Tanky Renault FT-17 v polských službách

V dubnu až květnu 1919 se v tzv. Modré armádě ve Francii, složené z Poláků bojujících proti Ústředním mocnostem (válka již skončila), utvořila její první tanková jednotka o síle pluku. Základem se pro ní stal původně francouzský 505. tankový pluk, složený z francouzských strojů, tankistů a mechaniků. Výzbroj tvořilo celkem 120 kusů nově vyrobených tanků FT-17. Na přelomu května a června 1919 se polská Modrá armáda přesunula i se svým tankovým plukem do Polska včetně své výzbroje, získané ve Francii. Tím se nová polská armáda stala 4. armádou světa co do největšího počtu tanků ve výzbroji.

Stejně jako ve francouzské armádě měly i polské jednotky tanky vyzbrojené buď kanónovou nebo kulometnou výzbrojí:

- 75 kusů s kanónem Puteaux SA-18 L/21 ráže 37 mm

- 45 kusů s kulometem Hotchkiss Mle.14 ráže 8 mm

Objevuje se ovšem i údaj mírně odlišný:

- 72 kusů s kanónem Puteaux SA-18 L/21 ráže 37 mm

- 48 kusů s kulometem Hotchkiss Mle.14 ráže 8 mm

Pluk se skládal z celkem 5 rot, rozdělených mezi dva prapory. Každá část měla tři tankové čety, přičemž jedna četa měla celkem 3 dělové a 2 kulometné tanky.

Od srpna 1919 se polské tanky FT-17 aktivně účastnily polsko-sovětské války. Do konce roku 1920 většina francouzského personálu odešla zpět do Francie. V červenci 1920 byly tanky FT-17 použity v obranných bojích, hlavně při obraně měst Lida, Grodno a Rowne. Pak se zúčastnily velké bitvy u Varšavy v srpnu 1920 (ve střetech hlavně kolem Radzyminy a v průběhu ofenzívy směrem na Minsk u obcí Maj Nowicki, Mazowiecki a Mlawy). Během této doby došlo k poškození některých tanků a ty byly umístěny na železniční plošinové vagóny a používaly se jako součásti obrněných vlaků. Během války v letech 1919-1920 bylo 8 tanků zničeno, 12 bylo poškozeno a později opraveno.

V roce 1924 byly ve Francii přikoupeno 6 rádiových tanků FT-17, následované v letech 1929 - 1930 modernějšími verzemi klasických tanků FT-17. Jednalo se o 5 tanků Renault M26/27 a 1 tank Renault NC-27 (z původně uvažovaných 24 kusů).

V roce 1925 kpt. S. Kardaszewicz navrhl pro tanky FT-17 nové širší pásy, čímž zvýšil rychlost při menší spotřebě paliva. V letech 1925 - 1926 bylo těmito pásy vybaveno asi 65 kusů tanků (není známo, zda tanky s těmito pásy byly aktuální i v roce 1939). V následujícím roce (1926) byla v polské firmě CWS (Centrálne Warsztaty Samochodowe - Centrální autoservisech) ve Varšavě dokončena malá série tanků FT-17 o počtu 27 kusů. Jednalo se o tanky vyrobené z náhradních dílů a slabších pancéřových plátů. Tyto tanky byly většinou použity k výcviku.

FT-17 CWS

Rovněž v roce 1926 byl zahájen a rovněž i testován projekt tank s generátorem kouřové clony. Projekt byl nakonec zamítnut.

Projekt s generátorem kouřové clony

V roce 1931 plukovník Tadeusz Kossakowski přišel s nápadem na využití starých tanků FT-17 - přeměnu na obrněné železniční drezíny jejich usazením na železniční vagóny. Hlavní výhodou této myšlenky bylo, že tank mohl jezdit po železnici, ovšem v případě poškození kolejí či podvozku vagónu mohl sjet a dále pokračovat sám.

První prototyp byl postaven v roce 1932, ovšem výsledky testů nebyly podle představ. Drezína by byla poháněna za pomoci točení se pásů tanku na speciálních válečcích umístěných na vagónu, čímž by byla přenášena energie určená pro jízdu tanku do podvozku vagónu. I když se jednalo o příliš složitý a náročný pohon, mohl drezíně zaručit rychlost až 38km/ hod.

V roce 1933 byl představen druhý prototyp , který byl poháněn přímo motorem tanku za pomoci speciální hnací hřídele. Prototyp byl navržen firmou WIBI, jeho uskutečněním byly pověřeny varšavské firmy Lilpop, Rau a Loewenstein. V technických výpočtech byla tanku zaručena rychlost 45km/ hod! Zkoušky prototypu byly úspěšné a v roce 1934 byly postaveny další tři podvozky. Po dalších studiích a úpravách byla v lednu 1938 vyrobena první série 18 železničních podvozků. V roce 1939 bylo vyrobeno již 38 podvozků. 14 mobilizovaných obrněných vlaků mělo ve své soupravě celkem 2 tyto vozy, zbytek byl samostatně nasazován.

hmotnost celé jednotky 10,5 t

hmotnost samotného podvozku - 3,4 tuny

Délka / šířka / výška (s tankem) - 8,11 / 2,04 / 2,83  v metrech

Ve 30.letech bylo rozhodnuto rádiové tanky (celkem 6 kusů) přestavět na klasické bojové stroje (rádiovou nástavbu měla nahradit klasická věžička). Byla kvůli tomu vyvinuta speciální věž s novým polským kanónem ráže 37mm a kulometem, ale není známo, zda došlo k této úpravě.

Ve 30.letech polská armáda paradoxně disponovala největším počtem tanků FT-17 ve své historii:

- 112 lehkých tanků Renault FT-17 (čísla: 1001 - 1112)

- 6 rádiových tanků Renault TSF (čísla: 2001-2006)

- 27 školních tanků Renault FT-17 CWS (čísla: 3001 - 3027)

- 5 tanků Renault M26/27

- 24 tanků Renault NC-27 (ve skutečnosti 1 tank, zbytek byly neupravené FT-17 vedené pod tímto označením)

174 tanků celkem

V letech 1936 - 1937 bylo 16 tanků prodáno fiktivně Uruguayi, ve skutečnosti směřovaly do republikánského Španělska.  Dalších 53 poté následovalo do Španělska přímo a 3 tanky koupila oficiálně Čína, odkud ovšem zřejmě taky putovaly do Španělska. V roce 1939 tedy polská armáda disponovala celkem 102 tanky rozdělených do dvou uskupení:

- 70 kusů v 2.obrněném praporu v Żurawici

- 32 kusů v rámci železničního vojska

Bojové nasazení tanků FT-17 v bojích během přepadení Polska bylo díky jejich technickému stavu velmi omezené. Všechny byly zařazeny do 2. obrněného praporu, jež byl složen ze tří tankových rot (111., 112., 113.). Mobilizace praporu byla dokončena 6.září a převelena k Brestu, ovšem kvůli ostřelování trati byla 111. rota vyložena předčasně v blízkosti města Lukow dne 9.září a pokouší se o ústup na východ. Během tohoto ústupu jednotka bez kontaktu s ostatními polskými jednotkami a s minimem benzínu a munice se střetla s průzkumnou skupinou tankové divize Kempf. Jednotka byla do 16.září nakonec zcela zničena.

Síly 112. a 113. roty dorazily do vojenské pevnosti v Brestu, kde se staly i s tanky FT-17 součástí obranných postavení. nyní se čekalo již pouze na německý útok. 14.září části německého II praporu 8. tankového pluku 10. tankové divize skutečně přešly do útoku. V zahrádkářské kolonii u severní brestské citadely bylo zničeno 12 tanků FT-17. Ovšem průlom se německým jednotkám nepodařil, jelikož braná pod citadelou byla zablokována dvěma zničenými tanky FT-17, použitými Poláky následně jako barikády. 16.září se zbývající polské jednotky pokusily o průlom, který ovšem ztroskotal.

Zničené tanky FT-17, citadelská brána

Po kapitulaci Polska se některé polské útvary opět reorganizovaly na území Francie. Byla zde vybudována i polská 10. obrněná brigáda, ovšem technikou začala být vybavována až v březnu 1940 - k překvapení Poláků se jejich první technikou, určenou hlavně pro výcvik, staly tanky FT-17! Celkem jich brigáda obdržela 42 kusů. Přibližně polovina z nich neměla výzbroj,  menší část měla kulomety Mle.31 MG ráže 7.5 mm a pouze doslova pár do tuctu kanóny SA-18 ráže 37 mm. Teprve na začátku května byl první prapor vyzbrojen tanky Renault R-35, 2.prapor byl o něco později vybaven tanky AMX R-40, s nimiž se účasnily bojů. Tanky FT-17 zůstaly ve výcvikovém středisku, kde byly zčásti zničeny a zčásti ukořistěny Němci.

Polské FT-17 ve Francii (1940)

Podvozek z tanku H-35 s věží z tanku T-26 (Rumunsko)

Tank Hotchkiss H - 35 je původem francouzský předválečný tank pro podporu pěchoty. Jeho vývoj probíhal souběžně s typem R-35 firmy Renault, ovšem výroba a zařazení R-35 probíhalo pomalu a tak byla francouzská armáda nucena i přes horší výkony i po H-35. Oba typy si byly celkově podobné, ovšem H-35 dosahoval horších jízdních vlastností. 

Celkem bylo vyrobeno 1063 tanků typu R-35/39 a 40 pro francouzskou armádu, dalších 550 kusů bylo uvolněno pro export. V průběhu srpna a září 1939 bylo do Rumunska v rámci exportu dodáno 41 kusů tohoto tanku. Další čtyři kusy polské armády byly internovány po ústupu z Polska. Celkem rumunská armáda disponovala 75 kusy tanků tohoto typu. 

Stroje byly zpočátku nasazeny na východní frontě, odkud byly ovšem staženy po prvních bojích a sloužily nadále k výcviku (zřejmě během bojového nasazení nedošlo k žádným ztrátám). Ovšem v průběhu bojů bylo stále viditelnější, že krátký francouzský kanón ráže 37 mm na tanky protivníka stačit nebude, bylo rozhodnuto o přestavbě tanků.

Přestavba spočívala v usazení věže ze sovětského tanku T-26 s kanónem ráže 45 mm. Celkový počet přestavěných tanků není známý, víme ovšem minimálně o jednom tanku, ukořistěném německými silami po přestupu Rumunska na stranu Spojenců. 

V rumunské armádě stroje sloužily jako výcvikové a jako rezervní ve zbarvení zelené khaki a bojového nasazení se nedočkaly zřejmě ani po rumunské ,,změně kabátů." Kořistní stroj v německé armádě měl být zřejmě přestříkán tankovou šedou a opatřen kříži na bocích a zádi věže. 

Tanky podle fotografie byly zřejmě silně opotřebovány provozem. Zřejmě i kořistní stroj skončil v rámci německé armády boje proti partyzánům v týlových složkách či jako rezervní - reálného frontového nasazení se ovšem nedočkal. Celkový válečný a poválečný osud těchto tanků je neznámý - zřejmě byly jako většina nepotřebné techniky sešrotovány. 

Lehký tank 9TP (Polsko)

Na začátku roku 1938 si vedení polské armády uvědomilo, že potřeba nástupce tanku 7TP je více než akutní a projekty nových strojů 10, 14, 20 a 25 TP jsou ještě v dalekém očekávání, rozhodlo se o přepracování tanku 7TP. Nevýhodou tanku bylo jeho slabé pancéřování, silné opotřebení během služby a již zastaralá koncepce stroje.

Pancéřování nového stroje mělo činit celkově:
Čelo: 40 mm korba
Bok/Zadní kryt motoru : 13 mm
Vrch podvozku : 6 mm (věž), 13 mm korba
Podvozek: 6 mm
Vrchní kryt motoru: 5 mm
Věž: 40 mm čelo, 15 mm boky
Vrch věže : 10 mm

Pohonnou jednotkou nového stroje se měly stát dieselový motor Saurer CT1D (PZInż. 155) nebo nový polský benzínový motor PZInż. 725. Oba motory navíc byly chlazené vodou, čili nemusely býti nad motorem umístěny v pancéřování mřížky, ale pevné pancéřové pláty, což zamezilo proniknutí hořlavé látky, nečistot a střepin z granátu do motorového prostoru. Motory rovněž byly lehčí, čili nový stroj byl lépe pancéřován a mírně rozměrnější, což uvítaly osádky.

V květnu 1938 nainstalovali do jednoho vyrobeného tanku (registračního čísla 1766) motor CT1D na základě rozhodnutí Edwarda Habiche. Tento stroj byl poté testován v Centru pro výcvik posádek obrněných strojů v Modlinu. Výsledky testů nebyli nijak kladné, přestože se ukázala možnost reálného navýšení hmotnosti tanku o 210 kg.

Ovšem odtud se vývoj tanku rozdělil na dva znesvářené týmy - Edward Habich chtěl pokračovat v již zavedené koncepci tanku s motorem Saurer CT1D, polská armáda ovšem chtěla provést úpravy tanku pro vhodnější usazení motoru PZInż 725 (na základě hodnocení Návrhářského týmu technického výzkumného úřadu obrněných sil - BBTBP) a pokračovat v této variantě. Přestože byla koncepce BBTBP považována za lepší, byly nakonec přijaty návrhy firmy PZInż z důvodů menší časové náročnosti projektu a rychlejšího zavedení stroje do výroby.

Důvodem pro urychlení výroby se stala mezinárodní situace, které se nevyvíjela ve prospěch Polska. Dne 29.června 1939 již polská armáda objednala 100 kusů sériových tanků, přestože poslední dodělávky firma na dvou prototypech dodělala později a byly testovány teprve 28. a 31. července a 3.srpna 1939. Testy byly úspěšné, ovšem tank dosáhl menší rychlosti, než se očekávalo - 26,6 km / h na silnici  a 11,5 km / h v terénu.


Kolik již bylo přesně tanků vyrobeno před válkou se neví, víme jistě, že v září 1939 bylo vyrobeno 11 kusů, což by odpovídalo objednávce 100 kusů do června 1940.  Celkově pokud víme, bylo tedy vyrobeno 11 sériových strojů, plus dva prototypy. Všechny tanky vyrobené do pádu Polska byly zařazeny do 2. roty lehkých tanků ve Varšavě a sloužily až do kapitulace města 27.září 1939.

Pravděpodobně jediná fotka tanků 9TP

Technické údaje
Délka    4,56 m
Šířka    2,43 m
Výška    2,30 m
Hmotnost    10 594 kg
Výkon    8967 hp / tuna

Rychlost  
35 km / h (na cestě) - teoretická
26,6 km / h (na cestě) - podle testu
27 km /  h  (v terénu) - teoretická
11,5km / h (v terénu) - podle testu

Překonání terénních nerovností
Brody     1,00 m
Příkopy     1,80 m
Stěny     0,75 m
Úhel příjezdové cesty    36 º


Výzbroj:
1x kanón ráže 37 mm Bofors wz. 36
Kadence    12 ran za minutu
Úsťová rychlost    800-870 m / s
Účinný dosah    4000 m
Maximální dosah    6500 m
Munice: předpokládáno 80 nábojů

2x kulomety ráže 7.92 mm CKM wz.30
Kadence    500 ran / min
Úsťová rychlost    845 m / s
Použitá munice 7.92 × 57 mm Mauser
Munice: předpokládáno 84500 nábojů (338 pásů po 250 nábojích)

Zdroje:
pl.wikipedia.org
en.wikipedia.org
2wojna.pl

Válečné zločiny židovské organizace Irgun

Irgun (hebrejsky: ארגון‎‎, doslova „Organizace“; celým názvem הָאִרְגּוּן הַצְּבָאִי הַלְּאֻמִּי בְאֶרֶץ יִשְׂרָאֵל‎‎, ha-Irgun ha-cva'i ha-le'umi be-erec Jisra'el, „Národní vojenská organizace v zemi izraelské“), též známý pod akronymem Ecel (hebrejsky: אצ״ל), byl ozbrojenou podzemní sionistickou skupinou, působící v letech 1931 až 1948 v britské mandátní Palestině. Nejprve byla jejím cílem ochrana židovských osad, když v Palestině vypuklo tamnější Arabské nepokoje, které byly namířeny proti britské přítomnosti v oblasti.

Irgun vznikl štěpením dominantní židovské vojenské organizace Hagana, jelikož část jejich členů nesouhlasilo s její vojenskou strategií zdrženlivosti (havlaga) vůči arabským protižidovským útokům, ale dílem i proto, že se skládala vesměs ze stoupenců levicového sionistického hnutí. Irgun vznikl v roce 1931, ovšem během doby 30. let a v průběhu druhé světové války velmi pasivním, navíc v roce 1940 došlo k rozštěpení tohoto uskupení, když se část hnutí rozhodla o neútočení na britské objekty a jednotky. K poslednímu doloženému útoku ze strany Irgunu došlo 27.srpna 1939, kdy byli nastraženou minou zabiti v Jeruzalémě dva britští důstojníci.

Až do září 1944 organizace Irgun upřednostňovala pasivitu či skrytou spolupráci s britskými úřady. Poté, co se koncem roku 1943 ujal vedení skupiny Menachem Begin, vyhlásil Irgun v únoru 1944 odboj proti Britům a již 27.září 1944, na sklonku konce války, došlo k přepadení čtyř britských policejních stanic asi 150 členy organizace. Počet obětí těchto přepadení je neznámý. O dva dny později byl zabit v Jeruzalémě britský hodnostně starší důstojník kriminálního zpravodajského oddělení pro Palestinu. Poté následovaly britské razie, při kterých byla část organizace zatčena a zbytek infiltrován.

Ovšem Irgun dal o sobě vědět o rok později, v listopadu 1945 bylo ve stanci Lydda zničeno 5 lokomotiv a zabiti dva pracovníci, jeden policista a jeden voják. 27.listopadu téhož roku byli zastřeleni 3 britští policisté a 4 vojáci z kmene Basotho v britské armádě v budově Kriminálního oddělení v Jeruzalémě. Téhož dne na severu Tel Avivu v britském vojenském táboře byl zabit britský voják, při minometném přepadu tábora.

Operace skupiny se poté odmlčely. O to horší měla pro Brity tato pauza být, jelikož 22.února 1946 Irgun zaútočil na pět britských leteckých základen naráz, kde zničil celkem 14 britských letadel a neznámý počet poškodil. 22.července 1946 v hotelu Krále Davida příslušníci této skupiny pozabíjeli celkem 91 lidí, z toho celkově:
 - 41 palestinských Arabů
 - 15-28 britských občanů
 - 17 palestinských Židů
 - 2 Arméni
 - 1 Rus
 - 1 Řek
 - 1 Egypťan

Dalších 46 lidí bylo zraněno. 30.října 1946 byli zabiti dva britští strážní hlídající nádrže na pohonné hmoty bombou a následným výbuchem, umístěnou organizací Irgun. O den později Irgun rozjel svou jednu z nejslavnějších akcí. V městě Římě provedl raketové a bombové napadení britského velvyslanectví. Budova byla téměř z poloviny zcela v ruinách a byli zraněni tři lidé. Další velký kousek provedl Irgun, když zaútočil na britské hlavní velitelství pro Palestinu umístěné v Jeruzalémě. Byli zabiti 4 britští vojáci.

Dne 12. března 1947 byl napaden bývalý německý protestantský sirotčinec v Jeruzalémě, který byl aktivní v letech 1860-1940. Roku 1940 byl Brity zkonfiskován a přeměněn na zdejší velitelství a kasárna. Během napadení sirotčince 12.III.47 byl zabit jeden britský voják. Irgun se poté opět odmlčel, a ozval se až 19.července. Irgun toho dne napadl čtyři britská opěrná postavení v Haifě. Útočníci zabili britského konstábla a zranili 12 příslušníků policie. O deset dní později, 29.července, popravil Irgun dva unesené britské poddůstojníky v hodnosti seržant.

Poté se Irgun opět odmlčel a přišel s další velkou akcí - 26.září příslušníci Irgunu přepadli banku a zabili 4 britské policisty.O tři dny později byla přepadena britská policejní stanice. 13 lidí bylo zabito a dalších 53 zraněno. Až do prosince Irgun se opět odmlčel a 11.prosince zaútočil na Tireh v blízkosti Haify. Bylo zde zabito 11 lidí. Druhého dne bylo u Damašsské brány, jednou z hlavních bran jeruzalémských hradeb kolem Starého Města v Jeruzalémě, zraněno 5 lidí a 20 zabito.

Velká série útoků nastala 13.prosince 1947:
 - 6 zabitých, 25 zraněných při bombovém útoku v okolí kina Alhambra
 - 5 zabitých, 47 zraněných dvěma nastraženými bombami u Damašské brány.
 - 7 zabitých, 10 vážně zraněných během útoku na arabsko-palestinskou vesnici Yehudiya.

Dne 16.prosince bylo bombovým útokem zabito 10 lidí v Noga Cinema v Jaffa. O třináct dní později, 29.prosince, bylo bombovým útokem v Jeruzalémě zabito 14 Arabů. Druhý den byli napadeni dělníci olejové těžební společnosti, kteří těžili v okolí Haify olej. Člen organizace Irgun hodil několik granátů do přibližně 100 členého davu - šest lidí bylo zabito a 42 zraněno. V odvetu zaútočili rozzuření arabští dělníci na své židovské spolupracovníky, což mělo za následek 39 mrtvých a 49 zraněných.

29.prosince 1947 bylo nastraženou bombou zabito v Jeruzalémě 14 Arabů. Druhého dne bylo u rafinérií v Haifě zabito 6 Arabů a 42 zraněno.

Událost z 29.prosince - Balad al-Shaykh byla arabská vesnice, nyní část izraelského města Nešerem. V noci z 31.prosince 1947 na 1. ledna 1948 Palmach, rameno Hagany, zaútočil na město, zatímco obyvatelé spali. město bylo ostřelováno z hory Karmel. V novinách The Times bylo odcitováno:
,,17 arabských mrtvých, včetně jedné ženy a třicet tři zraněných, mezi nimi osm žen a devět dětí. Židovské oběti byli tři mrtví a dva zranění."

1.ledna 1948 byli zabiti 2 Arabové a devět zraněno střelbou na kavárnu v Jaffě. O čtyři dny později bylo zabito 14 Arabů a 19 zraněno bombou umístěnou pod třípodlažním kamionem, přebudovaným na třípatrový autobus. 7.ledna bylo bombovým útokem zabito 20 Arabů v Jaffa Gate.

Únor byl poněkud klidnější, když největší ztráty činily:
 - 7 Arabů během prodeje krávy v Tel Avivu (10.února)

Březen byl ještě klidnější:
- 20 Britů zabito a 30 zraněno při bombovém útoku na důstojnický klub v Bevingradu (1.března)

6.dubna bylo zabito v armádním táboře v městě Pardes Hanna-Karkur 6 britským vojáků plus britský velící důstojník.
V průběhu 9. - 11.dubna bylo celkem 132 příslušníky Irgunu a 60 příslušníky Lehi u vesnice Deir Yassin nedaleko Jeruzaléma zmasakrováno 107 - 120 Arabů (původní odhady činily 254 mrtvých)
 - 18 Arabů zabito a 43 zraněno u tržiště v Ramla (18. února)



Po vzniku Izraele byl Irgun rozpuštěn v izraelské armádě. Jeho poslední vůdce Menachem Begin následně založil stranu Cherut, která byla v prvních izraelských parlamentních volbách zvolena do Knesetu. Díky svým postojům, předsedovi a provázanosti s Irgunem se ale Cherut dostal do izolace a na dlouhá léta se stal hlavní opoziční stranou.

Zdroje:
Wikipedie
brittanica.com
aktualne.centrum.cz

Projekt 14TP (Polsko)

Předpokládaná podoba

Současně s projektem 10TP se začalo pracovat v letech 1936 - 1937 i na projektu jeho těžšího protějšku - tanku 14TP. U stroje 14TP se inženýři a projektanti zbavili složitého řízení zadních kol, přidali posilovač řízení u předních kol a přidání dalšího páru pojezdových kol. Rovněž zde byla zavržena varianta kolo-pásového tanku a nový stroj měl býti čistě pásový.

Návrh tanku byl hotov začátkem roku 1938, ihned byly zahájeny práce na stavbě prototypu a do konce roku se podařilo prototyp zkompletovat z více než 60%. Zkompletování prototypu bylo plánováno na březen 1939, ale práce byly zastaveny pro nevhodný motor. Motor použitý u 10TP byl pro nový stroj příliš slabý a nové motory o výkonu 300 - 400 hp polské konstrukce byly teprve ve vývoji.

Jediný vhodný motor v Evropě byl Maybach HL108 o výkonu 300hp, problémem ovšem bylo, že se jednalo o motor německé výroby a politická situace ke koupi tohoto motoru nebyla vhodná.

Sice zde byla možnost koupě 10 motorů prostřednictvím Švédska v roce 1937, ovšem za tehdejší cenu si je Poláci nemohli dovolit a navíc by nedokázali všechny motory upotřebit.

Další informace o tomto stroji jsou dá se říci neznámé. Nedochovala se žádná výrobní dokumentace ani fotografie prototypu a všechny vyobrazení tanku (včetně vyobrazení níže) jsou německé nákresy, které vznikly podle polské projektové dokumentace a společných bodů v podvozku s typem Christie M1928 a Christie M1931.

Technické údaje:

Hmotnost:14 t

Posádka: 4

Výzbroj:

1 kanón ráže 37mm Bofors wz.36

2 kulomety CKM wz. 30 (jeden spřažený s kanónem)

Zřejmě se diskutovalo i o použití kanónu ráže 47 mm

Pancéřování:

Válcované plechy o síle

50 mm v čelních partiích

35 mm boky

10 mm podvozek, horní pancíř

Pohon:

12 válcový motor Maybach o výkonu  219 kW a 2.800 obr / min,

Rychlost: 21,4 km / hod

Zdroje:

wwiivehicles.com

en.wikipedia.org

wpk.p.lodz.pl

derela.republika.pl

forum.valka.cz

Projekt 10TP (Polsko)

Nový polský projekt měl pro roky 1936 - 1942 vyřešit polský problém všestranně použitelného tanku. Opět ve společnosti BBT Br. Panc se ujmuli tohoto úkolu. Již na konci 20.let, přesněji v roce 1928 si Poláci všimli nového amerického tanku Christie M1928. Proto armáda poslala kapitána Rucińskiho do Spojených států, aby zde získal plány, licenci a minimálně jeden postavený stroj. K tomu ovšem nikdy nedošlo, jelikož John Walter Christie, konstruktér tanku se bál, že Poláci za licenci platit nebudou a naopak tank můžou ještě okopírovat.

