Navíc pomalu přichází zima. Měsíční krajina, tvořená krátery po výbuších dělostřeleckých střel, plná vody, zamrzá. Přesto hromady, by celé masy vojáků, po sobě navzájem střílí ze všeho, z čeho střílet jde. Takto to vypadá po celé frontě od pobřeží moře v Belgii, až po švýcarskou hranici. Zajímavostí je, že s blížícími se svátky Božími, navrhuje Vatikán, do války nezapojený, zprostředkovat příměří mezi oběma stranami, což se ovšem setká s tvrdým odporem velení obou armád. Konkrétně to navrhuje papež Benedikt XV. dne 7.prosince 1914:
,,...Zda mohou zbraně mlčeti v den, kdy andělé zpívají..."
Tento pokus ovšem byl vojenskými veliteli chápán jako pokus o narušení morálky jejich vojáků.
Tento pokus ovšem byl vojenskými veliteli chápán jako pokus o narušení morálky jejich vojáků.
Britští vojáci ze 7.divize husarů s německými protivníky, Vánoce 1914
Zbraně mlčeti, promluvila dojímavě ústa a činy
I přes odmítavý postoj velení obou stran se dějí přímo na frontě divy. Jako první ,,vánoční div" se dějí události u města Ypress (pozdějšího místa krvavých bojů i za pomoci otravných plynů), kde se na německé straně osvětlují německé pozice za pomoci svíček, luceren a vánočních stromečků. Navečer téhož dne se začaly z německých zákopů ozývat zpět koled, na což začali Britové zpívat také své koledy. I na jiných místech se rozšířilo toto neoficiální příměří Vánoc.
Nad úroveň zákopů se vysouvají transparenty s nápisy „Merry Christmas“ a „Frohe Weinachten“. Obě strany ovšem nezůstaly pouze u koled, čím dál více vojáků začalo opouštěti své zákopy a mávali na druhou stranu bojiště. Pomalu opouštěly oba systémy zákopů jednotlivci a skupinky vojáků. Došlo k výměnám ,,dárků" jako byly potřeby vojáka na frontě - ponožky, konzervy s jídlem, či vlastnoručně vyráběné pohlednice. Vojáci se objímají, třesou si rukama, někteří mezi sebou navazují konverzaci:
„Na Štědrý den roku 1914 najednou přestala střelba. Můj saský pluk pak začal pískat na dva prsty. Angličané okamžitě pískání opětovali. Vojin Mockel z mé jednotky, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzo se mezi námi vyvinul živý rozhovor. Pak vylezli ze zákopů na obou stranách dva vojáci, podali si v zemi nikoho ruce a popřáli si vzájemně veselé Vánoce. Dohodli se, že na Boží hod nebudou střílet. Pak jsme po celé délce našeho kilometr dlouhého zákopu rozmístili svíčky a vánoční stromečky. Byla to dokonalá iluminace – Britové vyjadřovali potěšení pískáním a tleskáním. Jako většina lidí jsem strávil celou noc vzhůru. Byla to nádherná, i když poněkud chladná noc." (Kurt Zehmische)
Jiní vojáci vzpomínají na britského vojáka, jež si otevřel uprostřed země nikoho holičství a zákazníků měl dost - Britů i Němců. Dokonce došlo i k fotbalovým zápasům, anglickým národním sportům:
,,Náhle se objevil jeden Anglán s míčem. Kopal si sním a žertoval. Branky jsme označili čepicemi. Rychle jsme vytvořili družstva a na zamrzlém blátě začal zápas. Frickové porazili Anglány 3:2." (Johannes Niemann)
Výše zmíněný zápas skončil tím, že se míč propíchl a uvíznul v ostnatém drátu. Ovšem jeden německý voják si poznamenal:
„Angličané jsou za příměří nesmírně vděčni, protože mohou zase hrát fotbal." (Gustav Riebensahm)
K podobným zápasům došlo i na jiných místech - ovšem zde musela místo balónu posloužit plechovka či kus slámy svázaný do podoby šišky.
,,Frickové porazili Anglány 3:2."
"Dali jsme se do rozhovoru s Němci, kteří se ze všech sil snažili o dojednání příměří na celé Vánoce. Průzkumník F. Murker byl vyslán dopředu, narazil na německou hlídku, dostal sklenici whisky a několik doutníků a do týlu pak byla odeslána zpráva, že když nebudeme střílet my po nich, nebudou střílet na nás" (sir Edward Hulse)
Podněty k ukončení válečných operací přicházelo v čím dál větší míře od německých vojáků. Mnoho z nich totiž před válkou odešlo do Británie hledat práci i s celou svojí rodinou, kterou tam museli nechat, vrátit se do Německa a jít bojovat proti těm, kteří jim v té zemi byli přáteli.
Toho se jim částečně podařilo. Na Velikonoce 1915 došlo ještě k jednomu neoficiálnímu příměří, kdy někteří vojáci odmítali jíti do útoku či střílet. Ovšem o této ,,vzpouře" chybí již jakékoliv zmínky. Toto příměří bylo spíše iniciativou jedinců, ovšem nic nezabrání touze vojáka ukončiti hrůzy války....
,,Samozřejmě se ale vánoční atmosféra nerozmohla na všech úsecích fronty- na mnoha místech se stále střílelo
(i když vojáci často úmyslně mířili mimo cíl)
a velení v podobě vyšších důstojníků rezolutně proti neválčení protestovalo."
Toho se jim částečně podařilo. Na Velikonoce 1915 došlo ještě k jednomu neoficiálnímu příměří, kdy někteří vojáci odmítali jíti do útoku či střílet. Ovšem o této ,,vzpouře" chybí již jakékoliv zmínky. Toto příměří bylo spíše iniciativou jedinců, ovšem nic nezabrání touze vojáka ukončiti hrůzy války....
Válka ovšem pokračovala, ztráty byly stále větší a nenávist k nepříteli silnější. Podobného pochopení se ovšem nedočkalo například u francouzských vojáků, jimž Němci okupovali část vlasti. Ti proto dobrovolně strávili Vánoce masivními boji s německými vojáky a útoky proti jejich pozicím.
Zdroje:
Internetové
http://vstupnistranka.wz.cz
http://www.palba.cz
Wikipedie.org
Publikace
Rozhodující bitvy dějin
Internetové
http://vstupnistranka.wz.cz
http://www.palba.cz
Wikipedie.org
Publikace
Rozhodující bitvy dějin
Žádné komentáře:
Okomentovat