US M3 Gun - 37mm (USA)

M3 za Jeepem během testování v New River, Severní Carolina -  1940

Historie vývoje a nasazení:
Roku 1930 začala americká armáda (United States Army) hledat vhodný protitankový kanón pro vyzbrojení jejich protitankových oddílů. Do této doby disponovaly tyto jednotky hlavně kulomety velké ráže, hlavně 12.7mm, schopných prostřelit pancéřování většiny do té doby známých tanků.

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku roku 1936 a její internaci ze stran převážně Itálie, Německa a Sovětského svazu, jež vyslali své internační jednotky, které nasadily různou škálu tanků a protitankových zbraní. Největší zájem američtí odborníci projevili o německý Pak 35/36 ráže 37mm. Tento kanón dokázal na 300 metrů deklasovat všechnu nasazenou obrněnou techniku Republikánů.

Roku 1937 Zbrojní výbor předložil návrh na zavedení děla podobné kategorie americkému ministerstvu obrany, které si rovněž všimlo absence podobné zbraně ve své výzbroji. Z Německa byla získána dvě děla PaK 35/36 ráže 37mm (?). Americké ministerstvo chtělo získat lehké, mobilní dělo, schopné vést boj za podmínek pouze dvou mužů obsluhy.

Poměrně zajímavé je zvolení rovněž ráže 37mm, protože jej americká armáda považovala za nejúčinnější ráži - utvrzovala je v tom skutečnost, že touto ráží disponovaly i další protitanková ( víceúčelová) děla:
- Bofors (Švédsko)
-děla vzor 34 a 37 (Československo)
-typ 94 a typ 1 (Japonsko)

V říjnu 1938 byla zbraň přijata do výzbroje americké armády pod označením Anti-Tank Gun M3. V listopadu téhož roku začala výroba a první kusy se k jednotkám dostaly roku 1940.



Uživatelé:

US Army
Podle organizace z dubna 1942, každý pěší prapor disponoval protitankovou četou se čtyřmi 37 mm kanony a každý pluk disponoval dvanácti kusy. Každý ze čtyř divizních dělostřeleckých praporů vlastnil šest protitankových zbraní, bojové techniky praporu devět kusů (taženo halftracks M2 ).

k březnu 1942 bylo rozdělení následující:
Obrněná divize měla 68 kusů rozdělených ve
-pěším pluku (až 37 kusů)
-ženijní prapor (až 27 kusů)
-výcvikové jednotky (3 kusy)
-velitelství (1 kus)

Výsadkové jednotky
Podle organizační struktury z října 1942 měla výsadková divize 44 kusů 37 mm děl: čtyři v divizním dělostřelectvu (AA / AT baterie dělostřeleckého padákového polního praporu), 24 kusů AA / AT prapor a osm ve dvou Kluzákových pěchotních plucích, výsadkový pluk neměl protitankové zbraně.

V praxi se dělo, že na jeden pluk vycházel pouze jeden kluzák, čili počty děl mohly býti ještě menší.

US Marine Corps
Disponovaly tabulkově 12 kusy na pluk.


Další uživatelé (počet kusů):
-Bolívie (4)
-Británie (78)
-Čína (1669)
-Kanada (3)
-Kolumbie (4)
-Kuba (1)
-Salvador (9)
-Sovětský svaz (63)
-Svobodná Francie (130)

Dalších více než 100 kusů bylo využíváno dalšími armádami celého světa, včetně jako kořistní Německem, Japonskem apod.



Varianty:

Testovací varianty:
    T3 - První prototyp
    T7 - prototyp s poloautomatickým blokem horizontálních posuvných závěrem
    T8 - prototyp s Nordenfeltovým jednovřetenovým závěrem
    T10 - standardizovaný jako M3 (1938) - Přijatá verze s manuálním vertikálním blokovým závěrem

Sériové varianty:
    M3 - tažená verze, manuální závěr
    M3A1 (1942) - verze s závitovým pouzdrem schopným přidělat úsťovou brzdu, která nebyla nikdy vydána
    M5 (1939) - tanková varianta s kratší hlavní
    M6 (1940) - tanková varianta s hlavní původní délky a poloautomatickým závěrem

Přepravní varianty:
    T1, T1E1 - prototypy
    T5, standardizovaná jako M4 - první přijatá verze
    M4A1 (1942) - vylepšený podovozek



Technické údaje:
Hmotnost zbraně (přepravní) ... 912 liber (413kg)
Šířka ... 1.61 m
Výška ... 0.96 m
Délka ... 3.92 m

Odměr vpravo ... +15 stupňů
Odměr vlevo  ... -15 stupňů
Náměr ... 60 stupňů
Úsťová rychlost ... 2900 metrů za sekundu

Maximální dostřel
(HE) 12800 yds
(APC) 7500 yds

Obsluha ... 5

Produkce v jednotlivých letech:
1940    1941    1942    1943    Celkově
 340    2252    11.812    4298    18.702

Zdroje:
ww2gyrene.org
Wikipedie
robertsamory.com