I. část - Příčiny a motivy odsunu

Mnichovská dohoda a připojení sudetských území k Německu
30.září 1938. Na konferenci evropských velmocí, tj. Británie, Francie, Itálie a Německa, v Mnichově je podepsána bez účasti československých zástupců dohoda o připojení československého území s více než 50% německy mluvícího obyvatelstva k Německu.

 

"My, německý führer a kancléř a britský ministerský předseda, jsem dnes měli další schůzku a shodli jsme se v poznání, že otázka anglo-německých vztahů má prvořadou důležitost pro obě země a Evropu. Považujeme dohodu podepsanou včera v noci a anglo-německou dohodu o námořních silách za symboly přání obou našich národů nikdy již nejít do války jeden proti druhému."

 

 

Celkové ztráty pomnichovského Československa tak činily 41 098 km² a 4 879 000 obyvatel. Kromě území části Čech s německy mluvícím obyvatelstvem, se k ,,dělení" Československa připojilo i Polsko, které zabralo Těšínsko a několik obcí na severním Slovensku a Maďarsko, které zabralo jižní oblasti Slovenska a Podkarpatskou Rus.

Kromě ztráty území s několika miliony obyvatel, ztratilo Československo i důlní oblasti s uhelnými oblastmi, železárny, chemičky a dřevozpracujícími továrnami. Navíc ztratilo (i když nedokončený) nákladně budovaný pás pohraničních opevnění.

Největší problémy představovalo obyvatelstvo odstoupených oblastí - česky mluvící obyvatelé dostali ,,na výběr:"
-zůstat v Německé říši jako říšští občané
-zůstat v Německé říši jako českoslovenští občané
-odchod mimo Německu odstoupené území

Třetí možnost využila většina česky mluvících obyvatel a hlavně lidí židovského vyznání, problém představovaly smíšené rodiny. Část z nich zůstala na odstoupeném území, kde byli vystaveni útokům německého obyvatelstva včetně příslušníků freikorpsu, mnoho těchto lidí bylo doslova popraveno.

Ovšem je zde několik historických mylníků. Jedním z nich je, že obyvatelé české národnosti téměř bezhlavě prchali. V roce 1930 se v jedné vesnici v Sudetech hlásilo k československému občanství cca. 80% obyvatel,
obec byla přičleněna k Německu až v listopadu 1938, po stížnosti zastupitelstva do Berlína.

Obec opustilo kolem 25 lidí včetně četníků a příslušníků finanční stráže. Zbytek přijal po tzv. 4.etapě německé občanství. Na konci války byli tito lidé, jež roku 1918 slavili vyhlášení republiky, vystaveni opětovně útokům a násilí, tentokráte ovšem ze strany Čechů, převážně příslušníků Národních Gard.

V letech 1938-1939
Po mnichovské dohodě se mnoho lidí těšilo z připojení k Německé říši, ovšem mnoho z nich vystřízlivělo po začátku války. Hodně mužů, dokonce ti, kteří mluvili pouze česky a rozuměli několika německým povelům, narukovalo v rámci branného zákona do německého Wehrmachtu. O tom, že tato služba nebyla zrovna slavná, si lze udělat představu. Krutost války a možnost smrti na bitevním poli představovalo, že se mnoho těchto příslušníků Wehrmachtu chtělo navrátiti k české národnosti, jelikož na ty se branná povinnost nevztahovala.