Proto začali polští inženýři pracovat koncem roku 1930 na vlastních návrzích se známými technickými údaji amerického vzoru, přesněji podle dvou amerických modelů - Christie M1928 a Christie M1931. Většina ,,známých technických údajů" byla složena z poznámek a náčrtků kapitána Rucińskiho, reklamních letáků a již několika málo známých fotek amerického vzoru. Roku 1932 již byly připraveny základní konstrukční výpočty a nákresy, ovšem projekt byl pozastaven, jelikož se podařilo získat z Velké Británie lehký tank Vickers Mark E. Ten se stal základem pro lehký tank 7TP, jemuž byla dána veškerá priorita.

Navíc roku 1934 byla zahájena likvidace Vojensko-výzkumného ústavu, takže pod dohledem komise byly zničeny i dokumentace, získaná v rámci licence. Likvidaci přežilo pouze několik ručně psaných poznámek a kreseb. Z tohoto ,,nic" byl 10.března 1935 zahájen projekt s názvem 10TP pod velením majora Rudolfa Gundlacha. Výzkumný tým se skládal z inženýrů Jana Łapuszewski , Stefana Ołdakowski , Mieczysława Staszewski , Kazimierza Hejnowicze a procesního inženýra Jerzyho Napiórkowski.

Přestože ještě v průběhu roku 1936 probíhala výroba prototypu, bylo vozidlo již navrženo do plánů na výstavbu tankového vojska. Celkem  se počítalo, že budou vybudovány celkem 4 tankové prapory po 16 kusech tohoto tanku. Jednalo se o koncept tankových jednotek polské armády, jež měl platit pro roku 1936-1942. Tankové prapory měly podléhat pod dvě speciálně pro tento účel vytvořené motorizované jízdní brigády.

V roce 1937 začala montáž prvního prototypu v oblasti státních strojírenských podniků ( PZInż.), přesněji v továrně Ursus u Varšavy. Práce podléhali pod velení kapitána Kazimierze Grünera. Kompletace prototypu skončila v červenci 1938. Celková doba výroby prototypu byla prodloužena tím, že již dříve bylo rozhodnuto o použití zahraničních dílů, jako třeba motor s větším výkonem.

Technické údaje:

Tank 10TP tank měl široký trup, jež umožnil, aby dva členové posádky seděli vedle sebe (řidič a střelec z kulometu) a prostornou dvoučlennou věž. Řešení problému jízdy na kolech nebo na pásech bylo kompletně zpracováno podle amerického vzoru, nicméně polští konstruktéři vyvinuli nové, větší pásy, hnací řetězová kola a způsob spojení pásů s koly. Řízení pomocí hydraulických mechanismů bylo celkově moderním řešením, jelikož umožňovalo otočení a změnu směru jízdy stroje přímo na místě v libovolné rychlosti.

Spojka a převodovka - suchá lamelová hlavní spojka s mechanickou převodovkou, stupně rychlosti - 4 stupně vpřed, 1 zpátečka.

Hydraulicky ovládané boční spojky s bubnovými brzdami, mechanické koncové převody přenášející sílu pro pohon ozubených kol a poslední dvojice kol pro silniční provoz. Převodovka pohánějící zadní kola umístěna uvnitř své houpací paže.

Podvozek - 4 párů velkých dvoulůžkových roadwheels s gumovými okraji, odpružené nezávisle na houpací ruce a vertikální spirálové pružiny s nastavení tuhosti (pružiny na předním párem kol byly vodorovně). Hnací ozubené kolo je v zadní části, vloženém v přední části. Přední pár roadwheels byla řiditelná, na otočných nápravách. Druhá dvojice kol hydraulicky zvednutím za řízení bez stopy. Single-pin, single-kovové ozubené dráhy, každý z 65-67 odkazy, link šířka cca. 350 mm, rozteč cca. 170 mm, délka stopy na zemi cca. 334 cm, stopa cca. 224 cm. Když sesedl, byly stopy dát na blatníky a pevné s pruhy.

Elektrická instalace - generátor 300 W, baterie 120 Ah. A plánované komunikační prostředky byly N2C rádio věžového výklenku a telefon.

Měrný tlak    0,47 kg / cm ² (na dráze)

Max. příkrost    37 °

Převýšení příkopu    220cm

Hloubka brodění    100cm

Pohon tanku obstarával 12 válcový americký motor La France  o výkonu 210 - 240 HP.

Objem nádrží    130 l

Rychlostní řazení - 5 stupňová převodovka

Dojezd:

silnice: 210 km

terén: 130 km

Rychlost    50-75km/h

Specifikace:

Hmotnost    12,8 t

Délka    5,4 m

Šířka           2,55 m

Výška    2,2 m

Posádka    4

Pancéřování:

Pancéřování bylo z válcovaných pancéřových plátů svařovaných k sobě.

