PaK 35/36 ráže 37mm (Německo)

Historie:

Vývoj kanónu začal roku 1924 na základě požadavku Wehrmachtu na protitankový kanón, lehké konstrukce schopného boje s nepřátelskými obrněnými stroji. Na tuto výzvu zareagovala jako první firma Rheinmetall Borsig se svým kanónem 3,7 cm Tankabwehrkanone 28 L/54. Kanón byl natolik účinný, že v té době dokázal prostřelit všechny použitelné tloušťky pancéřování tanků.kanón dosahoval váhy 435kg, což ho činilo lehce přesunu schopným i pěchotou ručně. Dělo bylo modernizováno roku 1934. 

Nová verze kanónu byla postavena roku 1935. Použito bylo kolových kol s pneumatikami a nové úpravy lafety. Název tohoto kanónu zněl Panzerabwehrkanone 35/36.

 

Bojový křest si prodělal (jako většina německé výzbroje) ve Španělsku v letech 1937-39. Zde byl postrachem i pro nejmodernější sovětské tanky na bojišti - T-26 a BT. Jejich pancíř dokázal zdolat na nějakých 700 metrů. Během polského tažení v září 1939 dokázal deklasovat všechny soupeřovy tanky a obrněná vozidla, ovšem již při tažení ve Francii v květnu a červnu 1940 se ukázalo, že svými výkony nestačí na silně pancéřované tanky Mk.II Matylda, French Char B1 a Somua S35.

To samé se potvrdilo na východní frontě, kde s obtížemi mohl ohrozit sovětské tanky BT, T-26 a různé kolová obrněná vozidla, ovšem na tanky moderní konstrukce se silným pancéřováním jako KV, T-35 a T-34 již nestačil. Díky neúčinnosti své střelby proti těmto strojům si vysloužil přezdívku "Heeresanklopfgerät" (Klepadlo na tanky, klepadlo na dveře). Na východní frontě rovněž došlo k masovému spárování s obrněnými transportéry Sd.Kfz.251, kde sloužil jako mobilní dělostřelecká podpora pěchoty.

Poměrně úspěšný byl v Africe, kde dokázal zdolat pancéřování křižníkových tanků Crusader, hojně využívaných Brity v této oblasti.

Přesný počet kanónů dodaných do Číny se mi nepodařil zjistit, ovšem mám zde pár libůstek:
-podle všeho měla japonská armáda ukořistit kolem 350-400 děl Pak 35/36
-16.japonská armáda, jež v roce 1941 útočila na Indonésii, měla disponovat 70 děly vzor 94 a 169 kanóny Pak 35/36

 

Belgie, květen 1940

Technické údaje:

Hmotnost...........................328 kg
Ráže..................................37 mm
Délka hlavně.......................L/45 (1665 mm)
Náměr...............................+25°/–8°
Odměr................................59°
Dostřel................................5500 m
Úsťová rychlost ...................760 m/s (PzGr39), 1030 m/s (PzGr40), 110 m/s (StielGr. 41)
Rychlost střelby...................13 ran/min

Průbojnost (vše pod úhlem 30°)
PzGr 39......................35mm(100m) ; 29mm(500m) ; 22mm(1000m)
PzGr 40......................64mm(100m) ; 31mm(500m) 

Čínské pak 35/36 - obr.1 - Naniking 1937, obr. 2 - střední Čína

Samopal ZK-383 (Československo)

Popis:

Samopal ZK-383 byl samopal vynalezený bratry Kouckýmim jež pracovali v Brněnské zbrojovce. Tento samopal byl pomalým tempem produkován během roku 1938, ovšem po Mnichovské dohodě, k níž došlo 30.září, došlo místo zavedení do výzbroje československé armády k exportu do zahraničí. Zbylé zbraně byly po obsazení zbytku republiky předány Waffen-SS.

Ještě za První republiky došlo do Bolívie. Za války byl dodáván do Bulharska, kde vydržel ve výzbroji až do 70.let. Po válce tento samopal používala ještě i československá armáda, ovšem v průběhu 50. a 60.let zcela vymizely a nahradily je samopaly AK-47 (čs. označení Sa.58 a Škorpion vz.61).

Samopal ZK-383 byl co do hmotnosti poměrně těžkou zbraní, jež byl pro delší střelbu v rukou neudržitelný. Proto pro střelbu v leže či v kleku sloužila dvojnožka. Samopal byl schopný střelby jednotlivými ranami, či delší dávkou.

