Československé legie, které se po těžkých bojích probojovaly skrze bolševické obklíčení z evropské části Ruska až do ruského Vladistoku u břehů pacifického oceánu, nutně potřebovaly se nalodit a odjet rychle z Ruska. To bylo završeno podepsáním příměří mezi bolševickým vedením a velením československých legií v únoru 1920, tím pádem jim již nic nestálo v cestě, kromě obrovské vodní plochy Tichého oceánu.
Představitelé Legionářské banky začaly pátrat po vhodném prostředku, až našly v japonském přístavu Kobe zcela novou loď, jejímž majitelem byla japonská firma Uchida. Ředitel pražské Legiobanky, Šíp spou s poradcem Holubem vyjednaly s japonskou stranou obchod, přijatelný pro československé legie - její dohodnutá cena v době podepsání smlouvy činila 40 000 000 československých korun. Cena jistě nebyla nijak přemrštěná, jelikož do té doby loď podnikla pouze jednu cvičnou plavbu. Její druhá plavba ve své historii a zároveň první pod vlajkou československých legií podnikla 24.srpna 1920, kdy vyplula z Vladivostoku, kde se podílela na evakuaci československých legií.
Již v minulých letech pluly pod československou vlajkou pomocné parníky Smělčák, Blaník, Upocený a další, a to i přes protesty jiných států, jelikož československá vlajka nebyla vedena v mezinárodním lodním rejstříku lodních praporů a vlajek. Z Vladivostoku do Singapuru plula nepojištěna, jelikož se nenašla pojišťovna, která by byla ochotna 1. československou loď a 1. československou posádku bez zkoušky pojistit.
Z ruského Vladistoku vyrazila loď na další cestu (ze samotného přístavu v doprovodu americké lodi President Grant), kdy zamířila do hlavního města Británie Londýna a odtud do Terstu. Na plavbě se loď stavěla v Karatsu, Singapuru a Colombu za účelem doplnění zásob uhlí, vody a proviantu a projela Suezským průplavem.
V Terstu byla 28.10.1920 při příležitosti druhého výročí vzniku ČSR na byla slavnostně přejmenována na s / s Legie. Kmotrou lodě se stala manželka prezidenta Československa Charlotte Garrigue, při křtu lodi v zastoupení manželky bývalého legionáře, tehdejšího československého konzula v Terstu, paní Milady Šebové.
Zároveň byla lodní posádka přeorganizována podle nových pravidel československé lodní dopravy.
Do přístavu Terst dorazila loď s kolem 1000 cestujících, tvořených většinou legionáři, dále ovšem s různorodým nákladem, jež mimo jiné obsahoval:
-dva koně ušlechtilého původu
-dva ochočené sibiřské ,,legionářské" medvědy
-obrněný automobil
V listopadu 1920 se loď opět vydala na cestu směrem na Vladistok, aby přivezla zbytek tamních československých jednotek. Téhož roku loď přešla na vlastnictví z majetku legionářů do vlastnictví Legiobanky.
Poté loď brázdila vlny oceánů, kdy její cesty směřovaly převážně do Jižní Ameriky, odkud pocházela většina československého zahraničního dovozu. V této době (1930) Legie vešla pod světovou známost, kdy na americké lodi onemocněl cestující ,,neznámou" nemocí. Na volání odpověděla Legie a její lodní lékař Roubal diagnostikoval pacientovo onemocnění a sérií rádiodepeší pomohl k vyléčení pacienta. Tento čin vstoupil do světové námořní historie a je s dalšími podobnými činy zmíněn ve vestibulu Střediska pro poskytování pomoci na moři v Římě.
Jenže téhož roku se nad lodí začala smrákat černá mračna. Ve Spojených státech vypukla celosvětová hospodářská krize a provoz vlastní lodní dopravy se rázem stal pro vnitrozemský stát ztrátovým. Jediným východiskem se tak stal její prodej. Loď tak byla 18.srpna 1933 prodána řeckému milionáři a lodnímu magnátovi Paterasovi, jež ji přejmenoval na Lilly (na počest své ženy).
Loď poté brázdila vlny převážně Středozemního moře. Po napadení Řecka Německem loď uprchla do britských držav, poté se účastnila zásobování britských ostrovů. 9.března 1942 ovšem byla torpédována německou ponorkou během své cesty z Belfastu do Halifaxu a potopila se do hlubin Atlantiku.
Jan Hakl - obraz lodě Legie
První posádku Legie tvořili 3 čeští námořní důstojníci:
-major Holub
-poručík Béba
-nadporučík Furvirth (všichni 3 přijeli do Vladivostoku z Evropy)
-mužstvo bylo vybráno z námořního oddílu pracujícího na přístavních lodích ve Vladivostoku a specialisté pocházeli z různých částí čsl. armády v Rusku.
Na místě prvního a druhého inženýra pracovali Rusové a také na místech telegrafistů, jelikož měli vyžadovanou licenci. Loď Legie z bezpečnostních důvodů byla vypravena z Vladivostoku současně s americkou lodí President Grant.
Technické údaje:
Hrubá rejstříková tonáž (BRT) 5735
Hrubá nosnost (DWT) 8580
Maximální délka v m 122,0
Maximální šířka v m 16,7
Maximální ponor v m 7,54
Hlavní stroj parní
výrobce Ishikajima
výkon hl. stroje v KS 3750
Zdroje:
namornik.org
cs.wikipedia.org
namorniplavba.cz
forum.valka.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat