Italské operace proti území Francie v červnu 1940

V Evropě začíná nová válka. Polsko je po měsíci bojů pod německou a sovětskou kontrolou a kapitulovalo, zatímco Británie s Francií vyhlásily Německu válku a vyčkávaly co se bude díti dále.Některé evropské státy (Norsko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Holandsko, Švýcarsko, Itálie) vyhlásily neutralitu vůči novému konfliktu v Evropě. Německé oddíly obsazují tzv. Západní val, neboli komplex pevnostní linie na hranici s Francií. Po celou zimu 1939/40 obě bojující strany vyčkávaly a nabíraly nové síly.

Na jaře roku 1940 Německo zaútočilo, navzdory jejich neutralitě, na Dánsko a Norsko, která kapitulují. pouze v Norsku se boje protáhnou až do poloviny června 1940. Píše se 10.května a na belgicko-německé hranici se dalo do pohybu 141 německých divizí, které několika různými směry postupují do nitra Belgie, která po dvou týdnech kapituluje. Současně s Belgií jsou obsazeny i další dva neutrální státy - Holandsko a Lucembursko, které nemají  šanci odolat německému útoku. Již na konci května je Francie a kolenou, Němci mají před sebou již jen pár kilometrů a dosáhnou Paříže. V průběhu tažení na Západě si Hitler dokonce našel čas na ,,dopisování se svým přítelem Mussolinim."

Hitler italského diktátora informoval o úspěších německých sil a přesvědčoval jej o tom, že zbude i kus koláče a Itálii, když se zapojí do útoku na Francii. Mussoliny, vědom si slabosti italské armády v této době, která právě procházela modernizací a organizačními úpravami, váhal. Přesto nakonec podlehl tlaku Hitlera a slíbil, že Itálie vstoupí do války na straně Německa.

Ovšem s čím mohla Itálie vstoupit do nové evropské války?


Italská armáda v okamžiku vstupu Itálie do války:
Počet divizí: 73
Plně bojeschopných: 19
Částečně bojeschopných*: 34
Neschopných nasazení**: 20

Italské letectvo sice disponovalo úctyhodným počtem 1800 letounů, ovšem pouze velmi málo bylo schopno bojového použití (přibližně do 800 kusů) a ještě méně jich bylo moderní konstrukce. Navíc podobně jako italské námořnictvo, ani letectvo nedisponovalo potřebným množstvím pohonných hmot.

Italské námořnictvo, složené z šesti bitevních lodí a jedné stovky ponorek, představovalo ve Středomoří velkou bojovou sílu, která v této oblasti neměla konkurenta. Podobně jako u letectva byl i zde ale nedostatek pohonných hmot, navíc většina lodí byla nových a posádky byly v jejich obsluze nevycvičené.

Navíc italské jednotky byly hendikepovány  i po logické stránce, kdy mobilní spojovací zařízení měla pouze vyšší velitelství. Rádii nedisponovalo přibližně 85% letadel a až 95% obrněné techniky. Pokud byly některé stroje vybaveny rádii, jednalo se téměř vždy o velitelské stroje.

Celkově disponovala Itálie osmi armádami, které byly rozmístěny následovně:
Západní hranice (Přímořské a Grajské Alpy) - 1. a 4. armáda
Východní hranice (Jugoslávie, Rakousko) - 2., 8. a Pádská armáda
Střední a Jižní Itálie - 3. armáda (plus rezervní svazky)
Albánie - jeden armádní sbor
Ostrovy v Egejském moři - jedna divize
Kolonie v severní Africe*** - 5. a 10. armáda



Italské akce proti území Francie na alpské frontě:
V souladu s německo-italskou dohodou zahájily italské divize ofenzivu na Alpské frontě.
10.června ohlásil Mussolini vyhlášení válečného stavu mezi Itálií a Francií a Británií. 11.června 1940 (původní datum útoku bylo stanoveno na 5.června, ale vzhledem k pomalým přípravám došlo k odložení o týden) zahájilo 30 italských divizí, od dvou armád (1. a 4.), útok na francouzskou opevněnou linii ,,Alpská linie", kterou hájilo 6 pevnostních divizí francouzské armády.

