Vznik vozidla
Celkově se jedná o přepracovaný obrněný automobil wz.28.
Do konce roku 1930 vstoupilo do služby celkem 90 kusů OA wz.28, které ovšem
nesplnily požadavky na ně kladené. Jejich maximální rychlost, výrobcem uváděná
jako cestovní, stěží překročila 30 km/ hod. jejich průchodnost terénem se
omezila pouze na polní cesty, pohonný systém byl velmi náročný na údržbu a
gumové pásy se ukázaly jako málo odolné proti opotřebení.
Podobné problémy byly i u novějšího wz.29, který, ač měl
již plně kolový podvozek, nebyl tím pravým vozidlem, které by naplnilo
očekávání polské armády. Zkoušky prototypu ukazují, že i přes výhody, jako
relativně silná výzbroj a pancéřování, měl stroj velké nedostatky. Jednalo se
především nízkou rychlost a manévrovatelnost a velmi špatnou pohyblivost v
terénu. Použitý podvozek i motor nebyl vhodný pro obrněný automobil. I samotná
výzbroj i přes dobu svého vzniku byla již zastaralá. Rovněž zde byla znatelná
absence rádio vybavení.
Proto bylo rozhodnuto o vývoji nástupce obrněných
automobilů wz.28 a wz.29. Jelikož by ovšem vývoj čistě nového projektu byl
časově i finančně velmi zdlouhavý, bylo dne 1.11. 1933 rozhodnuto, že všech 90
kusů obrněných automobilů wz.28 bude přestavěno na čistě kolové modely se
silnější výzbrojí a lepším pohonem.
Projekt byl hotov již začátkem roku 1934. Od dubna do
července téhož roku probíhaly testy, z nichž sice automobil wz.34 vyšel hůře v
jízdě v terénu oproti wz.28, ovšem na silnici dosahoval lepších výsledků a lépe
obstál i v ostřelovacích zkouškách pancéřování. V červenci 1934 dostal označení
armády jako wzór 34 (wz. 34).
Do roku 1938 bylo přestavěno 86 automobilů na různé
standarty:
- Prvních 30 kusů
jako WZ.34
- následujících 22
ks neslo označení WZ.34-I
- posledních 34 ks
mělo označení WZ.34-II.
Někdy uváděné počty 90 rovných strojů je zřejmě omylné,
jelikož zřejmě 3 kusy automobilů wz.28 měly sloužit společně s novým typem a
díky byrokracii v polské armádě se zřejmě začaly pro zjednodušení uvádět jako
wz.34 v rámci jednotky. Navíc nepořádek v označování jim navíc nadělaly i
samotné osádky a mechanici, jelikož je označovaly ve svých hlášeních velmi
jednoduše - Citroëns.
Verze samochódu pancerny wz.34
Hlavním rozdělením na tři typy strojů byl pohon a rozměry
automobilů. Celkově nejjednodušší bude mluvit technické údaje:
Motory:
Wz.34: Citroën
B-14 - výkon 20 koní při 2100 ot / min, 1 477 cm3 (nebo 1452 cm3)
- Wz.34-I: Polský FIAT-108 - výkon 20 koní při 3000 ot /
min, 995 cm3 (nebo 23 koní při 3600 ot / min)
- Wz.34-II: Polský FIAT-108-III (PZInż-117) - Výkon 23-24
hp při 3600 ot / min (nebo 25 koní), 995 cm3.
Rozměry:
Délka: (wz.34 a wz.34-I) 362 cm, (wz.34-II) 375 cm
Šířka: (wz.34 a wz.34-I) 191 cm, (wz.34-II) 195 cm
Výška: (wz.34 a wz.34-I) 222 cm, (wz.34-II) 223 cm
Světlá výška: (wz.34 a wz.34-I) 25 cm, (wz.34-II) 23 cm
Technické údaje:
Rozměry vozidla:
Délka 5 510 mm
Šířka 1 850 mm
Výška 2 470 mm
Jiné údaje:
Hmotnost 4 800 kg
Osádka 4 (velitel, řidič, zadní řidiče a zadní střelec)
Pancéřování korby tvarově bylo poplatné době vzniku.
