neděle 15. prosince 2013

Přepadení americké kolony během protiofenzívy v Ardenách u vesničky Poteau




Němečtí vojáci z jednotky Kampfgruppe Hansen dne 18.prosince 1944 nachytali mezi vesničkami Post a Recht léčku na nic netušící přesouvající se 14. skupinu US kavalérie, přesněji 820. batalion stíhačů tanků a jednotlivé části dvou čet (18. a 32.četa). Jediná obrněná vozidla kromě neznámého počtu polopásových transportérů M2 Halftruck byl lehký tank M5 v čele kolony a obrněné vozidlo M8 na jejím konci. Obě tato vozidla byla za pomoci Panzerfaustů ihned vyřazena z boje a američtí pěšáci opustili své vozy a děla a ustoupili ve zmatku zpět do vesnice Poteau. opuštěná vozidla se na svých původních místech nacházela ještě v polovině ledna 1945, aniž by se je někdo pokusil odtáhnout mimo silnici. Asi hodinu po přepadení dorazila místo Propagandistická četa Waffen SS, která některá vozidla zapálila a vytvořila za pomoci vojáků, jež začali běhat dojem útočící německé pěchoty na americkou kolonu. Zajímavostí je i blízká přítomnost stíhačů tanků Jagdpanzer IV (4 kusy), jež ovšem do přepadení kolony nezasáhly.


Na snímcích je zajímavé, že zde nejsou vidět žádná mrtvá těla, zranění ani zajatci. To potvrzuje domněnku, že americké pěchota své stroje po prvních výstřelech opustila a vzala nohy na ramena lidově řečeno.






čtvrtek 5. prosince 2013

Samochód pancerny wz.34 (Polsko)



Vznik vozidla
Celkově se jedná o přepracovaný obrněný automobil wz.28. Do konce roku 1930 vstoupilo do služby celkem 90 kusů OA wz.28, které ovšem nesplnily požadavky na ně kladené. Jejich maximální rychlost, výrobcem uváděná jako cestovní, stěží překročila 30 km/ hod. jejich průchodnost terénem se omezila pouze na polní cesty, pohonný systém byl velmi náročný na údržbu a gumové pásy se ukázaly jako málo odolné proti opotřebení.

Podobné problémy byly i u novějšího wz.29, který, ač měl již plně kolový podvozek, nebyl tím pravým vozidlem, které by naplnilo očekávání polské armády. Zkoušky prototypu ukazují, že i přes výhody, jako relativně silná výzbroj a pancéřování, měl stroj velké nedostatky. Jednalo se především nízkou rychlost a manévrovatelnost a velmi špatnou pohyblivost v terénu. Použitý podvozek i motor nebyl vhodný pro obrněný automobil. I samotná výzbroj i přes dobu svého vzniku byla již zastaralá. Rovněž zde byla znatelná absence rádio vybavení.

Proto bylo rozhodnuto o vývoji nástupce obrněných automobilů wz.28 a wz.29. Jelikož by ovšem vývoj čistě nového projektu byl časově i finančně velmi zdlouhavý, bylo dne 1.11. 1933 rozhodnuto, že všech 90 kusů obrněných automobilů wz.28 bude přestavěno na čistě kolové modely se silnější výzbrojí a lepším pohonem.

Projekt byl hotov již začátkem roku 1934. Od dubna do července téhož roku probíhaly testy, z nichž sice automobil wz.34 vyšel hůře v jízdě v terénu oproti wz.28, ovšem na silnici dosahoval lepších výsledků a lépe obstál i v ostřelovacích zkouškách pancéřování. V červenci 1934 dostal označení armády jako wzór 34 (wz. 34).

Do roku 1938 bylo přestavěno 86 automobilů na různé standarty:
 - Prvních 30 kusů jako WZ.34
 - následujících 22 ks neslo označení WZ.34-I
 - posledních 34 ks mělo označení WZ.34-II.

Někdy uváděné počty 90 rovných strojů je zřejmě omylné, jelikož zřejmě 3 kusy automobilů wz.28 měly sloužit společně s novým typem a díky byrokracii v polské armádě se zřejmě začaly pro zjednodušení uvádět jako wz.34 v rámci jednotky. Navíc nepořádek v označování jim navíc nadělaly i samotné osádky a mechanici, jelikož je označovaly ve svých hlášeních velmi jednoduše - Citroëns.




Verze samochódu pancerny wz.34

Hlavním rozdělením na tři typy strojů byl pohon a rozměry automobilů. Celkově nejjednodušší bude mluvit technické údaje:

Motory:
 Wz.34: Citroën B-14 - výkon 20 koní při 2100 ot / min, 1 477 cm3 (nebo 1452 cm3)
- Wz.34-I: Polský FIAT-108 - výkon 20 koní při 3000 ot / min, 995 cm3 (nebo 23 koní při 3600 ot / min)
- Wz.34-II: Polský FIAT-108-III (PZInż-117) - Výkon 23-24 hp při 3600 ot / min (nebo 25 koní), 995 cm3.

Rozměry:
Délka: (wz.34 a wz.34-I) 362 cm, (wz.34-II) 375 cm
Šířka: (wz.34 a wz.34-I) 191 cm, (wz.34-II) 195 cm
Výška: (wz.34 a wz.34-I) 222 cm, (wz.34-II) 223 cm
Světlá výška: (wz.34 a wz.34-I) 25 cm, (wz.34-II) 23 cm



Technické údaje:
Rozměry vozidla:
Délka   5 510 mm
Šířka   1 850 mm
Výška   2 470 mm

Jiné údaje:
Hmotnost   4 800 kg
Osádka 4 (velitel, řidič, zadní řidiče a zadní střelec)

Pancéřování korby tvarově bylo poplatné době vzniku. Pancéřování, tvořeno tvrzenými válcovanými pláty z niklové ocely, bylo spojeno nýty. Jednotlivé pláty byly efektivně zkoseny pod různými úhly. Rovněž jako u staršího předchůdce nebyl ani tento stroj pancéřován zespodu, čili pro něj mohla konec cesty znamenat i protipěchotní mina. Celkové pancéřování stroje dosahovalo údajů:
Čelo trupu:    6 - 9 mm
Boky trupu:    9 mm
Záď trupu:    7 mm
Čelo věže:    9 mm
Boky věže:    9 mm
Záď věže:    9 mm

Výkony:
Rychlost              50-55km/h
Dojezd
na silnici: 250 km (vzor 34), 190 km (vzor 34 II)
v terénu: 90 km
Objem palivové nádrže                55l         (vzor 34) - 40l (vzor 34 II)
Spotřeba paliva                22 až 23 l / 100 km po silnici, 40 l / 100 km v terénu


Brod      0,30 m
Úhel příjezdové cesty   31,2 ° (vzor 34), 25 ° (vzor 34 II)
                 


Výzbroj

37 mm kanón Puteaux 18
 - počet ve stroji: 1
 - munice: 10 ks (v zásobnících po 25 ks)

Původně francouzský, krátko hlavňový kanón SA-18.
 Jednoduchá, velmi spolehlivá zbraň. Rychlost střelby 10 ran za minutu. Nevýhodou byla malá úsťová rychlost 500 m/sek. - průraznost 12 mm plech.
Celkem lze použít čtyři druhy munice:
PT munice Mle 1892 - úsťová rychlost - 388 m /s, hmotnost - 500 g, z toho 15 g výbušného materiálu. penetrace - 12 mm
PT munice (protitanková střela - APCR) Mle 1935 - úsťová rychlost - 600 m / s, hmotnost - 390 g, brnění penetrace - 21 mm na vzdálenost 400 metrů
Tříštivá MLE 1916 - úsťová rychlost 367 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 30 g, rozsah - cca 2500 m
Tříštivá MLE 1937 - úsťová rychlost - 440 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 56 g


7,92 mm kulomet Hotchkiss vz. 25
 - počet ve stroji: 1
 - munice:  1344 ks

Na zadní zvýšené části korby byla usazena věž, konstrukčně vycházející z věže tanku FT-17. Celkem 30 vozidel wz.34 bylo vyzbrojeno kanónem SA-18 ráže 37 mm, zbývajících 57 vozidel mělo ve věži lafetován pouze kulomet Hotchkiss ráže 7,92 mm. Osádka obrněného automobilu wz.34 se skládala z řidiče a velitele/střelce. Ke komunikaci s okolím byly používány praporky, radiostanice nebyla v době vzniku uvažována.



Nasazení

Jednotky v době míru byly vyzbrojeny a organizovány následovně s tím, že mimo válečný konflikt nesměly býti přemísťovány ani vozidla nesměla býti převedena pod jiné jednotky. Polská armáda disponovala celkem 12 obrněnými prapory, z nichž celkem 7 bylo vyzbrojeno automobily wz.34.

Jednotky*:
1.  batalion pancerny (Poznaň)     9 ks
4.  batalion pancerny (Brzesc)      9 ks
5.  batalion pancerny (Karakov)    9 ks
6.  batalion pancerny (Lwov)        17 ks
7.  batalion pancerny (Grodno)      25 ks
8.  batalion pancerny (Bydgoszcz)  9 ks
12. batalion pancerny (Luck)         9 ks

* batalion pancerny = obrněný prapor

Válečné nasazení začalo pro tyto jednotky 1.září 1939. V tzv. bitvě u obce Mokra, obrněné vozy a tančíky 21. obrněné praporu podpořily protiútok 2. Střeleckého jízdního Regimentu (2.psk) proti německým tankům, které prorazily polské linie a ohrožovaly týl polského dělostřeleckého praporu (2.dak). Pro zachování překvapení výpadu projížděly obrněná vozidla lesem, který jim kupodivu větší problémy nezpůsobil. Při výjezdu z lesa způsobily hodně zmatku mezi německými tanky, jejichž osádky nepřátelské obrněnce v tomto prostoru neočekávaly, některé německé osádky dokonce začaly ve zmatku střílet na spřátelené tanky. Polská jednotka ztratila tři obrněné vozy a 1 bylo poškozené, ale německý útok byl odražen.

