neděle 19. května 2013

Spitfire Vb s motorem Daimler-Benz DB 605







Dne 18. listopadu 1942 Spitfire VB registračního označení EN830 NX-X od 131.perutě RAF byl nucen k nouzovému přistání na tuřínové pole na ostrově Jersey v době německé okupace ostrova. Šťastným pilotem byl  P / O (Sous Lt) Bernard Scheidhauer, příslušník Svobodného francouzského letectva v rámci RAF. K nechtěnému přistání na území nepřítele došlo v odpoledních hodinách, kdy Spitfire EN830 byl zasažen flakem německé protiletadlové obrany na ostrově.

Scheidhauer byl zajat Němci a umístěn v zajateckém táboře. Účastnil se útěku dne 24.března 1944, kdy on a 80 dalších důstojníků RAF uteklo ze Stalag Luft 3. Ovšem byl opět zajat  společně s Sq. Ldr. Roger Bushell v Saarbrückenu. Oba byli po tzv. Velkém útěku zastřeleni.

První pokus
Letadlo pro své malé poškození bylo opraveno, získal německou kamufláž a označení a byl přesunut do výzkumných zařízení Luftwaffe v Rechlinu. Zde byla z nejasných důvodů navržena výměna britského motoru Merlin německým motorem používaných u letadel Bf-109 a Bf-110 -  pístovým vidlicovým motorem Daimler-Benz DB 605. Již dříve zde byl testován další Spitfire s německým motorem, ovšem projekt byl opuštěn.

Druhý pokus
Ovšem ukořistění EN830 opět myšlenku oživilo. Spitfire byl poslán do Echterdingenu, jižně od Stuttgartu, kde Daimler-Benz provozuje letové testovací středisko. Flugkapitän Willy Ellenreider a jeho zaměstnanci byli zodpovědní za testování a zlepšení výkonů hlavně německých typů letounů, jako Ju.52 s motorem DB 605 ve středové poloze; He.111, Hs.130, Bf.109 a 110,  Ju.87 a Fi.167. Proto měl být Spitfire pro tým výzvou.

Spitfire zde byl překamuflován do německých kamuflážních vzorů - svrchu tmavě zelená a světle modré dole, s jasně žlutými plochami špic křídel a velkými trámovými kříži. Volací kód CJ + ZY byl namalován na každé straně. Spitfiru byly odebrány zbraně, rádio výbava byla nahrazena německou. Po přeletu bylo rozhodnuto o výměně elektroniky v letadla, jelikož Luftwaffe používala 24 voltový systém, zatímco Britové pouze 12 voltový.

Po odstranění motoru ze Spitfiru bylo zjištěno, že průměr motorové kabiny je totožný s motorovou gondolí jako má Bf-110G. Do Spitfiru byl namontován motor DB 605 A-1 (WK-Nr 00701990). Dokončovací práce se uskutečnily v továrně Daimler-Benz Sindelfingen, v blízkosti střediska Echterdingenu. Zde byl vybaven motorem z Bf-110G, vrtulí a kurburátorovými lopatkami z Bf-109G.
Tyto úpravy zapříčinily, že váha stroje dosáhla 2730 kg, přičemž výzbroj a munice by stroji přidala dalších 300 kilogramů. Celková váha plně vybaveného stroje by dosáhla 3030kg. Po pár týdnech (s nově žlutým nosem) se vrátil do Echterdingenu.

Zde Flugkapitän Willy Ellenreider provedl první pokusný let. Byl ohromen, že letadlo mělo mnohem lepší viditelnost a ovladatelnost na zemi než Bf-109. Stoupání dosáhlo 21 metrů/sekundu. Hodně zřejmě zde udělalo i nižší plošné zatížení britského draku letadla.

Parametry Spitfiru proti Bf-109:
-plocha křídla 21,46 m2/ 16,05 m²
-plošné zatížení 140,54 kg/m2/ 199,8 kg/m²

Spitfire s motorem DB 605 vs. Bf-109G a Spitfire Mk.V:
 - ve výšce 3350 metrů byly rychlosti stejné s Bf-109G, výše dominoval upravený Spitfire
 - lepší výkonnost britského stroje s německým motorem oproti původní verzi britské i běžnému německému protějšku
 - stoupání až do výšky 12700 m (o 1000 m více než Bf-109G a o 1475 m více než Spitfire Mk.V)

V Echterdingenu po zkouškách byl používán oficiálně jako zkušební, v letových knihách ovšem oficiálně byl uzemněn. Naopak hodně zkušebních pilotů s ním rádo létalo po své pracovní době. Cesta Spitfiru ovšem skončila 14.srpna 1944, kdy Echterdingen bombardovaly letadla USAAF. Kromě upraveného Spitfiru zde svůj konec našly i další pokusné typy - dvě Ju.52, tři Bf.109G, Bf.109H V1, FW.190 V16 a Me.410.
Shořelé zbytky kuriózního Spitfiru byly definitivně zničeny v továrně Klemm v Böblingenu.



Zdroje:
válka.cz
wikipedia.org
unrealaircraft.com
uk.politics.misc.narkive.com

Žádné komentáře:

Okomentovat