Vývoj tanku:
V roce 1929 hledala sovětská armáda vhodný technicky nenáročný tank pro své tankové síly. Sovětští odborníci se zaměřili převážně na kolíbku tanků - Velkou Británii. Ke konci roku 1929, přesněji 30. prosince, vyrazila do Anglie odborná komise vedená náčelníkem velení mechanizace a motorizace Rudé armády, I. A. Chalepskim.
Mezi různými typy tanků a obrněných vozů prostudovala sovětská komise rovněž lehký tank Vickers Mark E (Vickers 6-ton), který byl výrazně modernější, rychlejší a také levnější než soudobé sovětské stroje. 28. května 1930 byla se zástupci firmy Vickers podepsána smlouva na nákup 15 tanků Vickers verze A vyzbrojená dvěma vodou chlazenými kulomety Vickers ráže 7,7 mm ve dvou věžích.
Včetně tanků byla zakoupena i kompletní výrobní a technická dokumentace včetně technického vybavení pro výrobu. Pro získání zkušeností bylo sovětským technikům umožněno sledovat výrobu přímo v halách výrobce.
Zakoupené tanky byly postupně dodány během roku 1930 a 1931. Tyto dovezené stroje byly pravděpodobně označovány indexem V-26, kde písmeno V znamenalo Vickers. Obdržené tanky byly ihned rozebrány a začaly práce na úpravách pro sériovou produkci. Původní sovětský plán nepočítal s výrobou pouhé kopie britského stroje, ale s vývojem vlastní verze tohoto tanku. Proto vznikl návrh dvou modifikací s označením TMM-1 a TMM-2 (tank maloj moščnosti, tedy tank malé síly).
Oba "vylepšené" prototypy vykazovaly při zkouškách ve většině zásadních vlastností horší výsledky než britské vzory:
-maximální rychlost po komunikaci 25 a 18 km/h, v lehkém terénu 15 a 7,5 km/h
úniky provozních kapalin
přehřívání
špatné nýtování
Přesto zůstaly sovětské plány doslova gigantické - do konce prvního Tankového plánu vyrobit 13 800 tanků T-26 v STZ, 8 200 tanků TMM-1 a TMM-2 v Jaroslavském závodu, 2 000 kusů BT v ChPZ a 16 000 kusů T-27 v MTZ.
Britský vzor pro T-26
Vickers-Armstrong 6t MarkE - při zkouškách v únoru 1931
Během výroby v sovětském svazu se z britského vzoru vyklubal tank vlastní konstrukce, jež dosáhl několika různých verzí:
Jedno věžové verze:
T-26B - vzor 1933
T-26B-1 - výzbroj: 37 mm kanon + 1 x DT
T-26B-2 - výzbroj: 45 mm kanon + 1 x DT
T-26S - vzor 1937 nebo 1939, výzbroj: 45 mm kanon + 1 x DT, vyráběn svařováním, nová semi-kónická věž
T-26A - výzbroj: 76,2 mm kanon nebo houfnice
Dvou věžové verze:
T-26A-1 - dovezené britské tanky
T-26A-2 - vzor 1931, vyráběn v SSSR, výzbroj: 1 x DT; 1 x DT
T-26A-3 - výzbroj: 1 x 12,7 mm kulomet DK, později DŠK 1938; 1 x DT
T-26A-4 - výzbroj: 27 mm kanon; 1 x DT
T-26A-5 - vzor 1932, výzbroj 37 mm kanon; 1 x DT
Plamenometné verze:
OT-26 - tank vzor 1931, výzbroj: 1 plamenomet
OT-130 - tank T-26B, výzbroj: 1 plamenomet + 1 x DT
OT-133 - tank T-26S, výzbroj: 1 plamenomet + 1 x DT
OT-134 - tank T-26S, výzbroj: 45 mm kanon + 1 plamenomet
Velitelské verze:
T-26(TU) - velitelská verze, vyznačovala se rozměrnou rámovou anténou radiostanice po obvodu horní části korby. Tato verze sloužila velitelům tankových jednotek, kteří pomocí radiostanice, udržovali spojení s vyššími stupni velení. Podřízeným tankům se povely sdělovaly pomocí signalizačních praporků.
T-26A-4(U) - velitelská verze tanku T-26A-4
T-26B-2(U) - velitelská verze tanku T-26B-2
Samohybná děla SU-5:
SU-5-1 - výzbroj: 76,2 mm houfnice
SU-5-2 - výzbroj: 122 mm houfnice
SU-5-3 - výzbroj: 152 mm minomet
Další verze:
ST-26 - mostní tank
T-26T - dělostřelecký tahač
TT-26 - teletank
TN-26 - pozorovatelský tank
Ukázky produkce:
1933 - více než 1400 ks
1934 - 1443 ks
1936 - 1313 ks
1938 - 1061 ks
1941 - 41 ks
Rok 1941 je konečným rokem produkce.
Pokud se podíváme na průbojnost kanonu 45 mm vz. 32, kterým byl vyzbrojen, s normální AP municí je udávána 42 mm na 100 metrů, na 500 metrů pak 35 mm. Jeho soupeři pak mají následující tloušťku pancíře :
Pz III + Pz IV 30 mm
Pz 38(t) 25 mm
Je zřejmé, že T-26 byl důstojným soupeřem svých protivníků, byť jejich kvalit nedosahoval. Je nutno brtá samozřejmě v potaz spousty faktorů, ale rozhodně nelze deklasovat tento tank jako jakési "vozítko pro sebevrahy".
Pokud se podíváme na průbojnost kanonu 45 mm vz. 32, kterým byl vyzbrojen, s normální AP municí je udávána 42 mm na 100 metrů, na 500 metrů pak 35 mm. Jeho soupeři pak mají následující tloušťku pancíře :
Pz III + Pz IV 30 mm
Pz 38(t) 25 mm
Je zřejmé, že T-26 byl důstojným soupeřem svých protivníků, byť jejich kvalit nedosahoval. Je nutno brtá samozřejmě v potaz spousty faktorů, ale rozhodně nelze deklasovat tento tank jako jakési "vozítko pro sebevrahy".
Nasazení:
Španělská občanská válka (1936-39)
Ve Španělsku si mnoho zemí, převážně Německo, Itálie a Sovětský svaz, vyzkoušelo svoji novou techniku a taktiku. Mnoho z nich, jako např. Itálie a SSSR, vyšlo z ,,bojových testů" s pocitem výtečně odvedené práce, jak z oblasti letectví, tak i v oblasti tanků, a to nejen ohledně technických termínů, ale i jejich nasazení (mnohdy se v pozdější ranné fázi nového světového konfliktu ukázalo, že chybných).
Prvních 50 kusů T-26 dorazilo do přístavu španělského přístavu Cartagena na sovětské nákladní lodí Komsomol 13. října 1936, ovšem prvních 15 tanků mělo být doručeno již 26. září téhož roku.
Ony první kusy měly sloužit převážně k výcviku Španělů, ale 29.října se ovšem dostalo několik kusů do bojových operací, jelikož hrozilo bezprostřední ohrožení samotného Madridu.
Až do konce roku 1937 byly osádky tanků většinou složené buď čistě ze sovětských vojáků, případně v lepším smíšené se španělskými republikány-tankisty. Až ke konci roku 1937, kdy se sovětské intervenční síly začaly ze Španělska stahovat, byly osádky tanků čistě ,,španělské."
Republikánský T-26 se sovětskou osádkou
Co se týče výzbroje, nemělo dělo ráže 45mm žádný problém překonat jakýkoliv pancíř soupeřových tanků, které zastupovaly převážně německé Panzer I a italské CV 33, jež disponovaly pouze kulometnou výzbrojí. Proto je pochopitelné, že nacionalistické velení vypisovalo odměny za ukořistění funkčních kusů tohoto tanku. v případě ukořistění byly tyto sovětské tanky opětovně využity nacionalisty.
Ovšem jak bylo zmíněno, že dělu ráže 45mm neodolalo žádné pancéřování nacionalistických tanků, něco podobného se dalo říci i o T-26. Hrozbou se pro ně tedy staly i lehké kanóny, jež pamatovaly ještě světovou válku.
Seznam dodaných tanků T-26 do republikánského Španělska:
15.10.1936..........50 ks 30.11.1936..........56 ks
06.03.1937..........60 ks
08.03.1937..........40 ks
07.05.1937..........56. Zde by0 ks
13.03.1938..........25 ks
Ještě po roce 1945 mělo býti ve výzbroji španělské armády přibližně 116 kusů T-26B.
Dálný východ (1938-39)
V rámci samotné Rudé armády došlo k použití T-26 poprvé až během bojů s Japonci s jezera Chasan v létě 1938 a 1939 na řece Chalchin Gol, v konfliktu, který bývá samotnými Sověty označován za pohraniční šarvátky. U jezera Chasan byla nasazena druhá mechanizovaná brigáda a dva samostatné tankové prapory, které disponovaly celkem 257 tanků T-2
lo japonské dělostřelectvo poměrně dobře organizováno a připraveno k boji a podařilo se mu zasáhnout mnoho strojů. Plně zničeno či těžce poškozeno bylo plných 85 tanků T-26.V rámci samotné Rudé armády došlo k použití T-26 poprvé až během bojů s Japonci s jezera Chasan v létě 1938 a 1939 na řece Chalchin Gol, v konfliktu, který bývá samotnými Sověty označován za pohraniční šarvátky. U jezera Chasan byla nasazena druhá mechanizovaná brigáda a dva samostatné tankové prapory, které disponovaly celkem 257 tanků T-2
U Chalchin Golu bylo tanků T-26 nasazeno výrazně méně, ale o to intenzivněji se do bojů musely zapojit.
Japonští vojáci před zničeným T-26 u Chalchin Gol
Polsko (1939)
17.září 1939 Sovětský svaz zahajuje svoji účast na okupaci Polska v souladu s dříve uzavřenou sovětsko-německou smlouvou o přátelství. Celkově překročilo sovětsko-polské hranice 1675 tanků T-26 dvou různých sovětských frontů:
Běloruský front - 878
Ukrajinský front - 797
Polské tažení proběhlo plně bez komplikací. V přímém boji zde Rusové ztratili pouhých 15 tanků T-26 (za skutečnost lze zmínit, že polská armáda všechny své tanky vrhla do bojů proti wehrmachtu. Největším protivníkem tedy pro sovětské T-26 byl 40mm protiletadlové děla Bofors). Dalších 302 jich bylo vyřazeno z boje kvůli různým poruchám.
Finsko (1939-40)
Zimní válka se stala dobrodružstvím Stalina, který chtěl zničit tzv. Bílé Finsko. Proto zahájil po zinscenovaných pohraničních konfliktech tzv. Zimní válka, po níž sice muselo Finsko přijmout těžké podmínky míru, ovšem útočníkovi způsobilo obrovské ztráty na lidech i technice.
Zimní válka se stala dobrodružstvím Stalina, který chtěl zničit tzv. Bílé Finsko. Proto zahájil po zinscenovaných pohraničních konfliktech tzv. Zimní válka, po níž sice muselo Finsko přijmout těžké podmínky míru, ovšem útočníkovi způsobilo obrovské ztráty na lidech i technice.
Během tří a půl měsíce jejího trvání přišla Rudá armáda o více než tisíc strojů T-26! Necelou polovinu z nich se podařilo opravit a vrátit do služby. Zato Finové během války ukořistili okolo 70 těchto tanků čímž vlastně zdvojnásobili své tankové síly, což vypovídá o odhodlání Finů hájit svoji vlast. Kořistní tanky poté Finové použili při svém postupu do SSSR roku 1941 v rámci operace Barbarossa:
-10 T-26 mod. 1931
-20 T-26 mod. 1933
-2 T-26 mod. 1938/1939
-2 KhT-26
-4 KhT-130
K 1.lednu 1942 finská armáda měla disponovat cca. 102 kusy všech verzí T-26.
V roce 1944, když se pomalu válka začala přesouvat k území Finska, disponovali Finové 126 kusy různých variant T-26:
-22 přestavěných T-26E
-2 T-26 mod. 1931
-10 T-26 mod. 1931
-20 T-26 mod. 1933
-2 T-26 mod. 1938/1939
-2 KhT-26
-4 KhT-130
K 1.lednu 1942 finská armáda měla disponovat cca. 102 kusy všech verzí T-26.
V roce 1944, když se pomalu válka začala přesouvat k území Finska, disponovali Finové 126 kusy různých variant T-26:
-22 přestavěných T-26E
-2 T-26 mod. 1931
-63 T-26 mod. 1933
-36 T-26 mod. 1938/193
-2 T-26T
-1 KhT-26
K roku 1945 disponovali Finové přibližně 90 kusy strojů T-26.V lednu 1960 ještě finská armáda disponovala 21 kusy T-26 různých verzí, přičemž ty poslední byly definitivně vyřazeny roku 1961.
Operace Barborossa (1941)
Před operací Barbarossa disponovala Rudá armáda celkem 10.268ks tanků T-26 v různých technických stádiích opotřebení a verzí.
