Úvod k vývoji tankové školy v Polsku v letech 1918-1939:
Po první světové válce britská armáda hledala, v rámci
šetření finančních prostředků, které byly pro armádu velmi omezené po skončení
prvního světového konfliktu, s vývojem vhodného nástupce prvoválečných tanků.
Do té doby za první světové války, britská armáda nasadila masově pouze
neohrabané tanky typu MARK. Francouzská armáda nasadila o něco povedenější
lehké tanky typu FT-17. Oba tyto stroje byly páteří svých armád v letech
1916-1918. Po skončení války byla viditelná redukce obou armád (britské a francouzské),
tj. snižování počtu branců, techniky a letectva, včetně finančních prostředků
do nich vložených.
Většina armád po skočení konfliktu začala investovat
(omezené) prostředky do vývoje vlastních tankových konstrukcí - příkladem je
britská armáda, která svoji taktiku založila na lehkých (Light tank),
křižníkových (Cruiser) a pěchotní (Infantry) tanky. Zatímco většina armád
evropských zemí (vyjímkou byl Sovětský Svaz - ten ovšem produkoval velká
množství různých konstrukcí od lehkých tanků po těžké více věžové a Británie)
se upřela na cestu vývoje lehkých, rychlých tanků.
Jiná byla situace
v Německu, které nemělo mít v důsledku Versailleské smlouvy žádný tank. Po
nástupu Adolfa Hitlera k moci začala výroba lehkých tanků PzKpfw I a PzKpfw II,
měly sloužit jako cvičné a přechodné tanky do doby, než budou vyvinuty tanky
pro skutečné bojové použití PzKpfw III a PzKpfw IV. PzKpfw III byl plánován
jako hlavní bitevní tank a PzKpfw IV jako těžký podpůrný tank.
Situace v Polsku po skončení prvního světového konfliktu
(po kterém opět získalo samostatnost), se táhla zpočátku v kořenech cesty
francouzské tankové školy, což vedlo k nákupu 120 kusů krátce po vzniku státu.
Při vypuknutí konfliktu v září 1939 polská armáda disponovala ještě 102 kusy
tohoto typu tanku. Přestože polská armáda měla poměrně dost velký tankový park,
musela se s otázkou zastarávání tohoto typu tanku začít ohlížet po novém typu -
byly zde dvě možnosti: nákup a vlastní vývoj.
E Vickers (Vickers Mark E, Vickers 6-Ton)
Možností se stal hlavně nákup a licenční výroba tanku z
jiné země. Zde se nabídlo řešení na konci 20.let. V roce 1928 byl v britské zbrojovce
Vickers-Armstrongs Ltd vyroben pokusný prototyp lehkého tanku pro britskou
armádu - autory nového tanku byli projektanti John Carden a Vivian Loyd. A to
rovnou ve dvou různých verzích!
TYP A - dvouvěžový typ, vyzbrojený dvěma kulomety
TYP B - jednověžový typ, vyzbrojený jedním kulometem a
kanónem ráže 47mm
Přestože byl typ nakonec zkoumán a testován britskou
armádou, ta tento typ tanku nakonec nepřijala do své výzbroje. Proto se výrobce
rozhodl pro jeho uvolnění na export. Jednotlivé kusy tanku byly nakonec dodány
do Sovětském svazu, Řecku, Polsku, Bolívii, Siamu, Finsku, Portugalsku, Číně a
Bulharsku. Jako jediný právo na licenční výrobu odkoupil Sovětský svaz a
Polsko. V Sovětském svazu se staly základem pro vývoj vlastních tanků typu
T-26.
Polská komise 14.září 1931 podepsala dohodu o koupi 38
kusů tanku Vickers Mk.E typ A s licencí pro jejich výrobu. Cena byla původně
stanovena za 3800 liber za tank, poté, po dalších jednáních, byla upravena na
3165 liber za kus. Nakonec Poláci zaplatili celkem 138.770 liber
(4.301.870.zł). Podle některých dokumentů, mělo dojít ovšem ke koupi rovných 50
kusů za stejnou jednotkovou cenu, přičemž 12 kusů mělo být určeno na náhradní
díly.
Po dodání tanků do Polska polská armádní výzkumná
jednotka zjistila ovšem nedostatky tohoto typu a nedoporučila nákup ani
sériovou výrobu typu. Naopak doporučila vývoj vlastní vylepšené varianty. Vývoj
tohoto projektu, původně označený VAU-33, vedl ke konstrukci polských tanků
7TP.
Tanky Vickers E trpěly mnoha problémy, z nichž
nejvážnější byla tendence motoru Siddeley k přehřívání. Tento problém se
nevyřešil ani instalací rozměrných vstupů sání vzduchu, charakteristických pro
polské tanky Vickers E. V Polsku byl proto v roce 1934 zahájen program výroby
vlastní, vylepšené verze tohoto tanku, odlišující se zejména jinou pohonnou
skupinou.
Dožití tanků Vickers v polské armádě:
Dodaných 38 kusů smontovaných tanků Vickers bylo v roce
1934 na žádost polské vlády částečně upraveno a modernizováno:
-rozšíření vzduchových otvorů nad motorovou částí
-přezbrojení kulomety WKM 13,2 mm Hotchkiss WZ. 30 z
původních Hotchkiss wz.25 ráže 7.92mm (16 kusů)
-přezbrojení krátkým kanónem wz.18 ráže 37mm (6 kusů)
Roku 1934 bylo zbývajících nepřezbrojených 22 kusů
upraveno instalací jednověžové nástavby a instalací 47 mm kanónu. V roce 1939
vlastnila polská armáda tedy 22 kusy dvouvěžových a 16 kusy jednověžových tanků
Vickers. Většina těchto strojů byla ovšem velmi opotřebovaná a v zářijových
bojích byly všechny tanky zničeny postupujícími německými silami, opuštěno pro
technické poruchy či nedostatek pohonných hmot a následně ukořistěny německými
silami.
Zajímavostí je, že ještě v roce 1938 se některé tanky
typu Vickers podíleli na obsazení části Těšínska a srážek na polsko-slovenských
hranicích.
Vývoj tanku 7TP:
Korba tanku a podvozek zůstal v téměř nezměněné podobě v
klasické koncepci. Byla rozdělena na celkem tři části, obsahující:
-prostor řidiče
-bojový prostor
-motorový prostor
Pancéřování korby v té době odpovídalo světovým
standartům, ovšem postupem času zastarávalo rychleji, než by si polské velení
přálo. Pancéřování bylo klasickým produktem té doby - válcované ocelové profily
s pancéřovými plechy, snýtované.
Čelo: 17 mm
Bok/Zadní kryt motoru : 13mm
Vrch podvozku : 10mm
Podvozek: 9,5mm
Vrchní kryt motoru: 5mm
Věž: 15mm
Vrch věže : 10mm
Pohonnou jednotku obstaral šestiválcový motor Diesel Saurer
VBLDb (tovární licenční označení PZInż. 235) o výkonu 1800 ot/min, čímž tanku
dodal následující hodnoty:
Max. rychlost: 35
km/h na silnici
Poměr výkon/hmotnost:
11,1 hp/t
Dojezd: 150 km
Spotřeba PHM - 80 l/100 km - silnice, 100 l/100 km -
terén
Obsah nádrže - 130 l
Svah 36 °
Boční náklon (°)
?
Překročivost
(m) 1,8
Výstupnost
(m) 0,75
Brodivost
(m) 1
Podvozek byl klasický převzatý systém Vickers, upravený
polskými inženýry pro vlastní potřeby.
Podvozek sestával na každé straně z:
-hnacího kola vpředu
-osmi dvojitých pojezdových kol s gumovými obručemi
(rozdělených do párů - vozíčků)
-napínacího kola vzadu
-čtyř napínacích kladek
Boční pohled ukazuje klasické uspořádání podvozku tanku
Řešení pojezdových kol rovněž nebylo obvyklé - dvě
dvojice, spojeny a vypruženy listovými pery, se uprostřed opíraly o závěsný bod
podvozkové skupiny. Vždy první a poslední dvojice byla navíc uchycena na kyvném
rameni, která umožňovala pohyb celé podvozkové skupiny. To mělo za následek
časté namáhání předních a zadních vozíčků kol.
Nejméně namáhanou částí podvozku byly dva prostřední
vozíčky, které tedy nevyžadovaly instalaci kyvného ramena a k jejich uchycení
stačily pouze listové pružiny.
Od tanku Vickers rovněž převzal nový polský tank i systém
věží, jen s tím rozdílem, že ne všechny tanky byly tímto systémem vybaveny. I
zde se jednalo o typ podle počtu věží: 7TPdw a 7TPjw
TYP 7TP dw
-tank byl vyzbrojený dvěma věžemi s výzbrojí dvou
kulometů Browning ráže 7,92mm nebo 13,2 mm
-vyráběl se od roku 1935
-vyrobeno 24 ks tohoto stroje
-od roku 1937 probíhalo jejich přezbrojení na
jednověžovou verzi s kanónem
-uvažovalo se také o použití francouzského kanónu SA18
ráže 37mm
-od počátku chápán pouze jako přechodné řešení do
příchodu jednověžových typů
-po příchodu jednověžových tanků začala jejich úprava s
jednou věží
-roku 1939 zbylo v aktivní službě pouze 16 vozidel
Délka: 4,88 m
Šířka: 2,43 m
Výška: 2,19 m
Světlost: 0,38 m
Hmotnost: 9,4 t
Maximální rychlost: 32 km/h
Dojezd: 150 km
Posádka: 3
TYP 7TP jw
-s jednou věží vyzbrojen jedním kanónem 37 mm kanón
Bofors
-vyráběl se od roku 1937
-vyrobeno 108 ks tohoto stroje
-tanky vyráběné koncem roku 1938 měly ve věži schránky na
uložení radiostanice
Délka: 4,65 m
Šířka: 2,43 m
Výška: 2,12 m
Světlost: 0,38 m
Hmotnost: 9,9 t
Maximální rychlost: 35 km/h
Dojezd: 150 km
Posádka: 3
Stroje postavené na podvozku tanku 7TP
Dělostřelecký tahač C7P
Dělostřelecký tahač byl vyvinut v letech 1931 až 1934 v
polské konstrukční kanceláři firmy PZInż konstruktérem Witoldem Jakuszem. Firma
se již dříve od 20.let zabývala výrobou a konstrukcí vojenských i civilních
automobilů (vznik 1928). Během modernizace polské armády na jejich bedrech
ležela hlavní tíha vývoje a výroby osobních a nákladních automobilů a
dělostřeleckých tahačů pro polskou armádu, která do té z tahačů disponovala
zastaralým francouzským typem Citroën-Kegresse.
Hlavní výhodou nového tahače měla být pro polskou armádu
její jednoduchost výroby, tím i nižší cena a technická nenáročnost a odolnost.
Netříštění výroby napomáhal i fakt, že podvozek byl téměř
beze změn převzatý od tanku 7TP. V roce 1933 byly postaveny první dva
prototypy, které armáda otestovala na vševojskových zkouškách. Typy prototypů:
-C6P měl motor umístěný v přední části a používá pohon na
přední kola
-C6T měl motor umístěný za osádkou a používá pohon
zadních kol
Po sérii testů bylo C6P vybrán jako lepší a nařízena jeho
výroba, která začala roku 1934. Celkem bylo do začátku války postaveno 151 kusů
z 350 objednaných. Rovných 108 kusů bylo dáno k dispozici dělostřeleckým
jednotkám, dalších 18 kusů skončilo u 10. motorizované jízdní brigády. Dva kusy
byly dány k dispozici pro údržbu silnic
a opravy poškozených železnic v případě války. Po vypuknutí války jich nemálo
skončilo jako kořistní u ženijních jednotek Wehrmachtu (dokonce se ještě měly
účastnit tažení do SSSR), část ukořistila Rudá armáda (neznámé množství) a
zbytek byl zničen během ústupových bojů.
Po roce 1940 mělo podle plánů polského velení s nimi být
počítáno jako s rezervními stroji a nemálo jich mělo být roku 1942 dáno k
dispozici pro civilní údržbu komunikací jako sněžné pluhy. Těmto plánům učinil
konce začátek války.
Hmotnost 8.5 t
Délka 4.60 m
Šířka 2.40 m
Výška 2.40 m
Posádka 8
Motor PZInż. 235
diesel
115 hp
Zavěšení listová
pružina podvozku
Provozní
rozsah 150 km
Rychlost 26 km /
h
Bojové nasazení
Po vypuknutí války v roce 1939 byly tanky 7TPdw téměř
všechny nasazeny během bojů o Varšavu, jelikož byly dislokovány v místním
výcvikovém centru. Tanky byly zařazeny do dvou polských praporů lehkých tanků,
které měly bojovat v okolí Varšavy, omezeně také do jiných jednotek. Přestože
byly polské osádky v početní i technické nevýhodě, podařilo se jim částečně
zbrzdit postup Němců na Varšavu a uvnitř města vést pouliční boje i proti
technicky vyspělejšímu protivníkovy.
Jednotky, u nichž je použití tanků 7TP dokázané:
1.lehký tankový Batalion - armáda ,,Prusko" -
disponovala celkem 49 kusy. Do bojů vstoupila 4.září a své tanky využívala jako
mobilní delostřelcká stanoviště a pro krytí ústupových akcí. Jednotka se se
svými tanky zúčastnila srážek s německou armádou u Przedbórz, Sulejow,
Inowłódz, Odrzywół a Drzewica. 8.září se jí podařilo zastavit německý postup
ovšem za těžkých ztrát. Byla stažena do týlu. Část praporu byla zničena v bitvě
u Głowaczów, zbytku praporu se podařilo 13.září překročit Vislu na druhý břeh.
Zde se připojil k Lublinské armádě a byl začleněn do Varšavské obrněné brigády.
V rámci její součásti se batalion účastnil bitvy u Józefów, kde pozbyl většinu
své zbývající techniky, a osádky se vzdaly většinou Němcům.
2.lehký tankový Batalion - armáda Łódź - disponovala
celkem 49 kusy. Do bojů se zapojila jako součást Piotrkówy operační skupiny. Do
prvních bojů skupina vstoupila poblíž říček Prudka a Bełchatów 4.září.
Následujícího dne jednotka vedla protiútok proti Němci obsazené vesnici
Piotrków, ale protiútok selhal a jednotka zde přišla o většinu své techniky.
Tankový prapor byl stažen do Varšavy a poté do Brześć, kde byl z prostředků 60.
pěší divize reorganizován. 15. - 16.září se účastnil bojů u Wlodawy, kde díky
útokům Luftwaffe jednotka utrpěla těžké ztráty a stáhla se na jih. Zde v
důsledku nedostatku pohonných hmot a vstupu SSSR do války 17.září, zničila
všechnu svou techniku a pěšky ustoupila do Rumunska.
1. a 2. rota lehkých tanků - Varšava -zbývající tanky na
území Varšavy a okolí byly dány k dispozici nově vzniklé 1. a 2. rota lehkých
tanků. 1.rota disponovala 11 dvouvěžovými tanky, původně určené k výcviku.
Jednotka bojovala na předměstí Okęcie, kde v důsledku nedostatku pěchotních PT
prostředků utrpěla těžké ztráty. 12.září byla jednotka stažena do týlu a stala
se součástí 2.roty lehkých tanků.
2.rota disponovala celkem 11 jednověžovými tanky plus
další technikou. Jednotka se účastnila na úspěšné obraně čtvrti Wola proti
německé motorizované pěchotě. Mimo jiné se jednotka účastnila výpadu proti obci
Wawrzyszew, kde bylo shromáždiště německých jednotek pro útok na Varšavu a
podařilo se jim tyto přípravy narušit.
15.září jednotka dělala předvoj silám, určeným ke spojení s armádou
Pozaň. Po bitvě u Bzury, kde se sice podařilo německé jednotky porazit, ovšem
jednotka utrpěla těžké ztráty. Až do 27.září se tanky poté účastnily obrany
Varšavy, kdy byly zničeny svými osádkami.
Nevýhodou Poláků byla jejich početní nevýhoda,
roztříštěnost tankových sil a nemožnost najít adekvátní odpověď na německou
taktiku bleskové války. Většina strojů byla zničena německými jednotkami během
bojů, část byla ukořistěna. Do střetů se tanky zapojily po 17.září i s rudou
armádou. Rovněž zde byla část strojů ukořistěna jednotkami nepřítele a
podrobena testům, převážně na polygonu v Kubince.
Kořistní stroje:
Stroje ukořistěné německou armádou dostaly název PzKpfw
7TP 731 (p) a sloužily převážně k policejní službě a výcviku osádek tanků. Po pádu Polska německá armáda zařadila do své
výzbroje celkem 20 kusů tohoto tanku, a to do jednotky 203.praporu 1.tankové
divize Wehrmachtu. Německou armádou byly používány jako strážní a výcvikové na
území Norska a Francie. 20 tanků ustoupila do Rumunska.
Dokonce se účastnily německé přehlídky ve Varšavě
20.října 1939, kdy byly kompletně přetřeny německou tankovou šedou a opatřeny
bílými kříži.
Sovětské jednotky zajali zcela jistě jeden tank 7TP
(jednověžový) a na přelomu let 1939/40 jej testovali v Kubince.
Zajímavostí je, že ještě v roce 1938 se některé tanky
typu Vickers podíleli na obsazení části Těšínska a srážek na polsko-slovenských
hranicích.
Zdroje:
pl.wikipedie.org
en.wikipedia.org
valka.cz
fronta.cz
modelforum.cz
derela.republika.pl
Žádné komentáře:
Okomentovat