V průběhu 1. až 2. září  se 71. obrněný prapor účastnil střetů s útočícími jednotkami Grenzwacht (německé pohraniční stráže) a místními nacistickými sabotéry v oblasti města Leszno. Dne 2. září 2. četa obrněných vozů, spolu s III. regimentem 55.pěšího praporu, pronásledujíc nepřítele, překročila německou hranici a zničila několik vojenských aut v obci Koenigsdorf (Zalecze).

Dne 3. září ve večerních hodinách byly obrněné vozy 51. obrněné praporu poslány, aby se střetly s německou četou obrněných automobilů, jež pronásledovala ustupující polskou pěchotu v obci Slupia. Polské osádky se setkaly s Němci po setmění. Po krátkém boji německé posádky opustily všechna tři vozidla.

Dne 5. září obrněný vůz stejné čety 51. praporu prováděl průzkum na jih od Kielce. V odpoledních hodinách narazil na kolonu německých vozidel, která se přibližovala k obci Kielce a palbou dva z nich znehybnila. Ve večerních hodinách se celá jednotka dostala do dvoudenních bojů se záložními jednotkami německé 2. lehké divize na sever od obce Kielce.

Dne 7. září automobily z 61. praporu zaútočily na opožděnou zálohu německé 24. pěší divize. Během výpadu se obrněné automobily dostaly až do vesnice Panaszew (západně od Lodže), kde se setkaly s německým divizním velitelstvím. Přes počáteční překvapení Poláci ztratili dvě auta díky rychle reagujícím německým dělostřelcům. Dne 13. září poslední dva vozy tohoto praporu byly zahrnuty do 11. praporu, se kterým se podílely na útoku na městečko Seroczyn.

Zbytek vozidel 51. praporu byl zničen v bitvě v oblasti Ilza během 8. až 9.září.  Prapor odvážně podporoval útoky polské pěchoty. Mimo jiné, dne 8. září v odpoledních hodinách, polské obrněné vozy a tančíky, vjely do vesnice Błaziny Górne, kde překvapily německou motorizovanou pěchotu z německé 3. Lehké Divize. Německá pěchota se díky překvapivému polskému výpadu nezmohla na žádný odpor a ustoupila z obce.

Dne 8. září 33. obrněný prapor po střetu s útvary 3. Leichte Div, kryl ústup od Radomu směrem k Pulawě. Prapor tvořil ustupujícím jednotkám zadní voj - dva tančíky, dva obrněné vozy a motocyklisté se několikráte střetli s dotírajícím nepřítelem. Za Zvolenem se jim podařilo zničit německý obrněný vůz a další tři obrněné automobily v popředí Pulawy. Polská vozidla utrpěla též nějaké škody. Prapor byl napadán letadly po celý den, ovšem bez velkého efektu. Poslední obrněná auta a tančíky z 33. praporu byla zničena během pokusu o průlom z obce Tomaszow Lubelski během 18.-19. září.

Poslední jednotkou disponující těmito stroji byl útvar kpt. J. Neymanova od 91. obrněného praporu mjr A. Śliwińskiho. Dne 23. září poslední tři obrněná vozidla a nákladní automobily byly sloučeny do "obrněno-mechanizované skupiny". Během následujících dnů brigáda se snažila dosáhnout maďarských hranic. Na severu od Samboru brigádu překvapily invazní sovětské jednotky. Díky zásahu zbývajících polských automobilů se útvar vyhnul sovětskému zajetí. Ovšem poslední vozy musely být zničeny dne 27. září, kdy se pole a lesní cesty proměnily díky vydatným dešťům v moře bláta a vozy v nich následně zapadly. Pouze pěší útvary poté neměly proti sovětským mechanizovaným útvarům šanci a dostaly se do zajetí. Důstojníci těchto jednotek následně našly svůj hrob v Katyňských lesích.

Některé obrněné automobily, jež se nepodařilo mobilizovat již 1.září, byly přesunuty do centrálních rezerv. Následně se účastnily bojů v rámci improvizovaně sestavených útvarů.

Bojové ztráty obrněných automobilů wz.34 (včetně 8 strojů wz.29) činily následovně:
55% byly bojové ztráty
35% byly ztráty z technických důvodů
10% bylo způsobeno nedostatkem paliva

Všechny přeživší stroje v různých stavech poškození byly ukořistěny německou armádou. Několik aut bylo vybaveno improvizovanými bílými kříži a sloužily k udržování pořádku nad okupovaným územím. 5 obrněných automobilů mělo býti dáno k dispozici 203. tankovému praporu Wehrmachtu v Tomaszów Mazowiecki a Lodži, ovšem pro technický stav byly brzy vyřazeny ze služby. Údajně 18 vozidel mělo sloužit v roce v chorvatských milicích, ovšem většina polských historiků tuto možnost vyvrací s tím, že většina strojů byla zničena a zbytek byl ve velmi špatném technickém stavu nevhodném k dalšímu použití a jsou zřejmě zaměňovány se zde skutečně sloužícími tančíky.


Zdroje:
derela.republika.pl
pl.wikipedia.org
forum.valka.cz
1939.pl

fronta.cz

úterý 26. listopadu 2013

Tanky Renault FT-17 v polských službách

V dubnu až květnu 1919 se v tzv. Modré armádě ve Francii, složené z Poláků bojujících proti Ústředním mocnostem (válka již skončila), utvořila její první tanková jednotka o síle pluku. Základem se pro ní stal původně francouzský 505. tankový pluk, složený z francouzských strojů, tankistů a mechaniků. Výzbroj tvořilo celkem 120 kusů nově vyrobených tanků FT-17. Na přelomu května a června 1919 se polská Modrá armáda přesunula i se svým tankovým plukem do Polska včetně své výzbroje, získané ve Francii. Tím se nová polská armáda stala 4. armádou světa co do největšího počtu tanků ve výzbroji.

Stejně jako ve francouzské armádě měly i polské jednotky tanky vyzbrojené buď kanónovou nebo kulometnou výzbrojí:
- 75 kusů s kanónem Puteaux SA-18 L/21 ráže 37 mm
- 45 kusů s kulometem Hotchkiss Mle.14 ráže 8 mm

Objevuje se ovšem i údaj mírně odlišný:
- 72 kusů s kanónem Puteaux SA-18 L/21 ráže 37 mm
- 48 kusů s kulometem Hotchkiss Mle.14 ráže 8 mm

Pluk se skládal z celkem 5 rot, rozdělených mezi dva prapory. Každá část měla tři tankové čety, přičemž jedna četa měla celkem 3 dělové a 2 kulometné tanky.


Od srpna 1919 se polské tanky FT-17 aktivně účastnily polsko-sovětské války. Do konce roku 1920 většina francouzského personálu odešla zpět do Francie. V červenci 1920 byly tanky FT-17 použity v obranných bojích, hlavně při obraně měst Lida, Grodno a Rowne. Pak se zúčastnily velké bitvy u Varšavy v srpnu 1920 (ve střetech hlavně kolem Radzyminy a v průběhu ofenzívy směrem na Minsk u obcí Maj Nowicki, Mazowiecki a Mlawy). Během této doby došlo k poškození některých tanků a ty byly umístěny na železniční plošinové vagóny a používaly se jako součásti obrněných vlaků. Během války v letech 1919-1920 bylo 8 tanků zničeno, 12 bylo poškozeno a později opraveno.

V roce 1924 byly ve Francii přikoupeno 6 rádiových tanků FT-17, následované v letech 1929 - 1930 modernějšími verzemi klasických tanků FT-17. Jednalo se o 5 tanků Renault M26/27 a 1 tank Renault NC-27 (z původně uvažovaných 24 kusů).

V roce 1925 kpt. S. Kardaszewicz navrhl pro tanky FT-17 nové širší pásy, čímž zvýšil rychlost při menší spotřebě paliva. V letech 1925 - 1926 bylo těmito pásy vybaveno asi 65 kusů tanků (není známo, zda tanky s těmito pásy byly aktuální i v roce 1939). V následujícím roce (1926) byla v polské firmě CWS (Centrálne Warsztaty Samochodowe - Centrální autoservisech) ve Varšavě dokončena malá série tanků FT-17 o počtu 27 kusů. Jednalo se o tanky vyrobené z náhradních dílů a slabších pancéřových plátů. Tyto tanky byly většinou použity k výcviku.


FT-17 CWS


Rovněž v roce 1926 byl zahájen a rovněž i testován projekt tank s generátorem kouřové clony. Projekt byl nakonec zamítnut.


Projekt s generátorem kouřové clony

V roce 1931 plukovník Tadeusz Kossakowski přišel s nápadem na využití starých tanků FT-17 - přeměnu na obrněné železniční drezíny jejich usazením na železniční vagóny. Hlavní výhodou této myšlenky bylo, že tank mohl jezdit po železnici, ovšem v případě poškození kolejí či podvozku vagónu mohl sjet a dále pokračovat sám.

První prototyp byl postaven v roce 1932, ovšem výsledky testů nebyly podle představ. Drezína by byla poháněna za pomoci točení se pásů tanku na speciálních válečcích umístěných na vagónu, čímž by byla přenášena energie určená pro jízdu tanku do podvozku vagónu. I když se jednalo o příliš složitý a náročný pohon, mohl drezíně zaručit rychlost až 38km/ hod.

V roce 1933 byl představen druhý prototyp , který byl poháněn přímo motorem tanku za pomoci speciální hnací hřídele. Prototyp byl navržen firmou WIBI, jeho uskutečněním byly pověřeny varšavské firmy Lilpop, Rau a Loewenstein. V technických výpočtech byla tanku zaručena rychlost 45km/ hod! Zkoušky prototypu byly úspěšné a v roce 1934 byly postaveny další tři podvozky. Po dalších studiích a úpravách byla v lednu 1938 vyrobena první série 18 železničních podvozků. V roce 1939 bylo vyrobeno již 38 podvozků. 14 mobilizovaných obrněných vlaků mělo ve své soupravě celkem 2 tyto vozy, zbytek byl samostatně nasazován.

hmotnost celé jednotky 10,5 t
hmotnost samotného podvozku - 3,4 tuny
Délka / šířka / výška (s tankem) - 8,11 / 2,04 / 2,83  v metrech


Ve 30.letech bylo rozhodnuto rádiové tanky (celkem 6 kusů) přestavět na klasické bojové stroje (rádiovou nástavbu měla nahradit klasická věžička). Byla kvůli tomu vyvinuta speciální věž s novým polským kanónem ráže 37mm a kulometem, ale není známo, zda došlo k této úpravě.


Ve 30.letech polská armáda paradoxně disponovala největším počtem tanků FT-17 ve své historii:
- 112 lehkých tanků Renault FT-17 (čísla: 1001 - 1112)
- 6 rádiových tanků Renault TSF (čísla: 2001-2006)
- 27 školních tanků Renault FT-17 CWS (čísla: 3001 - 3027)
- 5 tanků Renault M26/27
- 24 tanků Renault NC-27 (ve skutečnosti 1 tank, zbytek byly neupravené FT-17 vedené pod tímto označením)
174 tanků celkem


V letech 1936 - 1937 bylo 16 tanků prodáno fiktivně Uruguayi, ve skutečnosti směřovaly do republikánského Španělska.  Dalších 53 poté následovalo do Španělska přímo a 3 tanky koupila oficiálně Čína, odkud ovšem zřejmě taky putovaly do Španělska. V roce 1939 tedy polská armáda disponovala celkem 102 tanky rozdělených do dvou uskupení:
- 70 kusů v 2.obrněném praporu v Żurawici
- 32 kusů v rámci železničního vojska


Bojové nasazení tanků FT-17 v bojích během přepadení Polska bylo díky jejich technickému stavu velmi omezené. Všechny byly zařazeny do 2. obrněného praporu, jež byl složen ze tří tankových rot (111., 112., 113.). Mobilizace praporu byla dokončena 6.září a převelena k Brestu, ovšem kvůli ostřelování trati byla 111. rota vyložena předčasně v blízkosti města Lukow dne 9.září a pokouší se o ústup na východ. Během tohoto ústupu jednotka bez kontaktu s ostatními polskými jednotkami a s minimem benzínu a munice se střetla s průzkumnou skupinou tankové divize Kempf. Jednotka byla do 16.září nakonec zcela zničena.

Síly 112. a 113. roty dorazily do vojenské pevnosti v Brestu, kde se staly i s tanky FT-17 součástí obranných postavení. nyní se čekalo již pouze na německý útok. 14.září části německého II praporu 8. tankového pluku 10. tankové divize skutečně přešly do útoku. V zahrádkářské kolonii u severní brestské citadely bylo zničeno 12 tanků FT-17. Ovšem průlom se německým jednotkám nepodařil, jelikož braná pod citadelou byla zablokována dvěma zničenými tanky FT-17, použitými Poláky následně jako barikády. 16.září se zbývající polské jednotky pokusily o průlom, který ovšem ztroskotal.

Zničené tanky FT-17, citadelská brána



Po kapitulaci Polska se některé polské útvary opět reorganizovaly na území Francie. Byla zde vybudována i polská 10. obrněná brigáda, ovšem technikou začala být vybavována až v březnu 1940 - k překvapení Poláků se jejich první technikou, určenou hlavně pro výcvik, staly tanky FT-17! Celkem jich brigáda obdržela 42 kusů. Přibližně polovina z nich neměla výzbroj,  menší část měla kulomety Mle.31 MG ráže 7.5 mm a pouze doslova pár do tuctu kanóny SA-18 ráže 37 mm. Teprve na začátku května byl první prapor vyzbrojen tanky Renault R-35, 2.prapor byl o něco později vybaven tanky AMX R-40, s nimiž se účasnily bojů. Tanky FT-17 zůstaly ve výcvikovém středisku, kde byly zčásti zničeny a zčásti ukořistěny Němci.

Polské FT-17 ve Francii (1940)

pátek 27. září 2013

Podvozek z tanku H-35 s věží z tanku T-26 (Rumunsko)


Tank Hotchkiss H - 35 je původem francouzský předválečný tank pro podporu pěchoty. Jeho vývoj probíhal souběžně s typem R-35 firmy Renault, ovšem výroba a zařazení R-35 probíhalo pomalu a tak byla francouzská armáda nucena i přes horší výkony i po H-35. Oba typy si byly celkově podobné, ovšem H-35 dosahoval horších jízdních vlastností. 

Celkem bylo vyrobeno 1063 tanků typu R-35/39 a 40 pro francouzskou armádu, dalších 550 kusů bylo uvolněno pro export. V průběhu srpna a září 1939 bylo do Rumunska v rámci exportu dodáno 41 kusů tohoto tanku. Další čtyři kusy polské armády byly internovány po ústupu z Polska. Celkem rumunská armáda disponovala 75 kusy tanků tohoto typu. 

Stroje byly zpočátku nasazeny na východní frontě, odkud byly ovšem staženy po prvních bojích a sloužily nadále k výcviku (zřejmě během bojového nasazení nedošlo k žádným ztrátám). Ovšem v průběhu bojů bylo stále viditelnější, že krátký francouzský kanón ráže 37 mm na tanky protivníka stačit nebude, bylo rozhodnuto o přestavbě tanků.

Přestavba spočívala v usazení věže ze sovětského tanku T-26 s kanónem ráže 45 mm. Celkový počet přestavěných tanků není známý, víme ovšem minimálně o jednom tanku, ukořistěném německými silami po přestupu Rumunska na stranu Spojenců. 

V rumunské armádě stroje sloužily jako výcvikové a jako rezervní ve zbarvení zelené khaki a bojového nasazení se nedočkaly zřejmě ani po rumunské ,,změně kabátů." Kořistní stroj v německé armádě měl být zřejmě přestříkán tankovou šedou a opatřen kříži na bocích a zádi věže. 

Tanky podle fotografie byly zřejmě silně opotřebovány provozem. Zřejmě i kořistní stroj skončil v rámci německé armády boje proti partyzánům v týlových složkách či jako rezervní - reálného frontového nasazení se ovšem nedočkal. Celkový válečný a poválečný osud těchto tanků je neznámý - zřejmě byly jako většina nepotřebné techniky sešrotovány. 

Lehký tank 9TP (Polsko)



Na začátku roku 1938 si vedení polské armády uvědomilo, že potřeba nástupce tanku 7TP je více než akutní a projekty nových strojů 10, 14, 20 a 25 TP jsou ještě v dalekém očekávání, rozhodlo se o přepracování tanku 7TP. Nevýhodou tanku bylo jeho slabé pancéřování, silné opotřebení během služby a již zastaralá koncepce stroje.

Pancéřování nového stroje mělo činit celkově:
Čelo: 40 mm korba
Bok/Zadní kryt motoru : 13 mm
Vrch podvozku : 6 mm (věž), 13 mm korba
Podvozek: 6 mm
Vrchní kryt motoru: 5 mm
Věž: 40 mm čelo, 15 mm boky
Vrch věže : 10 mm

Pohonnou jednotkou nového stroje se měly stát dieselový motor Saurer CT1D (PZInż. 155) nebo nový polský benzínový motor PZInż. 725. Oba motory navíc byly chlazené vodou, čili nemusely býti nad motorem umístěny v pancéřování mřížky, ale pevné pancéřové pláty, což zamezilo proniknutí hořlavé látky, nečistot a střepin z granátu do motorového prostoru. Motory rovněž byly lehčí, čili nový stroj byl lépe pancéřován a mírně rozměrnější, což uvítaly osádky.

V květnu 1938 nainstalovali do jednoho vyrobeného tanku (registračního čísla 1766) motor CT1D na základě rozhodnutí Edwarda Habiche. Tento stroj byl poté testován v Centru pro výcvik posádek obrněných strojů v Modlinu. Výsledky testů nebyli nijak kladné, přestože se ukázala možnost reálného navýšení hmotnosti tanku o 210 kg.



Ovšem odtud se vývoj tanku rozdělil na dva znesvářené týmy - Edward Habich chtěl pokračovat v již zavedené koncepci tanku s motorem Saurer CT1D, polská armáda ovšem chtěla provést úpravy tanku pro vhodnější usazení motoru PZInż 725 (na základě hodnocení Návrhářského týmu technického výzkumného úřadu obrněných sil - BBTBP) a pokračovat v této variantě. Přestože byla koncepce BBTBP považována za lepší, byly nakonec přijaty návrhy firmy PZInż z důvodů menší časové náročnosti projektu a rychlejšího zavedení stroje do výroby.

Důvodem pro urychlení výroby se stala mezinárodní situace, které se nevyvíjela ve prospěch Polska. Dne 29.června 1939 již polská armáda objednala 100 kusů sériových tanků, přestože poslední dodělávky firma na dvou prototypech dodělala později a byly testovány teprve 28. a 31. července a 3.srpna 1939. Testy byly úspěšné, ovšem tank dosáhl menší rychlosti, než se očekávalo - 26,6 km / h na silnici  a 11,5 km / h v terénu.


