sobota 23. února 2013

Projekt 20/25 TP (Polsko)


Úvod k vývoji tankové školy v Polsku v letech 1918-1939:

Po první světové válce britská armáda hledala, v rámci šetření finančních prostředků, které byly pro armádu velmi omezené po skončení prvního světového konfliktu, s vývojem vhodného nástupce prvoválečných tanků. Do té doby za první světové války, britská armáda nasadila masově pouze neohrabané tanky typu MARK. Francouzská armáda nasadila o něco povedenější lehké tanky typu FT-17. Oba tyto stroje byly páteří svých armád v letech 1916-1918. Po skončení války byla viditelná redukce obou armád (britské a francouzské), tj. snižování počtu branců, techniky a letectva, včetně finančních prostředků do nich vložených.

Většina armád po skočení konfliktu začala investovat (omezené) prostředky do vývoje vlastních tankových konstrukcí - příkladem je britská armáda, která svoji taktiku založila na lehkých (Light tank), křižníkových (Cruiser) a pěchotní (Infantry) tanky. Zatímco většina armád evropských zemí (vyjímkou byl Sovětský Svaz - ten ovšem produkoval velká množství různých konstrukcí od lehkých tanků po těžké více věžové a Británie) se upřela na cestu vývoje lehkých, rychlých tanků.

 Jiná byla situace v Německu, které nemělo mít v důsledku Versailleské smlouvy žádný tank. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci začala výroba lehkých tanků PzKpfw I a PzKpfw II, měly sloužit jako cvičné a přechodné tanky do doby, než budou vyvinuty tanky pro skutečné bojové použití PzKpfw III a PzKpfw IV. PzKpfw III byl plánován jako hlavní bitevní tank a PzKpfw IV jako těžký podpůrný tank.


Situace v Polsku po skončení prvního světového konfliktu (po kterém opět získalo samostatnost), se táhla zpočátku v kořenech cesty francouzské tankové školy, což vedlo k nákupu 120 kusů krátce po vzniku státu. Při vypuknutí konfliktu v září 1939 polská armáda disponovala ještě 102 kusy tohoto typu tanku. Přestože polská armáda měla poměrně dost velký tankový park, musela se s otázkou zastarávání tohoto typu tanku začít ohlížet po novém typu - byly zde dvě možnosti: nákup a vlastní vývoj.


Nový tank pro polskou armádu:
Výsledkem byly projekty a sériová výroba tanků 7TP a samohybných stanovišť TK-3 a TKS, lišící se výzbrojí. Ovšem doba a technologie s ní šli rychleji, než si polská armáda byla ochotna připustit. Navíc se všechny stávající tanky řadily do kategorie lehkých a proto neměly v polské armádě oporu tanků těžších, tj. středních pro boj se středními tanky soupeře. Po roce 1935 proto (neochotně) byla polská armáda nucena vypsat soutěž na nový (a první) polský tank střední kategorie.

Do soutěže se zapojily tři polské firmy: KSUS a BBTBr.Panc. a PZInż - a to každá s vlastním projektem.

Přestože 20 tun nikdy žádný neměl mít, stalo se 20/25 TP oficiálním názvem nového projektu. Do něj firmy přišly se svými návrhy:
- tank o hmotnosti 22 tun firmy KSUS
- tank o hmotnosti 23 tun firmy BBTBr.Panc.
- tank o hmotnosti 25 tun firmy PZInż

Rozdíly ve výpočtech hmotnosti se lišily od možné vezené výzbroje a síly pancéřování:
BBTBr  (projektovaný v 1936-1937) - hmotnost 23t, hlavní výzbroj 40mm protiletadlový kanón Bofors nebo 75mm polní dělo wz.1922/24, 7 mužů posádky, max. rychlost 40km/h  a pancéřování 50mm

KSUS - hmotnost 22t, hlavní výzbroj 40mm protiletadlový kanón Bofors nebo 75 mm polní dělo a pancéřování 35 mm (údajně ale rozdíl dvou možných kanónů je pouze možností spojené hlavní výzbroje v podobě 40mm Bofors jako vedlejší hlavní výzbroje vedle 75mm kanónu)

PZInz - hmotnost 25t, hlavní výzbroj 75 mm polní dělo wz. 1922/1924 a pancéřování 80mm


Sekundární výzbroj se každého projektu měla skládat z:
3 × 7.92 mm CKM wz.30 (projekty firem KSUS a BBTBr.Panc.)
1 × 7.92 mm CKM wz.30 (projekty firmy PZInż )



Pohonné jednotky jednotlivých projektů byly již více než rozdílné:
-2 motory o výkonu 300 HP verze KSUS (27 HP/ 1 tunu)
-1 motor o výkonu 500 HP verze BBTBr.Panc. (22 HP/ 1 tunu)
-1 motor o výkonu 400 HP verze PZInż.  (16 HP/ 1 tunu)

Tento výkon by dával tankům možnost jet rychlostí:
-45 km / h (KSUS)*
-40 km / h (PZInż.)*
-40 km / h (BBTBr.Panc.)*

*po zpevněném cestě jako asfaltové silnice či ve městě. Je možné, že v otevřeném terénu by se jejich rychlost snížila až na polovinu.


Rovněž rozdílná koncepce projektů se odrazila na možném počtu osob nutných k bojovému použití tanku:
PZInż. - 5 osob
KSUS - 6 osob
BBTBr.Panc. - 7 osob


Pojezdové ústrojí mělo být podobné jako u tanku 7TP. Podvozek sestával na každé straně z:
-hnací kolo vpředu
-osmi dvojitých pojezdových kol
-napínací kolo vzadu
-čtyř napínacích kladek

Rozměry uvedené v plánech projektů:
Délka: 7300 mm
Výška: 2600 mm
Šířka: 2000 mm



Polská megamánie?
Nakolik bylo Polsko na počátku 40.let provést výrobu prototypů všech tří typů je dnes zcela nemožné odpovědět. Je ale možné vyslovit myšlenku, že v případě jejich výroby se Polsko zařadilo mezi státy jako Francie, která disponuje těžkými tanky (hlavně hmotnostně) s úctihodnou výzbrojí na svoji dobu, ovšem vozidla by trpěla podmotorováním a vysokou spotřebou pohonných hmot. Jelikož Polsko navíc nedisponovalo tak velkou základnou pro tankovou výrobu jako Francie, lze i diskutovat o tom, kolik vlastně by se z výrobních hal dostalo těchto tanků do jednotek polské armády.


Zdroje:
en.wikipedia.org
planetarmor.com
achtungpanzer.com

Žádné komentáře:

Okomentovat