Nebezpečí z vesmíru-jak s ním bojovat?

Většina lidí zde si to zřejmě neuvědomí, ale jaké je pro nás zatím největší, nám známé nebezpečí, kterému nejsme schopni čelit? Většina lidí, jen mrkne, jiní začnou básnit o létajících talířích, tzv. UFO. Ovšem člověk, jež se zamyslí, dokáže odpovědět jednoduše-asteroidy.


Saturnův měsíc Mimas na snímku sondy Cassini
očividně nedisponuje protimeteoritickým štítem.


Nebezpečí z oblohy:
Asteroid je starší pojmenování planetky Sluneční soustavy. Poprvé bylo slova Asteroid použito roku 1802 od Williama Herschela: 
Pro tento jejich hvězdný vzhled, pokud mohu použít takového výrazu, tedy proto jsem si vytvořil vlastní pojmenování a nazývám je asteroidy; vyhrazuji si však nicméně volnost změnit toto pojmenování, jestliže jiné, výstižnější povaze jejich, se objeví.

Ovšem vůbec první takové těleso (asteroid) bylo objeveno již roku 1801 Giuseppe Piazzi v Palermu 1. ledna, jež dostal název Ceres. 


Asteroid-jak dostal název?
Pojmenování tělesa jako Asteroid se zrodilo díky počátečnímu pozorování dalekohledy v období středověku a raného novověku. V té době si většina astronomů myslela, že se jedná o malé body podobné hvězdám. Ovšem planety bylo možno rozeznat díky jednoduše pozorovatelným kotoučkům a případně i některým povrchovým útvarům, např. pásy na Jupiteru či Saturnu nebo tmavší oblasti či polární čepičky na Marsu. tyto objekty byly tedy dost ,,hvězdám podobné" (což je přesný překlad slova aster-oid). 

Do druhé poloviny 19.století bylo objeveno asi přes 30 těchto těles (objevovali se již i první odhady jejich velikosti či váhy). Bylo usneseno, že pojmenování asteroid nevystihuje podstatu těchto vesmírných objektů. Proto se snad uskutečnila první oficiální schůzka světových astrologů a rozhodla, že by tato tělesa měla být zvláštní (samostatnou) kategorií těles ve sluneční soustavě a zvaná jako: minor planets, kleine planeten (u nás se ujalo označení planetka).


Asteroidy v oblastech Sluneční soustavy:
V naší soustavě se nachází (či jí proletěly) statisíce, či dokonce miliony asteroidů. K 28.říjnu roku 2004 bylo přesně vypočítáno celkem 189 407 drah těchto těles (každé těleso dostalo vlastní označení). Z této části bylo celkem 14 574 z nich pojmenováno oficiálním jménem.
Počet asteroidů v naší soustavě se odhaduje na 1,1-1,9 milionu. Největší z nich dosahují velikostí kolem pár set kilometrů (1 Ceres o průměru 900–1000 km, 2 Pallas a 4 Vesta; průměr obou z nich dosahuje cca 500 km).

Spektrální klasifikace:
Roku 1975 Clark R. Chapman, David Morrison a Ben Zellner vyvinuli taxonomický systém, založený na barvě, schopnosti odrážet záření a tvarech spektra.[6] Tyto vlastnosti pravděpodobně odpovídají složení materiálu na povrchu asteroidu. Původně klasifikovali jen tři typy asteroidů:

-asteroidy typu C - uhličité, 75% známých asteroidů
-asteroidy typu S - křemičité, 17% známých asteroidů
-asteroidy typu M - kovové, většina ostatních asteroidů

Od této doby došlo k mnoha rozšířením, kdy do něj bylo přidáno mnoho nových typů.


Rozložení asteroidů ve Sluneční soustavě. Jak je vidět, jsme hned vedle Marsu, nejblíže hlavnímu kotouči asteroidů.


Hledání nám nebezpečných asteroidů:
Přestože jsme v několika posledních desetiletích schopni pozorovat i vzdálené kosmické objekty (nepočítejte prosím UFO ), tak i přesto zůstávali až do 70.let tajemstvím  protože i těmi největšími dalekohledy je bylo možno vidět jako pouhé světelné body a jejich povrch zůstával velkou záhadou.

Přestože roku 1971 vyfotografovala sonda Mariner 9 povrch měsíců Marsu- Phobos a Deimos, které jsou pravděpodobně gravitačně zachycenými asteroidy, nebylo možno stále zjistit možná chemická složení těchto těles. Prvním skutečným, zblízka vyfotografovaným asteroidem, se stal roku 1991 (951) Gaspra a roku 1993 asteroid (243) Ida s jeho souputníkem Dactyl. Všechny tyto objekty byly vyfotografovány sondou Galileo na cestě k Jupiteru.

Vůbec první sondou, jež byla vyslána do vesmíru s cílem specifikovat se na asteroidy byla NEAR Shoemaker, jež během své cesty vyfotografovala asteroid (253) Mathilde a poté se přiblížila k asteroidu (433) Erosroku, kolem kterého začala obíhat a dokonce roku  2001 na něj dosedla. 

Pár dalších asteroidů, jež byly zkoumány či sledovány sondami ze Země:
-(9969) Braille (sonda Deep Space 1, roku 1999)
(5535) Annefrank (sonda Stardust, roku 2002)

Střetnutí s asteroidy měla naplánované i sonda Rosetta (ESA), vypuštěná roku 2004. V roce 2008 sledovala asteroid (2867) Šteins a letošního roku 2010 se přiblíží k asteroidu (21) Lutetia.


Zbrojení proti ,,novému nepříteli":
Americké ministerstvo obrany hledalo ve spolupráci s NASA možné formy obrany proti tomuto nebezpečí. Jedním z velkých konfliktů mezi Zemí a větším asteroidem bylo přibližně před 75 miliony let. To mělo za následek vymření rodu dinosaurů. Co by se asi stalo v případě takové ,,reprízy" v dnešní době?

"Jaderná bomba je nejsilnější známou bombou. Má třimiliónkrát vyšší účinnost než chemické bomby. Otázkou ovšem je jak tuto energii účelně využít." 
uvedl ve své přednášce na setkání Americké astronomické společnosti fyzik David Dearborn z Národní laboratoře Lawrence Livermora, která se podílí na programech vývoje jaderných zbraní. Podle téhož fyzika by se ovšem použití atomových zbraní ocitlo až na posledním místě v případě, že by se o nebezpečí vědělo např. o 20 let dopředu, tak by se hledala jiná varianta (při možné velikosti do 1 km). Ovšem v případě nutnosti by byla atomová zbraň jediným možným řešením. 

V dnešní době je ovšem ne-popularita atomových zbraní, hlavně vzhledem k jejich možnému využití v konfliktu na naší planetě, dostatečná. Díky tomu zřejmě nebude ani příležitost teorii použití atomových zbraní otestovat. Dearborne ovšem upozorňuje na to, že ve vzduchoprázdnu s minimální gravitací není možné vychýlit poměrně rychle letící těleso, jako je asteroid o průměru jednoho kilometru.

Případný útok proti asteroidu klasikou balistickou raketou by nemusel vyjít, a nemuselo by dojít k očekávanému výsledku a to vychýlení asteroidu z kursu. Naopak by mohlo dojít ke kolizi a směr by mohl být narušen a cesta asteroidu by byla více přímá k planetě Zemi.

"S nukleární hlavicí dostanete (k asteroidu) ohromné množství energie pomocí přemístění malého množství hmoty," vysvětluje výhody jaderné obrany Dearborn. Podle jeho počítačových simulací by na vychýlení asteroidu s průměrem kolem 270 metrů stačila 300kilotunová exploze na jeho povrchu patnáct dní před hrozící kolizí. Asteroid by byl zasažen někde za hranicí Měsíce a 97 procent jeho hmoty by Zemi zcela minulo.


Atomový výbuch nad Hirošimou roku 1945.
V případě odpálení rakety proti asteroidu, by musela být hlavice, aby změnila jeho směr, asi 10-15krát silnější.

Vesmírné laserové taxi pro asteroidy:
V případě hrozby srážky s asteroidem se jako zajímavá možnost jeví použití laserového paprsku, který by na povrchu asteroidu vytvořil přírodní raketový motor.

Většina z vás asi zná slavný americký seriál Hvězdné války (Star Wars) a vybaví si část, jak Han Solo letící v jeho vesmírné lodi, je pronásledován stíhačkami nepřítele, jež svými lasery drtí asteroidy jedna radost. 

Skutečná možnost použití laserů proti asteroidům je v naší realitě velmi omezená, a to dost, že si na nějaké laserové dělo, ničící asteroidy jako člověk malou hroudu hlíny nohou, je v dnešní době dost nereálná. 

Ovšem použití laseru má i dva konkurenty-zmíněné jaderné zbraně a vesmírné lodě. Zde Jsou samozřejmě další ale-v případě použití jaderných zbraní hrozí, že výbuch by nemusel asteroid zničit, je možnost podobného incidentu vysoká a pokud by se opravdu jednalo o asteroid mířící k Zemi, tak by si ještě donesl na povrch dáreček v podobě jaderného zamoření (vyprodukovaného lidstvem). 

Podobně použití vesmírných lodí jako odtahovačů asteroidů mimo jejich kurz je také nepravděpodobná. Nejenže podle odborníků by jsme si museli na podobná technologická zařízení počkat asi ještě další dvě století (vzhledem k našim ,,nedokonalým současným" technologiím), ale velkou roli by zde musel hrát i gravitační traktor, jež by musel být umístěn na vesmírných korábech, jež by musely mít dostatek síly (s výkonnějším motorem) a dostatek PHM, aby byl schopný asteroid přesunout na ,,druhou kolej".


Budou v budoucnosti nás chránit tyto vesmírné odtahovače?

Lasery jako taxi či zbraň?
Další možností je použití laserů jako zbraně, kdy by naši planetu bránila linie laserů umístěných kolem hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. je takováto ,,obranná linie" reálná?


Asteroid Apophis. Když budeme mít hodně smůlu, uvidíme ho zblízka.

Času není zase tolik nazbyt. Existuje určitá malá šance, že v roce 2036 budeme čelit asteroidu Apophis o průměru přibližně 300 metrů. A je možnost, že se během těchto necelých třiceti let objeví další hrozba, než je tento na vesmírné poměry ,,malý balvánek".
A jak víme z historie, tak jsou armády snad všech zemí na světě jsou v podpoře nových technologií obvykle štědré. Budeme na tento konflikt již připraveni?

JAKÝ MÁTE NÁZOR NA TOTO NEBEZPEČÍ VY?

Zdroje:
osel.cz
novinky.cz
Wikipedie
army.cz
vesmirweb.net