Kolik již bylo přesně tanků vyrobeno před válkou se neví, víme jistě, že v září 1939 bylo vyrobeno 11 kusů, což by odpovídalo objednávce 100 kusů do června 1940.  Celkově pokud víme, bylo tedy vyrobeno 11 sériových strojů, plus dva prototypy. Všechny tanky vyrobené do pádu Polska byly zařazeny do 2. roty lehkých tanků ve Varšavě a sloužily až do kapitulace města 27.září 1939.


Pravděpodobně jediná fotka tanků 9TP


Technické údaje
Délka    4,56 m
Šířka    2,43 m
Výška    2,30 m
Hmotnost    10 594 kg
Výkon    8967 hp / tuna

Rychlost  
35 km / h (na cestě) - teoretická
26,6 km / h (na cestě) - podle testu
27 km /  h  (v terénu) - teoretická
11,5km / h (v terénu) - podle testu

Překonání terénních nerovností
Brody     1,00 m
Příkopy     1,80 m
Stěny     0,75 m
Úhel příjezdové cesty    36 º


Výzbroj:
1x kanón ráže 37 mm Bofors wz. 36
Kadence    12 ran za minutu
Úsťová rychlost    800-870 m / s
Účinný dosah    4000 m
Maximální dosah    6500 m
Munice: předpokládáno 80 nábojů

2x kulomety ráže 7.92 mm CKM wz.30
Kadence    500 ran / min
Úsťová rychlost    845 m / s
Použitá munice 7.92 × 57 mm Mauser
Munice: předpokládáno 84500 nábojů (338 pásů po 250 nábojích)

Zdroje:
pl.wikipedia.org
en.wikipedia.org
2wojna.pl

Válečné zločiny židovské organizace Irgun

Irgun (hebrejsky: ארגון‎‎, doslova „Organizace“; celým názvem הָאִרְגּוּן הַצְּבָאִי הַלְּאֻמִּי בְאֶרֶץ יִשְׂרָאֵל‎‎, ha-Irgun ha-cva'i ha-le'umi be-erec Jisra'el, „Národní vojenská organizace v zemi izraelské“), též známý pod akronymem Ecel (hebrejsky: אצ״ל), byl ozbrojenou podzemní sionistickou skupinou, působící v letech 1931 až 1948 v britské mandátní Palestině. Nejprve byla jejím cílem ochrana židovských osad, když v Palestině vypuklo tamnější Arabské nepokoje, které byly namířeny proti britské přítomnosti v oblasti.

Irgun vznikl štěpením dominantní židovské vojenské organizace Hagana, jelikož část jejich členů nesouhlasilo s její vojenskou strategií zdrženlivosti (havlaga) vůči arabským protižidovským útokům, ale dílem i proto, že se skládala vesměs ze stoupenců levicového sionistického hnutí. Irgun vznikl v roce 1931, ovšem během doby 30. let a v průběhu druhé světové války velmi pasivním, navíc v roce 1940 došlo k rozštěpení tohoto uskupení, když se část hnutí rozhodla o neútočení na britské objekty a jednotky. K poslednímu doloženému útoku ze strany Irgunu došlo 27.srpna 1939, kdy byli nastraženou minou zabiti v Jeruzalémě dva britští důstojníci.

Až do září 1944 organizace Irgun upřednostňovala pasivitu či skrytou spolupráci s britskými úřady. Poté, co se koncem roku 1943 ujal vedení skupiny Menachem Begin, vyhlásil Irgun v únoru 1944 odboj proti Britům a již 27.září 1944, na sklonku konce války, došlo k přepadení čtyř britských policejních stanic asi 150 členy organizace. Počet obětí těchto přepadení je neznámý. O dva dny později byl zabit v Jeruzalémě britský hodnostně starší důstojník kriminálního zpravodajského oddělení pro Palestinu. Poté následovaly britské razie, při kterých byla část organizace zatčena a zbytek infiltrován.

Ovšem Irgun dal o sobě vědět o rok později, v listopadu 1945 bylo ve stanci Lydda zničeno 5 lokomotiv a zabiti dva pracovníci, jeden policista a jeden voják. 27.listopadu téhož roku byli zastřeleni 3 britští policisté a 4 vojáci z kmene Basotho v britské armádě v budově Kriminálního oddělení v Jeruzalémě. Téhož dne na severu Tel Avivu v britském vojenském táboře byl zabit britský voják, při minometném přepadu tábora.

Operace skupiny se poté odmlčely. O to horší měla pro Brity tato pauza být, jelikož 22.února 1946 Irgun zaútočil na pět britských leteckých základen naráz, kde zničil celkem 14 britských letadel a neznámý počet poškodil. 22.července 1946 v hotelu Krále Davida příslušníci této skupiny pozabíjeli celkem 91 lidí, z toho celkově:
 - 41 palestinských Arabů
 - 15-28 britských občanů
 - 17 palestinských Židů
 - 2 Arméni
 - 1 Rus
 - 1 Řek
 - 1 Egypťan

Dalších 46 lidí bylo zraněno. 30.října 1946 byli zabiti dva britští strážní hlídající nádrže na pohonné hmoty bombou a následným výbuchem, umístěnou organizací Irgun. O den později Irgun rozjel svou jednu z nejslavnějších akcí. V městě Římě provedl raketové a bombové napadení britského velvyslanectví. Budova byla téměř z poloviny zcela v ruinách a byli zraněni tři lidé. Další velký kousek provedl Irgun, když zaútočil na britské hlavní velitelství pro Palestinu umístěné v Jeruzalémě. Byli zabiti 4 britští vojáci.

Dne 12. března 1947 byl napaden bývalý německý protestantský sirotčinec v Jeruzalémě, který byl aktivní v letech 1860-1940. Roku 1940 byl Brity zkonfiskován a přeměněn na zdejší velitelství a kasárna. Během napadení sirotčince 12.III.47 byl zabit jeden britský voják. Irgun se poté opět odmlčel, a ozval se až 19.července. Irgun toho dne napadl čtyři britská opěrná postavení v Haifě. Útočníci zabili britského konstábla a zranili 12 příslušníků policie. O deset dní později, 29.července, popravil Irgun dva unesené britské poddůstojníky v hodnosti seržant.

Poté se Irgun opět odmlčel a přišel s další velkou akcí - 26.září příslušníci Irgunu přepadli banku a zabili 4 britské policisty.O tři dny později byla přepadena britská policejní stanice. 13 lidí bylo zabito a dalších 53 zraněno. Až do prosince Irgun se opět odmlčel a 11.prosince zaútočil na Tireh v blízkosti Haify. Bylo zde zabito 11 lidí. Druhého dne bylo u Damašsské brány, jednou z hlavních bran jeruzalémských hradeb kolem Starého Města v Jeruzalémě, zraněno 5 lidí a 20 zabito.

Velká série útoků nastala 13.prosince 1947:
 - 6 zabitých, 25 zraněných při bombovém útoku v okolí kina Alhambra
 - 5 zabitých, 47 zraněných dvěma nastraženými bombami u Damašské brány.
 - 7 zabitých, 10 vážně zraněných během útoku na arabsko-palestinskou vesnici Yehudiya.

Dne 16.prosince bylo bombovým útokem zabito 10 lidí v Noga Cinema v Jaffa. O třináct dní později, 29.prosince, bylo bombovým útokem v Jeruzalémě zabito 14 Arabů. Druhý den byli napadeni dělníci olejové těžební společnosti, kteří těžili v okolí Haify olej. Člen organizace Irgun hodil několik granátů do přibližně 100 členého davu - šest lidí bylo zabito a 42 zraněno. V odvetu zaútočili rozzuření arabští dělníci na své židovské spolupracovníky, což mělo za následek 39 mrtvých a 49 zraněných.

29.prosince 1947 bylo nastraženou bombou zabito v Jeruzalémě 14 Arabů. Druhého dne bylo u rafinérií v Haifě zabito 6 Arabů a 42 zraněno.

Událost z 29.prosince - Balad al-Shaykh byla arabská vesnice, nyní část izraelského města Nešerem. V noci z 31.prosince 1947 na 1. ledna 1948 Palmach, rameno Hagany, zaútočil na město, zatímco obyvatelé spali. město bylo ostřelováno z hory Karmel. V novinách The Times bylo odcitováno:
,,17 arabských mrtvých, včetně jedné ženy a třicet tři zraněných, mezi nimi osm žen a devět dětí. Židovské oběti byli tři mrtví a dva zranění."

1.ledna 1948 byli zabiti 2 Arabové a devět zraněno střelbou na kavárnu v Jaffě. O čtyři dny později bylo zabito 14 Arabů a 19 zraněno bombou umístěnou pod třípodlažním kamionem, přebudovaným na třípatrový autobus. 7.ledna bylo bombovým útokem zabito 20 Arabů v Jaffa Gate.

Únor byl poněkud klidnější, když největší ztráty činily:
 - 7 Arabů během prodeje krávy v Tel Avivu (10.února)

Březen byl ještě klidnější:
- 20 Britů zabito a 30 zraněno při bombovém útoku na důstojnický klub v Bevingradu (1.března)

6.dubna bylo zabito v armádním táboře v městě Pardes Hanna-Karkur 6 britským vojáků plus britský velící důstojník.
V průběhu 9. - 11.dubna bylo celkem 132 příslušníky Irgunu a 60 příslušníky Lehi u vesnice Deir Yassin nedaleko Jeruzaléma zmasakrováno 107 - 120 Arabů (původní odhady činily 254 mrtvých)
 - 18 Arabů zabito a 43 zraněno u tržiště v Ramla (18. února)



Po vzniku Izraele byl Irgun rozpuštěn v izraelské armádě. Jeho poslední vůdce Menachem Begin následně založil stranu Cherut, která byla v prvních izraelských parlamentních volbách zvolena do Knesetu. Díky svým postojům, předsedovi a provázanosti s Irgunem se ale Cherut dostal do izolace a na dlouhá léta se stal hlavní opoziční stranou.

Zdroje:
Wikipedie
brittanica.com
aktualne.centrum.cz

neděle 21. července 2013

Projekt 14TP (Polsko)

Předpokládaná podoba


Současně s projektem 10TP se začalo pracovat v letech 1936 - 1937 i na projektu jeho těžšího protějšku - tanku 14TP. U stroje 14TP se inženýři a projektanti zbavili složitého řízení zadních kol, přidali posilovač řízení u předních kol a přidání dalšího páru pojezdových kol. Rovněž zde byla zavržena varianta kolo-pásového tanku a nový stroj měl býti čistě pásový.

Návrh tanku byl hotov začátkem roku 1938, ihned byly zahájeny práce na stavbě prototypu a do konce roku se podařilo prototyp zkompletovat z více než 60%. Zkompletování prototypu bylo plánováno na březen 1939, ale práce byly zastaveny pro nevhodný motor. Motor použitý u 10TP byl pro nový stroj příliš slabý a nové motory o výkonu 300 - 400 hp polské konstrukce byly teprve ve vývoji.
Jediný vhodný motor v Evropě byl Maybach HL108 o výkonu 300hp, problémem ovšem bylo, že se jednalo o motor německé výroby a politická situace ke koupi tohoto motoru nebyla vhodná.
Sice zde byla možnost koupě 10 motorů prostřednictvím Švédska v roce 1937, ovšem za tehdejší cenu si je Poláci nemohli dovolit a navíc by nedokázali všechny motory upotřebit.

Další informace o tomto stroji jsou dá se říci neznámé. Nedochovala se žádná výrobní dokumentace ani fotografie prototypu a všechny vyobrazení tanku (včetně vyobrazení níže) jsou německé nákresy, které vznikly podle polské projektové dokumentace a společných bodů v podvozku s typem Christie M1928 a Christie M1931.


Technické údaje:
Hmotnost:14 t
Posádka: 4

Výzbroj:
1 kanón ráže 37mm Bofors wz.36
2 kulomety CKM wz. 30 (jeden spřažený s kanónem)

Zřejmě se diskutovalo i o použití kanónu ráže 47 mm

Pancéřování:
Válcované plechy o síle
50 mm v čelních partiích
35 mm boky
10 mm podvozek, horní pancíř

Pohon:
12 válcový motor Maybach o výkonu  219 kW a 2.800 obr / min,

Rychlost: 21,4 km / hod


Zdroje:
wwiivehicles.com
en.wikipedia.org
wpk.p.lodz.pl
derela.republika.pl
forum.valka.cz

Projekt 10TP (Polsko)





Nový polský projekt měl pro roky 1936 - 1942 vyřešit polský problém všestranně použitelného tanku. Opět ve společnosti BBT Br. Panc se ujmuli tohoto úkolu. Již na konci 20.let, přesněji v roce 1928 si Poláci všimli nového amerického tanku Christie M1928. Proto armáda poslala kapitána Rucińskiho do Spojených států, aby zde získal plány, licenci a minimálně jeden postavený stroj. K tomu ovšem nikdy nedošlo, jelikož John Walter Christie, konstruktér tanku se bál, že Poláci za licenci platit nebudou a naopak tank můžou ještě okopírovat.

Proto začali polští inženýři pracovat koncem roku 1930 na vlastních návrzích se známými technickými údaji amerického vzoru, přesněji podle dvou amerických modelů - Christie M1928 a Christie M1931. Většina ,,známých technických údajů" byla složena z poznámek a náčrtků kapitána Rucińskiho, reklamních letáků a již několika málo známých fotek amerického vzoru. Roku 1932 již byly připraveny základní konstrukční výpočty a nákresy, ovšem projekt byl pozastaven, jelikož se podařilo získat z Velké Británie lehký tank Vickers Mark E. Ten se stal základem pro lehký tank 7TP, jemuž byla dána veškerá priorita.

Navíc roku 1934 byla zahájena likvidace Vojensko-výzkumného ústavu, takže pod dohledem komise byly zničeny i dokumentace, získaná v rámci licence. Likvidaci přežilo pouze několik ručně psaných poznámek a kreseb. Z tohoto ,,nic" byl 10.března 1935 zahájen projekt s názvem 10TP pod velením majora Rudolfa Gundlacha. Výzkumný tým se skládal z inženýrů Jana Łapuszewski , Stefana Ołdakowski , Mieczysława Staszewski , Kazimierza Hejnowicze a procesního inženýra Jerzyho Napiórkowski.

Přestože ještě v průběhu roku 1936 probíhala výroba prototypu, bylo vozidlo již navrženo do plánů na výstavbu tankového vojska. Celkem  se počítalo, že budou vybudovány celkem 4 tankové prapory po 16 kusech tohoto tanku. Jednalo se o koncept tankových jednotek polské armády, jež měl platit pro roku 1936-1942. Tankové prapory měly podléhat pod dvě speciálně pro tento účel vytvořené motorizované jízdní brigády.

V roce 1937 začala montáž prvního prototypu v oblasti státních strojírenských podniků ( PZInż.), přesněji v továrně Ursus u Varšavy. Práce podléhali pod velení kapitána Kazimierze Grünera. Kompletace prototypu skončila v červenci 1938. Celková doba výroby prototypu byla prodloužena tím, že již dříve bylo rozhodnuto o použití zahraničních dílů, jako třeba motor s větším výkonem.




Technické údaje:

Tank 10TP tank měl široký trup, jež umožnil, aby dva členové posádky seděli vedle sebe (řidič a střelec z kulometu) a prostornou dvoučlennou věž. Řešení problému jízdy na kolech nebo na pásech bylo kompletně zpracováno podle amerického vzoru, nicméně polští konstruktéři vyvinuli nové, větší pásy, hnací řetězová kola a způsob spojení pásů s koly. Řízení pomocí hydraulických mechanismů bylo celkově moderním řešením, jelikož umožňovalo otočení a změnu směru jízdy stroje přímo na místě v libovolné rychlosti.


Spojka a převodovka - suchá lamelová hlavní spojka s mechanickou převodovkou, stupně rychlosti - 4 stupně vpřed, 1 zpátečka.
Hydraulicky ovládané boční spojky s bubnovými brzdami, mechanické koncové převody přenášející sílu pro pohon ozubených kol a poslední dvojice kol pro silniční provoz. Převodovka pohánějící zadní kola umístěna uvnitř své houpací paže.

Podvozek - 4 párů velkých dvoulůžkových roadwheels s gumovými okraji, odpružené nezávisle na houpací ruce a vertikální spirálové pružiny s nastavení tuhosti (pružiny na předním párem kol byly vodorovně). Hnací ozubené kolo je v zadní části, vloženém v přední části. Přední pár roadwheels byla řiditelná, na otočných nápravách. Druhá dvojice kol hydraulicky zvednutím za řízení bez stopy. Single-pin, single-kovové ozubené dráhy, každý z 65-67 odkazy, link šířka cca. 350 mm, rozteč cca. 170 mm, délka stopy na zemi cca. 334 cm, stopa cca. 224 cm. Když sesedl, byly stopy dát na blatníky a pevné s pruhy.

Elektrická instalace - generátor 300 W, baterie 120 Ah. A plánované komunikační prostředky byly N2C rádio věžového výklenku a telefon.

Měrný tlak    0,47 kg / cm ² (na dráze)
Max. příkrost    37 °
Převýšení příkopu    220cm
Hloubka brodění    100cm


Pohon tanku obstarával 12 válcový americký motor La France  o výkonu 210 - 240 HP.
Objem nádrží    130 l
Rychlostní řazení - 5 stupňová převodovka

Dojezd:
silnice: 210 km
terén: 130 km
Rychlost    50-75km/h

Specifikace:
Hmotnost    12,8 t
Délka    5,4 m
Šířka           2,55 m
Výška    2,2 m
Posádka    4

Pancéřování:
Pancéřování bylo z válcovaných pancéřových plátů svařovaných k sobě.

Trup: čelo, boky, zadní část: 20 mm
Podvozek a střecha trupu:  8 mm
Věžička - čelo a boky: 16 mm

Výzbroj:
1x kanón ráže 37 mm Bofors wz. 36
Kadence    12 ran za minutu
Úsťová rychlost    800-870 m / s
Účinný dosah    4000 m
Maximální dosah    6500 m
Munice: předpokládáno 80 nábojů

2x kulomety ráže 7.92 mm CKM wz.30
Kadence    500 ran / min
Úsťová rychlost    845 m / s
Použitá munice 7.92 × 57 mm Mauser
Munice: předpokládáno 84500 nábojů (338 pásů po 250 nábojích)




Testy a konec projektu 10TP:
Tank vyjel na svou první trasu do terénu až 16.srpna 1938, řidičem byl vojenský specialista seržant Polinarek pod osobním dohledem náčelníka zkušebního a experimentálního odboru předsednictva technické studie na obrněnou techniku (Biuro badan Technicznych Broni Pancernych BBT Br.Panc.) Kapitána Leona Czekalskiho.  Testy byly drženy co nejvíce v tajnosti, jelikož se polská armáda obávala výzkumné činnosti německého Abwehru. V průběhu testovací jízdy se došlo k závěru, že pro velkou fyzickou námahu při řízení je stroj vhodný pro jízdu jen po pevných podložích.