Stavy Vojenských okruhů Rudé armády k 1.6.1941:
Západní zvláštní vojenský okruh - 1136 (52% všech tanků)
Mechanizované sbory na Jižním křídle fronty (Oděský a Kyjevský okruh) - 1316 (35% tanků na frontě)
Celkově všechny jednotky na Západní frontě (německo-sovětská hranice) disponují doloženými 4875 kusy, ovšem jejich počet překračoval 10 000 kusů T-26. Dalším faktem je že přibližně 30% z nich bylo kvůli různým závadám neschopných boje. To potvrzuje i fakt, že např. jednotky Zvláštního Baltského vojenského okruhu disponovaly před 22.6. celkem 449 kusy T-26, 2 plamenometnými OT-26 a 4 tahači na podvozku T-26. Do 7.7. ztratily tyto jednotky oba plamenometné tanky a 201 kusů klasických verzí tanku. Dalších 186 kusů bylo ztraceno pro mechanické poruchy.
Německý Wehrmacht získal několik desítek T-26 různých opotřebení. Malý počet tanků T-26 se v roce 1941 účastnil bitev o Minsk, Kyjev a blokády Leningradu. Rovněž se podílely i na potlačení povstání ve Varšavě roku 1944.
Během bitvy o Charkov roku 1943 došlo k nasazení dálkově ovládaných T-26 naplněných výbušninou. Ovšem pro jejich malou rychlost se staly výtečným výcvikem pro německé střelce z kanónů.
Britsko-sovětská invaze do Iráku (srpen - září 1941)
Zde se sovětské tankové aktivně účastnily při postupu ze severu. K 1.5.1941 měl 28.mechanizovaný sbor (později určený k invazi do Iráku) disponovat 717 tanky BT a T-26, umístěných v:
-6. tanková divize (28. mechanizovaný sbor)
-54. tanková divize (28. mechanizovaný sbor)
Čína (1939-45)
Před operací Barbarossa disponovala Rudá armáda celkem 10.268ks tanků T-26 v různých technických stádiích opotřebení a verzí.
Stavy Vojenských okruhů Rudé armády k 1.6.1941:
Západní zvláštní vojenský okruh - 1136 (52% všech tanků)
Mechanizované sbory na Jižním křídle fronty (Oděský a Kyjevský okruh) - 1316 (35% tanků na frontě)
Celkově všechny jednotky na Západní frontě (německo-sovětská hranice) disponují doloženými 4875 kusy, ovšem jejich počet překračoval 10 000 kusů T-26. Dalším faktem je že přibližně 30% z nich bylo kvůli různým závadám neschopných boje. To potvrzuje i fakt, že např. jednotky Zvláštního Baltského vojenského okruhu disponovaly před 22.6. celkem 449 kusy T-26, 2 plamenometnými OT-26 a 4 tahači na podvozku T-26. Do 7.7. ztratily tyto jednotky oba plamenometné tanky a 201 kusů klasických verzí tanku. Dalších 186 kusů bylo ztraceno pro mechanické poruchy.
Německý Wehrmacht získal několik desítek T-26 různých opotřebení. Malý počet tanků T-26 se v roce 1941 účastnil bitev o Minsk, Kyjev a blokády Leningradu. Rovněž se podílely i na potlačení povstání ve Varšavě roku 1944.
Během bitvy o Charkov roku 1943 došlo k nasazení dálkově ovládaných T-26 naplněných výbušninou. Ovšem pro jejich malou rychlost se staly výtečným výcvikem pro německé střelce z kanónů.
Britsko-sovětská invaze do Iráku (srpen - září 1941)
Zde se sovětské tankové aktivně účastnily při postupu ze severu. K 1.5.1941 měl 28.mechanizovaný sbor (později určený k invazi do Iráku) disponovat 717 tanky BT a T-26, umístěných v:
-6. tanková divize (28. mechanizovaný sbor)
-54. tanková divize (28. mechanizovaný sbor)
Čína (1939-45)
Na pomoc Číně v boji proti Japonsku poslal SSSR 82 kusů T-26 mod. 1933. Přesné bojové nasazení není mě známo, poslední kusy ovšem měly sloužit ještě v 50.letech během občanské války v Číně na straně vojáků Čankajška.
Turecko
V roce 1935 mělo Turecko koupit od SSSR 60 kusů T-26 model 1933 společně s 60 obrněnými vozidly BA-6. Tanky T-26 byly ze služby vyřazeny pro mechanické opotřebení do konce roku 1942.
Rumunsko
Rumunská královská armáda disponovala k 1.listopadu 1942 cca. 33 kořistními T-26
Afghanistan
Roku 1935 získal dva T-26 mod. 1931, ovšem další neobjednal a žádné další údaje nejsou ani známy.
finští vojáci u tanku T-26
Žádné komentáře:
Okomentovat