Pancéřování, tvořeno tvrzenými válcovanými pláty z niklové ocely, bylo spojeno
nýty. Jednotlivé pláty byly efektivně zkoseny pod různými úhly. Rovněž jako u
staršího předchůdce nebyl ani tento stroj pancéřován zespodu, čili pro něj
mohla konec cesty znamenat i protipěchotní mina. Celkové pancéřování stroje
dosahovalo údajů:
Čelo trupu: 6 -
9 mm
Boky trupu: 9 mm
Záď trupu: 7 mm
Čelo věže: 9 mm
Boky věže: 9 mm
Záď věže: 9 mm
Výkony:
Rychlost
50-55km/h
Dojezd
na silnici: 250 km (vzor 34), 190 km (vzor 34 II)
v terénu: 90 km
Objem palivové nádrže
55l (vzor 34) - 40l (vzor 34 II)
Spotřeba paliva
22 až 23 l / 100 km po silnici, 40 l / 100 km v terénu
Brod 0,30 m
Úhel příjezdové cesty
31,2 ° (vzor 34), 25 ° (vzor 34 II)
Výzbroj
37 mm kanón Puteaux 18
- počet ve stroji:
1
- munice: 10 ks (v
zásobnících po 25 ks)
Původně francouzský, krátko hlavňový kanón SA-18.
Jednoduchá, velmi
spolehlivá zbraň. Rychlost střelby 10 ran za minutu. Nevýhodou byla malá úsťová
rychlost 500 m/sek. - průraznost 12 mm plech.
Celkem lze použít čtyři druhy munice:
PT munice Mle 1892 - úsťová rychlost - 388 m /s, hmotnost
- 500 g, z toho 15 g výbušného materiálu. penetrace - 12 mm
PT munice (protitanková střela - APCR) Mle 1935 - úsťová
rychlost - 600 m / s, hmotnost - 390 g, brnění penetrace - 21 mm na vzdálenost
400 metrů
Tříštivá MLE 1916 - úsťová rychlost 367 m /s, hmotnost -
555 g, hmotnost výbušniny - 30 g, rozsah - cca 2500 m
Tříštivá MLE 1937 - úsťová rychlost - 440 m /s, hmotnost
- 555 g, hmotnost výbušniny - 56 g
7,92 mm kulomet Hotchkiss vz. 25
- počet ve stroji:
1
- munice: 1344 ks
Na zadní zvýšené části korby byla usazena věž,
konstrukčně vycházející z věže tanku FT-17. Celkem 30 vozidel wz.34 bylo
vyzbrojeno kanónem SA-18 ráže 37 mm, zbývajících 57 vozidel mělo ve věži
lafetován pouze kulomet Hotchkiss ráže 7,92 mm. Osádka obrněného automobilu
wz.34 se skládala z řidiče a velitele/střelce. Ke komunikaci s okolím byly
používány praporky, radiostanice nebyla v době vzniku uvažována.
Nasazení
Jednotky v době míru byly vyzbrojeny a organizovány
následovně s tím, že mimo válečný konflikt nesměly býti přemísťovány ani
vozidla nesměla býti převedena pod jiné jednotky. Polská armáda disponovala
celkem 12 obrněnými prapory, z nichž celkem 7 bylo vyzbrojeno automobily wz.34.
Jednotky*:
1. batalion
pancerny (Poznaň) 9 ks
4. batalion
pancerny (Brzesc) 9 ks
5. batalion
pancerny (Karakov) 9 ks
6. batalion
pancerny (Lwov) 17 ks
7. batalion
pancerny (Grodno) 25 ks
8. batalion
pancerny (Bydgoszcz) 9 ks
12. batalion pancerny (Luck) 9 ks
* batalion pancerny = obrněný prapor
Válečné nasazení začalo pro tyto jednotky 1.září 1939. V
tzv. bitvě u obce Mokra, obrněné vozy a tančíky 21. obrněné praporu podpořily
protiútok 2. Střeleckého jízdního Regimentu (2.psk) proti německým tankům,
které prorazily polské linie a ohrožovaly týl polského dělostřeleckého praporu
(2.dak). Pro zachování překvapení výpadu projížděly obrněná vozidla lesem,
který jim kupodivu větší problémy nezpůsobil. Při výjezdu z lesa způsobily
hodně zmatku mezi německými tanky, jejichž osádky nepřátelské obrněnce v tomto
prostoru neočekávaly, některé německé osádky dokonce začaly ve zmatku střílet
na spřátelené tanky. Polská jednotka ztratila tři obrněné vozy a 1 bylo
poškozené, ale německý útok byl odražen.
V průběhu 1. až 2. září
se 71. obrněný prapor účastnil střetů s útočícími jednotkami Grenzwacht
(německé pohraniční stráže) a místními nacistickými sabotéry v oblasti města
Leszno. Dne 2. září 2. četa obrněných vozů, spolu s III. regimentem 55.pěšího
praporu, pronásledujíc nepřítele, překročila německou hranici a zničila několik
vojenských aut v obci Koenigsdorf (Zalecze).
Dne 3. září ve večerních hodinách byly obrněné vozy 51.
obrněné praporu poslány, aby se střetly s německou četou obrněných automobilů,
jež pronásledovala ustupující polskou pěchotu v obci Slupia. Polské osádky se
setkaly s Němci po setmění. Po krátkém boji německé posádky opustily všechna
tři vozidla.
Dne 5. září obrněný vůz stejné čety 51. praporu prováděl
průzkum na jih od Kielce. V odpoledních hodinách narazil na kolonu německých
vozidel, která se přibližovala k obci Kielce a palbou dva z nich znehybnila. Ve
večerních hodinách se celá jednotka dostala do dvoudenních bojů se záložními
jednotkami německé 2. lehké divize na sever od obce Kielce.
Dne 7. září automobily z 61. praporu zaútočily na
opožděnou zálohu německé 24. pěší divize. Během výpadu se obrněné automobily
dostaly až do vesnice Panaszew (západně od Lodže), kde se setkaly s německým
divizním velitelstvím. Přes počáteční překvapení Poláci ztratili dvě auta díky
rychle reagujícím německým dělostřelcům. Dne 13. září poslední dva vozy tohoto
praporu byly zahrnuty do 11. praporu, se kterým se podílely na útoku na
městečko Seroczyn.
Zbytek vozidel 51. praporu byl zničen v bitvě v oblasti
Ilza během 8. až 9.září. Prapor odvážně
podporoval útoky polské pěchoty. Mimo jiné, dne 8. září v odpoledních hodinách,
polské obrněné vozy a tančíky, vjely do vesnice Błaziny Górne, kde překvapily německou
motorizovanou pěchotu z německé 3. Lehké Divize. Německá pěchota se díky
překvapivému polskému výpadu nezmohla na žádný odpor a ustoupila z obce.
Dne 8. září 33. obrněný prapor po střetu s útvary 3.
Leichte Div, kryl ústup od Radomu směrem k Pulawě. Prapor tvořil ustupujícím
jednotkám zadní voj - dva tančíky, dva obrněné vozy a motocyklisté se
několikráte střetli s dotírajícím nepřítelem. Za Zvolenem se jim podařilo
zničit německý obrněný vůz a další tři obrněné automobily v popředí Pulawy.
Polská vozidla utrpěla též nějaké škody. Prapor byl napadán letadly po celý
den, ovšem bez velkého efektu. Poslední obrněná auta a tančíky z 33. praporu
byla zničena během pokusu o průlom z obce Tomaszow Lubelski během 18.-19. září.
Poslední jednotkou disponující těmito stroji byl útvar
kpt. J. Neymanova od 91. obrněného praporu mjr A. Śliwińskiho. Dne 23. září
poslední tři obrněná vozidla a nákladní automobily byly sloučeny do
"obrněno-mechanizované skupiny". Během následujících dnů brigáda se
snažila dosáhnout maďarských hranic. Na severu od Samboru brigádu překvapily
invazní sovětské jednotky. Díky zásahu zbývajících polských automobilů se útvar
vyhnul sovětskému zajetí. Ovšem poslední vozy musely být zničeny dne 27. září,
kdy se pole a lesní cesty proměnily díky vydatným dešťům v moře bláta a vozy v
nich následně zapadly. Pouze pěší útvary poté neměly proti sovětským
mechanizovaným útvarům šanci a dostaly se do zajetí. Důstojníci těchto jednotek
následně našly svůj hrob v Katyňských lesích.
Některé obrněné automobily, jež se nepodařilo mobilizovat
již 1.září, byly přesunuty do centrálních rezerv. Následně se účastnily bojů v
rámci improvizovaně sestavených útvarů.
Bojové ztráty obrněných automobilů wz.34 (včetně 8 strojů
wz.29) činily následovně:
55% byly bojové ztráty
35% byly ztráty z technických důvodů
10% bylo způsobeno nedostatkem paliva
Všechny přeživší stroje v různých stavech poškození byly
ukořistěny německou armádou. Několik aut bylo vybaveno improvizovanými bílými
kříži a sloužily k udržování pořádku nad okupovaným územím. 5 obrněných
automobilů mělo býti dáno k dispozici 203. tankovému praporu Wehrmachtu v
Tomaszów Mazowiecki a Lodži, ovšem pro technický stav byly brzy vyřazeny ze
služby. Údajně 18 vozidel mělo sloužit v roce v chorvatských milicích, ovšem
většina polských historiků tuto možnost vyvrací s tím, že většina strojů byla
zničena a zbytek byl ve velmi špatném technickém stavu nevhodném k dalšímu
použití a jsou zřejmě zaměňovány se zde skutečně sloužícími tančíky.
Zdroje:
derela.republika.pl
pl.wikipedia.org
forum.valka.cz
1939.pl
fronta.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat