V druhé polovině 20.let disponuje polská armáda pouze hrstkou zastaralých obrněných vozidel a tanků, jejichž historie spadá až do začátku první světové války. Po technické stránce měly svá nejlepší léta již za sebou. Vyhovovalo tak pouze 43 kusů obrněných vozidel (Austin, Gardford, Ford FT-B a Peugeot) různého původu, technických charakteristik, i vlastností ohledně jejich technického optřebení.
Za této situace byla do Francie vyslána roku 1924 nákupčí komise. Polsko sledovalo francouzský průmysl, zabývající se vývojem obrněné techniky. Přestože Poláci na zdejší vývoj obrněných vozidel hleděli s nedůvěrou, objednali celkem 135kusů polopásových automobilů Citroen Kegresse B2 10CV. Bylo rozhodnuto, že tato vozidla budou přestavěna na obrněné polopásové vozidla v počtu 90 kusů, zatímco zbylých 45 vozidel bude přestavěno na dělostřelecké tahače. Hlavním centrem případného bojového nasazení se měly stát širé pískové pláně východního Polska.
Pancéřová nástavba hranatých tvarů, připomínající zkosenou krabici, byla vyráběna v Polsku závodem CWS ve Varšavě a vycházela z francouzského obrněného automobilu AMC M23. Projekt pancéřové ochrany vozidla vyprcoval Ing. R. Gabaud z Konstrukčního výzkumného střediska polské armády a Ing. J. Chaciński z výrobny automobilů ve Varšavě.
Jednotlivé pancéřové pláty byly z válcované oceli přičemž byly spojovány nýty. Podvozek vozidla nebyl pancéřován. Výroby pancéřových plátů se ujaly hutě Baildon v Katowicích.První dva prototypy vozidla byly hotovy v roce 1925, na což se rozběhla sériová výroby, jež polské armádě dodala první kusy v roce 1927 a následujího roku byla vozidla oficiálně přijata polskou armádou jako samochód pancerny wzór 28 (wz. 28).
Technická stránka vozidla:
Přestože se dalo o každém vyrobeném kusu vozidla říci - co kus, to originál - tak, i přes, někdy velmi, viditelné rozdíly mezi vozidly, měla vozidla i společnou charakteristiku:
-chladič byl chráněn dvojdílným krytem, ovládaným z místa řidiče
-k pohonu sloužil motor Citroen B-14 o výkonu 20 HP
-mechanická redukční převodovka měla tři stupně pro jízdu vpřed a jeden vzad
Podvozek byl složen z nápravy běžného nákladního vozidla vpředu a vzadu byl převzat z pásového podvozku systému Kegresse. Pásový podvozek sestával na každé straně z napínacího kola vpředu, čtyř dvojitých pojezdových kol a hnacího kola vzadu. Gumové pásy neměly obvykle vysokou životnost.
Věžicka vozidla vycházela konstrukčně z francouzkého tanku FT-17, přičemž ovšem nebyla litá, jako u francouzského tanku, ale byla svařena z pancéřových plátů do šestiúhelníku. Rovněž výzbroj, vždy usazená ve věžičce, se lišila - přibližně 30 kusů bylo vyzbrojeno kanónem SA-18 (rovněž Puteaux vz.18) ráže 37 mm, zbylých 60 kusů obdrželo kulomet Hotchkiss ráže 7,92 mm (polské označení 7,92 mm karabin maszynowy Hotchkiss wz.25).
Maximální rychlost byla nízká - méně než 30 km / h, rovněž vysoká silueta vozidla nedávala vozidlu moc šancí se ukrýt v terénu a byl náchylný k převrácení již při měnším stoupání. 21.listopadu 1933 se proto polské velení rozhodlo o přestavbě některých vozidel - měl být vylepšen přední systém kolového ústrojí, jež mělo být pevně uloženo bez možnsoti otáčení koly, což bylo snadněji použitelné během jízdy a nabízí vyšší rychlost na silnici, přičemž k zatáčení vozidla měly býti použity zadní pásy. Pro množství úprav tak vznikl zcela nový model - wz.34, přičemž mnoho těchto nových vozidel vzniklo přímo ze stroje wz.28.
Osádka obrněného automobilu wz. 28 se skládala z řidiče, velitele a střelce, jež ke komunikace s ostatními vozidly či pěchtou používali pouze praporky, jelikož rádiostanice nebyly v té době jako standartní vybavení vůbec uvažovány.
Technické údaje:
Osádka 3 osoby
Hmotnostní výkon 8,7 HP/t
Maximální dojezd 200 km
Maximální rychlost 30 km/h
Maximální hloubka brodu 0,5 m
Maximální stoupání 35˚
Výzbroj 1 x 37 mm
(1 x 7,92 mm)
Pancéřování 3 - 8 mm
Spotřeba paliva 20-45 l/100 km
Objem nádrže 59 l (42 l primární + 17 l sekundární nádrž)
Nasazení:
První dva prototypy obrněných automobilů wz. 28 se účastnily manévrů na Volyni v srpnu 1925. V roce 1930 mělo být 16 vozů tohoto typu 1.tankové divizi (?) v Brestu na řece Bug, 15 ve 2. tankové divizi v Żurawica a 6 v tzv. experimentální skupině. Přitom téhož roku měla polská armáda obdržet všech 90 kusů vozidel wz. 28.
V roce 1931 bylo 18 vozidel wz. 28 dáno k dispozici policejním útvarům k potlačení komunistických demonstrací a nepokojů v zemi, přesněji se účastnily nastolení pořádku v oblasti Haliče. Poté byly nabídnuty policiii k odkupu za cenu 30000 zł, což samozřejmě policie odmítla. V roce 1930 byly zřízeny první dvě tankové divize(?) (1. a 2.), ale v roce 1931 byla první divize reorganizována na 4 obrněnou divizi, a druhý jednotka byla zahrnuta do druhého obrněného regimentu. V roce 1933 byly tyto jednotky reorganizovány na 2. a 4. prapor tanků a obrněných vozidel. Roku 1934 se obrněné automobily wz.28 vyskytovaly v Poznani, odkud se koncem téhož roku přesunuly do Bydgoszcz. 26.února 1935 taky tyto automobily vytvořily základ těchto praporů.
V letech 1934 - 1938 proběhla jejich modernizace na wz.34. Celkem mělo být přestavěno nejméně 80, možná 87 kusů. Zbylá vozidla byla pravděpodobně vybavena tříbarevným maskovacím vzorem.
V září 1939 byl vytvořeny improvizované čety pod vedením Lt Felix Uścińskiego, přičemž po vypuknutí války zbývala ve stavu polské armády již jen tři vozidla, ostatní byla konvertována na wz. 34. Tyto tři automobily byly zničeny ukrajinskými nacionalisty při polském ústupu k maďarské hranici u obce Nadvirna 19.září 1939.
Umístění posledních tří vozidel před vypuknutím války:
-4. obrněný prapor v Brestu (1 kus)
-Výcvikové centrum v Modlin (2 kusy)
Zdroje:
http://www.panzernet.net/
http://www.fronta.cz/
pl.wikipedia.org
republika.pl
Žádné komentáře:
Okomentovat