Po evakuaci britského expedičního sboru z Dunkerque byla sice většina příslušníků zachráněna, ovšem za ceny, že na pobřeží byla zanechána téměř celá jejich výzbroj, počínaje pěchotními zbraněmi, konče děly a tanky. Převážně německá tanková zbraň dělala britským velitelům a předním představitelům britského státu vážné obavy, protože v případě úspěšného vylodění by proti ní neměli rovnocenného protivníka.
V celé Británii bylo celkem 164 protitankových prostředků, dalších více než 800 kusů bylo zanecháno na pobřeží Francie. Celkem se na území Británie nacházelo přes 27 divizí, ovšem s velmi slabou výzbrojí, přičemž existují případy, kdy jinak běžné kolo bylo dlouhou dobu velkou vzácností.
Proto bylo nutné doplnit výzbroj těchto jednotek staršími zbraněmi, většinou pocházejícími z dob první světové války a různými nouzovými řešeními. Jedním nich byl i Smith Gun. Stroj byl vynalezen britským majorem v důchodu (záloze) Williamem H. Smithem, ředitelem firmy na dětské hračky. Jeho vizí bylo vyrobit lehký, levný protitankový stroj. Projekt byl předveden zbrojní komisi, která rozhodovala o přijetí nových typů do britské armády, ovšem těm se stroj moc nezamlouval. Definitivní rozhodnutí udělal až ministerský předseda Winston Churchill, který nařídil jeho zařazení do výroby.
Historie nasazení děla
Výroba zbraně začala roku 1941, ovšem problémy během výroby byly příčinou, že z objednaných 4000 kusů nebyly do určeného termínu dodány všechny. Až na začátku roku 1943 bylo k dispozici 3049 kusů této zbraně. navíc problémy ve zbrojním průmyslu měly za následek, že na jedno toto dělo připadalo přibližně šest až sedm nábojů.
Mnoho jednotek se ovšem na novou zbraň dívalo nedůvěřivě a nejedna z nich ji i odmítla. Zbraň měla tendenci během střelby zranit fyzicky obsluhu, přesto se britská vláda ho snažila ukázat jako mobilní, výkonný a přesný nástroj, když je s ním přesně manipulováno. V pozdější době bylo k obracení do palebné polohy a zpět nařízeno používání lan a počet zranění se snížil - možností tedy bylo, že počet zranění byl způsoben spíše neopatrnou manipulací obsluhy.
Přes počáteční nedůvěru si jej ovšem po důkladném seznámení většina jednotek domobrany oblíbila. Dokonce po zveřejnění anonymního dopisu v The Times, kde bylo dělo kriticky hodnoceno, mnoho jeho obsluh si sedlo ke stolu a napsalo do novin, jak je dělo poměrně výkonné a snažili se jej využívat co nejvíce. Jako zastaralé byly vyřazeny až ke konci roku 1945.
Mnoho lidí i kritizovalo jeho nadměrnou velikost, která jej podle armády příliš demaskovala. Na obranu lze ovšem říci, že dělo bylo určeno především pro Home Guard, která byla přece jenom v ohledech maskování pozic a výzbroje mnohem pilnější a důmyslnější. Neurčitý počet těchto děl byl přidělen armádním jednotkám a jednotkám RAF, střežícím letištní plochy. Jedno dělo bylo dokonce pokusně namontováno na pásový transportér Bren-carrier, ovšem zůstalo pouze u prototypu.
Délka zbraně......................180 cm
Délka hlavně.......................137 cm
Ráže....................................81 mm
Hmotnost............................274 kg
Úsťová rychlost...................107 - 122 m / s
Dostřel:
Účinný ( AT )........................180 m
Účinný ( AP )........................450 m
Maximální ( AP )...................900 m
Zdroje: 2talk.com, Wikipedie, palba
Žádné komentáře:
Okomentovat