Varianty:
ZK-383 - standartní výrobní varianta
ZK-383P - policejní verze bez sklápěcí dvojnožky
ZK-383H - poválečný model, neměl zásobník na levé straně, ale podvěšený pod zbraní

Uživatelé:
Bolívie
Bulharsko
Československo
Německo
Venezuela

Technická data:
Ráže: 9 mm
Hmotnost: 4.25 kg
Počet nábojů v zásobníku: 30
Počet vyrobených kusů: 20.000
Účinný dostřel: 250 metrů
Doba výroby:  1938-1966

8 cm GranatWerfer 34 (Německo)

Popis:

8 cm GranatWerfer 34 (8 cm GRW 34) byl střední standardní minomet používaný německou armádou za druhé světové války. Minomet si získal oblibu pro svou velkou přesnost a velkou rychlost střelby. Ovšem údajně měl jít většina z této chvály na výtečný výcvik jejich obsluh v mírové době. 

Konstrukce zbraně je typická. Dělí se opět do tří částí: hlaveň, desku a nosnou dvojnožku. Či li to znamenalo, že pro ruční přepravu bylo třeba trojice mužů. 

Výroba byla, po 11 letech projektů (1922-1933), zahájena v roce 1934 a ukončena roku 1945. 


Během války se objevila zkrácená verze 8cm KurzGrWr 42 pro parašutisty. Hlaveň se zkrátila na 74.7cm a hmotnost klesla na 26kg. Bylo vyrobeno ,,jen" 1 591 kusů, poté výroba byla ukončena, hlavně díky krátkému dostřelu zbraně.

Výroba:
Před 1939......4624 ks
1939..............1523 ks
1940..............4380 ks
1941..............4230 ks
1942..............9780 ks
1943..............19 588 ks
1944..............26341 ks
1945..............5788 ks 
celkem...........77 845 ks

Použití v boji:

Zbraň byla použita ve všech taženích německých jednotek, od tažení do Polska, přes pád Francie, až do posledních hořkých dní Třetí říše. Zbraň byla ve výzbroji německých jednotek na okupovaných územích. Ovšem hlavního nasazení se dočkala na východní frontě, kde doslova potřeba každé zbraně, která dokázala střílet.

zajímavostí je i jejich umístění na pevnůstkách Atlantického valu, tzv. Tobrucích. Jednalo se o všestranné betonové boxy, určené k všestranné instalaci jakékoliv zbraně, od pěchotních zbraní, až po tankovou věž....

Tabulkově měla mít každá pěší divize 54 kusů minometů, výjimkou byly výsadkové divize, které měly dokonce 131 kusů 8cm minometů !

Speciální úprava pro minomet:

Po pádu Francie padlo do německých rukou i větší množství lehkých průzkumných tanků AMR. Němci se rozhodli použití pro svoji vlastní potřebu. Kromě klasického použití jako tanku, bylo docíleno i samohybného děla či samohybného nosníku minometů. Původní věž s kanónem ráže 25mm byla odňata a byl místo ní instalován minomet ráže 80mm GRW-34.

Zbraň byla upevněna na střeše trupu a obehnána nástavbou snýtovanou z ocelových plechů o síle 10 mm. Boční stěny nástavby byly v polovině výšky zalomené a zešikmené směrem dolů i nahoru. Shora a zezadu byla potom nástavba otevřená. Ústí hlavně pěchotního minometu vyčnívalo nad stěny nástavby.

Přestavba francouzských tanků probíhala na přelomu let 1943 a 1944. Přesný počet postavených samohybných minometů není znám, stejně jako historie jejich bojového nasazení.

Technická data:

Obsluha: 4 muži

Hmotnost vozu: 9 tun

Rychlost: 35-55 km/hod.

10 cm Nebelwerfer 35 (Německo)

Popis:

10 cm Nebelwerfer 35 (10 cm NBW 35) byl těžký minomet používaný německou armádou za druhé světové války. Tento minomet byl především určen k vystřelování dýmovnic a chemické munice. Dále bylo možné používat tříštivo-trhavé granáty. Minomet bylo možné rozložit na tři části - hlaveň (vážící 31.7kg), desku (vážící 36.3kg) a nosnou dvojnožku (vážící 32.2kg). To pro ruční přepravu zajišťovali tři muži, ale pro delší vzdálenosti bylo je možné naložit na speciální vozíky. 

