Krátká předchozí historie lodi Wilhelm Gustloff:
Tato pasažérská loď byla postavena v průběhu firmou Blohm & Voss. Německé námořnictvo (Kriegsmarine) zadalo stavbu této lodi jako nemocniční lodě firmě dne 1.srpna 1936. 5.května 1937 byla zahájena samotná stavba lodě. Její rozměry byly na svou dobu úctyhodné: délka 208.5 metrů, 23.59 metrů vysoká s výtlakem 25 484 tun.
Krátce po vstupu do služby, využívají loď, dvě společnosti - Kraft durch Freude (KdF) a Deutsche Arbeitsfront (DAF). Účelem bylo poskytnout německým funkcionářům, dělníkům a jejich rodinám rekreační aktivity během jejich dovolené, jako jsou koncerty, vyhlídkové plavby a jiné. Tím měla předložit "přijatelnější obraz Třetí říše." Gustloff byla vlajkovou lodí společnosti KdF až do jara 1939, kdy byla předána armádě.
Vojenskou kariéru začíná loď transportem Legie Condor, německé vojenské jednotky ve Španělsku, zpět do Německa po vítězství fašistických povstalců. Druhou světovou válku začíná Gustloff jako nemocniční loď a to od září 1939 až do listopadu 1940. Loď se převážně aktivně účastní tažení v Norsku během roku 1940, kdy převáží zraněné z tohoto bojiště, převážně od Narviku, kde německé námořnictvo utrpělo obrovské ztráty.
K 20.listopadu 1940 se mění opět použití lodě. Nemocniční vybavení je vystěhováno, červené kříže mizí pod nátěrem standardní šedé pro německou Kriegsmarine. Loď byla v důsledku britské námořní blokády přestavěna na plovoucí kasárna. Loď byla využívána převážně jako ubytovací prostor pro příslušníky ponorkového vojska. Počet možných ubytovaných se může pohybovat až do 1000. Loď působila v rámci 2. ponorkové výcvikové divize v Baltském přístavu Gotenhafen (Gdyně). Zde působí v této roli další čtyři roky.
Operace Hannibal:
Roku 1945 se sovětská vojska valí nezadržitelně do Východního Pruska. Během 23.ledna až 10.února 1945 je většina německé Skupiny Východní Prusko odříznuta s mnoha civilisty v prostoru Gdyně, Gďansk a další přístavy v tomto prostoru.
Pro tuto operaci je do služby opět ,,oživena" i loď Gustloff. Oficiálně je na lodi v době jejích odjezdu z Gotenhafenu asi 10 000 lidí (některé zdroje uvádí až 12.000 lidí). A to i přesto, že loď byla stavěna pouze pro 1465 cestujících. Oficiálně se na palubě nachází:
-173 členů posádky lodi
-918 příslušníků 2. ponorkové divize
-373 členů Ženských pomocných sil
-162 raněných vojáků Wehrmachtu
-8.956 civilistů
Celkem: 10.582 lidí nacházejících se na palubě...
Loď opouští přístav Gotenhafen brzy ráno 30.ledna 1945 společně s osobním parníkem Hansa, doprovázené dvěma motorovými torpédovými čluny. Ovšem parník Hansa má společně s jedním torpédovým člunem technické problémy a tak Gustloff pokračuje v plavbě společně se zbylým torpédovým člunem.
Vojenský kapitán lodi, korvetní kapitán Wilhelm Zahn, navrhuje kurz v mělkých vodách v blízkosti pobřeží a bez světel. Civilní kapitán, Friedrich Petersen, je pro přesný opak - plavbu v hluboké vodě a osvětlený podle předpisů. Když byl informován o konvoji vojenských minolovek, jež mají stejný kurz v jejich blízkosti, rozhodl se opět o osvětlení lodi, aby nedošlo k možné kolizi. Díky tomu bylo možné spatřit loď i ve tmě.
Přestože je Gustloff veden jako nemocniční loď, včetně označení červeným křížem, tak se na palubě nachází i několik rychlopalných protiletadlových děl. To se vymyká pravidlům o nemocničních lodích. Údajně se měly v podpalubí nacházet i bedny s vojenským arzenálem, jako munice, pěchotní zbraně apod. A to včetně faktu, že se na palubě nacházeli nezranění, čili bojeschopní vojáci. To se vymyká pravidlům o civilních lodích. A to i s faktem, že se jednalo o neozbrojené ponorkáře (neozbrojené - každý z členů ponorek mýval svoji osobní zbraň).
Potopení Gustloffa a následky:
Gustloff je brzy objeven sovětskou ponorkou S-13 pod vedením kapitána Alexandra Marineska. Jeho osádka za celou dobu své existence (ani on sám) nezaznamenal žádný úspěch a obrovská neoznačená loď, plující bez ochrany, se jevila jako výtečný cíl. Marinesko se okamžitě rozhodl pro torpédový útok, a to směrem od pobřeží. Díky nízké hloubce v tomto místě ovšem musel plout po hladině. Risk se vyplatil a v 21.00 hod. osádka ponorky vypaluje tři torpéda.
První vypálené torpédo zasahuje prostory osádky, druhé střed a poškozuje strojovnu. Třetí torpédo mířilo na doprovodnou minonosku, ovšem směřuje mimo a pokračuje v cestě bez zásahu. Loď se v důsledku zásahu strojovny zastavila a jeho příď poklesla. Ovšem agónie Gustloffa teprve začíná.
Teplota vody se v tomto ročním období pohybuje kolem 4° C, ovšem teplota vzduchu se pohybuje kolem -18 až -10° C a na hladině se vytvářejí ledové kry. největší ztráty nevznikají přímým zásahem torpéda, ale právě pobytem lidí v ledové lodě. Nejvíce obětí je mezi dětmi, kterým jsou vesty určené pro dospělé příliš velké a tak po upadnutí do bezvědomí se jejich hlavičky nachází pod vodou, zatímco zbytek těla plave nad hladinou.
Přestože se německé lodě v okolí snaží oběti zachránit, počet obětí je velký. Doprovodný torpédový člun Löwe dokázal na svoji palubu dostat kolem 200 lidí, křižník Admiral Hipper zachraňuje další 1500. V knize Die Gustloff Katastrophe se počet obětí objevuje v počtu 5.348.
Heinz Schön, jež vedl v minulých rocích výzkum této katastrofy, se opírá o jinou metodu výpočtu mrtvých. Při počtu 10.600 lidí na palubě ubral 85% z tohoto počtu. Celkově počet zachráněných se pohybuje kolem 1.200, čímž vznikne 9.400 obětí.
Gustloff se dnes nachází přibližně 30 km od pobřeží. Pasažérská loď Gustloff je brána jako památník válečných obětí a potápění v okruhu 500 metrů kolem ní je zakázáno. V roce 2006 byl z lodi vyzvednut lodní zvon a byl vystavován v Berlíně na výstavě o této lodi. Roku 2007 byl zvon umístěn na podstavec u muzea v Gďaňsku.
Žádné komentáře:
Okomentovat