Kapitán Leon Czekalski z BBT Br.Panc hlásil:
,,... Tank odjel z oblasti WD v 09:25 hod. a dorazil do Pomiechówek ve třináct hodin, takže ujel 57,3 km za 2 hodiny a 20 minut ... Následující průměrná rychlost - bylo dosaženo: tvrzená silnice - 34,5 km / h , polní cesta - 20,6 km / h ...
Tank je vynikající řídit na prašných cestách, přejíždí jakýkoli oblouk s lehkostí ... v krajině s nerovnostmi či krátery věřím, že nabídne dobré vlastnosti ke střelbě. Přední blatníky jsou příliš krátké, prach nepohlcují a ten jde přímo před průzor řidiči ... Rovněž prach a písek se až moc usazuje v převodovce ... tank do strmého kopce (cca 35 ° - 40 °) jede bez zachytnutí podvozku o převis, v případě brodění vodou není problém projeti vodou nad úroveň podvozku ... Na cestě zpět se (tank) dostal do hlubokého příkopu u silnice v Lomianki (asi 2 m hluboká), s uřezaným stromem poblíž silnice ... Tank vyjel z příkopu na zpátečku bez problémů ... Důvodem sjetí do příkopu bylo dočasné selhání brzd ...
Poznámky: výsledek první testu na silnici ve vzdálenosti trasy 111 km byl uspokojivý, pokud jde o rychlost a překonání terénních nerovností."


Přesto pro velké mechanické závady (převodovka, selhání brzd) je stroj odstaven, teprve 30.září téhož roku je přesunut do výzkumných dílen, kde byly provedeny konstrukční změny. Dne 16. ledna 1939 je stroj testován pod dohledem svého hlavního návrháře během zkušební jízdy do blízkých Łowicz. Poté během 22. až 25.dubna 1939 stroj ujel v rámci testovacích jízd celkem 610 km. Do tohoto data stroj již ujel celkem 2000 km.

Poté byl stroj opět odeslán do výzkumných dílen, kde zkontrolovali jeho technické opotřebení. Motor a podvozek byly kompletně rozebrány a zkoumány úrovně jejich poškození a opotřebení a dělány návrhy možné příčiny poruch a jejich odstranění. V průběhu těchto testů někteří inženýři konstatovali, že stroj měl býti čistě pásový, jelikož přizpůsobení stroje pro jízdu na kolech i pásech bylo až příliš složité a přidávalo stroji a hmotnosti. Rozdíl v této hmotnosti by bylo možné vykompenzovat zesílením pancéřování či výměnou za výkonnější hlavní zbraň.

Sériové výrobě, jež by zcela určitě po odstranění technických problémů následovala, zabránila německá invaze v září 1939.

Maskovací zbarvení:

Prototyp byl nastříkán standardním polským kamuflážním schématem složeným ze tří barev:  pískovou žlutou a tmavě hnědou přes hnědo zelené podkladové základní zbarvení.  Barevné plochy byly přestříkané, s měkkými přechody, tvary byly převážně horizontální. Interiér byl malován v písku.




Zdroje:

wwiivehicles.com
en.wikipedia.org
wpk.p.lodz.pl
derela.republika.pl
forum.valka.cz

pondělí 15. července 2013

Samochod pancerny wz.31 \ wz.33 "Ursus" (Polsko)

Samochod pancerny wz.31

Samochod pancerny wz.31

Tento stroj měl býti nástupcem starších nepovedených strojů wz.29. Starších strojů wz.29 bylo vyrobeno pouze 13 kusů, jelikož tato konstrukce má své výhody v podobě silné výzbroje a silného pancéřování, ale nesplňují základní požadavky polské armády v oblasti mobility. Práce na novém projektu začaly v roce 1930, zřejmě pod vlivem sovětské konstrukce BA-27M. Díky vzoru předlohy byl použit podvozek s nápravou 6x4, který zaručil možnost použití mohutnější výzbroje a silnějšího pancéřování. Samozřejmostí byla i lepší průchodnost členitým terénem s pevným podložím.

Problém s podvozkem pro polské konstruktéry vyřešila švýcarská firma Saurer SA, jež se zabývala výrobou zemědělských strojů a tahačů. Přestože nový stroj měl wz.29 nahradit, bylo ze staršího předchůdce použito množství původních komponentů jako byla např. věž.

Vývoj nového stroje začal v roce 1931. Projekt byl svěřen firmě BK Br.Panc WIBI. Přestože firma se s tímto zadáním vypořádala poměrně rychle (svůj projekt reprezentovala polskému velení ještě téhož roku), byl stroj celkově zklamáním. Stroj byl příliš dlouhý, mezera trupu mezi prvním a druhým párem kol byl příliš dlouhý, čili muselo dojít ke zpevnění konstrukce a tím i nárůstu hmotnosti stroje na 7 800 kg.

Touto hmotností došlo ke zhoršení jízdních vlastností včetně jízdy po nezpevněném povrchu a zatáčení při ostřejších odbočkách. V porovnání s obrněným automobilem wz.29 dosáhl nový projekt vysoké rychlosti a i přes svou mohutnost a těžkopádnost dokonce i lepších výkonů nejen na silnici, ale dokonce i v terénu. Výška automobilu byla vyšší než u předchůdce.


Pancéřování stroje bylo složeno z desek o síle 12 mm na předních partiích stroje, boky a záď byla 5 mm. Podle jiných údajů měla být síla pancéřování 13 mm na předních partiích a 6 mm na bocích a zádi. Pancéřové pláty byly připevněny k ocelové konstrukci za pomoci nýtů a držáků na konstrukci. Nejvíce byly pancéřovány prostory motoru a kabiny. Naopak podvozek neměl pancéřování žádné.

Výzbroj tvořil jeden kanón Puteaux SA 1918 ráže 37 mm v šestihranné věži a čtyřmi kulomety wz.25. Problematika kulometů je celkově složitější a je mnoho dohadů zda statickou výzbroj tvořily jen dva kulomety a dva byly záložní. Uvádím následující údaj:
 - jeden kulomet v zádi vozidla
 - jeden kulomet ve věži jako protiletadlová obrana
 - jeden kulomet v přední partii vozidla
Možností bylo i použití čtvrtého kulometu místo kanónové výzbroje. Munice se skládala z 100 nábojů do děla a 8000 nábojů pro 4 kulomety.

Pohonnou jednotku stroje tvořil 6ti válcový 4 taktní benzínový motor vodou chlazený motor Saurer BLD o výkonu 100HP. Tento motor mu zřejmě s největší pravděpodobností dodával rychlost 55-60 km/hod na pevném terénu. Původně byl ve hře i návrh na instalaci 4-válcový dieselový motor stejného podniku, ovšem projevil se menší výkon motoru.
Obsluhu vozidla tvořilo pět mužů.

Stroj byl předveden v roce 1931, ovšem vojenská komise jej odmítla z důvodu vysokých pořizovacích a možných údržbových nákladů. Celková cena jednoho stroje by činila 160 000 zlotých, přičemž cena za podvozek by byla 61 000, za pancéřování a výzbroj by byla rovných 99 000 zlotých!

Technické údaje:
Hmotnost: 7.8 t
Posádka: 5
Rozměry:
 - délka 700 cm
 - šířka 208 cm
 - výška 260 cm

Výzbroj: jeden 37 mm Puteaux SA 1918,

Pancéřování: 5-12 mm

Podvozek rámová konstrukce, dvojí poloha vedení, přední řiditelná kola
Pohon: 6x4




Samochod pancerny wz.33


Samochod pancerny wz.33 Ursus

V průběhu jednoho roku byl však projekt obrněného automobilu wz.31 přepracován. Hlavním rozdílem bylo použití podvozku nákladního automobilu Ursus, jež se v Polsku vyráběl v licenci a čili neměl být problém s dodávkou náhradních dílů. Podvozek měl standardní suspenzi na listových pružinách. Přední kola byla jednoduchá, vzadu bylo použito čtyř dvou párových kol. Všechna kola jsou vybavena pneumatikami o velikosti 20 x 7,5 dm.

K pohonu měl sloužit motor Saurer BLD, ovšem ten se ukázal jako nepoužitelný (či nestihl býti nainstalovaný), proto se konstruktéři museli uchýlit k použití méně výkonného, ale masověji používanějšího. Původně zamýšleli osadit stroj motorem Polski FIAT-122B, ovšem ten se ukázal svými rozměry a výkony jako nepoužitelný pro obrněné automobily. Rozhodli se proto pro použití 6ti-válcového benzínového motoru Hotchkiss o objemu 3,5 litru, s maximálním výkonem 70 koní, jež umožnil rychlost 60km/hod a dojezd 300 km.

Pro usnadnění možné výroby byli konstruktéři nuceni snížit plochu dotyku motoru s přepážkovou deskou. Navíc měl být motor umístěn blíže bojovému prostoru, kudy měl vést i odvod benzínových spalin a vodních výparů. Tento princip byl použit už u obrněných automobilů z první světové války.

Po předvedení stroje byly doporučeny opět úpravy. Zadní kulomet musel být zvednut na stejnou úroveň jako průzor řidiče. Bylo rovněž doporučeno přidati další tři průzory, po jednom na bocích a jeden v zádi. V roce 1934 tedy polské armáda objednala 62 kusů, ovšem později byla objednávka stornována z důvodů, že stroj svými výkony nijak nepřekonává wz.29.

Technické údaje:
Hmotnost: 6,1 tuny
Posádka: 5 - Dva řidiči, dva kulometčíci a velitel
Rozměry:
 - délka 6510 cm
 - šířka 1950 cm
 - výška 2480 cm

Výzbroj (dvě verze):
37mm kanón Hotchkiss a tři kulomety 7,92 mm (100 nábojů a 6000 nábojů)
čtyři 7,92 mm kulomet (8000 nábojů)

Pancéřování:
boky, střechy: 6 mm
přední: 13 mm

Podvozek: rámová konstrukce, dvojí poloha vedení, přední řiditelná kola
Pohon: 6x4


Zdroje:
dobroni.pl

aviarmor.net

Samochód pancerny wz.29 (Polsko)



Vznik vozidla:
Polopásový obrněný automobil wz.28 (polské označení Samochód pancerny wz.28) byl pro polské velení velkým zklamáním. Proto ihned po zavedení automobilu wz.28 byla vypsána soutěž na nový obrněný automobil pro polskou armádu. Nový stroj měl býti celkově nadřazenější oproti svému předchůdci:
 - lepší pancéřování
 - lepší průchodnost terénem
 - silnější výzbroj

Aby byly tyto body splněny, bylo potřeba najít i nový, lepší podvozek vhodný ke stavbě nového obrněného vozu. Tato situace byla celkem rychle vyřešena - v květnu 1924 podepsalo smlouvu na dodávku tří tunových automobilů Berlietów CBA a 1,5 tunových automobilů SPA 25 / C Polonia.


Je vcelku zajímavé, že konstruktéři zašli si pro inspiraci až na počátek světové války a za vzor pro nový stroj jim byl britský Austin a sovětská kopie Austin-Putilov. Hlavní inspirací byly dvě rychlosti jízdy směrem vzad, čímž měl být stroj schopný ústupu bez toho, aby se složitě musel otáčet a vystavit se nepřátelské palbě nechráněný.  Konstrukce věže byla uzpůsobena použití dvou zbraní najednou - kulomet a dělo, uspořádány naproti sobě, v případě obrněného protivníka mohlo střílet dělo, v případě pěchoty se věž otočila o 180 stupňů k použití kulometu. Většina zdrojů uvádí, že se Poláci inspirovali francouzským strojem Laffly S15 TOE, ale vzhledem k tomu, že francouzský stroj se objevil až roku 1934, lze spekulovat, že naopak koncepci věže okopírovali Francouzi od polského stroje.
Projekční práce byly hotovy v první polovině roku 1929.

Zkoušky prototypu ukazují, že i přes výhody, jako relativně silná výzbroj a pancéřování, měl stroj velké nedostatky. Jednalo se především nízkou rychlost a manévrovatelnost a velmi špatnou pohyblivost v terénu. Použitý podvozek i motor nebyl vhodný pro obrněný automobil. I samotná výzbroj i přes dobu svého vzniku byla již zastaralá. Rovněž zde byla znatelná absence rádio vybavení.

Celkově bylo v letech 1930 - 1931 vyrobeno pouze 10 kusů vozidla (podle dokumentů z roku 1934). I když uvádí se i 13 vyrobených strojů, zde zřejmě půjde i o úpravu ze strojů wz.28. Celkem se k červenci 1939 jednalo o 8 rezervních-mobilizačních strojů a pět školních.  Celkově jsou známy stroje pouze těchto výrobních čísel:  6608, 6628, 6753 a 6755. Minimálně jeden stroj (6814) byl upraven na stroj propagandy s reproduktory. Zajímavostí je, že probíhaly práce na nástupci na podvozku vozu wz.29 Saurer 6x4, též označen jako Samochód pancerny wz.31.





Technická stránka vozidla:

Rozměry vozidla:
Délka   5 510 mm
Šířka   1 850 mm
Výška   2 470 mm

Jiné údaje:
Hmotnost   4 800 kg
Osádka 4 (velitel, řidič, zadní řidiče a zadní střelec)

Pancéřování korby tvarově bylo poplatné době vzniku. Pancéřování, tvořeno tvrzenými válcovanými pláty z niklové ocely, bylo spojeno nýty. Jednotlivé pláty byly efektivně zkoseny pod různými úhly. Rovněž jako u staršího předchůdce nebyl ani tento stroj pancéřován zespodu, čili pro něj mohla konec cesty znamenat i protipěchotní mina. Celkové pancéřování stroje dosahovalo údajů:
Čelo trupu:    6 - 9 mm
Boky trupu:    9 mm
Záď trupu:    7 mm
Čelo věže:    9 mm
Boky věže:    9 mm
Záď věže:    9 mm


K pohonu tohoto kolosu sloužil
 - motor Ursus A
 - celkový výkon 35 hp při 2600 ot/min
 - Max. rychlost na silnici:    35 km/h
 - Max. rychlost v terénu:    25 km/h
 - Zásoba PHM:    105 L
 - Dojezd:    380 km na silnici / 250 km v mírném terénu


Mechanická převodovka měla čtyři stupně pro jízdu vpřed a jeden pro jízdu vzad. Hnaná byla pouze zadní náprava, vybavená dvojitými koly. Obě nápravy byly vypruženy pomocí listových per.
Originální byla konstrukce věže, která tvarem osmiúhelníku mohla pojmout vyzbroj tvořená kanonem SA-18 Puteaux ráže 37 mm a dvěma kulomety Hotchkiss ráže 7,92 mm.




Výzbroj:

37 mm kanón Puteaux 18
 - počet ve stroji: 1
 - munice: 96 ks (v zásobnících po 24 ks)

Původně francouzský, krátko hlavňový kanón SA-18.
 Jednoduchá, velmi spolehlivá zbraň. Rychlost střelby 10 ran za minutu. Nevýhodou byla malá úsťová rychlost 500 m/sek. - průraznost 12 mm plech.

Celkem lze použít čtyři druhy munice:
PT munice Mle 1892 - úsťová rychlost - 388 m /s, hmotnost - 500 g, z toho 15 g výbušného materiálu. penetrace - 12 mm
PT munice (protitanková střela - APCR) Mle 1935 - úsťová rychlost - 600 m / s, hmotnost - 390 g, brnění penetrace - 21 mm na vzdálenost 400 metrů
Tříštivá MLE 1916 - úsťová rychlost 367 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 30 g, rozsah - cca 2500 m
Tříštivá MLE 1937 - úsťová rychlost - 440 m /s, hmotnost - 555 g, hmotnost výbušniny - 56 g


7,92 mm kulomet Hotchkiss vz. 25
 - počet ve stroji: 2-3
 - munice:  4032 ks (pro 3 kusy)

Jedna zbraň umístěna na levé straně věže, v úhlu 120 °, druhá v zadní části trupu na levé straně . Původně býval použit i třetí kulomet na věži jako protiletadlový, ale v průběhu 30.let byl odstraněn. Munice byla rozložena v 16 kulometných pásech po 252 ranách.





Stroj zničený 3.září

Nasazení:
První četa o třech strojích byla otestována již roku 1931 na manévrech společně s 10 tančíky Carden-Loyd Mk.VI a 15 novými kulometnými tančíky TK-3. Ve třicátých letech byly polské obrněné automobily opakovaně reorganizovány a umísťovány postupně ve Lvově (jako eskadra obrněných vozů 4. jízdní divize), od roku 1931 v Żurawica (jako první četa 2. praporu 2. obrněného pluku), v roce 1934 dočasně v Poznani (skládající se z 1. praporu obrněných automobilů), pak v Bydhošti (jako 8. obrněný prapor obrněných automobilů).

Od 1936 byli stroje umístěny v tankové škole (CWBrPanc) v Modlinu tzv.  ,,11. experimentálním praporu obrněného vzdělávacího střediska."

Na konci srpna 1939, během mobilizace bylo osm vozů wz.29 přiděleno k 11. obrněné divizi v Modlinu. V září 1939 stroje tvořily eskadru složenou ze sedmi vozů, která je součástí 11. tankového praporu jako průzkumná vozidla, jeden sloužil chvíli jako velitelský stroj čety.

1.září 1939 - u obce Mazowsze stroje posilnily obranné linie u Východního Pruska. V prvních hodinách války tyto stroje ostřelovaly na silnici Janowo - Skorupki postupující německou pěší kolonu. Ve večerních hodinách zaútočily osádky těchto vozidel na postupující německé průzkumné automobily a všechny tři zničily. Ovšem poškození měly utrpět i dva polské stroje a měl býti zraněn i velitel čety.

3.září - jeden stroj, původně odeslaný jako posila k jednotkám u obce Grudusk byl zničen průzkumnou jednotkou SS "Der Führer" podléhající 8. tankové divizi Wehrmachtu. Díky tomu se musí zbývajících 11 kusů polské obrněné techniky bránit německému postupu třetího praporu motorizovaného pluku SS "Deutschland".

4.září - během bojů osádky automobilů zničily dva německé tanky Pz.I, snažící se obejít pozice obránců a kolem 15.hodiny zničily střelbou německý vlak, v jednom z vagónů uhořel archív německého štábu, včetně map postupu a rozkazy pro pozdější postup.

7.září - stroje podporují protiútok u obce Ostrow Mazowsze, zničí zde dvě nepřátelská obrněná auta za ztráty jednoho vlastního stroje

12.září - k ránu naráží osádky strojů wz.29 na stroje wz.34 od 61.Squadrony u obce Siedlce na německou kolonu od Kampfgruppe "Steiner" zahrnující motocyklovou četu, obrněnou techniku pancéřových granátníků a protitankovou četu. V krátké potyčce dva německé obrněné vozy byly zničeny, německá pěchota bez vlastní protitankové obrany ustoupila a možnému postupu polských sil zabránilo zničení jednoho ze strojů a zapojení německého dělostřelectva do boje (Pak 35/36 ráže 37mm). Polské síly ustoupily do obce Seroczyn, ovšem i odsud musely pro možnost obklíčení ustoupit.
Posilou se stal příchod 62.průzkumné roty tanků TK-3 a TKS. Poté tančíky, obrněné automobily a pěchoty s jezdectvem zaútočily přes brod, ovšem byly odraženy. První vozidlo wz.29 bylo zničeno již před mostem, zatímco tančíky uvízly v bažinatém terénu. Poláci museli nakonec ustoupit do Garwolina.

Celkové ztráty z této bitvy pro Poláky činily: dvě auta wz.29, jedno či dvě auta wz.34 a 62 pěšáků. Tančíkům se nakonec podařilo dostat z bažinaté oblasti a ustoupit. Nicméně tento boj zastavil německý postup k Visle v tomto směru. Ve večerních hodinách došlo k další ztrátě stroje wz.29 během průzkmné činnosti, osádce se ovšem podařilo zachránit a utéci do svých linií. Celkově v tento den činily ztráty strojů wz.29 tři kusy.

14.září - poslední přežívající stroje ustoupily do Lublinské oblasti, kde se původně zamýšlelo jejich rozdělení mezi Lublinskou obrněnou brigádu a Varšavskou obrněnou brigádu, ovšem po obklíčení oblasti se od tohoto plánu odstoupilo. Všechny zbývající stroje byly zničeny 16.září, když se ukázalo, že pro ústup do lesů s písčitým podložím jsou příliš těžké. Díky tomu tyto stroje chyběly 18.září ve střetnutí u  Tomaszów Lubelski, kde byly polské síly poraženy.

Po skončení bojů v Polsku měla několik strojů ukořistit německá armáda a používat je jako policejní. Konce války se nedočkal žádný.


Zdroje:
derela.republika.pl
fronta.cz
forum.valka.cz
valka.cz
pl.wikipedia.org

vojsko.net

pátek 14. června 2013

Junkers Ju-187



Po bitvě o Británii se letadla typu Ju-87 ukázala býti velmi zranitelnými nepřátelskými stíhači. Proto bylo potřeba najít nástupce Štuky, který by byl:
 - rychlejší
 - lépe vyzbrojené
 - silněji pancéřován

Stejně jako předchůdce, měl býti i Ju-187:
 - dvoumístný (pilot/střelec)
 - křídla do tvaru W

Rozdíly měly býti ovšem:
 - zúžené křídlo
 - zatahovací podvozek
 - rotující svislé ocasní plochy
 - kormidlo mělo umožňovat zatáčení ve vzduchu o 180 stupňů téměř na místě!

Pohon měl býti rovněž větší:
 - k pohonu měl sloužit 12ti válecový kapalinou chlazený motor Jumo 213A
 - tyto motory se používaly později i v Fw 190D a Ju 88G-6

Pilotní prostor:
 - opět dvoumístný, ovšem kabina měla být přetlaková
 - střelec měl sedět za pilotem, ovšem hlavní střelecká výzbroj se měla nacházet v samostatné střelecké věži (dálkově ovládané střelcem)

Výzbroj (věž):
 - jeden kanón MG151/20 ráže 20 mm a jeden kulomet MG 131 13mm

Výzbroj (útočná):
 - 500kg puma pod trupem nebo dvě 50kg pumy pod křídly



Historie:
Projekt zrušen na podzim roku 1943. Nikdy se nedostali dále než do fáze výzkumu, projektu a makety. (to tvrdí více zdrojů). Jinak proč projekt zrušili, vcelku se jednalo o to, že podle výpočtů nový typ neměl vykazovat o hodně lepší charakteristiky než verze Ju-87 D.


Pouze česká Wiki uvádí dokonce první let! což je těžko uvěřitelné, kdy všechny zahraniční webové stránky, na které jsem zavítal hovořily pouze o projektu a maketě, čili údaj ,, První let - 28. května 1935" je více než směšný

Maketa 

neděle 19. května 2013

Vespa 150 TAP (Francie/Itálie)




Vespa 150 TAP

Italský skútr Vespa

Během druhé světové války bylo zjištěno, že běžná doprava v Itálii má malou motorizaci, proto začaly býti vymýšleny malé, jedno až dvoumístné motorky pro civilní využití. Ideu motorizace ovšem se naplnily až po skončení války, přesněji 23. dubna 1946, kdy byla zaregistrována nové značka Vespa (Vosa). Název vymyslel a továrnu založil italský podnikatel Enrico Piaggio. Vespa je velice oblíbeným dopravním prostředkem především ve státech jižní a západní Evropy jako Itálie, Spojené království, Francie, Španělsko, díky dostupné ceně a pohodlnosti cestování.

Roku 1951 koupila licenční práva na výrobu francouzská společnost ACMA a začala je vyrábět a nabízet na francouzském trhu. Zcela náhodou ve stejnou dobu se začala po podobném stroji dívat i francouzská armáda, která chtěla tyto stroje pro kurýrní službu, či běžnou dopravu lidí po silnicích nebo letištích či základnách. Lehký skútr s malou náročností údržby a nízké ceně za kus - stroj, kterého si francouzské ozbrojené síly všimnout nemohly. Zvláště, když se již v licenci vyráběl v jejich zemi francouzskou společností! Nutnost vlastnit podobný stroj se ukázal po vypuknutí války v Indočíně a Alžírsku, kdy zde neměly francouzské síly vhodný dopravní prostředek k převozu svých lehkých děl, minometů a protitankových střel.



Civilní Vespa


Vespa 150 TAP

Roku 1955 došlo k první objednávce od francouzské armády, která žádala celkem 2000 motocyklů. Výsadkáři zkoušeli běžnou Vespu použít i pro tahání těžkých minometů. Horší to bylo ovšem s americkými bezzákluzovými protitankovými pancéřovkami M 20 ráže 75mm, jelikož byly umístěny na trojnožce, čili se nedaly táhnout. Proto vznikla speciální výsadkářská úprava, kterou pro francouzskou armádu firma ACMA vyráběla mezi roky 1955 až 1959 s označením Vespa 125/150 TAP (Troupes Aéro Portées).

Jednu bojovou soupravu tvořily vždy dva skútry:
- 1. motorka - pancéřovka plus 6 nábojů
- 2. motorka - podstavná trojnožka plus 10 nábojů

Přestože roku 1955 byla motorka již představena v Miláně (nyní EICMA), nasazení v Indočíně (Vietnamu) díky podepsání příměří nestihla. Ovšem motorky zasáhly do alžírské války, kde byly pro svou průchodnost terénem (hlavně písčitými dunami) vysoce ceněny. Mezi velké přednosti motocyklu patřila cena, cca. 500 $ v té době a rychlost i přes velkou hmotnost brnění, až 60 km / h.

Stroj se od civilní verze nijak nelišil, s výjimkou některých rozdílů, hlavně posílení:
- ocelových předních ochranných plátů a plátů na ochranu krytu motoru
- dále tlumiče a dolní část, to aby motocykl mohl vydržet dopad v případě shození padákem.

Vespa mohl nést:
- dva muže
- malý vozík
- silnou protitankovou bazuku (či trojnožku a 10 nábojů)

K vyřazení Vespy 150 TAP z francouzské armády došlo začátkem 70.let. Využívaly je jednotky Expedičního sboru ve francouzském Alžírsku.


Technický popis:

Hlaveň byla uchycena na místě původní sedačky a procházela otvorem v předním ochranném krytu. Voják tedy podstatě seděl na hlavní obkročmo. Pro vespu to byl pořádný záběr, vždyť smontovaný M20 vážil něco přes 50 kg a i náboje nebyly z papíru. Vespy ale sloužily jen pro přepravu kanónu, před střelbou jej vojáci sejmuli, smontovali a stříleli z trojnožky. Bojové vespy se dokonce vysazovaly z transportních letadel za letu, a to na speciálních paletách s padákem.

Kapota je snížena ve srovnání s civilní verzí a také je snížen přední blatník. Skútr je vybaven různými ,,vylepšeními" jako je obvodový nárazník, ocelové kryty pro skříně motoru a tlumiče výfuku nebo zesílením podvozku o pancéřový plát pro zesílení proti nárazu při dopadu na padáku.

- používaly se dva druhy motorů TAP 56 (125 ccm) a TAP 59 (150 cc).
- Max. rychlost: 60 km / h
- Dojezd:   200 km

-rozměry:
Délka   1760 mm
Šířka   695 mm
Výška   1110 mm




Pancéřovka M20

ráže: 75 mm
průraznost: 100 mm
hmotnost: 50 kg

Za druhé světové války byla tato zbraň použita až v posledních měsících války, jelikož její výroba probíhala pouze od poloviny roku 1944 do března 1945. Tato zbraň byla spojeneckými silami využita pouze velmi málo. Po skočení druhé světové války byla použita americkými silami v Koreji v letech 1950-1953 a v Indočínské válce (1946-1954) oběma stranami. K jejich vyřazení z americké armády došlo až v letech 1960-70.


Průraznost (kumulativní munice M310) proti tanku T-34/85:
Čelo trupu: Probíjí, pokud není boční úhel větší, než 20°
Boky trupu: Probíjí horní část pokud není boční úhel větší, než 30°, spodní část probíjí v místech nezakrytých pojezdovým kolem.
Záď trupu:Probíjí, pokud není boční úhel větší, než 45°

Čelo věže: Probíjí, pokud není boční úhel větší, než 20°
Boky věže: Probíjí, pokud není boční úhel větší, než 45°
Záď věže: Probíjí

Závěr: Bzk M20 je účinná proti starším tankům v léčce.


Zdroje:
mototest.cz
cs.wikipedia.org
en.wikipedia.org
forum.valka.cz
fanda.nova.cz