Z nebe padal sníh. Krajina zamrzla a louže vody se měnily v kluzavky. Hans se díval na nebe. Nyní mu ty padající vločky nepřipadaly tak rozkošné. I přes pokus se tomu bránit, fantazie mu každou předělávala v podvědomí na smrtící kulku. Pevně stiskl v rukou tužku a papír, zavřel oči a hluboce se nedechl.
Mohl takhle se zavřenýma očima sedět ještě tak asi minutu, když ucítil na rameni dotek. Prudce sebou škubl a podíval se vzhůru na původce doteku. Byl jím vojín Staufer. ,,Herr kapitán...´´a ukázal před sebe na protější stranu směrem k nepříteli. Hans si nasadil svou čepici a vzal do ruky pušku. Zvedl se a přes okraj zákopu zpozoroval stejně jako ostatní jdoucí Brity směrem k nim. Vojín Staufer okamžitě zasedl ke kulometu a chystal se k palbě. ,,Zadrž!´´ vykřikl Hans ,,Mají bílou vlajku...´´
Britové přišli asi do půlky země nikoho. Zastavili se a zamávali bílým praporem. Němečtí vojáci v zákopech je pořád tupě pozorovali. ,,No tak! Bílý hadr a tyč!´´ zahřměl Hans. ,,A rychle!´´ Najednou se odkudsi objevil vojáček malého vzrůstu a nesl v jedné ruce kus oškubané větve a špinavé spodky. ,,Pitomečku!´´zahřměl opět Hans. Vojáček kamsi zmizel. Radši. Hans vběhl do podivného otvoru a za chvíli byl zpět s bílou košilí. Přivázal ji rukávy k větvi, kterou držel voják, jehož jméno neznal. Vzal údajný bílý prapor a vztyčil jej do vzduchu. Pomalu vystoupil ze zákopu a zamával jim směrem k Britům. Ti mu jako na pozdrav a že rozumí odpověděli stejným gestem-zamáváním jejich vlajky.
Hans se dvěma vojáky, jež sice měli pušky na ramenou, ale byli připraveni je použit, se blížili ke skupince Britů. Hans podezíravě sledoval onu skupinku čtyř Britů, jež se na ně usmívají. Hans, i když ne moc přesvědčivě, své vojáky uklidňoval. Obě skupinky se zastavily asi dva metry od sebe. Britský nosič bílé vlajky předal ji svému druhu a začal dolovat cosi ve svých kapsách. Německý voják nervózně ohmatával kožené pouzdro své pistole u pasu. ,,Klid...´´ řekl Hans, doufajíc, že uvolní alespoň trochu napnutou atmosféru. Britský voják přestal dolovat ve svých kapsách a vytáhl ošuntělý balíček, předal jej Hansovi a pokývnutím hlavy mu dal najevo aby jej otevřel.
Hans se nestačil divit-ponožky pletené z pravé vlny. Zmohl se pouze na nevýrazné a slabé ,,Danke...´´ a nepřestával se koukat na britského vojáčka. Z obou stran zákopů začali postupně vylézat vojáci přejíc si navzájem veselé svátky a předávali si dárky.
Najednou se odkudsi objevil Anglán s hromadou hadrů svázaných provázkem do podoby míče. S úsměvem jej hodil mezi ostatní a řekl cosi, že jestli se Germáni nebojí, tak ať dají zápas. Za chvíli stála proti sobě dvě družstva o čtyřech hráčích a brankáře.
Rozehrálo se. Němci se zmocnili míče a zpočátku se ovšem zmohli jen na přihrávky na vlastním území.
K Hansovi, jež se zdržoval na území protihráče se najednou dostal míč. Němečtí fanoušci začali povzbudivě hvízdat. Hans se napřáhl a vystřeli. Balón proletěl kolem britského brankáře a bylo to 1:0.
Britové rozehráli. Nebezpečně se blížili s míčem k německé bráně. Nikdo je nedokázal zastavit. Nějaký Brit, zřejmě Skot, vystřelil. Německý brankář ránu vyrazil, ale na ledu se sklouzl a upadl na zadek. Dorážející Brit vyrovnal na 1:1.
Půlhodina utekla. Poločas. Němci prohrávali 3:1.
Po pětiny minutách se opět začalo hrát. Nyní i Hans, jež vystřídal brankáře. Jeho zákroky byly úžasné, když vychytal i další dva dorážející Brity. Z německé strany vládlo nadšení. Jásot. Hans právě vychytal další ránu, jež chytil do ruk. Hodil míč do předu a okamžitě se jej chopil německý hráč. Přihrávka před bránu a gól. 3:2.
Tento gól jakoby povzbudil Němce k dalšímu úsilí. Rozehrávající Britové ztratili míč již po chvíli, a desátník Welthrer si to s ním směřoval k nechráněné bráně. Cestu měl otevřenou, když mu zezadu podrazil nohy nějaký Brit a on spadl na zem. Němečtí fanoušci se dožadovali penalty pomocí gest a pokřiků. Britský a německý rozhodčí se shodli na penaltě. Kopat ji měl Hans. Britský brankář byl nérvózní. Hans se rozběhl a vystřelil. Rána jako z děla. Britský brankář, snažíc se míč chytit, upadl na náledí jako německý brankář předtím a míč odrazem od ,tyčky´ proletěl bránou. Skóre 3:3. Na německé straně se ozval úplný výkřik davu.
Tentokrát začala německá strana s rozehrávkou. Rozehrávka však byla přerušena dotírajícím Britem, ovšem míč se naštěstí dostal k jinému (střídajícímu) Němci a ten s ním okamžitě vyrazil do předu. Britové, již unaveni, se snažili německé přihrávky rušit. ,,Séém...´´ vykřikl Stauffer a okamžitě přihrávaný balón vystřelil na bránu. posledních 15 sekund druhé poloviny zápasu. Britský brankář se už chystal chytit balón do ruk, když se míč najednou odrazil od jeho nohy. Všichni zírali. Zmatený britský brankář již pouze hleděl, jak se míč kutálí přes brankovou čáru. Gól. Němci vyhráli 4:3.
Britové přijali svou porážku férově. I když trochu sklesle. Pogratulovali vítězům a míč jim nechali na památku. Obě strany se začaly vracet do svých linií zákopů.
25.prosinec 1914. Doba neoficiálního míru vypršela a německé zákopy se po přípravě britského dělostřelectva ocitly v troskách. Britská pěchota vyrazila ze svých postavení na zteč a proti nim se rozštěkal kulomet, kosící jejich řady. Válka se vrátila....
Žádné komentáře:
Okomentovat