Konec nadějí

Konec nadějí (The end of Trust)
Psala se zima roku 1945. Únor 1945. Konec války se blížil a USAAF se snažila s RAF zničit poslední zdroje Německa.
V tu dobu přišel k letectvu v Británii mladý kadet francouzského původu Peterh Black. Nebyl to stoprocentní Francouz-matka Francouzka a otec Brit. Ti dva se potkali ještě za světové války. jeho matce nebylo ještě ani 17 let, když zjistila že je těhotná. Otec padl na Sommě.
V 16 dostudoval univerzitu v Paříží a snažil se dostat k bombardovací letce ,,France´´. Stal se u Blochu 200 předním střelcem. Miloval to místo-výhled nad mraky,volnost...Po květnu 1940 emigroval jako někteří do Británie, ale jeho částečně nacionalistické smýšlení mu bránilo se dostat do armády či letectva Velké Británie. Dostal se do RAF až koncem roku 1943 poté co podal prohlášení o věrnosti své vlasti a odvolal se až k vrchnímu velení francouzské exilové vlády. Ta se za něj postavila a v lednu 1944 prodělal společný výcvik v Liberatoru. Už v květnu 1944 letěl na d Německo a během jedné akce sestřelil jeden Ju-88. Účastnil se i vylodění v Normandii kde podporovali pozemní jednotky. Jeho život se nezdál být jiný než ostatních pilotů. Až do února 1945, kdy byli sestřeleni...

,,Hop Hop! Vyskoč z té hromady šrotu nebo pochcípáme!´´ řval velitel Sláma původem z Čech. Vyskočil z hořícího letadla. Pokusil se otevřít padák , ale nic. Rozhodl se pro záložní. Ten se naštěstí otevřel. Pod sebou uviděl tři bíle skvrnky.
Dopad byl tvrdý. Peterh sbalil padák a snažil se spatřit ostatní. kde to vůbec je??? Odjistil svůj Colt a pomalu schoval schoval padák. V dáli se objevilo světlo. Byla tam bouda ze dřeva, dva světlomety osvětlující cestu vedoucí k nim a všude okolo natáhlý ostnatý drát jako plot u nějakého pozemku. Co se tady děje?? prolétlo Peterhovi hlavou.
Pomalu se přibližoval a snažil se, aby nebyl spatřen. Používal k tomu stromy a keře. Černá letecká bunda také nepůjde tak lehce spatřit. Byl už jenom několik desítek metrů od boudy.
V tu chvíli se k němu začal jeden ze strážných přibližovati. Věděl o něm?? Zastavil se a rozepnul poklopec kalhot, aby si ulevil. Pozoroval okolí, když jej zezadu zastihla bolestivá rána a on se svalil mrtvý na zem. Peter sebral samopal a zásobníky, protože mu náboje v revolveru věčně nevydrží.
,,Hans! Wo hist du? (Hansi! Kde jsi?) ozvalo se od boudy. Pomalu se Peterh blížil nenápadně k boudě a dýkou sebranou mrtvému Němci rozřízl pomalu a potichu esesmanovi hrdlo. Ten se mrtvý skácel na zem. Rozhodl se prozkoumat boudu. Ležely zde na stole rukavice z pravé vlny, polní láhev s vodou a dva granáty. Na plotně se vařil čaj.
,,Zkusím jestli chutná lépe než anglickej´´ řekl si pro sebe Petrh a usrkl si čaje. ,,Fujtajbl!´´ řekl si a vyplivl jej na zem a rozhodl se odejít než někdo jiný přijde.
Šel přes půl hodiny. Připadalo mu to, že jde do kopce. V dáli se objevovala světla. Další hlídka? Odjistil samopal. Ušel asi 900 metrů když zjistil, že je to obrovský hrad ze středověku. Výborně osvětlen a zřejmě ještě lépe chráněn. ,,Nic jiného než velitelství tu nebude. proč jinak ta ochrana?´´ pomyslel si a opatrně se blížil směrem k hradu.
Hrad byl chráněn flaky a u brány byly dva kulomety. ,,Jak se tam dostat?´´brumlal si pořád pro sebe, když si všiml malé cestičky.
Asi od zvěře. Tím obešel celou hlídku a dostal se na most. pomalu se plížil podél zdí. Jediný šramot a je mrtvý. Dostal se do prvního patra. Tolik kabelů není ani v elektrárně. Ozval se hrozivý křik a dva německy mluvící lidé, jež se přibližovali k němu. Urychleně se schoval za vlajku se svastikou. Osoby v bílých pláštích, ale s výložkami SS prošli bez povšimnutí.

Vrazil dovnitř. Úlekem mu vypadl samopal z rukou. Hleděl do očí něčemu co se bál nazvat člověkem. Ozvaly se kroky.
někdo šel nahoru. Peterh sebral ze země samopal a schoval se za roh.

