Debakl s tančíky vzor 33 ukázal, že nemohou plně nahradit tanky, a to ani lehké kategorie i přes pokusy vyzbrojit je otočnou věží. Jelikož československá armáda disponovala pouze osmi kusy prvoválečných FT-17, které zrovna v té době již nebyly nejmodernější, museli naši konstruktéři začít doslova od nuly. Firma ČKD využila zaváhání ostatních zbrojařských firem a předložila armádě návrh projektu lehkého pásového vozidla klasické koncepce. Armáda projekt přijala a umístila prototyp do VLTÚ, kde ho podstoupila testování, kde se ovšem projevují různé technické problémy. Do února 1933 najal v rámci testování kolem 3400km, do března navýšeno na 4000km.
Práce na ověřovací sérii začaly již před rokem 1932, kdy začala výroba v šesti kusech. Po přijetí byl tank objednán ministrem obrany v sérii rovných 50 kusů. Samotná výroba začala v září roku 1933, přičemž armáda začala přejímat první kusy na jaře roku 1935, kdy současně obdržely armádní označení Lehký tank vzor 34 (LT vz.34). Počátkem roku 1936 byla celá série hotova. Evidenční čísla 13490-13539, prototyp 13363.
První série byla hotova až 23.dubna 1934, jelikož dodavatel plechů - Poldiny hutě - dodal plechy pochybné kvality, které po nastřelování praskaly. Ani tehdy nebyly tanky kompletně hotovy, protože do té doby byly vyzbrojovány dvěma kulomety ve věži a v korbě. Definitivně byly tanky vyzbrojeny kulometem a dělem až roku 1936.
Armáda sice tank přijala, avšak poté dodatečně vypsala požadavky, které měly určovat, jak by měly tanky pro ni vypadat:
Kategorie II - tank s pancéřováním o tloušťce 15 mm
Kategorie II a - jezdecký tank pro spolupráci s jednotkami jezdectva a pěchoty, při útoku na nepřipravená obranná postavení, pancíř takovýchto tanků byl specifikovaný - čelní o tloušťce 25 mm, boční o tl. 15 mm
Kategorie II b - tank pro podporu pěchoty s pancéřováním na celém tanku o tloušťce 25 mm
Všechny tyto tanky měly být vyzbrojeny dělem ráže 37 mm a dvěma těžkými kulomety.
Kategorie III - střední tanky s pancéřováním o tloušťce 32 mm a dělem ráže 47 mm, tyto vozy měly sloužit k útokům na připravená obranná postavení a k boji s tanky nepřítele.
Tank byl složen z ocelových profilů, na němž byly přišroubovány či nanýtovány ploché pancéřové plechy, jež byly vodotěsné (do 1 metru). Motorový prostor byl od bojového oddělen 3mm přepážkou, přičemž možnost přístupu k motoru zevnitř umožňovaly dvířka umístěná v ní. Celkové pancéřování o tloušce 8, 10, 12 a 15mm bylo největším problémem tanku, které bylo nedostatečné.
Výzbroj tanku byla dostatečné té době:
-těžký kulomet ZB 35 ráže 7.92mm v kulové lafetě (odměr 20°, náměr -10 až +25°) s počtem nábojů: 2000ks
-těžký kulomet ZB 35 ráže 7.92mm ve věžis počtem nábojů: 2000ks či kanón Škoda A3 ráže 37mm (arm. označení: vz.34ÚV)
délka hlavně: 1458mm (L/39)
hmotnost: 235kg
životnost: 3000 ran
munice (vezená): 60 nábojů
Výkon děla zaručoval proražení 45mm svislého cementovaného pancíře na vzdálenost 500 m. Při sklonu pancéřování o 30° a síle 25mm ho dokázal prorazit na 1000 metrů. Kandence děla byla 15 výstřelů za minutu s dostřelem:
-až 1500 metrů (protipancéřový granát)
-až 4000 metrů (nárazový granát)
Všechny zbraně byly zaměřovány pomocí záměrných dalekohledů. Interiér byl navržen s celkovým ohledem na pohodlí osádky:
-řidič a radista seděli v přední části vozidla na kožených sedadlech
-řidič měl k dispozici dva průzory o rozměrech 300x75mm, chráněné dvěma clonami - ve vnitřní cloně se nacházel periskop, s možností pozorování v rozsahu 25°
Přístup do bojové části vozidla umožňoval poklop velitelské kupole na věži a další v podlaze korby. Kruh věže zabírá celou šíři stropu bojového prostoru o průměru kuličkové dráhy 1 265 mm, na zádi je speciální tunel pro ventilátor chladiče. Pohonná jednotka byla tvořena čtyřdobým čtyřválcovým motorem Praga N-67 o objemu 6082 ccm a výkony 67 HP při 1400 rpm.
Stroje působící v armádě Republiky Československé:
Československá armáda převzala celkem 50 kusů tanku vz.34. Ty rozdělila mezi své jednotky následovně:
PÚV – 1 ( Pluk útočné vozby ) v Milovicích - 20 kusů
PÚV – 2 v Olomouci - 18 kusů
PÚV – 3 v Turčianském Svatém Martině - 6 kusů
Plně vyzbrojenými tanky disponoval pouze Pluk útočné vozby v Milovicích, postupně byly dovyzbrojovány všechny tanky. Roku 1937 proběhla v československé armádě reorganizace, při níž byly tanky přerozděleny:
PÚV – 1 v Milovicích měl 18 strojů
PÚV – 2 ve Vyškově 24 strojů
PÚV – 3 v Turčianském Svatém Martině pouhých 9 tanků
Stroje měly od roku 1937 sloužit u předzvědných oddílů, k čemu se ovšem nehodily ke své technické stránce a svým parametrům. Současně sloužily jako vozidla k výcviku tankových osádek a dále k méně častým úkolům: testování obranyschopnosti pevnostní linie a její protitankové obrany. I přes velkou opotřebovanost byla vozidla v létě 1938 připravena k možnému boji.
Ovšem 30.září 1938 došlo k Mnichovské zradě a tanky připravené k obraně byly pro armádu, která demobilizovala staré a zbytečné, proto je nabídla k prodeji. Pro tanky se ovšem nikdy nenalezli žádní kupci. Krátce před okupací Čech a Moravy došlo k poslední reorganizaci, při níž bylo rozdělení následující
PÚV – 1 v Milovicích 8 tanků
PÚV – 2 ve Vyškově 15 strojů
PÚV – 3 v Turčianském Svatém Martině 27 strojů
V dalších plánech mělo dojít k převedení všech tanků vz.34 do Svatého Martina, kde měl z nich vzniknout tankový prapor. Březnové události tento vývoj změnily. Po 15.březnu 1939 ukořistila německá vojska celkem 23 kusů. Německá branná moc ukořistěné tanky nijak nevyužila a následně nechala všechny stroje sešrotovat. Slovensku zůstalo 27 kusů.
Poznámka: V listopadu 1937 proběhla soutěž o nový typ tanku pro armádu, do které byl přihlášen i rekonstruovaný P-IIR. Pancéřovaní dosáhlo zesílení na 25 mm, byl použit nový motor Scania-Vabis ,dělo Škoda A7 a další vylepšení. Tak se měl Lt. vz.34 dostat na celkově vyšší uroveň než modernější Lt. vz.35. Armáda tak mohla získat dalších 50 tanků velmi dobré konstrukce. Tank byl prezentován s novým armádním označením LT vz. 34R, který dosáhl vyšší rychlosti a většího dojezdu, méně se opotřebovávaly spojky a tank neshazoval tak snadno pásy v terénu.
Program modernizace však nebyl realizován, jelikož mu zabránily události roku 1938.
Stroje působící v armádě Slovenského štátu:
Slovensko získalo celkem 27 kusů. Ty stejně již ale neodpovídaly standartům doby, proto byly využívány k výcviku, přičemž docházelo k jejich silnému opotřebovávání se. Technickému stavu neprospíval ani fakt, že Pluk útočnej vozby (PÚV) nebyl schopný tyto tanky ani kapacitně, ani personálně opravit a udržovat v bojeschopném stavu. Protože pluk přecházel na novější techniku (LT-38, LT-40, Pz.III), přecházely na výcvikové úlohy nebo byli uschovány ve skladech pluku.
V tomto stavu se dočkaly v různých technických stavech opotřebení i vypuknutí povstání na Slovensku. Kolik strojů zůstalo v kasárnách a kolik bylo povstalci ukořistěno není jisté, o použití povstalci existuje pouze zmínka, že bylo 12 kusů LT-34 a LT-35 zakopáno mezi 19. a 23.zářím 1944 v prostoru Žiaru nad Hronom a obcí Trnavá Hora a Jalná. 3.října se do oblasti dostala operačním skupina SS-Kampfgruppe Schill, která poté postupovala směrem na Starú Kremničku. Slovenské posádky kvapně ustoupily a zanechaly tanky svému osudu.
Tanky ukořistili Němci, kteří je k 4.říjnu 1944 shromáždili a odvezli ze Zvolena . Motovej deset vagónů tanků - do 20 kusů Lt.34 a 35. Další osudy tanků vz.34 není znám, pravděpodobně byly Němci převezeny do hutí, v případě dožití konce války tomuto osudu stejně neunikly.
Technické poznatky k tanku:
Obecné technické údaje:
Posádka 3 (řidič, telegrafista, velitel)
Hmotnost 7,5 t
Délka 4,60 m
Šířka 2,10 m
Výška 2,22 m
výkon motoru - 112 kW
nejvyšší rychlost na silnici - 42 km/h
zásoby PHM 129 litrů
dojezd na silnici 200 km
brodění 0,9 m
stoupání 60%
svislá překážka 0,8 m
příkop 1,87 m
Měrný tlak 0,50 kg/cm2
Hnací kola měla 19 zubů o šířce 20 mm. Na každé straně bylo osm pojezdových kol opatřených gumovými obručemi o rozměru 340x80mm. Kola byla vždy ve dvojici usazena na společný čep uprostřed, který vytvářel rám. Vždy dvojice rámů tvořila pojezdový vozík odpružený listovými péry. Tedy 2 páry na každé straně. Vodící kola měla rozměr 395x40 mm a byla zavěšena na odpérovaném rameni, které sloužilo k napínání pásů. Pás měl celkem 107 článků o rozměru 272x90 mm(šířka x délka), přičemž horní část pásu vedoucí přes dvě nosné kladky a ozuby probíhala vyplechovaným dřevěným žlábkem.
Vozidlo bylo řízeno pomocí dvou směrových spojek a jejich brzd, mechanicky ovládaných dvěma vodorovnými pákami před řidičem. Nožní brzda působila na hlavní spojku, brzdy hnacích kol pak na směrové spojky. Spojky údajně udržely vozidlo na svahu s 10% stoupáním.
Zdroje
druhasvetova.kx.cz
cs.wikipedia.org
forum.valka.cz
utocna-vozba.estranky.cz
brannamoc1938garda.webnode.cz
palba.cz
časopis Hobby Historie č.7
Žádné komentáře:
Okomentovat