Rumunská okupace Pokuttya (1919)

Krátce po vytvoření Polska uzavřelo Rumunsko s tímto státem spojenectví. Jako součást závazků vstoupila rumunská armáda do jihovýchodního rohu bývalého Rakouska - Uherska, tzv. provincie Galacie. Během meziválečného období se Polsko a Rumunsko nacházelo ve spojeneckém svazku. Oba národy byly vázány několika smlouvami a historie této aliance se datuje až ke konci první světové války.


Ve Varšavě i Bukurešti se shodli, že pro správné fungování této aliance je nutno zajistit společné hranice. Diskuse o hranicích začaly v Paříži někdy na začátku roku 1919 a pokračovaly během několika následujících měsíců.

 Návrh na obsazení byl rozpracován rumunskou vládou 8.května 1919, převážně velkou zásluhu na tomto plánu měl Ion IC Brătianu, předseda rumunské vlády. Brătianu navrhl oddělení Československa a Maďarska od sovětského vlivu a tím upevnit mocenskou pozici Velkého Rumunska a Druhé polské republiky. Rovněž zde byla možnost navázání přímého územního kontaktu.


Tento návrh byl přijat polským vůdce maršálem Józefem Piłsudskim a 24.května 1919 rumunská 7. pěchotní divize, vedená generálem Iacob Zadik, vstoupila do Pokuttya. Po třech dnech se Rumuni setkali s Poláky v oblasti Kalus. Poté se polská armáda zapojila do bojů s Bolševiky, naopak rumunská armáda zůstala v oblasti až do konce srpna 1919. Rumunské jednotky byly umístěny hlavně v městech  Ivano-Frankivsk a Kolomyia.


Na konci léta vstoupila do oblasti polská armáda a Rumuni ustoupili zpět na rumunské území.


Vzájemná spolupráce také vyústila v rumunské povolení pro volný průchod polské 4. divize střelců (pod velením generála Lucjan Żeligowski ). Tato jednotka byla držena v rumunské provincii Bukovina pro politické účely a dne 17. června 1919 jim Rumuni umožnili opětovný vstup do Polska.