,,Jak se má náš miláček??´´ slyšel, a pomalu zpoza sloupu vykoukl a spatřil další dva lidi-jednoho opět v bílém a jednoho asi důstojníka v černé uniformě SS. ,,StandarteFuhrer, je připraven..´´ řekl ten v bílém. ,,Dobrá, ale..´´ nedořekl se otáčející eSSman protože jeho pohled na Peterhovu tvář jež vykukovala zpoza sloupu a nestihl se chovat.

Peterh se ze šoku vzpamatoval první a dávkou ze samopalu zasáhl důstojníka do prsou. Ranou z walthera střelil i toho v bílém, jež se snažil utéci po schodech. Spustil se poplach. Peterh nevěděl jak jej vypnout a proto vystřelil dávku na nějaký přístroj. Zvuk oněmněl. Později toho bude litovat.
Spustil se po schodech dolů. do cesty se mu na scodech postavil obří maník. Peterh jej praštil pažbou samopalu, ale maník zůstal stát na místě. Peterh bleskově vytáhl zpoza opasku walthera,. Přesnou ranou do krku se eSSman svalil se sýpáním svalil na zem. peterh obešel sýpajícího eSSesáka o pomoc směrem do přízemí.

plížil se podél zdi a otevřel dřevěné dveře. Objevilo se nějaké nádvoří. Ozývala se střelba z podzemí. Z druhého konce nádvoří se objevilo světlo a utíkající postavy k ozvěnám střelby. Peterh se pomalu plížil nádvořím. ,,halt! hande hoch!´´ ozvalo se z druhé strany.
pomalu se otočil a uviděl vojáka SS, jež na něj mířil samopalem. Petrh přivřel oči , očekávajíc střelbu ze samopalu do zad. Nic. Otevřel opět oči, ale nikoho nespatřil. Co to je?? Vydal se opět ke dveřím. Uviděl jenom siluety Němců jak na něco střílejí..

Začalo se rozednívat...


Pomalu Peterh postupoval. Z pohledu jež se mu naskytoval se mu dělalo špatně. Němci, co ještě nedávno utíkali dovnitř leželi na zemi a z břich jim trčeli střeva a krev pomalu stékala dolů po schodech.
Na zdech tohoto šedivého hradu byla červená krev nepřehlédnutelná. Všude se váleli helmy, přesky, zbraně....

Na mřížích, jež byli doslova vyrvané se válelo tělo. Podle uniformy to byl Němec. Peterha doslova děsilo to slovo-BYL. V dáli se ozývala střelba a německé výkřiky. Střelba pomalu utichala ale výkřiky pokračovali, ještě v zoufalejším tónu. Pomalu pokračoval. Chodba končila a zvuky se stávali díky jeho představivosti ještě děsivější.

Pomalu sestupoval po jednom schodu, když se před ním svalil nějaký Němec. Toho pohled na ,Angličana´´ šokoval, ale určitě ne více než to v podzemí. Spustil na Peterha něco německy, čemuž ale Peterh nerozuměl. Gestem ruky mu naznačil aby mlčel a ukázal směrem do podzemí. Němcovi oči se úplně rozšířily strachem. Peterh ho vzal na límec a postavil na nohy. Tomu bylo jasné, že pokud nezemře tam, u nepřítele nemá lepší vyhlídky.

Když se přiblížily k malým dveřím zastavil Peterh Němce chytnutím za rameno a naznačil mu, aby otevřel dveře. Ten odmítal. Peterh mu dal zbraň pro jeho lepší pocit, na který se odvolával. Přesto mu pořád samopalem mířil do zad. Němec pomalu pootevřel dveře. Uvnitř byl díky elektrickému osvětlení lepší přehled. Na stole i pod ním a okolo se váleli mrtví Němci a co si...to samé nebo podobné tomu ve věži.

Vstoupili oba opatrně do místnosti. Ozval se šramot a vyděšený Němec upustil zbraň a utíkal se schovat do údajného bezpečí v rohu. Peterh samopalem mířil ke stropu a opatrně sestupoval po dřevěných schodech, plných mrtvol...nad krbem se nehoupal jako obvykle Fuhrer ale něco jiného...nad ohněm se vařila voda. V dáli bouchl asi granát....


V tu chvíli jako na povel se začali objevovat v protějších dveřích stíny. Začaly se ozývat znova ty skřeky. Opět se ,,to´´začalo objevovat. Peterh vystřelil dávku. Stvoření jenom se otřepalo a plížilo se dál. V tu chvíli vybouchl další granát. Peterhův ,,svěřenec´´ odhodil granát, jež sebral Peterhovi zpoza opasku. Dolézající příšery to roztrhalo na kusy, ale další se stále objevovali. Palba v dáli se pořád vzdalovala.

Munice začala docházet. V tu chvíli začaly příšery mizet. Vybuchl granát. Peterh padl na zem...

Když se probudil bylo v místnosti světlo slunce. Myslel, že je mrtev. V místnosti bylo mrtvo. Mrtvoly se váleli na svých místech. Jen o několik potvor u dveří přibylo. Němec co s ním bojoval, byl roztrhán na kusy. ,,Zřejmě se s granátem vrhl na ně...´´pomyslel si Peterh.

Sebral mu polní láhev. Přičichl k ním-voda. Velkými loky ji vyprázdnil. Nezůstalo v ní ani kapičky. Snažil se u mrtvých najít další vodu či munici. Všude prázdno. Místnost pomalu osvětlovalo celý hrad...
Peterh se rozhodl odpočinout a sedl si na židli, jež před chvílí postavil. Samopal položil blízko sebe na stole. Vytáhl z náprsní kapsy pomačkanou cigaretu. Zapálil si jí o ještě svítící svíčku poblíž...

Čmoudící cigaretka působila vedle rozkládajících se mrtvol jako květina. O to více si jí Peterh vychutnával. Za čtvrt hodiny se postavil a protáhl se. Byl blaženě klidný. Vzpomínal na rodinu, kámoše, holky v barech Londýna. V tu chvíli si ani neuvědomil, že se objevil na křižovatce chodeb. Nevěděl kam. Byl ztracen...

V dáli chodby se objevilo světlo. Německá mluva. Pomalu se k němu blížily dvě postavy. Začal rozpoznávat siluety vojáků a byl připraven střílet. Chůze Němců ovšem působila nepřirozeně. Jaksi se houpali. Petrolejka spadla na zem a obě postavy se na Peterha vrhly. Instinkt neselhal a vystřelil dávkou na obě postavy....

Kulky protrhávaly uniformy SS. Ty se měnily v cáry. Samopal cvakl. Zásobník byl prázdný. Peterh vzal Walthera a přesnou ranou do oka složil jednoho Němce na zem. Peterh začal utíkat. Druhá postava se belhajícím postupem vydala za ním.
Peterh se dostal do velké místnosti. Byly zde ovšem dva malé stoly a řada židlí. Před ním se objevilo pódium. Nad ním se houpal roztrhaný transparent.

Zase se za ním ozvaly kroky. Úplně zapomněl a toho druhého. Začal opět utíkat. Spustila se palba. Jen tak tak uhnul. V tu chvíli se ve dveřích objevil druhý z dvojice jež ráčil poznat na chodbě. Spustila se palba. Postava se začala vrtět a padla ,,mrtva´´ na zem.
Peterh se postavil, když tu se znovu spustila palba a kulka mu zasáhla bok. ,,Hende hoch!´´ ozvalo se zpoza schodů a dolů sestoupil sotva 19ti letý klučina v uniformě SS. Peterh odhodil zbraň. Ovšem ne moc daleko. Voják jej začal šacovat. Když se přiblížil k ráně, padl Peterh na zem držíc se za onu ránu. Klučina odhodil samopal snažícse zjistil co se děje, když mu Peterh vrazil pěstí do čelisti a odhodil jej od sebe. Oba se natáhli pro zbraň. Peterh vystřelil. Z hrudi klučiny se objevila rudá krev.Padl mrtev na zem.

Peterh sebral zbraň a snažil se utíkat. Dostal se k nádvoří. Před ním byla brána. Všude se válely zbraně a mrtvoly. Petrh se rozběhl k malým dvířkům u vrat. sotva jej otevřel prošel nimi, zabouchl a proběhl pootevřenou druhou bránou. Dostal se k silnici. Vysílením padl na zem.

Byl krásný den. Probudil se v obrněném vozidle přikryt dekou. Před ním se objevil usmívající černý voják US a nabízel mu kávu. Peterh odmítl a snažil se onoho vojáka přesvědčit aby přivedl velitele. Ten se rozběhl kamsi na začátek kolony. Ozývala se palba minometů a pěchotních zbraní.

Před Petrhem se objevil postarší muž v pečlivě vyžehlené uniformě, s pozvadlejší kůží v obličeji a dvěma hvězdičkami na přilbě. Byl to generál P.T. Horwat. Diskuze se týkala hradu. Všeho možného včetně pokusných králíků uvnitř. Generál s úsměvem na tváři odpověděl že o tom už ví a že mají celou situaci pevně v rukou. Za půl hodiny odjížděl už Peterh sanitkou do Paříže. Byl zde ošetřen. Za týden už seděl v letadle a mířil do Londýna. Dostal dva měsíce volna.

Byl krásný dubnový den-procházel se s mladou londýnskou rudovláskou po ulici. Big Ben, Buckimhenaský palác. Všemožné restaurace co se podařilo zprovoznit. V tu chvíli si všimli utíkajících a zplašených lidí. Utíkali všichni pryč od čehosi. V tu chvíli se na křižovatce objevilo cosi-Petreh se znovu ocitl ve zlém snu z něhož tak těžce unikal. Stvoření se rozběhlo proti nim. Za chvíli si pochutnávalo na dívčiných střevech. Nastal konec. Konec světa.

Závěr: Jsem rád, že jsem konečně dokončil svoji povídku. O školním roku mi už začaly docházet síly. Z velké části jsem vymýšlel povídku za psaní typem ,,Hodilo by se tam i toto??´´. Jsem rád, že jsem ji dokončil a všem co se jim líbí pěknou zábavu...