Rusko-polská válka (únor 1919 - březen 1921) byl ozbrojený konflikt mezi sovětským Ruskem a sovětskou Ukrajinou a druhou polskou republikou a ukrajinskou lidovou republikou. Polsko, jehož státnost byla znovu zřízena Smlouvou z Versailles po rozdělení Polska v v druhé polovině 18. století, se snažilo získat území o která přišlo v průběhu tzv. Trojího dělení Polska.
Na sovětské straně se její přední představitelé snažili o rozšíření Vítězní revoluce do střední a západní Evropy. Ve střední Evropě skutečně vznikly komunistické státy, jako Slovenská republika Rad, Bavorská republika rad atd. Jejich trvání ovšem mělo krátkou historii, např. Slovenská republika rad byla potlačena po těžkých bojích s Maďary a bolševickými silami ještě téhož roku - 1919.
Maršál Tuchačevský povzbuzioval vojáky Rudé bolševické armády: "Přes mrtvolu Polska vede cesta do světa. Dobyjte Varšavu, Berlín a celou Evropu!" I přes konečný ústup ruských sil a zničení jejich tři polních armád, historici se nedokážou shodnout, zda bylo vytlačení jejich sil z Polska a potlačení komunistických pokusů o převrat vítězstvím. Poláci provedli ukázku úspěšné obrany svého státu proti vnějšímu nebezpečí, zatímco Sověti viděli polský výpad na Ukrajinu proti zdejším skupinám, provádějících výpady i do Polska , jako součást zahraniční intervence v ruské občanské válce.
Smlouvy z Versailles definovaly hranice mezi Polskem a bolševickým Ruskem zcela nejasně a poválečné události a nepokoje, započaté říjnovou revolucí roku 1917 Bolševiky, a nijak nedefinovaly hranice východních států, jež se osamostatnily po rozpadu carské říše. Například Ukrajina a Bělorusko, vědomo si slabosti carských sil, vyhlásily samostatnost, ovšem později, po odchodu českoslovesnkých legií a Dohodových sil z Ruska, zaměřili Bolševici své síly proti těmto vzbouřeným územím.
Polsko, vedené Józefem Piłsudskim , vycítilo ten správný čas na rozšíření polských hranic na východ, v rámci plánu Intermarum, což byl plán na ovládnutí území na východ Polska. Lenin mezitím viděl Polsko jako most Rudé armády k podpoře celoevropské revoluce.
Roku 1919 polské síly převzaly kontrolu nad velkou částí západní Ukrajiny, tzv. polsko-ukrajinská válka. . Ukrajinská lidová republika, vedená Yevhen Petrushevychem, byl neúspěšný pokus o vytvoření ukrajinského státu na území, na který si Poláky a Ukrajinci dělali nárok. Zároveň se v ruské části Ukrajiny Symon Petliura snažil zabránit posilování Ukrajinské lidové republiky, ale bolševici, jež začali získávat převahu v ruské občanské válce, začali postupovat směrem na západ ke spornému ukrajinskému území, což Petljura nutí ustoupit do Podolia .
Ke konci roku 1919 Petljura dochází k závěru, že je třeba uzavřít dohodu s Piłsudskim. Pohraniční šarvátky vyústily v otevřenou válku po Piłsudskiho invazi na Ukrajinu v dubnu 1920. Polská ofenzíva byla po raných úspěších zastavena protiútokem Rudé armády. Sovětský útok zahnal polské síly zpět na západ až do polského hlavního města Varšavy , zatímco ředitelství Ukrajiny uprchlo do západní Evropy. Mezitím se začaly šířit v západní Evropě obavy z příchodu sovětských vojsk na německé hranice, což zvýšilo zájem Francie, Británie a USA o tento konflikt. Uprostřed léta se zdál pád Varšavy jasnou věcí, ale v polovině srpna polské síly v bitvě o Varšavu zvítězily a způsobily Rudé armádě těžké ztráty.
V obavě dalšího polského postupu na východ Trockij za bolševiky uzavřel v říjnu 1920 s Polskem mírovou smlouvu. Formální mírová dohoda , tzc. Rigezský mír , byla podepsána dne 18. března 1921a definitvně rozdělila sporná území mezi Polskem a sovětským Ruskem. Válka do značné míry určila sovětsko-polské hranice v období mezi světovými válkami . Značná část území, získaného Polskem po této válce, byla podstoupena Sovětskému svazu roku 1945.
Žádné komentáře:
Okomentovat