Škodovka v německých rukou
Škodovka, jako jedna z největších zbrojovek ve střední Evropě, byl cíl, jež se doslova sám nabízel spojeneckému bombardovacímu letectvu. Tím, že neměla Škodovky ve střední Evropě srovnatelného konkurenta, byla celkově velmi významnou.
Zpočátku Škodovy závody dodávaly německým vojskům hlavně původní československé zbraně, jež byly zpočátku německými vojsky vysoce ceněny. Ovšem od roku 1942 začaly do výroby stále více pronikat německé typy (pro zajímavost, třeba taky roku 1942 byly oficiálně z prvních linií vyřazeny i původní čs. tanky Lt-38 (něm. označení Pz.Kpfw 38 (t).
Ovšem i v tomto těžkém období si Škodovka udržela svoji tradici a vyráběla přednostně děla různých ráží i typů. Celkově Škodovka za celou válku pro německou armádu vyprodukovala 17 560 kusů děl.
Dělostřelecké zbraně šli hlavně do arzenálu německých ozbrojených složek, ovšem méně se ví, že se i několik desítek kusů těchto zbraní, celkem asi 8% z celkové produkce, se dostalo na export. Šlo především o spojenecké země nacistického Německa - Rumunsko, Jugoslávie, později do Itálie, Chorvatska, Itálie, Bulharska, Maďarska či na Slovensko.
V Plzni se nacházely i opravny vojenských vozidel. Převážně se zde nacházely v opravě bývalé československé tanky Lt.35 (něm. označení pz.35 (t), slovenské LT-35, rumunské R-2 či Bulharské T-11). Ovšem v Plzni se nacházela i vlastní produkce. Jednalo se o německé polopásové dělostřelecké tahače Hkl 6. Zde jich bylo vyrobeno rovných 800ks. Dále o podvozky pro polopásové obrněné vozidla pěchoty Sdkfz.251 (u nás známé pod lidovým Hakl). Brány plzeňského závodu opustilo i 766 stíhačů tanků Hetzer.
Protiletecká obrana Škodovky
Jak je znát, byly Škodovy závody pro německý zbrojní průmysl více než důležité. To si mohli lidé v okolí uvědomit již 2.září 1939, kdy byl k ochraně Škodovky vyčleněn jeden oddíl PL dělostřelectva, jež byl vyčleněn od velitelství XIII. letecké župy (Luftgaukommando XIII) v Norimberku a současně zřízeno i letecké strážní velitelství Plzeň (Flugwachtkommando Pilsen).
28.září 1939 byl celý prostor Protektorátu začleněn do podřízenosti XVII. letecké župy (Luftgaukommando XVII) se sídlem ve Vídni. 1.ledna 1940 bylo započato i s budováním hlásných stanovišť. Od 8.prosince 1940 bylo území Čech a Moravy svěřeno skupině PL dělostřelectva Čechy (Flakgruppe Bohmen). Ta se dělila ještě na tři podskupiny (Flak-Untergruppe), jež byla umístěna v lokalitách, v nichž byla umístěna nejdůležitější zařízení pro válečnou výrobu, např. rafinérie či zbrojovky. Jednalo se o:
Flak-Untergruppe Mahren
oblast Moravy hlavní postavení v Brně a Moravské Ostravě
Flak-Untergruppe Elbe
střední a východní část Čech s úseky Praha, Kralupy, Kladno, Kolín, Domašín, Pardubice
Flak-Untergruppe Pilsen
západní Čechy s hlavními pozicemi obrany u Plzně
Hlavní pilíř protiletecké obrany Škodovky za celou válku
tvořil převážně Flak 36/37 ráže 88mm.
Škodovka, jako jedna z největších zbrojovek ve střední Evropě, byl cíl, jež se doslova sám nabízel spojeneckému bombardovacímu letectvu. Tím, že neměla Škodovky ve střední Evropě srovnatelného konkurenta, byla celkově velmi významnou.
Zpočátku Škodovy závody dodávaly německým vojskům hlavně původní československé zbraně, jež byly zpočátku německými vojsky vysoce ceněny. Ovšem od roku 1942 začaly do výroby stále více pronikat německé typy (pro zajímavost, třeba taky roku 1942 byly oficiálně z prvních linií vyřazeny i původní čs. tanky Lt-38 (něm. označení Pz.Kpfw 38 (t).
Ovšem i v tomto těžkém období si Škodovka udržela svoji tradici a vyráběla přednostně děla různých ráží i typů. Celkově Škodovka za celou válku pro německou armádu vyprodukovala 17 560 kusů děl.
Dělostřelecké zbraně šli hlavně do arzenálu německých ozbrojených složek, ovšem méně se ví, že se i několik desítek kusů těchto zbraní, celkem asi 8% z celkové produkce, se dostalo na export. Šlo především o spojenecké země nacistického Německa - Rumunsko, Jugoslávie, později do Itálie, Chorvatska, Itálie, Bulharska, Maďarska či na Slovensko.
V Plzni se nacházely i opravny vojenských vozidel. Převážně se zde nacházely v opravě bývalé československé tanky Lt.35 (něm. označení pz.35 (t), slovenské LT-35, rumunské R-2 či Bulharské T-11). Ovšem v Plzni se nacházela i vlastní produkce. Jednalo se o německé polopásové dělostřelecké tahače Hkl 6. Zde jich bylo vyrobeno rovných 800ks. Dále o podvozky pro polopásové obrněné vozidla pěchoty Sdkfz.251 (u nás známé pod lidovým Hakl). Brány plzeňského závodu opustilo i 766 stíhačů tanků Hetzer.
Protiletecká obrana Škodovky
Jak je znát, byly Škodovy závody pro německý zbrojní průmysl více než důležité. To si mohli lidé v okolí uvědomit již 2.září 1939, kdy byl k ochraně Škodovky vyčleněn jeden oddíl PL dělostřelectva, jež byl vyčleněn od velitelství XIII. letecké župy (Luftgaukommando XIII) v Norimberku a současně zřízeno i letecké strážní velitelství Plzeň (Flugwachtkommando Pilsen).
28.září 1939 byl celý prostor Protektorátu začleněn do podřízenosti XVII. letecké župy (Luftgaukommando XVII) se sídlem ve Vídni. 1.ledna 1940 bylo započato i s budováním hlásných stanovišť. Od 8.prosince 1940 bylo území Čech a Moravy svěřeno skupině PL dělostřelectva Čechy (Flakgruppe Bohmen). Ta se dělila ještě na tři podskupiny (Flak-Untergruppe), jež byla umístěna v lokalitách, v nichž byla umístěna nejdůležitější zařízení pro válečnou výrobu, např. rafinérie či zbrojovky. Jednalo se o:
Flak-Untergruppe Mahren
oblast Moravy hlavní postavení v Brně a Moravské Ostravě
Flak-Untergruppe Elbe
střední a východní část Čech s úseky Praha, Kralupy, Kladno, Kolín, Domašín, Pardubice
Flak-Untergruppe Pilsen
západní Čechy s hlavními pozicemi obrany u Plzně
Hlavní pilíř protiletecké obrany Škodovky za celou válku
tvořil převážně Flak 36/37 ráže 88mm.
Žádné komentáře:
Okomentovat