Příprava akce
Cílem náletu se měla stát elektrická centrála sloužící k potřebám města a hlavně vojenským v jeho okolí. K operaci bylo vyčleněno 11 dvou plošných bombardérů Lohner B.VII od lik 7, 16 a 17 a jeden Lloyd C.I. Pro vybrání těchto letadel hovořila jejich výdrž 6 hodin letu a dolet 760km. Výzbroj letadel tvořilo 80 kilogramů bomb a zásoby paliva činily 270 litrů. Pro ulehčení a větší dolet byly odmontovány většině letounů i kulomety. Proto mnoho letců si bralo do letadel sebou i revolvery a karabiny.
Let k cíli
Za úsvitu se z letišť Gardolo a Pergine vzneslo 12 letadel směrem k jihozápadu. Kvůli lehké mlze letadla vystoupala do výšky 3000 metrů, v této výšce čelily bombardéry poblíž obce Val Sabbia italské palbě ze země, ovšem dělostřelecké šrapnely ani kulometné projektily nezpůsobily žádná poškození.
,,Všichni mladí letci projevovali z akce nadšení. Na obloze nebyl ani mráček a tak jsme viděli až na švýcarské štíty. Přeletěli jsme více než dvoutisícové hory a náhle se pod námi objevila úrodná lombardská nížina. Pro pilota to byl nádherný pohled. Když bojujete nad ostrými štíty, musíte neustále doufat ve spolehlivost motorů. Nížina však v případě potřeby nabízí množství možností k nouzovým přistáním."
Steiner Goltl, pilot
Během letu ovšem několika letounům zamrzly kompasy a osádky se musely spolehnout na navigaci za pomoci map a okolní krajiny. Díky tmu se formace zčásti rozpadla, což mělo za následek odpadnutí tří letounů z formace - jedna osádka bombardovala město Monza v domnění, že jde o Milán, další dva se vrátily na základny předčasně.
V devět hodin ráno se nad městem rozplynula mlha a zároveň se objevily i bombardovací letouny. Piloti se klouzavým letem snesly do výšky 1200 metrů a bomby se odpoutaly od svých nosičů. Přestože je letci odhodili přímo nad svým cílem, mnoho z bomb si vybralo jiný cíl. Celkově bomby dopadly na různá místa v Miláně:
-elektrárna u náměstí Porta Volta
-ústřední hřbitov
-pobočka národní banky
-Adižské náměstí
Některé bomby ovšem nevybuchly, jiné explodovaly ,,se vší parádou" a vytvořily velké krátery. V dobu náletu byly navíc ulice plné lidí, kteří směřovali do práce. Podle rakouského letce Steiner-Golta se do náletu připletlo i několik italských stíhačů s cílem napadnout bombardéry. Těch se ovšem letci Dunajské říše zbavili ostrými manévry.
Podle všeho došlo během návratu i k sestřelu italského letouny typu Caudron, jež si nárokovala osádka letounu č.17.36 (pilot Philipp Postl a pozorovatel Rudolf Szepessy-Sokoll). Podle rakouských zásad si úspěch připsali oba členové posádky jako sestřel.
Lohner B.VII
Závěr akce
Bilance náletu činila 15 mrtvých (podle jiného českého zdroje 18) a počet raněných přes 200. Italští stíhači, přestože jich ihned několik se vzneslo do vzduchu, nedokázali najít a sestřelit ani jeden nepřátelský letoun. V městečku Monza, který rakouská osádka bombardovala v domnění že jde o Milán, zahynula jedna civilní osoba a několik bylo raněno.
Náhoda zároveň snad i chtěla, že v době náletu se ve městě nacházel i italský král Viktor Emmanuel III. s francouzským premiérem Aristidem Briandem, kteří se vraceli z návštěvy bojiště.
Osádky rakouských letounů se bez potíží vrátily na své letiště. Letouny nebyly nijak poškozené. Kladný výsledek akce přispěl k rozšíření (nebo úvahám) rakousko-uherského bombardovacího letectva. Naopak italská veřejnost pokládala útok za barbarství, když byl bombardován civilní cíl bez vojenského významu. Mnoho obyvatel se chtělo co nejdříve vydat na frontu a pomstít se ,,Rakušákům." Stát vydával stále větší částky na stíhací letectvo, které se začalo těšit oblibě obyvatelstva.
Milánští obchodníci a politici zároveň nabízeli odměnu 3000 lir tomu letci či dělostřelci, jež sestřelí rakouské letadlo.
Výňatek z anglických novin o rakousko - uherském náletu na Milán
Lohner B-VII v podobě jakou nesl pravděpodobně i
jeden z letounů účastnící se náletu na Milán
Žádné komentáře:
Okomentovat