Jugoslávské letectvo jako ostatní letectva evropských
států několik posledních let před vypuknutím války v Evropě zapáleně zbrojilo a
snažilo se získat zbraně kde se dalo. Jedním příkladem je i jugoslávské
letectvo, které kromě domácí produkce (stíhací IK-2 a IK-3) používalo britské
typy Hawker Fury, Hawker Hurricane I či Blenheim I, italský bombardér SM 79 či
německé Bf-109E a bombardér Do-17K.
Problémy jež vedly k tomuto kroku lze hledat k roku 1938, kdy došlo téměř k evropskému
konfliktu (září 1938 a Mnichovská dohoda) a řada států, včetně Jugoslávie, si
uvědomila, že jejich armáda je nedostatečně a nemoderně vybavena. Navíc se čím
dál více ve vzduchu objevovala možnost dalšího konfliktu. Jugoslávie, která
začala narychlo zbrojit, nedokázala své požadavky plně upokojit pouze z jednoho
zdroje, proto se doslova obracelo s nabídkou koupě všude kde se dalo. Díky tomu
se v jugoslávském letectvu objevila široká paleta strojů z různých zemí (viz
výše).
Největší problém se objevil u bombardovacího letectva, jelikož
tento problém nemohl nedostatečný jugoslávský průmysl převzít. Bombardovací
letouny jugoslávského letectva tedy byly exportní a jednalo se o tři typy: SM
79, Blenheim I a Do-17K. Následující počty letounů v dubnu 1941 činily:
-56 Blenheim I
-40 SM 79
-60 Do 17K
Dornier Do-17K (Dornier Do 17 Ka-2, Kb-2)
Verze k se od původní verze E lišila novými
čtrnáctiválcovými motory Gnome-Rhône 14 N (původem z Francie). Původní verze Do
17 E-1 se začala vyrábět na počátku roku 1937. Jeho rychlost s plnou výzbrojí
činila (s nákladem pum 500kg) přibližně kolem 300 km/h. Tato verze oslnila
jugoslávské velení na letecké soutěži, pořádané ve Švýcarském Zürichu v roce
1937.
Na základě jejího hodnocení objednala jugoslávské vláda v
červnu 1936 celkem 20 kusů Do-17ka-1. První kusy začaly Jugoslávii přicházet k
dispozici již v říjnu 1937, další následovaly: 14 kusů Do 17Ka-2 a dva kusy Do
17Kb-1, jež už vycházela z modernější varianty Do-17M. Celkově tak jugoslávské
letectvo obdrželo 36 kusů letounu z Německa za cenu 3,316,788 RM. Stroje byl z
72-96% různém stavu kompletování. Výroba (po získání licence) začala v
listopadu 1939 v továrně Fabrika Aeroplana Kraljevo.
Zkompletování letounů tedy již viselo na jugoslávských
bedrech, které k této výzvě přišli zcela zajímavě:
-k pohonu sloužily motory 870 hp Gnome-Rhône K-14
(francouzské)
-obranná výzbroj se skládala ze tří kulometů FN ráže 7,9
mm
-výstroj (včetně rádio vybavení) složená z
československých a jugoslávských zdrojů (čs. fotopřístroje)
Takto zkompletovaný letoun (verze M) sloužil jako vzor
pro domácí výrobu, která měla dosáhnout 36 kusů. Vyrobeno bylo pouze 33 kusů,
jelikož dokončení posledních tří kusů zabránila německá invaze na jaře 1941.
Ovšem projevovaly se velmi špatně francouzské motory (kořistní z Německa po
pádu Francie), o kterých Francouzi prohlašovali, že dosahují výkonu 870 koní a
rychlosti 420 km / h. Vrtule byly rovněž velmi špatné a to až tak, že došlo k
jejich pozdějšímu nahrazení typem Piaggio Aero a Ratier. Jediný kus Do-17 byl
kompletně vybavený německou výstrojí.
Bojové nasazení v rámci jugoslávského letectva
Zkompletované a vybavené letouny Do-17 byly dodány 63. a
64. skupině 3. bombardovacímu pluku 3.
smíšené letecké brigády, dislokované na letišti v Stubolu (Priština) o celkovém
počtu 60 kusů (po 30 kusech každá). Po německém útoku se 30 kusů nalézalo na
letišti Petrovac (63.skupina), na které zaútočily německé střemhlavé bombardéry
Ju-87. Ty nejdříve umlčely protiletadlovou obranu a poté zaútočily na stojící
bombardéry. Výsledkem bylo 14 zničených bombardérů (včetně jednoho pokoušející
se o start).
30 bombardérů 64.skupiny, vedené mjr. Fanedlem, po hlášení o zničení 63.skupiny,
vzlétlo a zaútočilo na téměř třicet kilometrů dlouhou německou pozemní kolonu
postupující z Kjustendilu, kterou napadly 100kg pumami a palubními zbraněmi.
Německá kolona palbu opětovala a několik letounů bylo poškozeno, přesto se
všechny vrátily na základnu Stubol. Zde je zastihly německé Bf-109E. Bombardéry
byly na zemi doplňující palivo a výzbroj, očekávající další rozkazy k činnosti.
Po německém útoku zůstalo 15 letadel poškozeno či zničeno. naopak tři letouny
stačily vzlétnout a sladovat vracející se německé stíhačky, které je přivedly
nad svou základnu, kde piloti jugoslávských Do-17 zničili na zemi 4 letouny.
Poté německé stíhačky opět dorazily nad Petrovac, kde
zničily dalších 10 letounů, které se snažil jugoslávský personál opravit ze
škod ranního náletu. Ztráty 3. bomb. pluku tím dosáhly 41 zničených či
poškozených letounů. Osud přeživším strojům (včetně poškozených) připravil
různá překvapení:
-dva stroje uletěly do britského Egypta, kde byly
zařazeny do výzbroje RAF (AX706 a AX707)
-dva stroje byly ukořistěny italskými silami
-dva stroje (měly) přeletěly do SSSR
-18 strojů bylo ukořistěno Němci (včetně dvou
nedokončených strojů)
Z 18 kusů ukořistěných Němci bylo 6 dodánu Bulharsku a 11
Chorvatsku. Roku 1945 ukořistili jugoslávští partyzáni tři chorvatské stroje a
roku 1947 Bulharsko vrátilo 4 přeživší stroje. Ty ovšem neměly dlouhého života
a již roku 1948 byly zřejmě sešrotovány.
Mezi 14. a 15.dubnem vzlétaly Do-17 i z letiště Nikšič a
podílely se na evakuaci krále Petra II a členů jugoslávské vlády do Řecka
včetně zlatých rezerv. V den podepsání příměří 17. 4. 1941 byly čtyři z nich
zničeny německými stíhaci (italské bombardéry?) na řeckém letišti Paramythia.
Na závěr k bojovému nasazení chci říci, že zdroje se v tomto docela lišily,
takže nepřesnosti prosím omluvte...
Přehled letadel dodaných Jugoslávii
3302 1937 Do 17Ka-1
3303 1937 Do 17Ka-1
3304 1937 Do 17Ka-1
3305 1937 Do 17Ka-1
3306 1937 Do 17Ka-1
3307 1937 Do 17Ka-1
3308 1937 Do 17Ka-1
3309 1937 Do 17Ka-1
3310 1937 Do 17Ka-1
3311 1938 Do 17Ka-1
3312 1938 Do 17Ka-1
3313 1938 Do 17Ka-1
3314 1938 Do 17Ka-1
3315 1938 Do 17Ka-1
3316 1938 Do 17Ka-1
3317 1938 Do 17Ka-1
3318 1938 Do 17Ka-1
3319 1938 Do 17Ka-1
3320 podzim 1938 Do 17Ka-2
3321 1938 Do 17Ka-2
3322 1938 Do 17Ka-2
3323 1938 Do 17Ka-2
3324 1938 Do 17Ka-2
3325 1939 Do 17Ka-2
3326 1939 Do 17Ka-2
3327 1939 Do 17Ka-2
3328 1939 Do 17Ka-2
3329 1939 Do 17Ka-2
3330 1939 Do 17Ka-2
3331 1939 Do 17Ka-2
3332 1939 Do 17Ka-2
3333 1939 Do 17Ka-2
3334 1939 Do 17Ka-2
3335 1939 Do 17Ka-3
3336 jaro 1939 Do 17Ka-3
3337 listopad 1939 Do 17Kb-1
3338 1939 Do 17Kb-1
3339 1939 Do 17Kb-1
3340 1939 Do 17Kb-1
3341 1939 Do 17Kb-1
3342 1939 Do 17Kb-1
3343 1939 Do 17Kb-1
3344 1939 Do 17Kb-1
3345 1939 Do 17Kb-1
3346 1940 Do 17Kb-1
3347 1940 Do 17Kb-1
3348 1940 Do 17Kb-1, do Egypta, AX707, duben 1941
3349 1940 Do 17Kb-1
3350 1940 Do 17Kb-1
3351 1940 Do 17Kb-1
3352 1940 Do 17Kb-1
3353 1940 Do 17Kb-2
3354 1940 Do 17Kb-2
3355 1940 Do 17Kb-2
3356 1940 Do 17Kb-2
3357 1940 Do 17Kb-2
3358 1940 Do 17Kb-2
3359 1940 Do 17Kb-2
3360 1941 Do 17Kb-2
3361 1941 Do 17Kb-2
3362 1941 Do 17Kb-2
3363 1941 Do 17Kb-3, do Egypta, AX 706, duben 1941
3364 1941 Do 17Kb-3
3365 1941 Do 17Kb-3
3366 1941 Do 17Kb-3
3367 1941 Do 17Kb-3
3368 1941 Do 17Kb-3
3369 4.1941 Do 17Kb-3
Zdroje:
palba.cz
forum.valka.cz
ww2aircraft.net
aeroflight.co.uk
Plastic Planet 2/2011
Wikipedie
Žádné komentáře:
Okomentovat