Ztracen v neznámé krajině, potácel se po silnici jako raněné zvíře a ujížděl už v třetí den v tu stranu, kde tušili Bavorsko, šedý kamión s označením WH, které ještě nedávno znamenalo Wehrmacht Heer, jež ale zrekvírovala jednotka SS, o němž věděli že už nic to označení neznamená, když je téměř po všem, když je vyhlášena kapitulace, ale nemohou se s ní smířit, a ani s tím, že Vůdce již není. Myšlenkami vojáci zbraní SS byli ale u svých rodin, včetně jejich velitele Kurta Smrola, sudetského Němce, jež dobrovolně narukoval k SS. Cesta ubíhala klidně, až to bylo neuvěřitelné. Sovětské letectvo se po příchodu kapitulace již na obloze nezobrazovalo, partyzáni odevzdávali zbraně osvobozujícím vojskům. Kolona asi o 100 mužích nečekaně dorazila k vesnici Bělověs, kde obyvatelé společně s průzkumnou jednotkou Rudé Armády oslavovali mír. Přijíždějící jednotka SS je zaskočila a odpor byl rychle zlomen. Padlo 12 rudoarmějců, 3 Češi a 4 SSmani. Vojáci SS, rozlíceni ztrátou svých kamarádů se snažili zchladit si žáhu na zajatých rudoarmějcích. Vojáci se opevnili a velitel jednotky Smrola si zařídil velitelství v domě starosty.
Jinak se SS chovala k lidem slušně, jeden voják byl pro výstrahu potrestán za rabování. Smrola měl se svými krajany soucit. Dva dny uplynuly. Život ve vesnici i přes přítomnost plně ozbrojených vojáků SS i se třemi tanky Pz. IV a dvěma stíhači tanků Hetzer. Vojáci SS, jež neměli surovin, pod výstrahou potrestání, od Čechů zásoby odkupovali. Válečná atmosféra se uklidnila. Pátého dne dorazila na velitelství zpráva o možném příchodu početné skupiny partyzánů podporovaných jednotkami RA. Mezi vojáky SS, jindy chladnými jako ocel, pronikla částečná panika, protože je nepřítel překonával jak početně, tak i materiálně. Zásobovací důstojník odhadl situaci tak, že jim vydrží zásoby střeliva a PHM asi na den. Velitel vydal rozkazy aby každý učinil jak chce. Nikdo se nepohnul. Zazněl rozkaz:,,Obranné pozice připravit. Civilisté mohou opustit vesnici!´´
Obyvatelé se s odmítavým postojem dali na pochod vstříc jednotkám Sovětské armády. Mezitím se zbylé dva stíhače tanků schovali do dvorů pro možný protiútok. Vojáci se umístili po dvou do domů. Na okraji vesnice se objevil motocykl. Osádce motocyklu se podařilo bez nějakého zjištění dojet až na náves. Netušili že jedou do pasti. O chvíli se spustila palba a oba leželi na zemi s vykoulenými očima mrtví. Na severu vesnice se ozvaly výstřely ze samopalu a výbuch. Zase ticho. ,,Tanky!´´ zařval mladý, sotva odrostlý eSSman. To byla jeho poslední slova. Po chvíli ho trefil šrapnel z vystřeleného náboje od tanku T-34. Kurt sebral pancéřovou pěst a přeběhl přes náves. spustila se palba ze samopalů přibíhající sovětské pěchoty. Kulka zasáhla Kurta do lýtka. ten upadl u rohu domu. s námahou se za ním skryl. Naklonil se zpoha rohu a vystřelil. ,,Zásah!´´ zaradoval se když viděl tank v plamenech. Pěchota se dala na ústup. Ozvala se od sadů tlumená palba. ,,děla!´´ pomyslel si. O hodinu později palba ustala. Němci přišli o 15 mužů a 1 stíhač tanků. Bolestné ztráty.
Zbytek dne uplynul v klidu, pouze osamělé dělostřelecké a minometné přepady narušovaly poklidnou atmosféru. Blížil se večer. Všichni věděli, že němci jsou v oslabení a unavení. Hlavně teď. Partyzáni podnikli několik rušivých útoků, aby nenechali Němce odpočinout. nechali za to na místě 8 mrtvých za cenu zničených německých zásob munice a proviantu. Ráno pod pokrývkou mlhy Rusové zaútočili znovu. Unavení a zranění obránci se zmohli pouze na symbolický odpor. Jejich zoufalý boj skončil 15. května 1945, týden po podepsání kapitulace Německa. Dnes tam stojí dva památníky-jeden připomínající hrdinný boj Rudé armády proti fašismu a novější německým vojákům ,jež bojovali do posledního náboje a nevěděli že válka již týden v Evropě neprobíhá.....KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat