Talvisota
Olsev Holmiz. Mladý 17-ti letý klučina,jež pomáhá svému otci na statku poblíž lesa ve středním Finsku. Vede bezstarostný život, i přesto, že ve středu Evropy zuří válka. Jemu to ovšem nevadí. Navečer se vypaří z domu ke kamarádům na vodku.
K večeru už mrzlo a Olsev se vydal k blízké chalupě v jejich vesnici. Před domem už postávala skupinka chlapců a děvčat v jeho věku.
Přátelsky si poplácali po zádech a s pár dívkami se políbil. Vešli do blízké světnice. Pili a smáli se všemu na co přišli.
I těm hrůzám v Evropě. To ale už nebyli oni. K půlnoci zhasla svíčka a světnicí zavládlo ticho. Ráno bylo překrásné a tiché. Všichni ještě spali a Olsev vyšel před chalupu. Protáhl se. Byl krásný listopadový den. Od branky na něj zaštěkal pes. Olsev vykročil aby jej pohladil.
V tu chvíli se ozval zvuk letadel a svist. V okolí domů dopadaly bomby. Olsev nevěděl zda utíkat nebo zůstat na místě. Ozval se svist a výbuch jej odhodil. Všude pobíhali zděšení lidé. On zůstal stát na místě.
Až blízký výbuch jej přivedl do reality. Okolo se váleli mrtvoly lidí, jež znal od dětství. Pes kňučel za brankou. Olsev se otočil, když v tu chvíli strnul. Chalupa, kde s kamarády trávili večer hořela jako táborový oheň. Olsev padl na kolena a z očí mu stékaly slzy.
Nezůstanou pomstěni. V tu chvíli se rozběhl domů. Vzal si kabát,čepici a políbil plakající matku na čelo. Vesnice nezůstane nepomstěna. U cesty odchytl vojenský vůz. Ten kontroloval škody. Dva vojenští důstojníci mu nedůvěřovali, ale nakonec jej vzali sebou. Vůz se rozjel směrem k blízké stanici. Zde nafasoval něco jako uniformu. Zbraň byla určitě starší než on. Nějaká šarže jej strčením ruky vecpala do řady mezi ostatní.
Pěšky se vydali na cestu. Nikoho nezajímalo, že nemá ani pořádnou uniformu. Polovina lidí okolo měla sotva řemení. Připadalo mu to jako banda lupičů. Vydali se na cestu. Šlapali hodinu? dvě? když došel rozkaz zastavit a zakopat se. V dáli se ozývali výbuchy a střelba. Jejich pozice měla býti v lese podél jediné sjízdnější cesty v okolí. Kopali hodinu. Země byla zmrzlá na kost.
Někteří ,,vojáci´´ k navršení zeminy jako okopů používali větvě, jež osekali z některých jehličnanů. Okopy byly podél cesty. Na začátku a na konci linie se palba křížila pro uzavření postupu. Sníh se mísil s hlínou a jehličím. Výbuchy v dáli přestali. Velitelé zaveleli k udržení pozic. Všichni se kryli za pozicemi. Připraveni k palbě. Pomalu se blížil rachot pásů ruských tanků.
Olsevova ruka se třásla. Nevěděl jestli mrazem nebo strachy. Kolona se přibližovala k lesu. Vjela do něj. Ruští vojáci si zpívali. Nic jim nerozuměl. Vzpomněl si na vesnici, kamarády,plačící matku...Ozval se výbuch následován dalším kolona byla odříznuta. Z okopů se spustila palba. Ruští vojáci padali mrtvi z vozů. Nikdo z nich nevěděl odkud jde palba.
