Cesta ke Katyni
Píše se 23.srpna 1939. Aniž by to svět tušil, odehrává se poslední mírový týden. V tento den se uskutečňuje schůze, později známá jako Pakt Ribbentrop-Molotov, jež stvrdí sovětsko-německé spojenectví, smlouvu o hospodářské pomoci a sféry vlivu v Evropě. V rámci této dohody si tyto dvě země rozdělují i Polsko na dvě poloviny-pod německou a sovětskou okupační správou.
Německo napadá Polsko již týden po uzavření této dohody, 1.září 1939 a po pár dnech váhání vyhlašují Německu spojenci Polska-Francie a Británie, válku. O 16 dní po německém útoku se přidává i sovětská Rudá armáda, jež zaútočí do týlu vyčerpaných a pošramocených polských sil. Do zajetí Rudé armády, po polském zklamání, že Rudá armáda nepřišla na pomoc jim, upadá 120.000 příslušníků polské armády, námořnictva a letectva. Jako o válečných zajatcích se o nich dá hovořit těžko-Sovětský svaz není s Polskem ve válečném stavu.
Sovětský svaz, aby nevypadal jako agresor po kapitulaci Polska, propouští většinu řadových vojáků a poddůstojníků. Tak se podaří dostat ze sovětského zajetí přibližně 120-130 tisícům příslušníků polských ozbrojených sil. V sovětském zajetí ovšem zůstává 15 000-16 000 polských důstojníků včetně několika členů polského nejvyššího velení.
Sovětská vojska překračují sovětsko-polské hranice 17.září 1939
Polští ,,váleční zajatci" jsou drženi v nelidských podmínkách v několika táborech, převážně na území dnešního Běloruska. Tady se jich ,,ujímají" orgány NKVD, jež zahajují drastické výslechy. Jedná se především o zjištění jejich původu (inteligence a jiné podobné vrstvy byly podle Stalina nebezpečné Sovětskému svazu a komunistické vládě), působení v polsko-sovětské válce roku 1920, vazby na lidi žijící na území Polska, zabraného buď SSSR nebo Německem. Ovšem ať byl výslech jakýkoliv, výsledek byl jednoznačný-na papíře se objevilo razítko ,,Nepřítel lidu".
Pohřešovaná armáda
Lidový komisař vnitra SSSR, Lavrentij Pavlovič Berija, předává 5.března 1940 svému Nejvyššímu-Stalinovi spis č. 794/B, v němž se o polských zajatcích vyjadřuje jako o zatvrzelých odpůrcích Sovětského svazu a jeho vlády, bez jakékoliv možnosti nápravy. podle NKVD není bezpečné, aby se tito lidé vrátili domů. Navrhuje řešení, jež je používáno vůči všem, co jsou shledáni jako nepřátelé SSSR-zastřelení.
Ještě téhož dne je svolána porada, v níž se sejdou Berija, Kaganovič, Kalinin, Molotov, Vorošilov a samotný Stalin, jež má závěr, že se přibližně 26 000 polských nepřátel má podrobit nejvyššímu trestu. Toto číslo obsahuje asi 15 000 polských důstojníků, příslušníků rozvědky, četníků, policistů a pracovníků vězeňské služby. Zbylých 11 000 představují movití statkáři, kněží, podnikatelé, učitelé apod.
Kozelsk
4 410 zajatců z tábora v Kozelsku je zavražděno v katyňském lese u Smolenska. Přísně střežené transporty byly vypravovány v období od 3. dubna do 12. května. Z nádraží byli důstojníci převáženi autobusem na místo vraždy, tam jim nad připravenými doly byly svázány ruce za zády a ránou do krku nebo v týl byli popraveni ranou z německých pistolí Walther ráže 7,65 mm. Některé oběti byly dobíjeny čtyřhrannými ruskými bodáky. Když chtěl někdo odporovat, přehodil mu popravčí přes hlavu kabát, podvázal jej pod krkem a takto zahaleného kápí jej odvedl k jámě. Ostatním se musel naskytnout hrůzostrašný pohled. V širokých, hlubokých jámách leželi jejich kolegové. Po tělech šlapaly popravčí čety, smýkaly jimi a brodily se krví jako řezníci na jatkách ... Je velmi pravděpodobné, že část zajatců byla ale zavražděna ve sklepeních věznice obvodního sídla NKVD ve Smolensku. Svědčí o tom fakt, že v některých hromadných hrobech byly oběti uloženy jinak než v ostatních. Byly systematicky naskládány tváří dolů vedle sebe, což svědčí o posmrtném ukládání obětí.
Starobělsk
3 739 zajatců z tábora Starobělsk je zabito v ukrajinském Charkově. Transporty byly vypravovány v období od 5. dubna do 12. května. Z Charkovského nádraží byli vězni převáženi nákladními auty do vězení NKVD. Po identifikaci byly vězňům svázány ruce za zády a ránou do krku nebo v týl byli popraveni. Mrtvá těla byla v noci odvážena z města a pohřbena v hromadných hrobech u Charkova, v lesoparku asi 1,5 km od obce Piatichatka.
Ostaškov
6 314 zajatců z tábora Ostaškov je zastřeleno v Tveru. Transporty byly vypravovány v období od 4. dubna do 16. května. Ve sklepeních Tverského sídla NKVD byli důstojníci systematicky vražděni. Odzkoušené způsoby vraždění však nestačily na tak velké počty zajatců. Během prvního transportu čítajícím 390 důstojníků nestíhali kati provádět svou práci, takže další transporty musely být zmenšeny na 250 osob... Těla povražděných byla nákladními automobily odvážena do 32 km vzdáleného rekreačního střediska NKVD v obci Miednoje. Ostatky byly naházeny do jedné z dvaceti připravených jam a buldozerem zasypány.
Dalších 7 300 Poláků je povražděno v táborech v západním Bělorusku a na Ukrajině. Jejich hroby dosud nebyly nalezeny.
(citace z valka.cz)
Po napadení Sovětského svazu Německem nabírají věci jiný směr. 30.července 1941 podepisuje Sikorski za Polskou exilovou vládu dohodu se sovětským vedením. Součástí dohody byla i "amnestie" pro polské občany vězněné na území SSSR. 22.srpna 1941 Anders, jež je jmenován velitelem polských sil v SSSR, odjíždí do tábora v Grjazovci, kde nachází 1600 poláků a malou skupinu polských důstojníků z výše jmenovaných táborů. Ovšem již 4.září začíná polský velvyslanec v Moskvě Stanisław Kot pátrat po nezvěstných polských důstojnících.
Během této doby se v Buzuluku shromáždí kolem 46 000 polských občanů, jež později sestaví polskou armádu v SSSR. Ovšem pro nedostatek surovin (především jídla a vody) jsou nuceny sovětské orgány další nábor zastavit. Ovšem nový polský velvyslanec nedokáže najít to, co nově vznikající armádě chybí-generálové a vyšší důstojníci, jež by vytvořili velení armády a armádní odborníci.
Generál Sikorski opět navštěvuje Moskvu a snaží se zjistit vše o zbývajících důstojnících vše podstatné. Objevují se názory sovětského velení, že byli přepraveni do táborů za polárním kruhem, dokonce že byli vydání do německého zajetí apod. Stalin dokonce odpověděl, že mohli uprchnout do Mongolska nebo Mandžuska. V teorii o předání zajtců Němcům se ovšem podaří vyvrátiti pomocí domácího odboje, jež kontroluje téměř veškeré dění na polském území.
V průběhu březnových jednání v Moskvě, generál Anders 18.března 1942 v Kremlu opět otevírá otázku pohřešovaných důstojníků z táborů ve Starobělsku, Kozelsku a Ostaškově. Stalinovi odevzdává jmenné seznamy pohřešovaných. Záhada ovšem zůstává.
Konec záhad
V létě 1942 ohlašují dva nuceně nasazení dělníci německému velení, že objevili dvě mrtvá těla v polských uniformách. Německé velení je ignoruje. Po porážce u Stalingradu potřebuje německá propaganda odvrátit pozornost od porážek Wehrmachtu a opět otevírá složky. Objevují se dokumenty o nálezu dvou těl v polských uniformách. Je jasno.
V průběhu února až dubna 1943 je z rozmrzající půdy vykopáno kolem 400 zohavených a rozkládajících se těl. Z celkem 11 nalezených masových hrobů se v 7 objevují ostatky v uniformách polské armády. Po zkontrolování první stovky těl se jednoznačně dalo ohlásit, že se jedná pouze o důstojníky. Mezi nimi i dva generály (Mieczysław Bohatyrewicz, Bronisław Smorawiński).
Během ohledávání mrtvol jsou nalezeny převážně osobní věci jako snubní prstýnky, dopisy, peníze, fotky a podobné osobní věci. Tyto důkazy jsou zajištěny a speciálně uloženy.
Duben 1943
10.dubna 1943 přijíždí do Katyně polští experti z Varšavy, Krakova a Lublinu. Pozvání odmítá polský červený kříž s tím, že Němci využijí masakru ke své propagandě, což si časem potvrzují.
Rádio Berlín ,,oznamuje světu" o masakru spáchaných na polských důstojnících sovětskými bolševiky, jež byli zajati během září 1939. O dva dny později sovětská informační kancelář se rázně ohradila proti "fašistickým lžím". Přichází se svým tvrzením o německé zvrhlosti a spáchaném masakru na polských vojácích, jež byli v době německého útoku v této oblasti v internačních táborech. Tomuto ovšem nedokáže uvěřit polské velení ani polská vláda. Vždyť jim Sověti celé tři roky tvrdili cosi o oblasti Sibiře a Mongolska!
Koncem dubna je zkoumání ostatků dvanácti evropskými lékařskými odborníky přináší jednoznačné konstatování, že museli být polští důstojníci zavražděni někdy v březnu až dubnu roku 1940. Ovšem to nesouhlasí se sovětskými tvrzeními o masakru spáchaným Němci-toto území v té době patřilo k Sovětskému svazu!
Pod tímto podrobným, více jak třísetstránkovým dokumentem z vyšetřování byli podepsáni členové mezinárodní komise :
-dr. Speelers z Belgie
-dr. Markov z Bulharska
-dr. Tramsen z Dánska
-dr. Saxen z Finska
-dr. Palmieri z Itálie
-dr. de Burlet z Holandska
-dr. Hájek z Protektorátu Čechy a Morava
-dr. Birkle z Rumunska
-dr. Šubik ze Slovenského štátu
-dr. Orsós z Maďarska
-dr. Miloslavitz z Chorvatska
Začátkem června roku 1943 je vyšetřování ukončeno. Masové hroby jsou zahrabány před blížící se frontou. Koncem září je oblast Smolenska osvobozena. Okamžitě je zřízená "Zvláštní komise pro ustanovení a prozkoumání popravy válečných zajatců - polských důstojníků nacistickými nájezdníky". Zajímavostí této komise je to, že se skládá pouze z občanů Sovětského svazu, vedená akademikem N. Burdienkem.
Sovětští odborníci zkoumají pozůstatky těl a vyslýchají místní
Na podzim 1944 se přemístí německé archívy z Ústavu soudní medicíny v Krakově do Vratislavy. Šéf ústavu dr. Beck odmítl rozkaz o zničení archívu i nabídku partyzánů o předání archívu a odváží jej do Vratislavy a její uložení v Anatomickém ústavu.
Po vstupu jednotek Rudé armády do Krakova se snaží NKVD najít archiv a zničit důkazy. Zde se dozvídají o jeho přestěhování do Vratislavy, ovšem nedokážou jej najít ani zde. V této době se již nachází ve vybombardovaných Drážďanech, kde padne do rukou 2. polské armády.
Ironií osudu je bohužel to, že se viník dozná až 50 let po tomto hrozném skutku....
dekret vydaný Stalinem k budoucnosti polských zajatců:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c1/Katyn_-_decision_of_massacre_p1.jpg
Zdroje:
forum.valka.cz
cs.wikipedia.org (česká, německá, polská)
aktualne.centrum.cz
uk.altermedia.info
thephoenix.com
ct.24.cz
Píše se 23.srpna 1939. Aniž by to svět tušil, odehrává se poslední mírový týden. V tento den se uskutečňuje schůze, později známá jako Pakt Ribbentrop-Molotov, jež stvrdí sovětsko-německé spojenectví, smlouvu o hospodářské pomoci a sféry vlivu v Evropě. V rámci této dohody si tyto dvě země rozdělují i Polsko na dvě poloviny-pod německou a sovětskou okupační správou.
Německo napadá Polsko již týden po uzavření této dohody, 1.září 1939 a po pár dnech váhání vyhlašují Německu spojenci Polska-Francie a Británie, válku. O 16 dní po německém útoku se přidává i sovětská Rudá armáda, jež zaútočí do týlu vyčerpaných a pošramocených polských sil. Do zajetí Rudé armády, po polském zklamání, že Rudá armáda nepřišla na pomoc jim, upadá 120.000 příslušníků polské armády, námořnictva a letectva. Jako o válečných zajatcích se o nich dá hovořit těžko-Sovětský svaz není s Polskem ve válečném stavu.
Sovětský svaz, aby nevypadal jako agresor po kapitulaci Polska, propouští většinu řadových vojáků a poddůstojníků. Tak se podaří dostat ze sovětského zajetí přibližně 120-130 tisícům příslušníků polských ozbrojených sil. V sovětském zajetí ovšem zůstává 15 000-16 000 polských důstojníků včetně několika členů polského nejvyššího velení.
Sovětská vojska překračují sovětsko-polské hranice 17.září 1939
Polští ,,váleční zajatci" jsou drženi v nelidských podmínkách v několika táborech, převážně na území dnešního Běloruska. Tady se jich ,,ujímají" orgány NKVD, jež zahajují drastické výslechy. Jedná se především o zjištění jejich původu (inteligence a jiné podobné vrstvy byly podle Stalina nebezpečné Sovětskému svazu a komunistické vládě), působení v polsko-sovětské válce roku 1920, vazby na lidi žijící na území Polska, zabraného buď SSSR nebo Německem. Ovšem ať byl výslech jakýkoliv, výsledek byl jednoznačný-na papíře se objevilo razítko ,,Nepřítel lidu".
Pohřešovaná armáda
Lidový komisař vnitra SSSR, Lavrentij Pavlovič Berija, předává 5.března 1940 svému Nejvyššímu-Stalinovi spis č. 794/B, v němž se o polských zajatcích vyjadřuje jako o zatvrzelých odpůrcích Sovětského svazu a jeho vlády, bez jakékoliv možnosti nápravy. podle NKVD není bezpečné, aby se tito lidé vrátili domů. Navrhuje řešení, jež je používáno vůči všem, co jsou shledáni jako nepřátelé SSSR-zastřelení.
Ještě téhož dne je svolána porada, v níž se sejdou Berija, Kaganovič, Kalinin, Molotov, Vorošilov a samotný Stalin, jež má závěr, že se přibližně 26 000 polských nepřátel má podrobit nejvyššímu trestu. Toto číslo obsahuje asi 15 000 polských důstojníků, příslušníků rozvědky, četníků, policistů a pracovníků vězeňské služby. Zbylých 11 000 představují movití statkáři, kněží, podnikatelé, učitelé apod.
Kozelsk
4 410 zajatců z tábora v Kozelsku je zavražděno v katyňském lese u Smolenska. Přísně střežené transporty byly vypravovány v období od 3. dubna do 12. května. Z nádraží byli důstojníci převáženi autobusem na místo vraždy, tam jim nad připravenými doly byly svázány ruce za zády a ránou do krku nebo v týl byli popraveni ranou z německých pistolí Walther ráže 7,65 mm. Některé oběti byly dobíjeny čtyřhrannými ruskými bodáky. Když chtěl někdo odporovat, přehodil mu popravčí přes hlavu kabát, podvázal jej pod krkem a takto zahaleného kápí jej odvedl k jámě. Ostatním se musel naskytnout hrůzostrašný pohled. V širokých, hlubokých jámách leželi jejich kolegové. Po tělech šlapaly popravčí čety, smýkaly jimi a brodily se krví jako řezníci na jatkách ... Je velmi pravděpodobné, že část zajatců byla ale zavražděna ve sklepeních věznice obvodního sídla NKVD ve Smolensku. Svědčí o tom fakt, že v některých hromadných hrobech byly oběti uloženy jinak než v ostatních. Byly systematicky naskládány tváří dolů vedle sebe, což svědčí o posmrtném ukládání obětí.
Starobělsk
3 739 zajatců z tábora Starobělsk je zabito v ukrajinském Charkově. Transporty byly vypravovány v období od 5. dubna do 12. května. Z Charkovského nádraží byli vězni převáženi nákladními auty do vězení NKVD. Po identifikaci byly vězňům svázány ruce za zády a ránou do krku nebo v týl byli popraveni. Mrtvá těla byla v noci odvážena z města a pohřbena v hromadných hrobech u Charkova, v lesoparku asi 1,5 km od obce Piatichatka.
Ostaškov
6 314 zajatců z tábora Ostaškov je zastřeleno v Tveru. Transporty byly vypravovány v období od 4. dubna do 16. května. Ve sklepeních Tverského sídla NKVD byli důstojníci systematicky vražděni. Odzkoušené způsoby vraždění však nestačily na tak velké počty zajatců. Během prvního transportu čítajícím 390 důstojníků nestíhali kati provádět svou práci, takže další transporty musely být zmenšeny na 250 osob... Těla povražděných byla nákladními automobily odvážena do 32 km vzdáleného rekreačního střediska NKVD v obci Miednoje. Ostatky byly naházeny do jedné z dvaceti připravených jam a buldozerem zasypány.
Dalších 7 300 Poláků je povražděno v táborech v západním Bělorusku a na Ukrajině. Jejich hroby dosud nebyly nalezeny.
(citace z valka.cz)
Po napadení Sovětského svazu Německem nabírají věci jiný směr. 30.července 1941 podepisuje Sikorski za Polskou exilovou vládu dohodu se sovětským vedením. Součástí dohody byla i "amnestie" pro polské občany vězněné na území SSSR. 22.srpna 1941 Anders, jež je jmenován velitelem polských sil v SSSR, odjíždí do tábora v Grjazovci, kde nachází 1600 poláků a malou skupinu polských důstojníků z výše jmenovaných táborů. Ovšem již 4.září začíná polský velvyslanec v Moskvě Stanisław Kot pátrat po nezvěstných polských důstojnících.
Během této doby se v Buzuluku shromáždí kolem 46 000 polských občanů, jež později sestaví polskou armádu v SSSR. Ovšem pro nedostatek surovin (především jídla a vody) jsou nuceny sovětské orgány další nábor zastavit. Ovšem nový polský velvyslanec nedokáže najít to, co nově vznikající armádě chybí-generálové a vyšší důstojníci, jež by vytvořili velení armády a armádní odborníci.
Generál Sikorski opět navštěvuje Moskvu a snaží se zjistit vše o zbývajících důstojnících vše podstatné. Objevují se názory sovětského velení, že byli přepraveni do táborů za polárním kruhem, dokonce že byli vydání do německého zajetí apod. Stalin dokonce odpověděl, že mohli uprchnout do Mongolska nebo Mandžuska. V teorii o předání zajtců Němcům se ovšem podaří vyvrátiti pomocí domácího odboje, jež kontroluje téměř veškeré dění na polském území.
V průběhu březnových jednání v Moskvě, generál Anders 18.března 1942 v Kremlu opět otevírá otázku pohřešovaných důstojníků z táborů ve Starobělsku, Kozelsku a Ostaškově. Stalinovi odevzdává jmenné seznamy pohřešovaných. Záhada ovšem zůstává.
Konec záhad
V létě 1942 ohlašují dva nuceně nasazení dělníci německému velení, že objevili dvě mrtvá těla v polských uniformách. Německé velení je ignoruje. Po porážce u Stalingradu potřebuje německá propaganda odvrátit pozornost od porážek Wehrmachtu a opět otevírá složky. Objevují se dokumenty o nálezu dvou těl v polských uniformách. Je jasno.
