již o rok dříve.

Zimní válka v číslech, aneb matematika ve válce

Otazníky nad sovětským neúspěchem v Zimní válce:

Proč vlastně Stalin odstoupil od dobytí Finska, když byl tak blízko cíli???

1. důvod: Stalinovi se stala hrozbou možná Britsko-francouzská intervence. Možností bylo i možné spojenecké bombardování sovětského zázemí včetně ropných polí.....

2.důvod: Sovětský svaz byl nucen ukončit boje nejen na popud Francie a Británie, ale i jeho spojence Německa. Nevíte proč?

3.důvod: Považoval finskou armádu za horší než ve skutečnosti byla. Děsivé ztráty jeho armád způsobené Finy jej nutila změnit představy o finské armádě

4.důvod: Už jen zmíněné ztráty Rudé armády ho nutili k opuštění bojových akcí.

5.důvod: Pokud měla Rudá armáda už jen v zimě nepředstavitelné ztráty a nedokázala zničit Finy během této doby, pak by se na jaře vše mohlo změnit doslova v katastrofu, kdy se ve Finsku mění ledové pláně v obrovská jezera a bažiny a tím by se krajina změnila v jednu velkou past, kdy by se celé divize mohly doslova potopit....



Stavy obou armád během doby 30.11.1939-13.března 1940:
Finská strana:
Nasazeno:
-250 000 vojáků
-30 tanků
-130 letadel

Ztráty:
-asi 67 000 vojáků (22 830 mrtvých a 44 200 těžce raněných)
-70 letadel
-16 obrněných vozidel a tanků

Finská strana ztratila 20% svého početního stavu.

Abychom si udělali představu, řekněme si finské ztráty po jednotlivých měsících:
     Prosinec 1939 – 13 200 mrtvých a raněných.
     Leden 1940 – 7 700 mrtvých a raněných.
     Únor 1940 – 17 200 mrtvých a raněných.
     Březen 1940 – tedy jenom 13 dní – 28 900 mrtvých a raněných. 

Ze sovětského zajetí se vrátilo 847 vojáků.


Sovětská strana:
Nasazeno:
-1 000 000 vojáků
-3 000 tanků
-3 800 letadel

Ztráty:
-126 875 mrtvých a pohřešovaných (podle posledních přiznaných údajů ruskou stranou. Čísla udávaná SSSR se do dnešních dnů neuvěřitelně zvětšují)
-264 908 zraněných
-5600 zajatců

Ve ztrátách pak uvádí, že z celkového počtu 1 500 000 vojáků vyslaných do Finska jich prý 1 000 000 nepřežil. Ale i tento údaj je zřejmě přehnaný. Rozpory samozřejmě jsou i ve zničené technice. Rudá armáda uváděla 600 letounů a 2 000 tanků. Maršál Mannerheim uvádí, že Sověti ztratili 1 000 letadel a 2 300 tanků a obrněných vozidel.

Čísla je třeba brát s rezervou, ale je jasné, že za tak krátký čas (30. listopad 1939 – 13. březen 1940), jsou zvláště z Ruské strany ztráty děsivé. Ale i pro tak malý národ, jako Finsko (ve své době okolo 4 000 000 obyvatel), byly jejich ztráty velké.

Ovšem finská strana odhadovala sovětské ztráty pouze(!) mezi 400-600.000 mrtvých a zajatých. Ani jedna ztrata neudávala ovšem záměrně skutečné údaje a každá ze stran své ztráty snižovala, zatímco nepřítel utrpěl větší, než ve skutečnosti.

První takové nepravdivé údaje uvedl Molotov po skončení Zimní války, když prohlásil, že Finové měli 60 000 mrtvých a do toho prý nepočítá ty, kteří zemřeli na utrpěná zranění.  O ztrátách Rudé armády (prý z údajů generálního štábu) řekl, že měla 48 745 mrtvých a 150 863 raněných. Klasická propaganda – zveličím ztráty nepřítele a snížím ztráty své. Dle Molotova by tak Finové měli 1,5x větší ztráty než Sověti.

