Šedivé ráno, 6.září 1939, nad britským pobřežím. Kolem šesté raní hlásí britská baterie světlometů na pobřeží u Essexu do ústředí na letišti North Weald přelet neznámých letounů, které nemohly být pro všudepřítomnou mlhu a hustou oblačnost identifikovány. O něco později jsou tato letadla zachycena na svých obrazovkách i obsluhami vlnových přístrojů, známých jako RADAR, v Canewdon rovněž na pobřeží u Essexu.
Nad místem se skutečně pohybovala skupina německých letounů, přesněji se jednalo o šest dvoumotorových He-111 od jednotky I. /KG 26. Tato skupina měla provést ozbrojený průzkumný let u ústí řeky Temže. Jednalo se již o druhý bojový let německých letadel nad území Británie, ovšem nyní nebyl německými letci nalezen žádný vhodný cíl, takže česky řečeno ,,sbalili si fidlátka a tradá domů."
První chyba
Ovšem a britské straně se vše připravovalo k okamžitému vzletu. V 6.40 hod. byly uvedeny do pohotovosti Hurricany Mk.I obou letek 56. perutě v North Wealdu (celkem 12 letounů) a to i přesto, že původně ke startu dostala příkaz pouze letka jedna. Letka A zamířila do prostoru mezi Harwichem a Colchesterem, letka B se oddělila a hlídkovala jižněji než její sesterská letka A, směrem na jih od hrabství Essex. Několik pouhých minut po vzletu své jednotky dostali příkaz ke vzletu i dva záložní letouny 56.perutě, pilotované P/O M. L. Hulton-Harropem a F. C. Rosem. Oba piloti obdrželi rozkaz hlídkovat nad North Wealdem, ovšem oba se zaměřili na pátrání po svých druzích.
Druhá chyba
Dalším omylem přispěla radarová stanice v Canewdonu na pobřeží Essexu. Zdejší radarová stanice totiž měla ,,menší" poruchu v podobě otočené souřadnicové sítě o plných 180°, což znamená, že radarová stanice zachycovala letadla směřující směrem z vnitrozemí Británie, což ovšem její obsluhy nevěděly.
Proto se na obrazovkách radaru objevila 56.peruť jako útočná skupina ve třech sledech (letky A a B + dva letouny) letící směrem na západ k Británii do ústí řeky Temže. Díky těmto faktům se tato formace ukázala jako obrovský útočný svaz. Obsluhy radarových stanic měly úplně jasno - Luftwaffe útočí a větší silou než bylo předpokládáno!
Kontrolor sektoru v North Wealdu okamžitě reagoval a do vzduchu vzlétá také kompletní 151.peruť. Nakonec stanice ohlásila dvanáct nepřátelských formací v síle od šesti do dvanácti strojů. K těmto strojům se přidávají i obě letky Spitfirů od 74.perutě a po jedné letce vysílají 54. a 65. peruť.
Všechny britské stíhačky byly nasměrovány do prostoru ústí řeky Temže. Za cíl útoku je označen Londýn, kde je poprvé od konce starého světového konfliktu vyhlášen letecký poplach.
S/Ldr E.M. Donaldson (sestřely zaWWII: 5 samostatně, 1 skupinový, 3 pravděpodobné, 1 poškozený) v čele 151.perutě později v knize The Blitz - Then and Now (1987) popsal tento souboj:
,,Když jsme 6.září odstartovali, nařídili nám stoupat na východ rovnou do vycházejícího slunce a zachytit nepřítele přilétajícího proti proudu Temže. Já byl vedoucím. Zahlédl jsem množství letadel, ale bylo těžké je identifikovat, tak jsem vyslal rádiem varování: ,Banditi před námi na 12 hodinách. Domnívám se, že jsou to naši. Nestřílejte, dokud je jednoznačně neidentifikujete."
Jeho jednotka 151. identifikovala bandity jako svoje letadla, ovšem v oblasti se už nachází rovněž i letka A od 74.perutě vyzbrojená Spitfiry. Její piloti spatřili mezi Gravedsonem a Ipswich hurricany 151.perutě. Jejich volné formace a velký počet považovala za nepřátelskou skupinu a po heslu ,,Tally Ho!" se vrhla na ,,nepřítele." Rozpoznání navíc velmi ztěžovalo i vycházející slunce - letci nebyli schopni udat, zda jsou letadla jednomotorová či dvoumotorová. Rovněž si všimli i oněch dvou opozdilých Hurricanu od 56.perutě, které určily jako doprovodné Bf-109 díky jednomu motoru.
Sekce tří letounů se ihned oddělila a pustla se do ,,nepřítele."
Piloti 74.perutě ve Spitfirech ukázali, že mají výtečnou mušku:
- Hurricane s.č. L1980 pilotovaný P/O F. C. Rosem byl zasažen do chladícího systému a pilotovi se podařilo nouzově přistát v řepném poli u Whersteadu jižně od Ipswiche*
-Hurricane s.č. L1985 se zřítil v Manor Farm v Suffolku. Jeho pilot P/O Montagu Leslie Hulton-Harrop, byl smrtelně raněn při prvních výstřelech. Tomuto pilotovi patří ,,titul" prvního mrtvého člena RAF a první oběti, dnes zvané ,Friendly fire´
Později Donaldson popisoval tento čin slovy:
,,Viděl jsem, jak se dva z těch Spitfirů stočily na dva z oněch Hurricanů a zahájily palbu. Zařval jsem do rádia: ,Neútočit, to jsou naši!´Vypukla divoká mela, ale nikdo z wingu z North Wealdu nestřílel, i když téměř všichni zběsile manévrovali. ty Hurricany, na něž byla vedena palba, se rozdělily. Hulton-Harrop musel být sám zasažen kulometnou palbou, ač jeho letoun nejevil známky podstatného poškození. Klouzal dolů levou zatáčkou, až dopadl na zem, zjevně nijak prudce.
Podařilo se mi křídlo znovu zformovat a přistáli jsme zpátky v North Wealdu velmi rozzuření kvůli tomu zmatku, kdy naši kontroloři tak nezodpovědně naváděli dvě naše křídla proti sobě, se zbraněmi nabitými a s piloty chtivými boje."
Následky:
Až nedostatek paliva ukázal omylnost tohoto střetnutí. Všechny letouny se totiž ,,odráčely" na svá domovská letiště jedním směrem. V tu chvíli došlo pilotům, že zde došlo k velkému nedorozumění. Následky tohoto nedorozumění nedaly na sebe dlouho čekat. Velitel 11.skupiny AVM Keith Park vyhodil kontrolora sektoru G/Cpt. D. F. Luckinga ** a oba piloty Spitfirů, kteří stříleli (F/O V. Byrne, P/O J. Freeborn), poslal před vojenský soud.
Po vyplynutí všech faktů byla obžaloba proti oběma pilotům stažena.
6.září 1939 ráno vyšly najevo nedostatky v systému letové kontroly, taktice stíhacího letectva RAF a vyhodnocování hlášení osádek radarů a pozorovací služby, při vyhodnocování dané situace. Pozemním hláskám bylo doporučeno si lépe ,,prostudovatů vlastní typy letadel. Dále potřebu urychleného zavedení přístrojů IFF jako součásti letadel RAF. Na několik příštích měsíců se tato činnost stala prioritou při výrobě a vybavování letadel důležitými součástmi.
*stroj byl opraven a poslán opět do služby. 10.6.1940 byl ale opět ztracen, když byla potopena letadlová loď HMS Glorious
**podle valka.cz si ho velitel 11.skupiny Park pozval pouze na kobereček a celá událost skončila ,,pouze domluvou"
Zdroje:
thefewgoodmen.com
valka.cz
publikace Esa na Hurricanech 1939-40
Žádné komentáře:
Okomentovat