Obsluha minometu se skládala z velitele čety, tří střelců a tří nosičů munice. 

Minomet byl zpočátku užíván u chemických batalionů německé armády. Ovšem od roku 1941 začaly tyto zbraně býti nahrazovány minomety Nebelwerfer 41 a 42. 

Použití v boji:

Tyto minomety byly zpočátku používány u raketometných praporů č.1-9 a v tzv. Nebel-Lehr Abteilung, neboli demonstračních praporech. Prvních bojů se dočkaly za tažení do Norska a následně o rok později do Sovětského svazu. 

Technická data:

Hmotnost minometu: 105kg

Hmotnost projektilu: 7.38 kg

Účinný dostřel: 3025 metrů

Rychlost střelby: 10-15 střel/ minutu

Obsluha: 7 mužů

Lehký kulomet Typ 11 (JAP)

 

Historie:

Bojové zkušenosti z rusko-japonské války na přelomu let 1904/05, přesvědčily japonské velení o nutnosti palebné podpory japonské pěchoty během zteče. Toto tvrzení bylo posíleno hlášeními japonských pozorovatelů, účastnících se zákopových bojů na západní frontě a armáda pověřila odborný úřad jeho výrobou.

Výsledný typ 11 (vyroben v roce 1922, v 11.roce panování císaře Taishō) se stal prvním lehkým kulometem vyráběným v sériové výrobě. Taky se stal díky své službě v armádě až do roku 1945, nejstarším kulometem ve službě během války v Pacifiku. Kulomet byl v roce 1936 postupně nahrazován novým typem lehkého kulometu, Typ 96. Výroba byla oficiálně zastavena roku 1941 a do té doby vzniklo přes 29.000 kusů. 

Technická data:

Hmotnost: 10.2kg

Dostřel: 730m/sek.

Rychlost palby: 400 do 450 ran / min

Těžký kulomet Typ 92 (JAP)

Předchůdce kulometu Typ 92:

Předchůdcem Typu 92 byl těžký kulomet Typ 3, jež vycházel z amerického typu Hotchkiss M1914. Ačkoliv americký vzor byl ráže 8mm, japonský průmysl vyráběl pro japonskou armádu zbraň v ráži 6.5x50mm typu Arisaka. Kulomet určen pro svou ráži převážně k protiletadlové obraně.

Kulomet Typ 92: 

Vstoupil do služby roku 1932. Kulomet se stal standartním ve výzbroji japonské armády za druhé světové války, ovšem byl hůře přenosný, ovšem zároveň díky svému ,,krátkému" dostřelu byl účinný pro boj zblízka, což se později hodilo pro boj na ostrovech při odrážení amerických vylodění.

Tento kulomet byl jako kořistní používán i čínskými vojsky a po válce jimi disponovala i severokorejská armáda a poválečné japonské jednotky, jež byly Spojenci zřízeny po válce k udržování pořádku na osvobozených územích.

Kulomet Typ 92 (letecký):

Typ 92 byl pro japonské letectvo vyroben již před první světovou válkou. Za druhé světové války to byla standartní obranná zbraň japonských bombardovacích letadel. Ovšem pro svou nespolehlivost obranného krytí byl často nahrazován kulomety větších ráží či dokonce kanóny typu 99.

Kulomet typ 92 byl v podstatě kompletní americký kulomet M1914. Snad největším rozdílem plynová pístová chladící žebra kolem hlavně.

 

Technická data:

Ráže: 7.7mm

Rychlost střelby: 400-450 ran/min.

Účinný dostřel: 800m

Obsluha: 3 muži

Ve výrobě: 1932-1941

Hmotnost: 55kg

Kulomet Maxim M1910 (SSSR)

Počátky kulometů:

První kulomet na světě, zkonstruoval americký vynálezce Sir Hiram Stevens Maxim. Pracoval na principu využití zpětného rázu, který využíval k nabití, vyhození nabojnice, a k podáni nového náboje. 

Kulomety Maxim nakoupila jako první britská armáda roku 1897, kdy je následně použila v Africe, ve válce proti Zulům. Z pozitivních výsledků britské armády, když byly celé zástupy Zulů koseny několika málo kusy této zbraně, si vzala příklad i ruská carská armáda. Ta objednala taktéž několik málo kusů (roku 1897), které bojově otestovala za rusko-japonské války v letech 1904-1905. Již na konci roku 1904 byla zakoupena licence kulometu a jeho výroba se rozběhla v Tulské zbrojovce.