   V roce 1992 se objevují údaje ze sovětských pramenů:
-Rudá armáda nenávratně ztratila za 3 měsíce bojů 126 875 lidí a měla 188 671 raněných, 58 370 nemocných a 17 867 omrzlých.
-Jmenná kartotéka ruského státního vojenského archívu říká, že Sověti měli těch mrtvých 131 476.

N. S. Chruščov ve své době říká :
  „Rudá armáda přes nanejvýš příznivé podmínky dokázala zvítězit s obrovskými potížemi a mimořádnými ztrátami, takže vítězství za takovou cenu je vlastně porážkou.“

  Ve ztrátách pak uvádí, že z celkového počtu 1 500 000 vojáků vyslaných do Finska jich prý 1 000 000 nepřežil. Ale i tento údaj je zřejmě přehnaný. Rozpory samozřejmě jsou i ve zničené technice. Rudá armáda uváděla 600 letounů a 2 000 tanků.

Maršál Mannerheim uvádí, že Sověti ztratili 1 000 letadel a 2 300 tanků a obrněných vozidel. Čísla je třeba brát s rezervou, ale je jasné, že za tak krátký čas (30. listopad 1939 – 13. březen 1940), jsou zvláště z Ruské strany ztráty děsivé.


zdroje:
wikipedie (česká, anglická)
fronta.cz
army.cz
druhavalkasvetova.euweb.cz
panzernet

Vyhlášení válečných stavů na konci roku 1941

Vstup Spojených států amerických do války na straně spojenců doslova zamíchal kartami. Velká Británie získala mocného spojence pro vedení svých operací, který disponoval nedotknutým průmyslem a vojenským potenciálem.


8.prosince

• Japonsko vyhlásilo válku USA, Velké Británii, Kanadě a Austrálii. Japonsko obdrželo vyhlášení válečných stavů od těchto států.
• Mandžukuo oznámilo válečný stav s USA a Velkou Británií
• Nikaragua a Nizozemská východní Indie vyhlásily válku Japonsku
• Kanada, Nizozemsko, Indie a československá exilová vláda oznámili válečný stav s Finskem
• Sovětský svaz potvrzuje pakt s Japonskem o neútočení nadále za platný
• Brazílie oznámila pakt přátelství s USA, ale vojensky vyhlásila neutralitu (vstup do války 22.6.1942 po potopení šesti brazilských obchodních lodí německými ponorkami)

9.prosince

• Egypt, Dominikánská republika, Haiti, Honduras, Kuba, Salvador, Mexiko a Panama vyhlásily válečný stav s Japonskem

10.prosince

• Nový Zéland, Jihoafrická unie, Guatemala, Bolívie, Indie a Kolumbie vyhlásily válku Japonsku
• exilové vlády Nizozemska, Francie a Belgie oznámily válečný stav s Japonskem

11.prosince

• Německo, Itálie a Albánie vyhlásily válku USA
• Dominikánská republika, Haiti, Honduras a Salvador vyhlásily válku Německu a Itálii

12.prosince

• USA vyhlásily válku Německu a Itálii
• Kuba, Nikaragua, Haiti, Honduras a Salvador vyhlásily válku Německu a Itálii
• Bulharsko, Chorvatsko a Slovensko vyhlásily válku USA a Británii
• Rumunsko a Maďarsko vyhlásily válku USA

16.prosince

• československá exilová vláda oznámila, že je ve válečném stavu se všemi zeměmi vedoucími bojové operace proti USA, Británii a SSSR

19.prosince

• Nikaragua vyhlásila válku Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku

20.prosince

• Belgická exilová vláda vyhlásila válku Japonsku

24.prosince

• Haiti vyhlásilo válku Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku

Vstupem USA do války se stala evropská válka a čínsko-japonský konflikt doslova světovým konfliktem. To způsobilo, že v Africe se na straně Britů objevili Svobodní Francouzi, Čechoslováci, Poláci, Australané, Zélanďané, Američené. Proti nim stáli Němci a Italové.

V Pacifiku se hlavními aktéry stalo Japonsko, USA a Británie, přičemž válečné operace proti sobě vedli Japonsko s Nizozemskem, Austrálií, Novým Zélandem a koloniemi Holandska, Británie a Francie.