V průběhu února až dubna 1943 je z rozmrzající půdy vykopáno kolem 400 zohavených a rozkládajících se těl. Z celkem 11 nalezených masových hrobů se v 7 objevují ostatky v uniformách polské armády. Po zkontrolování první stovky těl se jednoznačně dalo ohlásit, že se jedná pouze o důstojníky. Mezi nimi i dva generály (Mieczysław Bohatyrewicz, Bronisław Smorawiński).
Během ohledávání mrtvol jsou nalezeny převážně osobní věci jako snubní prstýnky, dopisy, peníze, fotky a podobné osobní věci. Tyto důkazy jsou zajištěny a speciálně uloženy.
Duben 1943
10.dubna 1943 přijíždí do Katyně polští experti z Varšavy, Krakova a Lublinu. Pozvání odmítá polský červený kříž s tím, že Němci využijí masakru ke své propagandě, což si časem potvrzují.
Rádio Berlín ,,oznamuje světu" o masakru spáchaných na polských důstojnících sovětskými bolševiky, jež byli zajati během září 1939. O dva dny později sovětská informační kancelář se rázně ohradila proti "fašistickým lžím". Přichází se svým tvrzením o německé zvrhlosti a spáchaném masakru na polských vojácích, jež byli v době německého útoku v této oblasti v internačních táborech. Tomuto ovšem nedokáže uvěřit polské velení ani polská vláda. Vždyť jim Sověti celé tři roky tvrdili cosi o oblasti Sibiře a Mongolska!
Koncem dubna je zkoumání ostatků dvanácti evropskými lékařskými odborníky přináší jednoznačné konstatování, že museli být polští důstojníci zavražděni někdy v březnu až dubnu roku 1940. Ovšem to nesouhlasí se sovětskými tvrzeními o masakru spáchaným Němci-toto území v té době patřilo k Sovětskému svazu!
Pod tímto podrobným, více jak třísetstránkovým dokumentem z vyšetřování byli podepsáni členové mezinárodní komise :
-dr. Speelers z Belgie
-dr. Markov z Bulharska
-dr. Tramsen z Dánska
-dr. Saxen z Finska
-dr. Palmieri z Itálie
-dr. de Burlet z Holandska
-dr. Hájek z Protektorátu Čechy a Morava
-dr. Birkle z Rumunska
-dr. Šubik ze Slovenského štátu
-dr. Orsós z Maďarska
-dr. Miloslavitz z Chorvatska
Začátkem června roku 1943 je vyšetřování ukončeno. Masové hroby jsou zahrabány před blížící se frontou. Koncem září je oblast Smolenska osvobozena. Okamžitě je zřízená "Zvláštní komise pro ustanovení a prozkoumání popravy válečných zajatců - polských důstojníků nacistickými nájezdníky". Zajímavostí této komise je to, že se skládá pouze z občanů Sovětského svazu, vedená akademikem N. Burdienkem.
Sovětští odborníci zkoumají pozůstatky těl a vyslýchají místní
Na podzim 1944 se přemístí německé archívy z Ústavu soudní medicíny v Krakově do Vratislavy. Šéf ústavu dr. Beck odmítl rozkaz o zničení archívu i nabídku partyzánů o předání archívu a odváží jej do Vratislavy a její uložení v Anatomickém ústavu.
Po vstupu jednotek Rudé armády do Krakova se snaží NKVD najít archiv a zničit důkazy. Zde se dozvídají o jeho přestěhování do Vratislavy, ovšem nedokážou jej najít ani zde. V této době se již nachází ve vybombardovaných Drážďanech, kde padne do rukou 2. polské armády.
Ironií osudu je bohužel to, že se viník dozná až 50 let po tomto hrozném skutku....
dekret vydaný Stalinem k budoucnosti polských zajatců:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c1/Katyn_-_decision_of_massacre_p1.jpg
Zdroje:
forum.valka.cz
cs.wikipedia.org (česká, německá, polská)
aktualne.centrum.cz
uk.altermedia.info
thephoenix.com
ct.24.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat