Bitvy u Leyete měly obrovský význam pro obě strany. Japonsko zde ztratilo většinu svého bojeschopného loďstva. Japonské loďstvo v těchto bitvách ztratilo 4 letadlové lodě, 3 bitevní lodě, 8 křižníků, 12 torpédoborců a 10.000 mrtvých.
Američané zde přišli o 1 lehkou letadlovou loď, 2 eskortní letadlové lodě, 2 torpédoborce, 2 eskortní torpédoborce, torpédový člun, jednu ponorku a 3.500 mrtvých.
Přestože zde Američané japonské loďstvo zcela zničili, sami zaznamenali citelné ztráty a jejich loďstvo se z této bitvy muselo vzpamatovat a nabrat nové síly. Kromě získání nových sil, musely býti opraveny i poškozené lodě, doplnění paliva a munice a doplnění osádek na místa mrtvých a zraněných. Admirál Halsey proto nařídil, aby se v noci z 16. na 17.prosince 1944 svaz stáhl do východní části Filipínského moře, kde v pozici 14 stupňů 50 minut severní šířky a 129 stupňů 57 minut východní délky, kde měly jeho lodě doplnit chybějící palivo.
Tajfun:
Tankování, započaté v ranních hodinách 17.prosince, však neustále komplikovaly vysoké vlny a silný vítr. Eskortní letadlové lodě, které nedisponovaly stabilitou velkých letadlových lodí, musely dokonce přerušit veškeré letové operace a věnovat se zajišťování letadel na letové a hangárové palubě.
Po seznámení s množstvím neúspěšných pokusů o doplnění paliva, se Halsey rozhodl změnit místo tankování a posunout ho více na severozápad, přičemž vycházel ze zpráv od hlavního meteorologa 38.svazu, fregatního kapitána Georga F. Koska. Ten předpokládal, že centrum atmosférické poruchy (tehdy ještě nikdo nevěděl, že se z ní vyvine tajfun) se nachází asi 400 mil jihovýchodně.
Tajfun, jak jej zachytil radar na jedné z lodí...
Pomoc nemohla poskytnout ani meteorologická služba Tichomořského loďstva. Kvůli rychlému postupu spojeneckých vojsk nebyla ještě dobudována síť předsunutých meteorologických stanic, které by mohly poskytnout včasné varování.
Kolem 15.30 hod. Halsey znovu změnil místo tankování. Tato změna kurzu způsobila, že svaz se dostal na souběžný kurz se vzniklým tajfunem namísto toho, aby se od něj vzdaloval. Kvůli rozbouřené hladině byly některé lodě donuceny snížit rychlost a tak bylo jasné, že lodě nedosáhnou stanoveného místa včas.
Admirálovi proto nezbylo, než v 22.20hod. místo znovu přesunout a to na 15 stupňů 30 minut severní šířky a 127 stupňů 40 minut východní délky. Přesto však byly všechny pokusy o tankování bezúspěšné. Vážnost situace a to, že nejde jen o obyčejnou tropickou bouři, potvrdil prudký pokles tlaku a vítr, který se začínal točit. Před obědem 18.prosince proto Halsey nařídil zrušit dosud udržovanou formaci a rozkázal, aby si každá loď zvolila nejbezpečnější kurz a rychlost.
Tanker, jež se marně snaží dostat do polohy pro tankování...
Nejhůře se vede, mimo lehkých a eskortních letadlových lodí, pochopitelně torpédoborcům. tři z nich nakonec běsnícímu živlu podlehly:
Prvním z nich byl eskortní torpédoborec Hull korvetního kapitána Jamese A. Markse. Voda pronikající netěsnícími spárami do vnitra lodi vyvolaly zkraty, v moři zmizel motorový člun, radarová anténa a většina hlubinných pum. Loď nereagovala na kormidlo ani na střídavý chod obou motorů. Po náporu větru z levoboku se Hull naklonil nejprve na 50, později na 70 stupňů. Při posledním náporu se loď položila na vlny, chvíli tak setrvala a nakonec se převrátila. Z posádky čítající 265 mužů se jich později podařilo zachránit 63 včetně kapitána.
Torpédoborec Monaghan měl problémy již od samotného rána, když nebyl schopen udržet stanovený kurz a tak se ostatním lodím ztratil. Podle výpovědí trosečníků, se kapitán snažil palivové nádrže doplnit mořskou vodou. Později vypadla elektřina, ovládání kormidla, nástavby se pod silou větru začaly odtrhávat z úchytů. Loď se stále více nakláněla na pravobok. Nakonec se loď již nedokázala vzpřímit a zmizela ve vlnách. Spolu s ní i 256 mužů, včetně všech důstojníků. Podařilo se zachránit jen 6 námořníků.
Poslední ztracenou lodí byl moderní torpédoborec Fletcher Spence korvetního kapitána J. P. Andrea. Nádrže měl již téměř prázdné a Andrea nařídil je doplňovat mořskou vodou, ovšem příliš pozdě. Stejně jako u předchozích lodí, pronikající voda způsobila množství zkratů, výpadek světla a všechny čerpadla přestala fungovat. Nakonec, poté co se ještě několikrát nebezpečně naklonila, loď svůj boj s tajfunem prohrála a klesla ke dnu. Zachránit se podařilo 24 mužů včetně jednoho důstojníka, 317 mužů ovšem zahynulo.
USS Santa Fe, snažící se vybrat 35 stupňový náklon
Podobnému osudu jen o vlásek uniklo několik jiných lodí. Tajfun stál americké námořnictvo 790 mrtvých a pohřešovaných, 80 mužů bylo vážně zraněno, 3 torpédoborce odpočívaly na dně oceánu, několik dalších bylo více či méně poškozeno, 146 letadel bylo z palub spláchnuto do vody.
O pokračování v bojových operacích nemohla být ani řeč a tak celý 38. operační svaz, až na několik lodí stále pátrajících po trosečnících, zamířil k atolu Ulithi, kde zakotvil 24.prosince. Již však po jednom dni provizorních oprav atol opustil. Válka nečekala....
Přes palubu letadlové lodě USS Hornet se během tajfunu přelévá masa mořské vody, jež způsobí její ohnutí (pro porovnání síly tajfunu si všimněte výšky letadlové lodi na obou fotkách).
Tato událost v Pacifiku nebyla jedinou. Tajfuny provázely bitvy na mořích či samotná loďstva v jejich kotvištích zcela běžně a tropilo škody oběma stranám. Ovšem v tomto případě se jednalo o největší ztráty na lidských životech a technice během války bez účasti nepřítele. Díky tomuto incidentu se rozběhla všelijaká opatření, díky nimž (a štěstí) se něco podobného v takto veliké míře neopakovalo.
Zdroj: Přeloženo z Panzernet.net
Žádné komentáře:
Okomentovat