Trup: čelo, boky, zadní část: 20 mm

Podvozek a střecha trupu:  8 mm

Věžička - čelo a boky: 16 mm

Výzbroj:

1x kanón ráže 37 mm Bofors wz. 36

Kadence    12 ran za minutu

Úsťová rychlost    800-870 m / s

Účinný dosah    4000 m

Maximální dosah    6500 m

Munice: předpokládáno 80 nábojů

2x kulomety ráže 7.92 mm CKM wz.30

Kadence    500 ran / min

Úsťová rychlost    845 m / s

Použitá munice 7.92 × 57 mm Mauser

Munice: předpokládáno 84500 nábojů (338 pásů po 250 nábojích)

Testy a konec projektu 10TP:

Tank vyjel na svou první trasu do terénu až 16.srpna 1938, řidičem byl vojenský specialista seržant Polinarek pod osobním dohledem náčelníka zkušebního a experimentálního odboru předsednictva technické studie na obrněnou techniku (Biuro badan Technicznych Broni Pancernych BBT Br.Panc.) Kapitána Leona Czekalskiho.  Testy byly drženy co nejvíce v tajnosti, jelikož se polská armáda obávala výzkumné činnosti německého Abwehru. V průběhu testovací jízdy se došlo k závěru, že pro velkou fyzickou námahu při řízení je stroj vhodný pro jízdu jen po pevných podložích.

Kapitán Leon Czekalski z BBT Br.Panc hlásil:

,,... Tank odjel z oblasti WD v 09:25 hod. a dorazil do Pomiechówek ve třináct hodin, takže ujel 57,3 km za 2 hodiny a 20 minut ... Následující průměrná rychlost - bylo dosaženo: tvrzená silnice - 34,5 km / h , polní cesta - 20,6 km / h ...

Tank je vynikající řídit na prašných cestách, přejíždí jakýkoli oblouk s lehkostí ... v krajině s nerovnostmi či krátery věřím, že nabídne dobré vlastnosti ke střelbě. Přední blatníky jsou příliš krátké, prach nepohlcují a ten jde přímo před průzor řidiči ... Rovněž prach a písek se až moc usazuje v převodovce ... tank do strmého kopce (cca 35 ° - 40 °) jede bez zachytnutí podvozku o převis, v případě brodění vodou není problém projeti vodou nad úroveň podvozku ... Na cestě zpět se (tank) dostal do hlubokého příkopu u silnice v Lomianki (asi 2 m hluboká), s uřezaným stromem poblíž silnice ... Tank vyjel z příkopu na zpátečku bez problémů ... Důvodem sjetí do příkopu bylo dočasné selhání brzd ...

Poznámky: výsledek první testu na silnici ve vzdálenosti trasy 111 km byl uspokojivý, pokud jde o rychlost a překonání terénních nerovností."

Přesto pro velké mechanické závady (převodovka, selhání brzd) je stroj odstaven, teprve 30.září téhož roku je přesunut do výzkumných dílen, kde byly provedeny konstrukční změny. Dne 16. ledna 1939 je stroj testován pod dohledem svého hlavního návrháře během zkušební jízdy do blízkých Łowicz. Poté během 22. až 25.dubna 1939 stroj ujel v rámci testovacích jízd celkem 610 km. Do tohoto data stroj již ujel celkem 2000 km.

Poté byl stroj opět odeslán do výzkumných dílen, kde zkontrolovali jeho technické opotřebení. Motor a podvozek byly kompletně rozebrány a zkoumány úrovně jejich poškození a opotřebení a dělány návrhy možné příčiny poruch a jejich odstranění. V průběhu těchto testů někteří inženýři konstatovali, že stroj měl býti čistě pásový, jelikož přizpůsobení stroje pro jízdu na kolech i pásech bylo až příliš složité a přidávalo stroji a hmotnosti. Rozdíl v této hmotnosti by bylo možné vykompenzovat zesílením pancéřování či výměnou za výkonnější hlavní zbraň.

Sériové výrobě, jež by zcela určitě po odstranění technických problémů následovala, zabránila německá invaze v září 1939.

Maskovací zbarvení:

Prototyp byl nastříkán standardním polským kamuflážním schématem složeným ze tří barev:  pískovou žlutou a tmavě hnědou přes hnědo zelené podkladové základní zbarvení.  Barevné plochy byly přestříkané, s měkkými přechody, tvary byly převážně horizontální. Interiér byl malován v písku.

Zdroje:

wwiivehicles.com

en.wikipedia.org

wpk.p.lodz.pl

derela.republika.pl

forum.valka.cz

Samochod pancerny wz.31 \ wz.33 "Ursus" (Polsko)

Samochod pancerny wz.31

Samochod pancerny wz.31

Tento stroj měl býti nástupcem starších nepovedených strojů wz.29. Starších strojů wz.29 bylo vyrobeno pouze 13 kusů, jelikož tato konstrukce má své výhody v podobě silné výzbroje a silného pancéřování, ale nesplňují základní požadavky polské armády v oblasti mobility. Práce na novém projektu začaly v roce 1930, zřejmě pod vlivem sovětské konstrukce BA-27M. Díky vzoru předlohy byl použit podvozek s nápravou 6x4, který zaručil možnost použití mohutnější výzbroje a silnějšího pancéřování. Samozřejmostí byla i lepší průchodnost členitým terénem s pevným podložím.

Problém s podvozkem pro polské konstruktéry vyřešila švýcarská firma Saurer SA, jež se zabývala výrobou zemědělských strojů a tahačů. Přestože nový stroj měl wz.29 nahradit, bylo ze staršího předchůdce použito množství původních komponentů jako byla např. věž.

Vývoj nového stroje začal v roce 1931. Projekt byl svěřen firmě BK Br.Panc WIBI. Přestože firma se s tímto zadáním vypořádala poměrně rychle (svůj projekt reprezentovala polskému velení ještě téhož roku), byl stroj celkově zklamáním. Stroj byl příliš dlouhý, mezera trupu mezi prvním a druhým párem kol byl příliš dlouhý, čili muselo dojít ke zpevnění konstrukce a tím i nárůstu hmotnosti stroje na 7 800 kg.