 Celkové stavy těchto armád byly následující:
1. armáda: 
II. sbor (3 pěší a 1 alpská divize)
III. sbor (2 pěší divize, 3 alpské prapory a 2 prapory horského dělostřelectva)
XV. sbor (3 pěší divize, 4 alpské prapory, 1 prapor černých košil, 2 prapory horského dělostřelectva)
armádní rezerva (3 pěší divize, 1 alpská divize, 1 obrněný pluk a 1 pluk jezdectva)

4. armáda:
I. sbor (3 pěší divize)
IV. zbor (2 pěší divize)
Alpský sbor (1 alpská divize, 3 alpské prapory, 1 prapor horského dělostřelectva, 1 samostatný alpský pluk)
armádní rezerva (2 pěší divize, 1 alpská divize, 1 pluk Bersaglierů, 1 obrněný pluk, 1 pluk jezdectva)



Původním plánem italského velení bylo prolomit francouzskou obranu a rychlými tankovými útoky po vzoru německého Blitzkriegu dosáhnout během týdne francouzského přístavního města Marseille a poté obsadit celé francouzské jižní pobřeží.

Navzdory vojenským neúspěchům proti německým armádám na severu a obsazení Paříže, bojovaly francouzské jednotky na jihu proti Italům s velkým odhodláním a až do podepsání příměří si udržovaly i výtečnou morálku, v té době ve francouzské armádě velmi vzácnou. Díky tomu nedosáhli Italové téměř žádných územních zisků, kromě několika málo horských stavení, které se Francouzi rozhodli nehájit.

,,zlí jazykové dokonce tvrdí, že Italové zahájili ofenzívu do jižní Francie vyhozením mostů před sebou"

Italská labutí píseň doznívá:
18.června1940 si pozval Adolf Hitler svého italského protějška do německého Mnichova, aby spolu probrali podmínky francouzské kapitulace. Mussolini odjížděl do Mnichova nejistý. Hitler zde měl možnost jej znemožnit díky neúspěchům italské armády. Vždyť to jsou dva týdny, co se italský Duce vychloubal, že za týden může být italská armáda na hranicích se Španělskem. Nyní se jeho tažení podobalo pozičním bojům, jelikož se zdá, že italské síly již nemají dech na další postup.

Ovšem když Mussoliny dorazil, byl Hitler v nejlepší náladě, jelikož jeho síly vítězí nad největší evropskou velmocí. Proto se italský diktátor osmělil a předložil návrhy italských územních zisků. A že to byly návrhy velkolepé, až směšné, vzhledem k italské účasti na válce proti Francii. Italský diktátor požadoval za dohodnutí míru s Francií celkem dost velkou cenu:
-údolí řeky Rhony s městy Toulon a Marseilles
-odzbrojení francouzských sil na Korsice, Tunisku a v Džibutsku****

Odzbrojení francouzských jednotek na Korsice a v Džibutsku by bylo první fází pro anexi tohoto území Itálií v nadcházejících letech. Do této doby spokojený a usměvavý říšský kancléř Adolf Hitler se doslova rozčílil a smetl všechny italské požadavky ze stolu.

Nakonec se Itálie musela spokojit s tím, že bude v mírové smlouvě přece jen okrajově zmíněna a to, že se směla podílet na demobilizaci francouzského námořnictva společně s německou stranou a na kontrole francouzských jednotek v severní Africe.


Italské ztráty za francouzského tažení:
1 247 mrtvých nebo pohřešovaných
2 631 zraněných
2 151 hospitalizováno pro omrzliny

Francouzské ztráty během bojů proti Itálii v červnu 1940:
40 mrtvých
84 zraněných
150 nezvěstných

Celkem italské letectvo provedlo za francouzské kampaně 716 vzletů a shodilo 276 tun bomb.

http://translate.google.cz/translate?hl=cs&langpair=en|cs&u=http://en.wikipedia.org/wiki/Royal_Italian_Army_%281940%25E2%2580%25931946%29

 

Červená - okupováno Německem od roku 1940

Zelená - okupováno Itálií od roku 1940

Fialová - okupováno Německem od roku 1942

Šráfovaná fialová - okupováno Itálií od roku 1942

Vysvětlivky:
* Tyto divize byly považovány za bojeschopné, ovšem jen málo z nich dosáhlo početních stavů nad 75%

** Tyto divize byly plně neschopné bojového nasazení, buď kvůli početní stavům pod 50% nebo díky materiální nevybavenosti. Většina jejich výzbroje navíc pocházela ještě z první světové války, včetně tančíků FT-17. Většina italských jednotek postrádala i jakoukoliv automobily, jak osobní, tak nákladní. Celkově Itálie disponovala 372 000 automobilů všech druhů oproti 2 500 000 kusům v britské a francouzské armádě.

*** Libye a Italské Somálsko

**** Džibuty (Džibutsko) byla francouzská kolonie v Africe, jež v té době sousedila s Italským Somálskem. Nakonec toto území italská armáda obsadila a až do roku 1942, kdy byly italské síly v této oblasti poraženy, byla italskou kolonií

Giuseppe Miraglia (ITA)

Rozvoj letectví za první světové války se dostal i na moře. Díky tomu začaly vznikat první nosiče letadel i na moři. Za první světové války (1918) došlo dokonce k náletu britských letadel z lodního nosiče na základnu německých Zeppelinů. Po válce si tohoto všimly i italské ozbrojené síly a začaly uvažovat o vlastním nosiči letadel.

Pro tento úkol si Regia Marina vybrala železniční trajekt Citta de Messina, jehož stavba začala 5. března 1921. Ale již roku 1923 byla získána zmíněnou Regia Marina. Konverze na letadlovou loď začala 24.ledna 1925, kdy byl trup ,,vydlabán" pro získání úložných hangárů. Celkově se do hangáru v zádi vešlo 6 hydroplánů se sklopnými křídly. Přímo na palubu se vešlo dalších pět letadel. Díky dvěma katapultům se konečný počet došplhal na rovných 20 letadel typu Macchi M.18. Ovšem v závislosti na model letadla.


Pro vyzdvižení letadla z trupu na moře byly nainstalovány dva ramenní železniční jeřáby. Tyto jeřáby byly odstraněny roku 1937 zavedením letadel Ro.43. Loď byla schopna i přepravy materiálu v podobě beden s municí, tanků a mužstva. 


V letech 1935-36 během války v Etiopii dopravila tato letadlová loď neurčitý počet letadel italským jednotkám.  Poté se účastnila během let 1936-39 i občanské války ve Španělsku, ovšem bližší informace nejsou známy. Po skončení války ve Španělsku byla loď ukotvena v přístavu Taranto a to až do vstupu Itálie do evropské války v červnu 1940 na straně Německa. 


Letadlová loď se v průběhu války zřejmě účastnila eskortace konvojů německých jednotek do Afriky. V létě roku 1943, jako jedna z podmínek příměří mezi Spojenci a Itálií, odplula společně s bitevní lodí Giulio Cesare na Maltu, kde byla internována se zbytkem italské flotily, jež nepadla Němcům do rukou. 


Roku 1942 byla na ní testována nová verze stíhacího letadla Reggiane Re.2000 se zvýšeným doletem, kterých nakonec bylo vyrobeno 350 kusů.

Po válce se loď jako transportní účastnila dopravení italských válečných zajatců zpět do Itálie a později zakotvila v přístavu Taranto. Zde byla chvíli využívána jako kasárenská pro osádka torpédových člunů, později byla odzbrojena a využívána v tovární činnosti jako zásobovací a 15.července 1950 došlo k jejímu oficiálnímu vyřazení. Její osud byl stejný jako u ostatních plavidel účastnících se války a na podzim roku 1950 byla sešrotována.

Takticko-technická data:

Výtlak: 4 507 t (standardní)
              5 400 t (plný)*


Délka: 121. 22 m
Šířka: 14.99 m
Ponor: 5.82 m




Pohon: 8 kotlů typu Yarrow, turbíny Parsons (2 šrouby)
Výkon: 12 000 hp
Rychlost: 21 uzlů


Výzbroj: 
4 děla ráže 10.2cm
12 kulometů ráže 13.2mm


17 letadel IMAM Ro.43 (původně 17 kusů Macchi M.18)




poznámky:
*jiný zdroj uvádí 4880 tun

Obsazení Dánska na jaře roku 1940 - německé 24 hodinové tažení

Incident britské flotily s německou lodí Altmark, která převážela britské zajatce do Německa, ze dne 16.února 1940, dala Hitlerovi důvod k obsazení Norska a tím zabezpečení severní cesty do Švédska, které bylo hospodářsky důležité pro německé válečné zbrojení, převážně kvůli proslavené švédské železné rudě. Pro celkový úspěch invaze na norské území bylo důležitým faktorem v plánech německého OKW zajištění malého, ovšem strategicky významného severního souseda - Dánského království.

V plánech OKW se tedy zrodila tzv. operace Weserübung (česky: Cvičení na Veseře), neboli invaze do Dánska a Norska. Tento plán dostal za úkol vypracovat generál Nikolaus von Falkenhorst. Ještě téhož dne, 21.února 1940, prezentoval Hitlerovi hrubý nákres operace, čili za nějakých 5 hodin od vydání rozkazu. Ten mu uložil pokračovat v dosavadní práci a detailněji vypracovat tento plán. Přímo ve směrnici OKW z 1.března 1940 se hovořilo přímo:

,,Vzhledem k vývoji situace je nutno zabezpečit armádou území Norska a Dánska a tím zamezit pronikání britské flotily a armády do Skandinávie a do vod Baltského moře, zabezpečit naleziště železné rudy ve Švédsku a vytvořit zde letecké a námořní základny pro budoucí působení proti území Británie."

Počátkem března 1940  gen. Nikolaus von Falkenhorst oznámil Hitlerovi, že jednotky námořnictva, letectva a pozemních sil jsou připraveny na zahájení útoku. Velkoadmirál Reader dokonce vyslovil názor, že pro naprosté utajení operace je nutné zahájit operaci dokonce dříve. Zbývalo tedy dodat pouze konkrétní datum a čas. 

Norové vědomi si své pozice, byli odhodláni zachovat si svou neutralitu za každou cenu a snažilo se nedáti žádné straně k otevřené intervenci v norských záležitostech. Bohužel pro Nory, karty byly již dávno rozdány. 1.dubna 1940 vydal Hitler instrukce pro operaci  Weserübung. Den invaze, neboli Den W byl určen na 9.dubna 1940 a hodina 0 na 4:15 hod. ráno. 

Nad ránem 9.dubna 1940 zažádal přední diplomat německé ambasády v Dánsku - Cecil Renthe-Fink - o telefonické spojení s dánským ministrem zahraničí Peterem Munchem a požádal o okamžitou neodkladnou schůzi. O 20 minut později bylo dánskému zástupci řečeno, že německé oddíly překročí hranice zemí za účelem obsazení země kvůli dánské bezpečnosti. Německou stranou byla požadována nulová aktivita dánské armády a všechny nejvyšší politické špičky včetně samotného krále navázaly kontakt s německými jednotkami, jinak bude bombardována samotná Kodaň. V případě vyhovění německým požadavkům, bude z Dánska vytvořen stát s politickou nezávislostí na Německu. 

Ve 4:15 nad ránem překročily německé jednotky hranice na několika místech:

Gedser (jih ostrova Falster) byl obsazen částmi praporu ze 305. pluku

Výsadkáři seskočily u mostu Storestroem, obsadily pevnost Masnaesoe a letiště v Ålborgu.

Zároveň došlo k překročení vnitrozemských hranic v Jutsku a to na 4 místech: Saed, Rens, Padborg a Krusaa. Na těchto místech docházelo k ojedinělým přestřelkám dánských vojáků s německými jednotkami.

Německé námořnictvo vylodilo oddíly námořní pěchoty v průlivu Lillebelt.

Ve 4:20 německá loď ,,Hansestadt Danzig" do přístavního mola v Kodani a vylodilo se z ní prapor od 308. pluku. Německé jednotky bez odporu obsadily místní citadelu a vydali se směrem k Amalienborgu, kde sídlil král. Proti těmto jednotkám se postavily jednotky ochrany sídla společně s dánskými policisty a směřovaly sem i posily, které byly ihned zalarmovány. Německý postup se zastavil a propukly pouliční boje. 

Uvnitř zámečku se v tu chvíli nacházel král, ministři dánské vlády a nejvyšší velitel dánské armády (gen. Priorr). Všichni přítomní, až na generála Priorra, se schodli na bezvýchodnosti situace a na zastavení palby, což bylo zajisté více než rozumné řešení. V tu chvíli německé jednotky ovládaly již většinu kontinentálního území Dánska a dánská armády přišla v jednu chvíli po zahájení útoku o celé letectvo na zemi na letišti Vearloese poté, co se na ně v 5:45 snesly německé bf-110. 

Kolem 6.raní 9.dubna 1940 se dánské vedení rozhodlo o ukončení palby a přijmutí německých požadavků s cílem zastavit boje, které by dánská armáda nebyla schopna vydržet a zabránit masakru. Celkové dánské ztráty během ,,24hodinové války" s Německem činily 13 mrtvých a 20 zraněných, přičemž o život přišlo do 20 civilistů. Německé ztráty činí 20 mrtvých a dvě sestřelená letadla.

Dánský král Kristián X. přijal ,,příměří" a okupaci za podmínek, že dánské vnitřní záležitosti budou stále v rukou dánské vlády, zatímco navenek bude dánská politika orientována na Německo. Tato výhrada byla roku 1943 německou stranou zrušena. Dánsko zůstalo až do května 1945 pod kontrolou německých sil a to i přesto, že od  roku 1943 působilo v zemi odbojové hnutí.

 Německé jednotky určené k útoku na Dánsko:
XXXI. armádní sbor
* 170. pěší divize (Wittke)
* 198. pěší divize (Rötig)
* 11. motorizovaná brigáda (Angern)

Námořní skupina 6: cíl Egersund
minolovky M 1, M 2, M 9, M 13

Námořní skupina 7: cíl Nyborg a Korsör
školní loď Schleswig-Holstein (predreadnought z WW1), transportní lodě Campinas, Cordoba a další malé plavidla

Námořní skupina 8: cíl Kodaň
mínolovka Hansestadt Danzig, ledoborec Stetin

Námořní skupina 9: cíl Middelfart
doprovodná loď Rugard, mínolovky M 115, M 129, M 157 a další malá plavidla

Námořní skupina 10: cíl Esbjerg a Nordby
eskortní plavidlo Königen Luise, minolovky M 1201, M 1208, M 4, M 20, M 84, M 102 a další malá plavidla

Námořní skupina 11: cíl Thyborön
tender pro minolovky Von der Groeben, minolovky M 61, M 89, M 110, M 111, M 134, M 136 a další malá plavidla

Předchozích pět námořních skupin se podílelo na invazi do Norska.

 Dánský pěšák - na sobě má uniformu 1864, černý nepromokavý kabát. 

Perličkou je, že ona dánská armáda měla Khaki uniformy od roku 1923!

Problém byl, že z ekonomických důvodu byly v roce 1940 stále ve skladech.