Poručík Johannes Neimann, saský pluk
Fotbal na bojišti
O vánočních svátcích roku 1914 se západní fronta nacházela na mrtvém bodě, ale hrůza, která seskrývala v budoucnosti,naplno doléhala na morálku vojáků obou armád stojících proti sobě. Přesto že se nacházeli ve válečných zákopech, na chvíli v nich zvítězil duch Vánoc s přáním dobré vůle jiným lidem, takže neoficiálně zavládlo příměří a muži z obou stran vylézali ze zákopů, potřásli si rukama a vyměňovali dárky. Poručík Johannes Neimann z jednoho saského pluku, vylíčil scénu improvizovaně sehraného fotbalového utkání:"Náhle se objevil jeden Anglán s míčem.Kopal si s ním a žertoval. Branky jsme označili čepicemi .Rychle se utvořila družstva a na zmrzlém blátě začal zápas. Frickové porazili Anglány 3:2."
Poručík John Harding, Londýnský pluk
Děsivý objev
Mnohé z nových jednotek, které se vylodily v srpnu 1915 v Gallipoli, překvapil podivný vzhled tamního terénu. Neumožňoval postup ani v noční době. John Harding, poručík Londýnského pluku,vzpomíná na zmatek, který zde vládl: ,,Řekli nám, že v noci zaútočíme. A tak jsme za soumraku vyrazili a postupovali v zástupu, přičemž jsme seobčas zastavili...Zdálo se nám, že tyto přestávky jsme měli po necelých sto metrech. Vzpomínám si ,že to šlo velmi, velmi pomalu. Protože nás někdo vedl, šli jsme, aniž jsme měli ponětí, kam míříme.Nevím, jak dlouho jsme takto postupovali až přišel rozkaz zastavit a zalehnout. Moje četa zaujala pozici v jakési prohlubni mezi kopci. Pak jsme ucítili hrozný zápach a nevěděli jsme, odkud přichází. Přesto jsme usnuli, ale když jsme se ráno probudili, zjistili jsme že vedle nás ležely mrtvoly asi čtyř nebo pěti Turků. Nakonec přišel rozkaz, že se máme vrátit na pláž.
Generál Děnikin
Revoluční armáda
Poté, co Brusilova ofenziva nedokázala ukončit válku na východní frontě, se ruská armáda stala obětí revoluční propagandy a vojáci ji začali opouštět. Ruský generál Děnikin popsal tuto situaci, jak ji viděl na počátku roku 1917:
"Přední násyp zákopu se rozpadá. Nikdo se tím nezpokojuje, aby jej opravil. Nikdo nemá chuť to udělat, ostatně v rotě není dost vojáků. Zmizelo mnoho dezertérů a více než 50 mužů dostalo povolení odejít. Starší vojáci byli demobilizováni, ostatní dostali dovolenou s propustkami ,které libovolně vydával (revoluční) výbor. Chybějí další vojáci, byli zvoleni členy čestných výborů nebo odešli jako delegáti. A nakonec byli hrozbou a násilím natolik terorizováni i plukovní lékaři, že vydávali zdravotní potvrzení i těm ,kteří byli zcela zdrávi."
Ernest Shephard, 1.Dorsetský pluk
Kulometná palba
"Ráno v 6:30 naše dělostřelectvo zahájilo intenzivní bombardování, ten nejstrašlivější rámus. V 7:30 jsme vyrazili na zteč po rotách v intervalech po 180 metrech...Zasáhla nás děsivá dávka kulometné palby a my jsme nechápali jak se to mohlo stát...Řekli nám, abychom tento úsek překonali co nejrychleji. Postupoval jsem vpředu, za mnou rotní spojka a za ním pátá četa. Nevím, jak jsem se dostal na druhou stranu. Kulky kolem mne jen praskaly a hvízdaly. V uniformě a na výstroji jsem od nich měl několik dírek a jedna mě zasáhla přímo do levého boku. Země byla pokryta našimi mrtvými a zraněními..."