Touto hmotností došlo ke zhoršení jízdních vlastností včetně jízdy po nezpevněném povrchu a zatáčení při ostřejších odbočkách. V porovnání s obrněným automobilem wz.29 dosáhl nový projekt vysoké rychlosti a i přes svou mohutnost a těžkopádnost dokonce i lepších výkonů nejen na silnici, ale dokonce i v terénu. Výška automobilu byla vyšší než u předchůdce.

Pancéřování stroje bylo složeno z desek o síle 12 mm na předních partiích stroje, boky a záď byla 5 mm. Podle jiných údajů měla být síla pancéřování 13 mm na předních partiích a 6 mm na bocích a zádi. Pancéřové pláty byly připevněny k ocelové konstrukci za pomoci nýtů a držáků na konstrukci. Nejvíce byly pancéřovány prostory motoru a kabiny. Naopak podvozek neměl pancéřování žádné.

Výzbroj tvořil jeden kanón Puteaux SA 1918 ráže 37 mm v šestihranné věži a čtyřmi kulomety wz.25. Problematika kulometů je celkově složitější a je mnoho dohadů zda statickou výzbroj tvořily jen dva kulomety a dva byly záložní. Uvádím následující údaj:

 - jeden kulomet v zádi vozidla

 - jeden kulomet ve věži jako protiletadlová obrana

 - jeden kulomet v přední partii vozidla

Možností bylo i použití čtvrtého kulometu místo kanónové výzbroje. Munice se skládala z 100 nábojů do děla a 8000 nábojů pro 4 kulomety.

Pohonnou jednotku stroje tvořil 6ti válcový 4 taktní benzínový motor vodou chlazený motor Saurer BLD o výkonu 100HP. Tento motor mu zřejmě s největší pravděpodobností dodával rychlost 55-60 km/hod na pevném terénu. Původně byl ve hře i návrh na instalaci 4-válcový dieselový motor stejného podniku, ovšem projevil se menší výkon motoru.

Obsluhu vozidla tvořilo pět mužů.

Stroj byl předveden v roce 1931, ovšem vojenská komise jej odmítla z důvodu vysokých pořizovacích a možných údržbových nákladů. Celková cena jednoho stroje by činila 160 000 zlotých, přičemž cena za podvozek by byla 61 000, za pancéřování a výzbroj by byla rovných 99 000 zlotých!

Technické údaje:

Hmotnost: 7.8 t

Posádka: 5

Rozměry:

 - délka 700 cm

 - šířka 208 cm

 - výška 260 cm

Výzbroj: jeden 37 mm Puteaux SA 1918,

Pancéřování: 5-12 mm

Podvozek rámová konstrukce, dvojí poloha vedení, přední řiditelná kola

Pohon: 6x4

Samochod pancerny wz.33

Samochod pancerny wz.33 Ursus

V průběhu jednoho roku byl však projekt obrněného automobilu wz.31 přepracován. Hlavním rozdílem bylo použití podvozku nákladního automobilu Ursus, jež se v Polsku vyráběl v licenci a čili neměl být problém s dodávkou náhradních dílů. Podvozek měl standardní suspenzi na listových pružinách. Přední kola byla jednoduchá, vzadu bylo použito čtyř dvou párových kol. Všechna kola jsou vybavena pneumatikami o velikosti 20 x 7,5 dm.

K pohonu měl sloužit motor Saurer BLD, ovšem ten se ukázal jako nepoužitelný (či nestihl býti nainstalovaný), proto se konstruktéři museli uchýlit k použití méně výkonného, ale masověji používanějšího. Původně zamýšleli osadit stroj motorem Polski FIAT-122B, ovšem ten se ukázal svými rozměry a výkony jako nepoužitelný pro obrněné automobily. Rozhodli se proto pro použití 6ti-válcového benzínového motoru Hotchkiss o objemu 3,5 litru, s maximálním výkonem 70 koní, jež umožnil rychlost 60km/hod a dojezd 300 km.

Pro usnadnění možné výroby byli konstruktéři nuceni snížit plochu dotyku motoru s přepážkovou deskou. Navíc měl být motor umístěn blíže bojovému prostoru, kudy měl vést i odvod benzínových spalin a vodních výparů. Tento princip byl použit už u obrněných automobilů z první světové války.

Po předvedení stroje byly doporučeny opět úpravy. Zadní kulomet musel být zvednut na stejnou úroveň jako průzor řidiče. Bylo rovněž doporučeno přidati další tři průzory, po jednom na bocích a jeden v zádi. V roce 1934 tedy polské armáda objednala 62 kusů, ovšem později byla objednávka stornována z důvodů, že stroj svými výkony nijak nepřekonává wz.29.

Technické údaje:

Hmotnost: 6,1 tuny

Posádka: 5 - Dva řidiči, dva kulometčíci a velitel

Rozměry:

 - délka 6510 cm

 - šířka 1950 cm

 - výška 2480 cm

Výzbroj (dvě verze):

37mm kanón Hotchkiss a tři kulomety 7,92 mm (100 nábojů a 6000 nábojů)

čtyři 7,92 mm kulomet (8000 nábojů)

Pancéřování:

boky, střechy: 6 mm

přední: 13 mm

Podvozek: rámová konstrukce, dvojí poloha vedení, přední řiditelná kola

Pohon: 6x4

Zdroje:

dobroni.pl

aviarmor.net