Vstup malých států do války ovšem jen málokdy sloužil k přímým vojenským účelům. Jejich představitelé si spíše chtěli zajisti ochranu velkých států v případě agrese ze strany jiného státu, či sloužily díky své poloze jako strategické území ve válce, např. Panama. Satelity Německa v Evropě naopak vedly se Spojenci otevřenou válku, např. Slovensko a Rumunsko, jež měly svoje expediční sbory v Sovětském svazu a jejich letectva se účastnila na protivzdušné obraně Evropy proti angloamerickým leteckým svazům.

Motorgeschütz Burstyn

 

 Náčrt bokorysu tanku s technickými údaji a ukázkou možnosti překonání zákopu

Již několik roků před prvními tanky britské konstrukce navrhl podobný stroj důstojník C.K. armády Oberleutenant Günther Burstyn.  Během vývoje se inspiroval americkým traktorem Holt na pásovém podvozku. Na podobně řešeném podovzku tedy navrhl vozidlo pojmenované Motorgeschütz.

Na těchto základech postavil model a v říjnu 1911 jej zaslal rakouskému zbrojnímu úřadu. V měřítku 1:1 mělo vozidlo dosahovat následujících rozměrů:
-3.5m dlouhé
-1.9m široké
-1.9m vysoké

Jeho předpokládaná rychlost v terénu měla býti pravděpodobně 8 km/h a na zpevněném povrchu celých 29 km/h.Pohonnou jedntku měl tvořit motor o sile 60 koní, převzatý z nákladního automobilu. Aby vozidlo mohlo překonávat zákopy, bylo vepředu i vzadu vybaveno ocelovými lyžemi, jež byly zakončené koly. Výzbroj mělo představovat dělo ráže 30-40mm v mělé otočné věži.

Burstyn v dopise, určený pro vojenský úrad upozorňoval, že vozidlo je schopné překonávat
-zákopy
-ostnatý drát
-a byl schopen likvidovat palebné postavení nepřítele

Ovšem komise rakousko-uherské armády projekt zamítla a díky tomu, že vynálezce nedisponoval potřebnými ,,přáteli na vyšších místech" u úřadů, či v továrnách, skončil tento nadějný koncept, jež předběhl svoji dobu, pouze ve stádiu modelu a projektu.


Technické údaje:
Délka: 3.5m
Šířka: 1.9m
Výška: 1.9m
Motor: spalovací o výkonu 60 koní
Výzbroj: Rychlopalný kanón malé ráže (pravděpodobně 30-40mm)

 

Záběr pravděpodobně z nějakého filmu

Obrněný automobil Škoda vzor 1907 (prototyp)

Tento automobil vznikl jako soukromá iniciativa firmy Škoda. Už předtím se firma pokoušela dostat mezi společnsoti zabývající se výzkumem nových pokrokových konstrukcí. Možná i proto v roce 1905 oslovila firmu Daimler, která armádě neúspěšně nabízela svůj produkt Austro-Daimler Panzerkraftwagen.
 Později Daimler od spolupráce odstoupil, ale Škoda vyvinula vlastní návrh obrněného automobilu. Podvozek měl dvě tuhé nápravy, odpružení podélnými listovými pery a náhonem na zadní nápravu.

Pancéřování stroje bylo lehké - pacéřovým plechem o sile 3mm. Motor mohl být během jízdy chlazen vzduchem, když situace dovolovala odklopení ochraných plechů. V bojovém prostoru se plechy sklopily.

Korba vozidla byla systému pancéřované vany nekryté seshora. Řidič seděl na výše položené sedačce, přičemž mu pro úplný výhled z vozidla chyběl průzor. Vozidlo disponovalo celkem 6 střelišti na otočných čepech, umístěných následovně (proporcionálně):
 - 2 vlevo
 - 1 vpředu
 - 2 vpravo
 - 1 vzadu

Výzbroj byla tvořena dvojicí kulometů Škoda ráže 8 mm. Zásoby munice tvorily 4 schránkypo 510 nábojích, umístěných uvnitř vozidla. Dále bylo vozidlo vybaveno dvojicí dvjnožek, pro případné použití kulometů mimo vozidlo.