středa 8. prosince 2010

Spojenecké nálety na plzeňskou Škodovku v letech 1940-1945, část 1.

Počátky podniku a doba Rakouska-Uherska
Počátky plzeňské Škodovky se začaly psát před více než 150 lety. Roku 1859 hrabě Valdštejn rozhodl o přemístění části výroby ze své sedlecké strojírny a železárny do Plzně. Továrny, jež dokonce brzy získaly i lepší možnost dopravy, hlavně díky nově postavené železniční trati a tím se rozrostla i možnost výroby. Malá strojírna totiž už dokázala vyrábět parní stroje, vybavení pro lihovary, cukrovary, pivovary, zemědělské nástroje a další strojírenská zařízení.

Roku 1869 Škoda získává od hraběte továrnu v Plzni, jež neměl na podobné věci čas ani pochopení. Emil Škoda začíná svůj nový podnik rychle modernizovat, pokud se má uchytiti mezi silnou konkurencí. Roku 1884 vyrůstá v rámci firmy nová ocelárna. Zároveň správně odhaduje, že v neklidné Evropě bude volba pro zbrojní výrobu velice výhodná. Roku 1871 představuje Škoda svojí první zbraň - kulomet Salvator-Dormus.
Roku 1890 vzniká zbrojní oddělení Škodovy strojírny.

I přes problémy, jež zapříčinily počátky zbrojní výroby i sousední konkurence, se stává plzeňská zbrojovka hlavním dodavatelem zbraní rakousko-uherské armády. Dodává převážně děla pro rakousko-uherskou námořní flotilu. Roku 1895 zde vzniká první polní kanon s dlouhým zákluzem hlavně. Plzeňská Škodovka se stává jednou z největších zbrojovek v Evropě. Ovšem stále si udržuje i výrobu parních strojů, plynových motorů, vybavení pro doly, provozuje i potravinářský průmysl a věnuje se i loďařskému průmyslu, kdy dokáže kromě lodních děl zavést i výrobu velkých a složitých odlitků pro lodní stavitelství.
V roce 1899 se změnila z rodinného podniku na akciovou společnost a v roce 1900 její zakladatel Emil Škoda zemřel. V roce 1904 rozhodlo vedení společnosti o zavedení nového výrobního programu – parních turbín. V roce 1907 Škoda založila vlastní výzkumný ústav.


Do první světové války vstupuje plzeňská Škodovka s velmi rozběhlou výrobou. Není tudíž překvapením, že dokáže produkovat dostatečné množství různých děl, od polních až po námořní, houfnice a střelivo. Ovšem v listopadu roku 1918 Velká válka definitivně končí a jen pár dní před tím se Rakousko-Uherská říše rozpadá.


V plzeňské Škodovce se vyráběla i mohutná námořní děla...


Škodovka za doby Republiky Československé
To znamená pro Škodovácký podnik velkou ránu, jelikož o její rozběhnutý zbrojní program a jeho výrobky nemá nikdo zájem. Továrna, aby přežila, musela radikálně změnit svůj výrobní program. Finanční stabilitu jí zajistil vstup francouzského koncernu Schneider et Cie. Ovšem stále zde zůstává velká trhlina po omezeném a částečně zastaveném zbrojním vývoji. Není tudíž překvapením, že se novým programem Škodovky stává civilní výroba.
Od roku 1920 tedy sjíždí z plzeňských výrobních linek hlavně parní lokomotivy. Roku 1927 se k nim přidávají i lokomotivy elektrické. Díky tomu se Škodovka opět stává významným podnikem ve střední Evropě. Škodovka dokonce kupuje i akciové podíly firem Avie (Praha), Zbrojovky Brno, Kablu Kladno atd. Díky tomu se do ní zapojily i další:
.,,..závody v Praze na Smíchově, v Hradci Králové, Hrádku u Rokycan, Brně, Komárně, Dubnici nad Váhom, uhelné doly v mostecké a plzeňské pánvi."

Škodovka tak disponuje obrovským zázemím a její výroba zahrnuje (opět) pěchotní zbraně, děla, tanky, letadla, nákladní a osobní vozidla, mostní konstrukce, jeřáby, trolejbusy, trakční motory, obráběcí stroje, dieselové motory, cigaretové a balicí stroje. Mj. i energetická zařízení a transformátory. Zároveň Škodovka nezapomněla ani na svoji tradici a pokračuje i ve výrobě lodních dílů, převážně lodních šroubů, jež většinou putují do Francie.

Ovšem 15.března 1939 překračují jednotky Wehrmachtu hranice, jež byly nově vytyčeny Mnichovskou dohodou, uzavřenou mezi Francií, Británií, Itálií a Německem. Ještě v roce 1939 prodala společnost Schneider svůj podíl československým bankám. Ovšem po 15.březnu je Škodovka připojena ke koncernu Reichswerke Hermann Göring. Plzeňská Škodovka opět oprašuje zbrojní kola průmyslu. Zbrojní a muniční stroje se opět rozjíždí, ovšem tentokrát z nich již sjíždí zbraně pro německé okupanty. Není tudíž překvapením, že naše čs. vláda v exilu po 1.září 1939 nabízí britským úřadům možnost bombardování této zbrojovky....


Příjezd okupantů 15.března 1939...

Žádné komentáře:

Okomentovat