Hlášení mjr. gšt. Schweitzera bylo celkem charakteristické pro důstojníka ,,první linie", jež věděl vše, co se děje na ,,bojišti". Ovšem jeho ne zrovna vysoké postavení mu ovšem už nedovolovalo už nahlédnout do událostí na Hlavním velitelství. Zde na Hlavním velitelství vždy měli rozhodující slovo západní Spojenci a ne naše velení. O tom samozřejmě nemohl vědět.
Hlavní velitelství ohledně toho, že západní mocnosti nehodlají poskytnout podporu žádnému většímu povstání na našem území svědčí i záznam prvního rozhovoru důstojníků Hlavního velitelství a zástupců britské SOE, col. Keswickem a lt. col. Perkinsem dne 15.listopadu 1944, jež dali našim zástupcům ohledně otázky dodávek zbraní na československé území zcela jasnou odpověď:
,,...Rozhodnutí respektive pokyny spojeneckého hlavního štábu jsou kladné i záporné. Kladné v tom smyslu, že má být poskytnuta pomoc pro sabotážní skupiny dodáním potřebného materiálu. Záporná v tom, že pomoc zůstane omezena jen na podporu sabotážní činnosti, jinak spojenecký štáb nechce jak skutky tak sliby posilovat jakékoliv tendence, směřující k obecnému povstání...Zvláště pak v nynější době nestálého a z valné části nepříznivého počasí by nebylo možno přijmout tak velký závazek.
Spojenecký hlavní štáb nechce také tříštit prostředky a zvažuje přímou leteckou pomoc západní frontě za daleko významnější pro naše osvobození, než podporu fronty vnitřní. Podporou sabotážní akce dává zahraničnímu čs. vedení dostatečnou možnost, aby mohlo zvládnout ve vlasti situaci, než dojde ke zhroucení Německa. Na moji otázku zda zájem projevený Američany nepřináší nebo nepřinese změnu tohoto názoru, odpovědě col. Keswick, že tím se na věci nic nemění. Přijatá zásada je vedoucí. Americký zájem v součinnosti s Brity bude jen hledět k zajištění splnění dodávky pro sabotáž.
Závěr: V nynější situaci lze počítat jen s materiálem pro ničení a nutnou výzbroj pro sabotážní skupiny..." (Záznam o první návštěvě u col. Keswicka a lt. col. Perkinse na Hlavním štábu čs. branné moci 15.listopadu 1944.)
Zajímavé je, že zmíněná americká strana v jednání s čs. místy vyvinula iniciativu jako první a již 5.října 1944 navštívili čs. důstojníky z 2. oddělení Hlavního velitelství čs. branné moci spojovací důstojník z amerického Úřadu zvláštních služeb - OSS (Office of Strategic Service) kpt. Charles Katek, spojovací důstojník letectva, opět od OSS a velitel jedné noční perutě USAF. Účelem jejich návštěvy bylo především zjisti požadavky čs. strany ohledně dodávek zbraní a materiálu na naše území.
Necelý měsíc po československo-britských listopadových jednáních se rapidně změnil názor Britů, jež byl tlumočen col. Perkinsem od SOE našim představitelům od Hlavního velitelství čs. branné moci 11.prosince 1944, že britský imperiální štáb zásobovat, i malé sabotážní skupiny, nadále odmítá.
,,...ze své strany živení celostátního povstání u nás, zastávaje názor, že podle vlastních zkušeností nelze úspěšně zásobovat velké revoluční hnutí na isolovaném teritoriu..." ovšem ,,...dal povolení, aby naše podzemní organizace byly ze středomořské oblasti zásobovány zbraněmi a sabotážním materiálem v rozsahu, odpovídající asi naši první fázi - konkrétně formulováno: maximálně pro 10 000 osob, celkem 125 letů..."
Záporné stanovisko, na nějž se neustále naši představitelé dovolávali aby bylo změněno, bylo britskou stranou zdůvodňováno problémy stránek jako operační a technické, ovšem i stranou politickou a to především postojem Sovětského svazu k zásobování národního povstání z americké a britské strany.
Britský imperiální štáb později v zimě 44/45 i na jaře 1945 byl stále ochoten podporovat akci omezeného rozsahu a věděl, že účinnou pomoc ze Západu ocení jak československý exil, tak i domácí odbojové hnutí, ovšem upozorňoval ,,...na možné obtíže, které by mohly vzniknout nám i jim, kdyby se tak stalo bez předchozího dojednání se Sověty. Je proto třeba, aby tato otázka byla mezi námi, jimi a Sověty předem vyjasněna..." a nevěděl ovšem také, kdy bude přesně zahájeno shazování materiálu a jeho zahájení nevěděl do té doby, dokud nebude ,,...ještě vyjasněná otázka, za jakých podmínek bude možno pokračovat v akcích, jakmile se část našich vládních a vojenských představitelů přesune na čs. území, osvobozené sovětským vojskem. V té době budou historické země operační zájmovou oblastí sovětskou...*
Na možné problémy se sovětskou stranou upozorňoval již ke konci března 1945 i col. Perkins (SOE), když se vyjádřil, že by ,,...mohlo dojít k trapným nedorozuměním mezi sovětskými vojenskými činiteli a našimi domácími organizacemi v případě, že by Sověti obsadili ony části našeho území, kde naše organizace působí..."
V tomto ohledu se Perkins nemýlil a hned na začátku jara 1945 se řada britských i amerických posádek letadel zvláštního určení mohla na vlastní kůži přesvědčit, že nejsou v sovětském vzdušném prostoru zrovna vítaným hostem.
Žádné komentáře:
Okomentovat