Štábní ošetřovatelka zraněných
Vlasy zežloutly
Ženy sloužily na západní frontě jako ošetřovatelky raněných a často bývaly vystaveny stejnému nebezpečí jako muži, kterým pomáhaly. Štábní ošetřovatelka raněných Macfieová vzpomíná na to, co viděla když ošetřovala vojáky postiženém yperitem ve třetí bitvě u Ypres:,,Ti ubozí chlapci byli bezmocní a ošetřovatelky jim musely svlíkat uniformy, které byly zcela nasáklé plynem. Pomáhaly těm hochům ze všech sil ,ale již následujícího dne byly následkem plynu všechny z nich postiženy bolestí na hrudi a slzením. Byly celé žluté a omámené. Dokonce jim zežloutly i vlasy.I když je bojová látka nezasáhla přímo, výpary z uniforem mužů stačily k tomu,že se cítily takřka stejně špatně jako vojáci. A mezitím samzřejmě dopadaly dnem i nocí další granáty.
Vojín Chris Knight, 6. pluk gardové jízdy
Koně mezi tanky
Ačkolic britské velení usilovalo o využití nové zbraně, jakou představovaly tanky, spoléhalo se rovněž na mobilitu tradičnější mobilní síly jakou představovalo jezdectvo. Chris Knight byl vojínemu 6.pluku gardové jízdy v Cambrai. Čekal na okamžik, kdy se účastní největšího průlomu a báječně vylíčil starobylé způsoby šikování koní , které probíhalo kolem něj:"Nikdy předtím jsem neviděl tolik koní a mužů na žádné podobné přehlídce. Byl to inspirující pohled, který člověku až vyrážel dech. Dragouni,kopiníci,husaři-byli tam všichni, stejně jako indická jízda. Rozkaz "Koně osedlat!" zazněl nejdříve pro indickou brigádu. Ve stejné chvíli zrovna probíhala těžká dělostřelecká palba. Tanky a děla už byly na pochodu směrem k Hinderbrgově linii, k údajně nedobytným zákopům...Konečně přišel rozkaz:"Poločeto, vpravo v bok,pochodem vchod! Řaď te se po četách! Čelo, vlevo toč! Taste meče!Klusem! Držte tvar! Seskupit švadronu v kolonu! Tryskem!" Vesnice byla od nás vzdálená asi jeden kilometr. Prudkým tryskem jsme dostali k jejím okrajům. Pak jsme se rychle seřadili do poločet a dostali na silnici. První a druhá poločeta přiklusaly do osady jako první. Donelly, byl to Ir,se tam vřítil jako blesk a divoce sekal a bodal ustupující Němce."
Poručík Edwin Trundle, 2. Australská divize
Nahnat jim vítr
"Sám jsem zajal osm skopčáků...Kolem desáté jsem viděl ty chlápky, jak prchají pryč...Okamžitě jsem na ně zakřičel, oni zvedli ruce nad hlavu a v houfu ke mě utíkali. V tu chvíli jsem si uvědomil , že stojím u vstupu do našeho zákopu , a že jsem tam sám, konfrontován osmi statnými Němčoury. První z nich spustil ruce k bokům, snad proto, když viděl , že jsem důstojník , nebo si chtěl sáhnout do kapsy, prostě nevím. Cítil jsem se trochu nesvůj, protože jsem neměl u sebe zbraň,nic, čím bych na ně namířil. Zahlédl jsem krumpáč, který mi ležel u nohy, a tak jsem jej uchopil a hrozivě se rozpřáhl nad jeho hlavu.Zapůsobilo to. Všem to nahnalo strach, že zase zvedli ruce nad hlavu a padli na kolena."
Zdroj: Rozhodující bitvy dějin, Úplný přehled bojových střetnutí, která změnila moderní historii - Ottovo nakladatelství - Jazy
Žádné komentáře:
Okomentovat