Výzbroj, jež byl kanon D-25T ráže 122mm společně s pohonnou jednotkou, jež představoval motor V-2IS byly společně s podvozkem stroje převzaty od stroje IS-2. Nově ovšem byla kompletovány korba a věž. První kusy sériové výroby opustily továrny ČKZ až v květnu 1945, do konce roku 1945 vzniklo celkově 1170 kusů. Výroba stroje pokračovala až do druhé poloviny roku 1946. Celkově bylo vyrobeno 2311 sériových kusů IS-3. Všechny byly až na vyjímky dodány Rudé armádě. Zde tanky prošli postupně ke konci 40.let několika etapami modernizování, jež se týkala hlavně motoru, převodovky a rádio vybavení. Ovšem nejradikálnější přestavba IS-3M nemá vůbec k československým strojům vůbec žádný vztah.
Těžké tanky IS-3 v Československu
Plán na vyzbrojení našeho vojska těžkou technikou existoval již od začátku roku 1945. V rámci 1. tankového sboru (reorganizovaná 1. čs. samostatná tank. brigáda v SSSR) vznikl prapor těžkých tanků. K naplnění tabulkového stavu pro tuto jednotku ovšem nedošlo, jelikož tomu bránil nedostatek vhodné techniky. K dispozici bylo pouze 7 (8?) tanků IS-2, jež naše armáda dostala darem od 42.gardové těžké tankové brigády. Další tanky ovšem nebylo možno získat jak v zahraničí, tak ani z kořistní techniky. Proto byl 1.října 1947 prapor těžkých tanků zrušen.
Ovšem myšlenka na vyzbrojení armády těžkými tanky nezanikla a na počátku tomu dalo opět zelenou přezbrojování na sovětskou techniku. Na podzim roku 1950 vznikl na základě 1.tank. pluku přímé podpory pěchoty 1. těžký tankosamohybný pluk ve Strašicích. Výzbroj jednotky tvořily T-40/75N (PzKpfw IV ausf. H a J). Ovšem mělo dojít k přezbrojení sovětskou technikou.
Složení puku mělo původně tvořit dva prapory těžkých tanků IS-3 (46 strojů) a jeden prapor těžkých samohybných děl ISU-152. V roce 1951 byla struktura plánu změněna na jeden prapor těžkých tanků (34 strojů) a dvou praporů samohybných děl. Zatímco se k nám ISU-152 v roce 1950 dostaly v počtu 50 kusů, IS-3 byly dodány jenom dva.
Oba tanky byly dodány na základě československo-sovětské dohody z roku 1949 (pozor-některé prameny uvádějí pouze jeden kus IS-3!) v původním sovětském provedení. V Československu prošly několika testy a sériemi zkoušek, ovšem výsledek byl jednoznačný-nezavádět stroje typu IS-3 do výzbroje ve větším počtu. Tak zůstaly dva tanky typu IS-3 ve výzbroji ČSLA sami. Ty ovšem čekala pestrá kariéra coby ,,generálských kočárů".
Na počátku 50.let s postupem sovětizace republiky docházelo i k stále častějším přehlídkám naší armády. Ty měly demonstrovat sílu naší armády a jejího odhodlání bránit se Imperalistům. A právě k tomu měly sloužit naše obrovské IS-3. Například 9.května 1954(výročí osvobození Rudou armádou), jel ve věži tanku IS-3 velitel tankového a motorizovaného vojska generál V.Janko (bývalý velitel 1.čs. armády v SSSR) a při stejné příležitosti si do věže druhého IS-3 sedl náčelník štábu tank.vojska (hrdina SSSR) plk.R.Tesařík s bojovou zástavou na věži.
Po uklidnění mezinárodní krize v Evropě putovaly oba IS-3 do zálohy. Jeden byl uskladněn u 2.tank. základny v Žilině, kde byl zřejmě i později sešrotován. Druhý IS-3 čekal v podstatě příznivější osud-byl uskladněn na konci 50.let na základně ve Vyškově odkud byl na konci 60.let umístěn do sbírek VHÚ. Nejprve byl vystavován v Kbelích a na počátku 90.let byl přemístěn do areálu v Lešanech. Zde jej v letech 2006-2007 čekala kompletní generálka (renovace), takže je v dnešních dnech jedním z několika málo pojízdných IS-3.
Československý IS-3 po rekonstrukci z roku 2006,
ukázka bojové techniky - Lešany
Zbarvení a výstroj československých IS-3
Během předávání ze SSSR do ČSSR se nijak neodlišovaly stroje od strojů armády SSSR. shodné bylo jak umístění nářadí, tak i klaksonů a nářadí na bocích pancíře. Nesly i přídavné nádrže na zádi korby i kulomet nad poklopem nabíječe. Ze známých fotek IS-3 lze konstatovat, že nebyl při přehlídkách instalován periskop.
Oba stroje byli zbarveny standartní sovětskou zelenou, ovšem je možné, že byly později přetřeny československou khaki.
Jediné označení strojů představovala černá poznávací značka s bílým lemem a číslem. Ovšem je známo dodnes pouze číslo 575281, u druhého tanku není číslo dodnes ověřeno. V pozdějších letech se podoba IS-3 pomalu změnila.
Největší úpravou bylo odstranění reflektoru na přídí korby a jeho nahrazení klaksonem a na vnější pozici i světlomet Notek. Na konci 50.let se přestaly užívati černé poznávací značky a nahradila je taktické čísla na věži. Vyškovský IS-3 nesl číslo 111, se kterým je v dnešní době restaurován do své dřívější podoby.
Žádné komentáře:
Okomentovat