Polsko-sovětská válka z roku 1919

Chaos ve východní Evropě

 V roce 1918 byla německá armáda na východní frontě nejsilnějším uskupením. Důležitější bylo, že tato armáda, narozdíl od západní fronty, byla stále početná a defacto neporažená ani v jedné významnější bitvě první světové války. Nicméně velitel německých vojsk na východě, Max Hoffmann, hlavní vyjednavač v Brest-Litevské mírové smlouvě, čelil rostoucím problémům. Max Hoffmann věřil a právem, že pouze jeho armády jsou jedinou silou, jež jsou schopné nastolit na východě pořádek.

Přesto, po rozpadu Rakouska-Uherska a vnitřních nepokojích v Německu, různých pokusech o převraty a hlavně vítězných bitvách Dohodových mocností na západní frontě a konečném uzavření příměří z 11.listopadu, byl nucen v prosinci 1918 začít ustupovat přes Polsko směrem na západ. Demoralizovaní němečtí vojáci se začali vracet domů. 

V oblastech opuštěných německou armádou se začali tvořit různé skupiny, jež chtěli získat nad tímto územím kontrolu. Jednalo se o různé vlády, utvořené Němci, místními aktivisty, většinou bývalými příslušníky Bílé armády a místními nacionalisty a Bolševiky, jež chtělio začlenit toto území do Bolševického Ruska. Vnitřní boj se ve velkém rozpoutal halvně v Bělorusku a na Ukrajině. V Bělorusku rozpory i mezi bílými zapříčinilo, že Bílí nezískali nad tímto územím žádnou kontrolu. Na Ukrajině byl proces ještě složitější, jelikož se zde nacházely různé skupiny, začleňující bolševické anarchisty, bolševiky, Bílými a polskou armádu. Situace se navíc zkomplikovala poté, co v pobaltských státech - Litvě, Lotyšsku a Estonsku - se vytvořily rovněž vlastní vlády. Tyto skupiny neustále mezi sebou válčily, přičemž pokud byla vytvořena nějaká spojenecká aliance mezi dvěma skupinami, na druhý den se již mohlo stát, že tyto skupiny po sobě vedly palbu. 

16.listopadu 1918 byla Bolševiky vytvořena tzv. Západní armáda, 18.listopadu 1918 Lenin nařizuje zahájit ofenzívu směrem na Západ, tzv. operace Visla. Cílem bylo postoupit střední Evropou a podpořit komunistické pokusy o převraty. To ještě Bolševici neušili, že narazí na silný odpor a stále probíhající občanská válka zpomalí jejich postup. 

Přestože je odpor Bílých, přes jasné nesvary mezi sebou, slabý a nekoordinovaný, Bolševický postup je příliš pomalý. Ke konci roku měla Rudá armáda dosáhnout řeky Niemen. 12.února byl cíl první fíze psotupu opraven na řeku Bug. Na začátku roku 1919 byly přestřelky i větší bitvy na hranicích samozřejmostí, bez jakýchkoliv příakzů z vyšších míst. Polské vojenské jednotky v Kresy (pohraniční oblast) se utkala v bitvě s místními komunistickými silami a jednotkami Bolševické Rudé armády, navíc se do bojů zapletly místní organizace, jež chtěly získat toto území pro své budoucí státy. Tyto aktivity byl ovšem početnější Rudou armádou potlačeny a Bolševici se hrnuli dále na Západ. 

5.ledna 1919 Rudá armáda vstoupila téměř bez odporu do Minska, čímž ukončila krátkou existenci Běloruské lidové republiky. Současně se stále více polských a běloruských jednotek domobrany objevovalo v západních část Běloruska a Litvy. Špatně vybavení byli odhodláni chránit své domovy před tím, co v novinách nazývali ,,Rudá hrozba."  V oblastech se rovněž vytvořily místní bolševické oddíly, což zapříčinilo řadu potyček. Polská armáda vyslala své oddíly na pomoc místní domobraně, zatímco Rudá armáda započala velké přesuny směrem na Západ. Otevřený konflikt se zdál nevyhnutelný. 

Na jaře 1919 síla Rudé armády čítala přes 2.300.000 mužů, ovšem jen málo z nich bylo do následujích bojů s Poláky posláno, jelikož většina z těchto sil stále ještě bojovala s carskámi přívrženci. V září 1919 činila síla polské armády 540 000 mužů, většina z nich se nacházela přímo na sovětsko-polské frontě. 

Polská vláda, pokoušející se dostat na východ co nejvíce mužů a výzbroje, uzavřela s německými silami, jež ovládaly některá území, 12.února 1919 dohodu o bezpečném průchodu polských sil přes území, která stále ještě byla pod německou kontrolou. Východní hranici do té doby zabezpečoval pouze malý počet polských vojáků: 12 dělostřeleckých praporů , 12 regimentů kavalérie a 3 dělostřelecké baterie.

Od 14.února polské síly měly zajištěné pozice podél linie podél měst Kobryn , Pruzhany , řeky Zalewianka a Niemen. Téhož času došlo k prvním potyčkám mezi polskými oddíly a předsunutými silami Rudé armády. 

 

První z polsko-sovětských konfliktů

První vážný ozbrojený konflikt války se udál 14.února 1919. Zatímco sovětské jednotky ustoupily bez boje od města Mosty, větší boje propukly u běloruských měst Maniewicze a Bereza Kartuska. Do konce února se bolševický útok útok zastavil a stalo se zjevnou skutečností, že Rudá armáda není schopná jedním velkým úderem prolomit polské linie. 

27.února Sověti ohlásili vytvoření litevsko-běloruské sovětské socialistické republiky. Jak polská, tak i Rudá armáda byly hlavně vázány boji na Ukrajině a v Pobaltských zemích, kde se uskutečňovaly osovobzenecké boje místních obyvatel. Další eskalace konfliktu se zdála nevyhnutelnou. 

Ve stejné době získávají Bílí převahu a pod velením Děnkina postupují na Moskvu. V té době jsou rozhovory mezi Děnkinem a Poláky velmi žhavé, projednává se i společný postup proti Bolševikům. Vše skončí ovšem na tom, že Děnkin neuzná polskou samostatnost a nadále s Polskem počítá jako se součástí ruské říše. V následujících měsících Děnkin zaplatí za tuto krátzrakost. Naoplátku Poláci zastavují svůj postup na východ a umožňují tak Bolševikům přeskupit síly a použít je proti postupujícímu Děnkinovi. 

Na začátku března 1919 polské jednotky přešly, pod velením generála Stanisława Szeptycki, opět do útoku, 2.března obsadily město Slomin a překročily řeku Niemen. Síly pod velením generála Antonio Listowskiho se 5.března zmocnily města Pinsk a zajistily mosty pro překročení řeky Jasoilda a kanálu Oginski. Severní jednotky dosáhly předměstí Lida a zde se útok na několik týdnů zastavil. 

Na začátku dubna Józef Piłsudski došel k závěru, že je nutné počty polských vojáků na východě navyšovat, aby si udržely možnost vyhnout se větší angažovanosti v ruské občanské válce. Ke stejnému závěru došlo i Bolševici, jež rovněž začali navyšovat své počty v oblasti. V první polovině dubna bolševici obsadili města Grodno a Vilniusu, ale ještě téhož měsíce byli opět vytlačeni polskou protiofenzívou. Nově vzniklá polská armáda se ukázala jako těžší soupeř než si chtěli Bolševici připustit. Přestože nikdy bolševické velení svůj plán dosažení Visly nikdy neodvolalo, tak tento plán se již ukázal jako nerealizovatelný vzhledem k silné polské obraně a nakonec dubnové polské protiofenzívě. Rudá armáda ustoupila ze svých pozic a začala provádět v této oblasti reorganizaci. Vývoj polsko-sovětské války začal být pro Bolševiky vážný. 

Polské vojsko, pod velením generála J. Lasockiho, obsadilo 17.dubna město Lida. Síly generála A. Mokrzeckiho obsadily 18.dubna městečka Nowogródek a Baranowicze. 19.dubna litevské hlavní město Vilnus padlo rovněž do polských rukou, přesněji jednotek Władysława Belina-Prażmowskiho (800 mužů), posílených o jednotky (legionářskou divizi - 2500 mužů) generála Śmigły. Tyto jednotky rychle porazily zbývající oddíly Rudé armády u města Vilnius (též jako bitvy u Pabradė, Ašmena a Sirvintos). V květnu jednotky Rydz-Śmigłyho postoupily měrem na východ a sever a dostaly se tak na linii měst Łyngmiany-Ignalino-Hoduciszki a Naroczské jezero, zatímco jednotky gen. Mokrzeckiho zajistily od Rusů město Baranowicze. Generál Listowski postupoval na západ od Łunińce a v okolí nížiny Styr na Polesí Wołyńskie.

 

 Závěrečné fáze bojů roku 1919 

Dne 1. července polské armády zaútočily na Mołodeczno, který byl obsazen 4.července, postupovaly dále k Łunieci, který byl obsazen 10.července ale v polovině července byly dočasně zastaveny bolševickým protiútokem u Naliboki. Přesto polské síly pokračovaly ve svém tlaku a 8.srpna obsadily Minsk. 9. srpna obsadily polské jednotky Dubno a Krzemieniec a 13.srpna kapitulovala pevnost Rowne.

16. srpna se vzdala bolševická posádka města Ostroróg u Horyń, 18.srpna byla obsazena Zaslaw a 30.srpna obec Olewsko u Borcia. 28.srpna polské jednotky poprvé použily v bojích tanky po těžkých bojích obsadily pevnost Bobrujsk (29.srpna). Dne 2. října polské síly dosáhly Dźwina a zajištil\ region z Dzisna do Dyneburgu. Až do začátku roku 1920 probíhalo vše podle polských plánů, občas došlo ke sporidickým bojům mezi bolševickými silami a Poláky, ovšem jednalo se o krátké šarvátky, jelikož bolševické síly ustupovaly spořádaně na jih a na východ.