Dobré ráno

 Zimní ráno v jedné ruské vesničce. Nad ní přelétá stroj ruského federativního letectva. Překlad z ruštiny se dá přeložit doslovně:

,,Dobré ráno, čubky!"

Dezertér

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.”

Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”

Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”

Počty mužů k 1.1.1945 ve vojenských složkách Německa

Ozbrojené síly:
Wehrmacht - 3 800 000 můžů
Záložní armáda - 1 500 000 mužů
Luftwaffe - 1 000 000 mužů
Námořnictvo - 700 000 mužů
Waffen SS - 800 000 mužů
Jiné* - 73 000 mužů
Volksturm - 1 500 000
-----------------------------------------
Celkem 9 280 000 mužů, muži na frontě byli rozděleni do 290 divizí (34 tankových a 16 motorizovaných) a 30 brigád. Dalších 741 000 vojáků se nacházelo v nemocnicích.


*Slovo jiné zahrnuje složky jako Gestapo, SD, jednotky stavitelské firmy 

Příslušník Wehrmachtu roku 1945, vyzbrojen útočnou puškou StG-44

***************************************************
Bojová vozidla a zbraně:
100 000 děl a minometů
5 500 tanků
6 000 útočných děl a stíhačů tanků

Estonští dobrovolníci ve Waffen-SS

Kritéria pro přijetí do Waffen-SS

Německý říšský velitel SS Heinrich Himmler si chtěl býti jistý, že SS bude výslovně árijská a ,,rasově čistá." Proto byly roku 1933 přijaty podmínky vstupu do SS. Kompletní podmínky níže:


- Německé občanství
- Výtečná fyzická kondice
- Uspokojivý politický názor
- Prokázání árijského původu až do roku 1800
- Osobní stav: svobodný, uchazeč nesměl býti ani zasnoubený
- Splněné všechny pracovní povinnosti
- Písemné dovolení od rodičů v případě uchazeče, jež měl 17 let
- V případě školní docházky potvrzení o ukončení studia
- Výtečný zrak, člověk s brýlemi byl předem určen k nepřijetí 
- Čistý trestní rejstřík
- Zaplacené zubařské ošetření
- Minimální výška 165cm


Ovšem po začátku války většina mužů narukovala do Wehrmachtu a tak musela SS slevit ze svých nároků. Po začátku tažení v SSSR se začal hlásit velký počet zahraničních dobrovolníků do SS pro ,,křížovou výpravu na východ."

Branci mohli podepsat smlouvu až na 12 let a dostávali stejný plat a výhody jako němečtí esesmani. Na konci 12 letého období mohli zažádat o německé občanství.

Potopení německé pasažérské lodi Wilhelm Gustloff

Krátká předchozí historie lodi Wilhelm Gustloff:

Tato pasažérská loď byla postavena v průběhu firmou Blohm & Voss. Německé námořnictvo (Kriegsmarine) zadalo stavbu této lodi jako nemocniční lodě firmě dne 1.srpna 1936. 5.května 1937 byla zahájena samotná stavba lodě. Její rozměry byly na svou dobu úctyhodné: délka 208.5 metrů, 23.59 metrů vysoká s výtlakem 25 484 tun.

Krátce po vstupu do služby, využívají loď, dvě společnosti - Kraft durch Freude (KdF)  a Deutsche Arbeitsfront (DAF). Účelem bylo poskytnout německým funkcionářům, dělníkům a jejich rodinám rekreační aktivity během jejich dovolené, jako jsou koncerty, vyhlídkové plavby a jiné. Tím měla předložit "přijatelnější obraz Třetí říše." Gustloff byla vlajkovou lodí společnosti KdF až do jara 1939, kdy byla předána armádě.

Vojenskou kariéru začíná loď transportem Legie Condor, německé vojenské jednotky ve Španělsku, zpět do Německa po vítězství fašistických povstalců. Druhou světovou válku začíná Gustloff jako nemocniční loď a to od září 1939 až do listopadu 1940. Loď se převážně aktivně účastní tažení v Norsku během roku 1940, kdy převáží zraněné z tohoto bojiště, převážně od Narviku, kde německé námořnictvo utrpělo obrovské ztráty. 