Počátky kulometu Maxim:

Tento kulomet byl označen jako model 1905. Kulomet byl následně modifikován, jednou z největších změn se stalo instalování vodního chladiče. V Rusku byla používána také speciální lafeta systému Alexandra Sokolova na dvou dřevěných kolečkách.

Kulomet dostal označení model 1910 a stal se klasickým modelem kulometu v ruské armádě. Pro ruskou armádu bylo do konce první světové války vyprodukováno celkem 32.000 kusů. 

Po Velké říjnové revoluci, vedené bolševiky, se Rusko stalo velkým bojištěm, kde proti sobě stály revoluční Rudé jednotky, bojující na straně bolševické strany, a ti, co zachovali poslušnost carovi a jeho rodině. Jelikož Bolševici vedli bojové akce i proti místním zahraničním jednotkám, jako byly např. československé legie, které vedly boj na ruské straně proti Rakousku-Uhersku, či francouzským silám v Rusku, dočkal se tento kulomet i nasazení na straně našich legií.

Kulomety Maxim byly např instalovány jako výzbroj ruských letadel, obrněných vlaků, či jako tzv. Tačanky, což byl obyčejné dvou-spřeží koní, jež táhly vůz vyzbrojený kulometem Maxim, střílející směrem dozadu. této zbraně užívaly jak Bělogvardějci, tak i Rudá jízda. 

Systém kulometu Maxim používaly i jednotky německé armády za první světové války.

2. Česko-Slovenský střelecký pluk, 1. kulometná rota s kulomety maxim

Kulomet Maxim v Rudé armádě a za druhé světové války:

Kulomet se, po vyhnání bělogvardějských i legionářských jednotek, stal univerzálním kulometem Rudé armády. Nebo spíše více méně jediným kulometem ve výzbroji. Kulomet sloužil ve více méně nezměněné podobě a konstrukci až do počátku druhé světové války, kdy započalo jeho nahrazování kulometem DS-39 a jeho výroba byla ke konci roku 1939 ukončena. 

Ještě během let 1938/39 byl použit Rudou armádou během tažení do Polska v září1939, následných bojích s japonskou armádou téhož roku, a později v zimní válce s Finskem, kde ukázal svoje přednosti, když většina výzbroje zamrzala při několika stupňových mrazech, jež klesaly v noci i pod -15 stupňů Celsia. 

Po ukončení této války se opět rozběhla výroba kulometu DS-39 a výroba Maxima byla definitivně ukončena. Ovšem 22.června 1941 napadla německá armáda a její spojenci Sovětský svaz, a rudá armáda začala pociťovat nedostatek kulometné výzbroje. Proto se opět rozjely továrny výrobu, jež začaly dodávat tento kulomet opět ve velkém. Další možností jeho opětovného začátku výroby byl možná i fakt, že kulomet DS-39 nebyl spolehlivý a v bojových podmínkách i nenaplňoval požadavky armády.

Výroba kulometu proto pokračovala až do roku 1945. jeho jedinou válečnou změnou byl větší otvor na hlavni, jež umožňoval rychlejší doplňování kapaliny a umožňoval i chlazení sněhem. Kulomet byl za války používán kromě Rudé armády i československou jednotkou v SSSR a polskými jednotkami v rámci Rudé armády. Kulomet v těchto jednotkách sloužil i po návratu do vlasti.

Kulomet Maxim byl po skončení války dodáván do rozvojových zemí, kde našel Sovětský svaz velké odbytiště. Jednalo se především o země s komunistickou vládou či kde si chtěl SSSR zajistit svůj vliv. Díky tomu se dostal tento kulomet do těchto zemí:

-Severní Korea

-Severní Vietnam

-Kongo

-Egypt

-Čína

 A další řada hlavně asijských států....

Technická data kulometu M 1910:

Typ: těžký kulomet Maxim

Ráže: 7,62 mm

Náboj: 7,62x54R

Zásobník: 250 nábojů v pásu

Délka: 1107 mm

Délka hlavně: 720 mm

Váha: 23,8 kg

Váha s pojízdnou lafetou: 64,5 kg

Hlaveň: 605 mm, chlazená vodou, 4drážkový pravotočivý vývrt

Úsťová rychlost: 860 m/s

Rychlost střelby: 520 – 600 ran/min

Účinný dostřel: 1200 m