Venezuelsko-ruské vztahy 2000-2010

Dnešní vojenská situace ve Venezueli:

Citace

Podle venezuelského prezidenta Hugo Chaveze potřebuje Venezuela přinejmenším dvojnásobný počet tanků než provozuje dnes. V současnosti je to asi 80 francouzských tanků AMX-30 a několik tuctů lehkých AMX-13C. Na základě dohod mezi Venezuelou a Ruskou federací o dodávkách zbraní se do výzbroje venezuelské armády dostanou asi ruské tanky T-90S

Po Brazílii, jež se světu ukázala se svojí ponorkou vlastní výroby, se zase nutně potřebuje zviditelnit Venezuela. Tím venezuelský prezident Hugo Chávez učinil prohlášení o nákupu ruských Migů 25 či lehkých bombardovacích letadel brazilské výroby.

Činí tak možná kvůli politickým problémům se sousední Kolumbií. Vzhledem k tomuto se rozhoduje o možném přezbrojení i Chile, jež to má k Venezueli coby kamenem dohodil.


Chávez a Medvěděv

Dmitrij Medveděv:
"Máme společný úkol - učinit okolní svět demokratičtějším, čestnějším a bezpečnějším."


Z mapky jasně vyplývá otázka, jde o další formu studené války?
USA, jež ještě před rokem hodlaly na území České Republiky vybudovat radarový deštník pokrývající většinu střední Evropy a na území Polska raketová sila, jež by byla schopna lokalizovanou hrozba raketového útoku ze strany nepřátel (Irán, Korea a další země s rozvinutým jaderným průmyslem) a jek se někteří ovšem domnívají převážně proti Rusku.

To ,i po nedávných jednáních z minulého roku mezi americkým prezidentem Barakem Obamou a jeho ruským protějškem Dmitrij Medveděvem, stále disponuje obrovským arzenálem raket středního a krátkého doletu, ovšem ve výzbroji ruského strategického raketového vojska se ovšem mohou nacházet stále i rakety dlouhého doletu.

Rusko díky tomu je jednou ze dvou zemí na celém světě, jež může zasáhnout libovolný cíl pomocí raket po území celého světa.



Venezuela zbrojí-hlavním dodavatelem: Rusko
V prosinci 2001 byly ve Venezuele předvedeny letouny MiG29. Od té doby přibývaly zprávy o jednáních a objednávkách různých typů ruských bojových letadel, ale podstatně se lišily informace o počtech i typech; hovořilo se např. o MiG29M1/M2, MiG29SMT, Su27SK, Su27SM, Su25 a Su35.

Mimo bojových letadel, se Venezuela zabývala i výzbrojí v podobě vrtulníků.  Nejprve to byly tři kusy bitevních Mi35M2, šest středních víceúčelových Mi17V5 a jeden obří transportní Mi26T2. Tato transakce měla vyjít celkem na 120 milionů dolarů.

Tyto tři typy obdržely ve Venezuele místní bojová jména Caribe, Panare a Pemon. Roku 2005bylo za dalších za 81 milionů dolarů objednáno dalších pět vrtulníků Mi35M2.

Všechny uvedené stroje byly předány v roce 2006, kdy Venezuela zároveň podepsala smlouvu na další vrtulníky značky Mil, a sice dva Mi35M2, dva Mi26T2 a 14 Mi17V5. Do služby vstoupily v průběhu roku 2007.


Venezuela dělá USA tytyty?
Krátce po americké invazi do Iráku v roce 2003 přišla vlna zpráv o tom, že Chávez chce letouny schopné nést výkonné proti lodní střely, což bylo dáváno do souvislosti s jeho prohlášeními o tom, že Američané už plánují invazi do Venezuely.

V letech 2006-2008 bylo Ruskem do Venezuely prodána výzbroj (pěchotní, letecká, či jiná technika) za celkem 3,5 miliardy dolarů (více než 52 miliard Kč)!

 Mezi nimi 24 bojových stíhaček Suchoj, 50 bitevních vrtulníků a 100 000 kusů samopalů* Kalašnikov. Podle venezuelských zdrojů se v Moskvě jednalo i  koupi 20 ruských raketových systémů země-vzduch Top-M1. Transakci měly doplnit i tři ponorky na diesloelektrický pohon třídy Varšavjanka, v klasifikaci NATO známé jako Kilo.

Cena tohoto obchodu se měla přiblížit k jedné miliardě dolarů. V několika předchozích letech (kolem roku 2000-2005) se pokusila Venezuela uzavřít s Ruskem zbrojní kontrakty ve výši 3 miliard dolarů**.

*typ AK103, zbraně byly dodány v červnu 2006
**několik měsíců později se objevila zpráva o údajné výstavbě ruské továrny ve Venezuele na ruční zbraně  jež by vyráběla zbraně značky Kalašnikov pro celý trh Latinské Ameriky. Tato zpráva byla popřena jak Ruskem, tak Venezuelou.

Důvodem zbrojení byla údajná chystaná invaze USA do Venezuely, jež byla Spojeným státům přisuzována za vlády George Busche.

Při poslední diplomatické návštěvě Moskvy venezuelským prezidentem byl novému ruskému prezidentovi (Medvěděv) vzkázán i pozdrav od karibského přítele F.Castra.


Politické šarvátky s menším chrastěním zbraní?
Dodávky vrtulníků z Ruska nevzbudily ze strany USA žádné námitky, ovšem největší šok došel, když Chavez oznámil prodej Venezuelských F-16 třetí zemi (to zahrnovalo Čínu, Kubu nebo Írán).

Americkými analytiky bylo americké vládě doporučeno zrušení embarga, ovšem z pohledu Venezuely bylo již na tento krok velmi pozdě (více dodávky z Ruska výše).

Je důvodem postoje Venezuely i Kolumbie?


Důvod je víceméně zřejmý: Kontroverzní dohoda mezi Kolumbií a Spojenými státy, která má USA umožnit využívání sedmi kolumbijských vojenských základen. Tato dohoda byla jediným tématem bleskové cesty (roku 2009) kolumbijského prezidenta po sedmi jihoamerických zemích.

V případě, že se vztahy mezi těmito zeměmi nezlepší do konce roku 2010, tak většina kolumbijsko-ekvádorské obchodní a průmyslové komory, z které směřuje 16 procent kolumbijského vývozu do Venezuely a 6 procent do Ekvádoru, začne propadat.

Dnes je již ovšem postoj těchto zemí lepší.

Venezuela není 100% proruská:
Že není Venezuela zbrojně plně závislá svými smlouvami pouze na Rusku je znát z těchto obchodních transakcí:
-pokus o nákup německých a francouzských typů ponorek (???ks)
-nákup čínských letadel K-8
-50ks přenosných protiletadlových systémů Igla-S

Ruské samopaly mají údajně nahradit přes 50 let staré belgické pušky FN FAL. Zastánci vzdušné síly zase určitě hned se objeví s názorem, že protiletadlový systém Igla-S nedokáže ohrozit letadla poslední generace, ovšem pro boj s lehkými bitevníky a vrtulníky se hodí více než na výbornou.

Techniku zase tvoří:
-80ks francouzských AMX-30 (některé zdroje uvádí 84ks a některé necelou stovku!).
-??ks AMX-13C

Ovšem co je známo, tak tyto vozidla jsou jediným tankovým vojskem (ovšem Kolumbie údajně nedisponuje obrněnou technikou žádnou!).

Upozornění proti leteckému úderu by zase tvořily čínské radary, z nichž je většina u pobřeží Karibiku.