K 20.listopadu 1940 se mění opět použití lodě. Nemocniční vybavení je vystěhováno, červené kříže mizí pod nátěrem standardní šedé pro německou Kriegsmarine. Loď byla v důsledku britské námořní blokády přestavěna na plovoucí kasárna. Loď byla využívána převážně jako ubytovací prostor pro příslušníky ponorkového vojska. Počet možných ubytovaných se může pohybovat až do 1000. Loď působila v rámci 2. ponorkové výcvikové divize v Baltském přístavu Gotenhafen (Gdyně). Zde působí v této roli další čtyři roky.

Operace Hannibal:

Roku 1945 se sovětská vojska valí nezadržitelně do Východního Pruska. Během 23.ledna až 10.února 1945 je většina německé Skupiny Východní Prusko odříznuta s mnoha civilisty v prostoru Gdyně, Gďansk a další přístavy v tomto prostoru. 

Pro tuto operaci je do služby opět ,,oživena" i loď Gustloff. Oficiálně je na lodi v době jejích odjezdu z Gotenhafenu asi 10 000 lidí (některé zdroje uvádí až 12.000 lidí). A to i přesto, že loď byla stavěna pouze pro 1465 cestujících. Oficiálně se na palubě nachází:

-173 členů posádky lodi

-918 příslušníků 2. ponorkové divize

-373 členů Ženských pomocných sil

-162 raněných vojáků Wehrmachtu

-8.956 civilistů

Celkem: 10.582 lidí nacházejících se na palubě...

Loď opouští přístav Gotenhafen brzy ráno 30.ledna 1945 společně s osobním parníkem Hansa, doprovázené dvěma motorovými torpédovými čluny. Ovšem parník Hansa má společně s jedním torpédovým člunem technické problémy a tak Gustloff  pokračuje v plavbě společně se zbylým torpédovým člunem. 

Vojenský kapitán lodi, korvetní kapitán Wilhelm Zahn, navrhuje kurz v mělkých vodách v blízkosti pobřeží a bez světel. Civilní kapitán, Friedrich Petersen, je pro přesný opak - plavbu v hluboké vodě a osvětlený podle předpisů. Když byl informován o konvoji vojenských minolovek, jež mají stejný kurz v jejich blízkosti, rozhodl se opět o osvětlení lodi, aby nedošlo k možné kolizi. Díky tomu bylo možné spatřit loď i ve tmě. 

Přestože je Gustloff veden jako nemocniční  loď, včetně označení červeným křížem, tak se na palubě nachází i několik rychlopalných protiletadlových děl. To se vymyká pravidlům o nemocničních lodích. Údajně se měly v podpalubí nacházet i bedny s vojenským arzenálem, jako munice, pěchotní zbraně apod. A to včetně faktu, že se na palubě nacházeli nezranění, čili bojeschopní vojáci. To se vymyká pravidlům o civilních lodích. A to i s faktem, že se jednalo o neozbrojené ponorkáře (neozbrojené - každý z členů ponorek mýval svoji osobní zbraň).

Potopení Gustloffa a následky:

Gustloff je brzy objeven sovětskou ponorkou S-13 pod vedením kapitána Alexandra Marineska. Jeho osádka za celou dobu své existence (ani on sám) nezaznamenal žádný úspěch a obrovská neoznačená loď, plující bez ochrany, se jevila jako výtečný cíl. Marinesko se okamžitě rozhodl pro torpédový útok, a to směrem od pobřeží. Díky nízké hloubce v tomto místě ovšem musel plout po hladině. Risk se vyplatil a v 21.00 hod. osádka ponorky vypaluje tři torpéda. 

První vypálené torpédo zasahuje prostory osádky, druhé střed a poškozuje strojovnu. Třetí torpédo mířilo na doprovodnou minonosku, ovšem směřuje mimo a pokračuje v cestě bez zásahu. Loď se v důsledku zásahu strojovny zastavila a jeho příď poklesla. Ovšem agónie Gustloffa teprve začíná.

Teplota vody se v tomto ročním období pohybuje kolem 4° C, ovšem teplota vzduchu se pohybuje kolem     -18 až -10° C a na hladině se vytvářejí ledové kry. největší ztráty nevznikají přímým zásahem torpéda, ale právě pobytem lidí v ledové lodě. Nejvíce obětí je mezi dětmi, kterým jsou vesty určené pro dospělé příliš velké a tak po upadnutí do bezvědomí se jejich hlavičky nachází pod vodou, zatímco zbytek těla plave nad hladinou. 

Přestože se německé lodě v okolí snaží oběti zachránit, počet obětí je velký. Doprovodný torpédový člun Löwe dokázal na svoji palubu dostat kolem 200 lidí, křižník Admiral Hipper zachraňuje další 1500. V knize Die Gustloff Katastrophe se počet obětí objevuje v počtu 5.348. 

Heinz Schön, jež vedl v minulých rocích výzkum této katastrofy, se opírá o jinou metodu výpočtu mrtvých. Při počtu 10.600 lidí na palubě ubral 85% z tohoto počtu. Celkově počet zachráněných se pohybuje kolem 1.200, čímž vznikne 9.400 obětí. 

Gustloff se dnes nachází přibližně 30 km od pobřeží. Pasažérská loď Gustloff  je brána jako památník válečných obětí a potápění v okruhu 500 metrů kolem ní je zakázáno. V roce 2006 byl z lodi vyzvednut lodní zvon a byl vystavován v Berlíně na výstavě o této lodi. Roku 2007 byl zvon umístěn na podstavec u muzea v Gďaňsku.

Vzácná fotka tanků Pz.IV od 2.SS Panzer Division Das Reich

Ojedinělá fotka tanků Pz.IV ausf.G od 2.SS Panzer Division Das Reich (v pozadí tank Tiger I)

Tajfun, prosinec 1944

Výsledky bitev u Leyete:
Bitvy u Leyete měly obrovský význam pro obě strany. Japonsko zde ztratilo většinu svého bojeschopného loďstva. Japonské loďstvo v těchto bitvách ztratilo 4 letadlové lodě, 3 bitevní lodě, 8 křižníků, 12 torpédoborců a 10.000 mrtvých.

Američané zde přišli o 1 lehkou letadlovou loď, 2 eskortní letadlové lodě, 2 torpédoborce, 2 eskortní torpédoborce, torpédový člun, jednu ponorku a 3.500 mrtvých.


Přestože zde Američané japonské loďstvo zcela zničili, sami zaznamenali citelné ztráty a jejich loďstvo se z této bitvy muselo vzpamatovat a nabrat nové síly. Kromě získání nových sil, musely býti opraveny i poškozené lodě, doplnění paliva a munice a doplnění osádek na místa mrtvých a zraněných. Admirál Halsey proto nařídil, aby se v noci z 16. na 17.prosince 1944 svaz stáhl do východní části Filipínského moře, kde v pozici 14 stupňů 50 minut severní šířky a 129 stupňů 57 minut východní délky, kde měly jeho lodě doplnit chybějící palivo.


Tajfun:
Tankování, započaté v ranních hodinách 17.prosince, však neustále komplikovaly vysoké vlny a silný vítr. Eskortní letadlové lodě, které nedisponovaly stabilitou velkých letadlových lodí, musely dokonce přerušit veškeré letové operace a věnovat se zajišťování letadel na letové a hangárové palubě.

Po seznámení s množstvím neúspěšných pokusů o doplnění paliva, se Halsey rozhodl změnit místo tankování a posunout ho více na severozápad, přičemž vycházel ze zpráv od hlavního meteorologa 38.svazu, fregatního kapitána Georga F. Koska. Ten předpokládal, že centrum atmosférické poruchy (tehdy ještě nikdo nevěděl, že se z ní vyvine tajfun) se nachází asi 400 mil jihovýchodně.

Tajfun, jak jej zachytil radar na jedné z lodí...

Pomoc nemohla poskytnout ani meteorologická služba Tichomořského loďstva. Kvůli rychlému postupu spojeneckých vojsk nebyla ještě dobudována síť předsunutých meteorologických stanic, které by mohly poskytnout včasné varování.

Kolem 15.30 hod. Halsey znovu změnil místo tankování. Tato změna kurzu způsobila, že svaz se dostal na souběžný kurz se vzniklým tajfunem namísto toho, aby se od něj vzdaloval. Kvůli rozbouřené hladině byly některé lodě donuceny snížit rychlost a tak bylo jasné, že lodě nedosáhnou stanoveného místa včas.

Admirálovi proto nezbylo, než v 22.20hod. místo znovu přesunout a to na 15 stupňů 30 minut severní šířky a 127 stupňů 40 minut východní délky. Přesto však byly všechny pokusy o tankování bezúspěšné. Vážnost situace a to, že nejde jen o obyčejnou tropickou bouři, potvrdil prudký pokles tlaku a vítr, který se začínal točit. Před obědem 18.prosince proto Halsey nařídil zrušit dosud udržovanou formaci a rozkázal, aby si každá loď zvolila nejbezpečnější kurz a rychlost. 

Tanker, jež se marně snaží dostat do polohy pro tankování...

Nejhůře se vede, mimo lehkých a eskortních letadlových lodí, pochopitelně torpédoborcům. tři z nich nakonec běsnícímu živlu podlehly:

Prvním z nich byl eskortní torpédoborec Hull korvetního kapitána Jamese A. Markse. Voda pronikající netěsnícími spárami do vnitra lodi vyvolaly zkraty, v moři zmizel motorový člun, radarová anténa a většina hlubinných pum. Loď nereagovala na kormidlo ani na střídavý chod obou motorů. Po náporu větru z levoboku se Hull naklonil nejprve na 50, později na 70 stupňů. Při posledním náporu se loď položila na vlny, chvíli tak setrvala a nakonec se převrátila. Z posádky čítající 265 mužů se jich později podařilo zachránit 63 včetně kapitána.

Torpédoborec Monaghan měl problémy již od samotného rána, když nebyl schopen udržet stanovený kurz a tak se ostatním lodím ztratil. Podle výpovědí trosečníků, se kapitán snažil palivové nádrže doplnit mořskou vodou. Později vypadla elektřina, ovládání kormidla, nástavby se pod silou větru začaly odtrhávat z úchytů. Loď se stále více nakláněla na pravobok. Nakonec se loď již nedokázala vzpřímit a zmizela ve vlnách. Spolu s ní i 256 mužů, včetně všech důstojníků. Podařilo se zachránit jen 6 námořníků.

Poslední ztracenou lodí byl moderní torpédoborec Fletcher Spence korvetního kapitána J. P. Andrea. Nádrže měl již téměř prázdné a Andrea nařídil je doplňovat mořskou vodou, ovšem příliš pozdě. Stejně jako u předchozích lodí, pronikající voda způsobila množství zkratů, výpadek světla a všechny čerpadla přestala fungovat. Nakonec, poté co se ještě několikrát nebezpečně naklonila, loď svůj boj s tajfunem prohrála a klesla ke dnu. Zachránit se podařilo 24 mužů včetně jednoho důstojníka, 317 mužů ovšem zahynulo. 

USS Santa Fe, snažící se vybrat 35 stupňový náklon

Podobnému osudu jen o vlásek uniklo několik jiných lodí. Tajfun stál americké námořnictvo 790 mrtvých a pohřešovaných, 80 mužů bylo vážně zraněno, 3 torpédoborce odpočívaly na dně oceánu, několik dalších bylo více či méně poškozeno, 146 letadel bylo z palub spláchnuto do vody. 

O pokračování v bojových operacích nemohla být ani řeč a tak celý 38. operační svaz, až na několik lodí stále pátrajících po trosečnících, zamířil k atolu Ulithi, kde zakotvil 24.prosince. Již však po jednom dni provizorních oprav atol opustil. Válka nečekala....

Přes palubu letadlové lodě USS Hornet se během tajfunu přelévá masa mořské vody, jež způsobí její ohnutí (pro porovnání síly tajfunu si všimněte výšky letadlové lodi na obou fotkách).

Tato událost v Pacifiku nebyla jedinou. Tajfuny provázely bitvy na mořích či samotná loďstva v jejich kotvištích zcela běžně a tropilo škody oběma stranám. Ovšem v tomto případě se jednalo o největší ztráty na lidských životech a technice během války bez účasti nepřítele. Díky tomuto incidentu se rozběhla všelijaká opatření, díky nimž (a štěstí) se něco podobného v takto veliké míře neopakovalo.

Zdroj: Přeloženo z Panzernet.net