Vánoční příměří 1914

Evropou zuří již půl roku válečná vřava. Místa bojů jsou plná dlouhých hadů - zákopů. Mezi nimi, v kráterech, v plotech z ostnatého drátu leží stovky mrtvých těl obou bojujících stran. Některá z nich tu budou již několik měsíců, poté, co síly Dohody zastavily německý postup v zářijových krvavých bojích na řece Marně. Obě strany vybudovaly systémy svých obranných postavení, disponující kulomety, ostnatým drátem a dělostřelectvem. Tato kombinace byla smrtelná v každé chvíli. Stovky mužů ovšem se rozbíhali se zbraní v ruce proti těmto postavením, navzdory zdrcující palebné přehradě. 

Navíc pomalu přichází zima. Měsíční krajina, tvořená krátery po výbuších dělostřeleckých střel, plná vody, zamrzá. Přesto hromady, by celé masy vojáků, po sobě navzájem střílí ze všeho, z čeho střílet jde. Takto to vypadá po celé frontě od pobřeží moře v Belgii, až po švýcarskou hranici. Zajímavostí je, že s blížícími se svátky Božími, navrhuje Vatikán, do války nezapojený, zprostředkovat příměří mezi oběma stranami, což se ovšem setká s tvrdým odporem velení obou armád. Konkrétně to navrhuje papež Benedikt XV. dne 7.prosince 1914:

,,...Zda mohou zbraně mlčeti v den, kdy andělé zpívají..."
Tento pokus ovšem byl vojenskými veliteli chápán jako pokus o narušení morálky jejich vojáků.

Britští vojáci ze 7.divize husarů s německými protivníky, Vánoce 1914

Zbraně mlčeti, promluvila dojímavě ústa a činy

I přes odmítavý postoj velení obou stran se dějí přímo na frontě divy. Jako první ,,vánoční div" se dějí události u města Ypress (pozdějšího místa krvavých bojů i za pomoci otravných plynů), kde se na německé straně osvětlují německé pozice za pomoci svíček, luceren a vánočních stromečků. Navečer téhož dne se začaly z německých zákopů ozývat zpět koled, na což začali Britové zpívat také své koledy. I na jiných místech se rozšířilo toto neoficiální příměří Vánoc.

Nad úroveň zákopů se vysouvají transparenty s nápisy „Merry Christmas“ a „Frohe Weinachten“.  Obě strany ovšem nezůstaly pouze u koled, čím dál více vojáků začalo opouštěti své zákopy a mávali na druhou stranu bojiště. Pomalu opouštěly oba systémy zákopů jednotlivci a skupinky vojáků. Došlo k výměnám ,,dárků" jako byly potřeby vojáka na frontě - ponožky, konzervy s jídlem, či vlastnoručně vyráběné pohlednice. Vojáci se objímají, třesou si rukama, někteří mezi sebou navazují konverzaci:

„Na Štědrý den roku 1914 najednou přestala střelba. Můj saský pluk pak začal pískat na dva prsty. Angličané okamžitě pískání opětovali. Vojin Mockel z mé jednotky, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzo se mezi námi vyvinul živý rozhovor. Pak vylezli ze zákopů na obou stranách dva vojáci, podali si v zemi nikoho ruce a popřáli si vzájemně veselé Vánoce. Dohodli se, že na Boží hod nebudou střílet. Pak jsme po celé délce našeho kilometr dlouhého zákopu rozmístili svíčky a vánoční stromečky. Byla to dokonalá iluminace – Britové vyjadřovali potěšení pískáním a tleskáním. Jako většina lidí jsem strávil celou noc vzhůru. Byla to nádherná, i když poněkud chladná noc." (Kurt Zehmische) 

Jiní vojáci vzpomínají na britského vojáka, jež si otevřel uprostřed země nikoho holičství a zákazníků měl dost - Britů i Němců. Dokonce došlo i k fotbalovým zápasům, anglickým národním sportům:

,,Náhle se objevil jeden Anglán s míčem. Kopal si sním a žertoval. Branky jsme označili čepicemi. Rychle jsme vytvořili družstva a na zamrzlém blátě začal zápas. Frickové porazili Anglány 3:2." (Johannes Niemann)

Výše zmíněný zápas skončil tím, že se míč propíchl a uvíznul v ostnatém drátu. Ovšem jeden německý voják si poznamenal:

„Angličané jsou za příměří nesmírně vděčni, protože mohou zase hrát fotbal." (Gustav Riebensahm)

K podobným zápasům došlo i na jiných místech - ovšem zde musela místo balónu posloužit plechovka či kus slámy svázaný do podoby šišky.

,,Frickové porazili Anglány 3:2."

"Dali jsme se do rozhovoru s Němci, kteří se ze všech sil snažili o dojednání příměří na celé Vánoce. Průzkumník F. Murker byl vyslán dopředu, narazil na německou hlídku, dostal sklenici whisky a několik doutníků a do týlu pak byla odeslána zpráva, že když nebudeme střílet my po nich, nebudou střílet na nás" (sir Edward Hulse)

Podněty k ukončení válečných operací přicházelo v čím dál větší míře od německých vojáků. Mnoho z nich totiž před válkou odešlo do Británie hledat práci i s celou svojí rodinou, kterou tam museli nechat, vrátit se do Německa a jít bojovat proti těm, kteří jim v té zemi byli přáteli.

,,Samozřejmě se ale vánoční atmosféra nerozmohla na všech úsecích fronty- na mnoha místech se stále střílelo 

(i když vojáci často úmyslně mířili mimo cíl) 

a velení v podobě vyšších důstojníků rezolutně proti neválčení protestovalo."

Toho se jim částečně podařilo. Na Velikonoce 1915 došlo ještě k jednomu neoficiálnímu příměří, kdy někteří vojáci odmítali jíti do útoku či střílet. Ovšem o této ,,vzpouře" chybí již jakékoliv zmínky. Toto příměří bylo spíše iniciativou jedinců, ovšem nic nezabrání touze vojáka ukončiti hrůzy války....

Válka ovšem pokračovala, ztráty byly stále větší a nenávist k nepříteli silnější. Podobného pochopení se ovšem nedočkalo například u francouzských vojáků, jimž Němci okupovali část vlasti. Ti proto dobrovolně strávili Vánoce masivními boji s německými vojáky a útoky proti jejich pozicím.

Zdroje:
Internetové
http://vstupnistranka.wz.cz
http://www.palba.cz
Wikipedie.org

Publikace
Rozhodující bitvy dějin