Předehra střetnutí:
,,Když Němci, tak my taky.´´řekli si v podzimních dnech roku 1938 Maďaři. Ti si nárokovali velkou část slovenského území. 2.listopadu se proto ve Vídni sešli představitelé Německa,Itálie a Maďarska a předložili ČSR územní změny Slovenska ve prospěch Maďarska. Jednalo se o území více než 15% rozlohy Podkarpatské Rusi včetně Užhorodu a velkou část východního a Jižního Slovenska. Jednalo se o více než 11 927km čtverečných s více než 1.000.000 obyvatel.
Přesto toto řešení Maďarsko neuspokojilo. To chtělo celou oblast Podkarpatské Rusi a pokud by to Německu nevadilo, tak i zbytek Slovenska, čímž by naplnili svůj sen společných hranic se spřáteleným Polskem, jež si dělalo taky nároky na území Československa, hlavně tady kolem Ostravy a Těšína. Přesto však mezi těmito polsko-maďarskými hranicemi stály pořád jednotky česko-slovenské armády.
Ta byla na tomto úseku tvořena většinou jednotkami SOS, finanční stráže či menšími jednotkami pravidelné armády. Tyto jednotky měly chránit slovensko-maďarskou a slovensko-polskou hranici. I přes některé výhody to byl většinou nadlidský úkol. Jednou z výhod jednotek ČSR to byla propracovaná síť zpravodajských agentů na území obsazený Maďarskem. Díky tomu bylo zjištěno, že v Užhorodu bylo shromážděno nad 1500 hortyovských vojáků k plnění teroristických akcí a přepadávání hranic. Maďarští záškodníci taky měli slíbeno 1000pengo (asi 5000Kčs) za každou polní stráž ČSR jež zničí či zajmou.
Polní postavení před Mukačevem
Počátky střetnutí:
,,Teroristé mohli své útoky díky početní převaze provádět útoky na směny, jedni před půlnocí a druzí po půlnoci, což samozřejmě dělali. Tím naše lidi vyčerpávali. Nebylo u nás záloh, a proto byla naše rota (SOS Užhorod), sestávající z 108 příslušníků četnictva,99 policistů, 36 příslušníků finanční stráže s jedním úředníkem a 56 vojínů pěchoty, stále nasazena a lidé si mohli odpočinout jen ve dne ve svých ubikacích.´´vzpomíná jeden z členů SOS Užhorod.
Již 6.ledna 1939 utrpěla československá armáda v bojích s Maďarskými teroristy největší ztráty-toho dne došlo k boji mezi příslušníky pěšího pluku 6 a roty Razošín SOS (oba útvary podléhali VI.sboru Bratislava) a ma´darskými záškodníky. V průběhu bitvy u kóty 127 padlo 5 československých vojáků. Vojín Jan Slanina byl s těžkými poraněními zavlečen Maďary do Mukačeva. I přes své těžké poranění pořád křičel:,,Já jsem Čech!´´ Bylo zrněno dalších pšt vojáků, z toho čtyři těžce.
Maďarskému útoku se bránila i baterie dělostřelectva poručíka Viléma svobody. Dobře mířená palba děl donutila Maďary ustoupit a odrazila i následný útok. Maďaři se vrátili do výchozích postavení. Člen SOS Užhorod, František Vysložil, vzpomíná na osudové střetnutí:
,,Dne 6.ledna 1939 jsem se zúčastnil v družstvu vrchního strážmistra Lukeše aktivně o mukačecské předměstí Rozvegovo. Tento boj, na rozkaz mě neznámého důstojníka, skončil velkým vítězstvím nad Maďary,čili vyhnáním maďarských jednotek z Rozvegova. Dobyté území muselo být, ale okamžitě na vyšší rozkaz předáno zpět Maďarům.
Další boj se rozpoutal mezi 14.-16.březnem, kdy se rozhodla maďarská armáda anektovat celou Podkarpatskou Rus a připojit jej přímo k Maďarsku. Část československých jednotek se postavila na odpor (SOS,finanční stráž,12.pěší divize gen. Olega Svátka) a odehrála se nejedna další lidská tragédie. 16.března došlo ke kompletnímu obsazení území maďarskou armádou jako autonomní územ Karpatsko. Toto území již nikdy nepatřili k ČSR....
Padlí českoslovenští vojáci u Rozvegova:
Vojín Eliáš Kolačuk (*1915),1.rota pěšího pluku 36,jeho mrtvola odvlečena do Mukačeva, vrácena 11.1.1939
Vojín František Vystčil (*1915),1.rota pěšího pluku 36
Vojín Antonín Kopeček (*1915),2.rota pěšího pluku 36
Vojín Jan Slanina (*1915),2.rota pěšího pluku 36, odvlečen do Mukačeva, zde je i pohřben
Respicient Josef Tyšer (*1893),SOS Rozvegovo,rota Razošín, ženat-1 nezaopatřené dítě
Ranění českoslovenští vojáci u Rozvegova:
Vojín Josef Červenka (*1914),1.rota pěšího pluku 36, průstřel kolena-těžké zranění
Vojín Alois Čižmář (*1916),1.rota pěšího pluku 36,průstřel stehenní kosti, těžké zranění
Vrch. resp.Antonín Kohel (*1896),SOS Rozvegovo,rota Razošín,těžké zranění trvalých následků
Strážmistr Jaroslav Kotouček (*1893),SOS Rozvegovo,rota Razošín, prostřelena pravá ruka,stehno-těžké zranění
Vojín František Novotný (*1893),2.rota pěšího pluk 36
Žádné komentáře:
Okomentovat