Olsev zamířil. Vystřelil. Na rusově tváři se objevila křeč, ale vzápětí i klid. Přebil. Znovu vystřelil. Kulka se odrazila od pancíře hořícího tanku. Kulomety přestávali pálit. Několik výstřelů. Nastalo ticho. Někteří vojáci vylezli ze zákopů. Olsev vylezl. Opatrně mířil puškou na blízké rusy. Všichni byli mrtvý. Olsev odložil pušku a sedl si do mokrého sněhu, jež byl nasáklí rudou sovětskou krví. S námahou si protřel zmrzlé ruky. Na ruce ucítil štiplavý pocit. Byl postřelen. Ne-jen škrábnut. Vstal, když se ozval výstřel. Olsev se chytl za břicho. Na ruce se objevila krev rudější než vlajka, kterou jeho spolubojovníci našli na zničeném tanku. Podíval se na nebe a s klidem v duši padl na zem. Olsev Holmiz stanul mezi svými známými z vesnice. Okusil klid nebes....
Za Matičku Rus
Dymitrij. Syn chudého dělníka z Leningradu přešlapoval na nádvoří. Pokuřoval cigaretu. Jako 19ti letý měl ukončit vojenskou službu a plánoval se vrátit zpět do Moskvy k rodičům. Přešlapoval s Vladimirem Vologou a pokuřovali cigaretu. Kouřit se to nedalo, ale co dělat. Z neznámého důvodu nafasovali zvětšené příděly munice. Věci si měly zabalit do báglů. Na rameni se mu houpala puška Mosin.
V tu chvíli se ozval poplach. Zahodil cigaretu a přidal se k hloučku seřazenému na nádvoří. Staršij seržant mluvil o zbabělém útoku Finů na pohraniční stanici a že musí být tento krok tvrdě potrestán. Začala válka.
Dymitrij seděl na vozidle GaZz, když se ozval křik a kolona se rozjela. Hodinu jeli k hranicím. Jemu to připadalo jako věčnost. Zastavili. Další vojáci v sovětských uniformách vlekli dva finské hraničníky dobité do krve. Postavili je před velitele kolony. Nějaká rozmluva. Vojáci chytli znovu Finy pod paží a odvlekli je k blízkému příkopu potoka. Ozvali se dvě rány. Ruští vojáci se vrátili sami. Jen si urovnávali zbraně na pažích.
Překročení hranice proběhlo v klidu. Projeli blízko děl, jež vedli palbu přes hranice do blízkého lesa. Kolona zastavila. Velitel hovořil asi s velitelem dělostřelců. Palba přestala. Kolona se dala opět do pohybu. Půl hodiny se nic nedělo. Kdosi vytáhl harmoniku. Začal hrát melodii známé písně kaťuša. Dymitrij se jako většina kolony přidal do zpěvu. Přiblížili se k lesu. Nikoho to neznepokojovalo.
Po této palbě děl tam nemohla zůstat živá ani veverka. Píseň se blížila ke konci. Dymitrij se právě hodlal doříci slova poslední sloky, když tank vedoucí kolonu vybuchl. Podél cesty se mihli stíny a palba z lesa začala kosit jejich vojáky. Vojáci v panice začali vylézat i z tanku uzavírajícího kolonu. Všichni padli mrtví na zem.
Byli v pasti. V tu chvíli se Dymitrij vrhl přes bok vozu. Schoval se pod něj. Ruce se mu třásli zimou. Palba přestala. Z lesa se začali vynořovat postavy. Proti němu se objevila vysoká postava. Napřáhl pušku a do slepa střelil. Postava sebou škubla a její ruce spočinuli na břichu. Postava padla na zem. V tu chvíli se ozvali finské skřeky. Dymitrij odhodil pušku a za hvízdotu kulek finských zbraní začal utíkat pryč z lesa. Zde i příběh Dymitrije končí, jelikož o něm nejsou žádné záznamy. Nikdy nebyli nalezeny dokumenty o koloně, jež se nikdy nevrátila....
Po konci druhé světové války se nikdo neznepokojoval osudem Olseva Holmize či Dymitrije Sgalina. Svět se staral o své vlastní rány z války a jediní kdo znali tento příběh si jej odnesli do hrobu v bitvě v neznámém lese někde ve Finsku....
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat