Italské operace proti území Francie v červnu 1940

V Evropě začíná nová válka. Polsko je po měsíci bojů pod německou a sovětskou kontrolou a kapitulovalo, zatímco Británie s Francií vyhlásily Německu válku a vyčkávaly co se bude díti dále.Některé evropské státy (Norsko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Holandsko, Švýcarsko, Itálie) vyhlásily neutralitu vůči novému konfliktu v Evropě. Německé oddíly obsazují tzv. Západní val, neboli komplex pevnostní linie na hranici s Francií. Po celou zimu 1939/40 obě bojující strany vyčkávaly a nabíraly nové síly.

Na jaře roku 1940 Německo zaútočilo, navzdory jejich neutralitě, na Dánsko a Norsko, která kapitulují. pouze v Norsku se boje protáhnou až do poloviny června 1940. Píše se 10.května a na belgicko-německé hranici se dalo do pohybu 141 německých divizí, které několika různými směry postupují do nitra Belgie, která po dvou týdnech kapituluje. Současně s Belgií jsou obsazeny i další dva neutrální státy - Holandsko a Lucembursko, které nemají  šanci odolat německému útoku. Již na konci května je Francie a kolenou, Němci mají před sebou již jen pár kilometrů a dosáhnou Paříže. V průběhu tažení na Západě si Hitler dokonce našel čas na ,,dopisování se svým přítelem Mussolinim."

Hitler italského diktátora informoval o úspěších německých sil a přesvědčoval jej o tom, že zbude i kus koláče a Itálii, když se zapojí do útoku na Francii. Mussoliny, vědom si slabosti italské armády v této době, která právě procházela modernizací a organizačními úpravami, váhal. Přesto nakonec podlehl tlaku Hitlera a slíbil, že Itálie vstoupí do války na straně Německa.

Ovšem s čím mohla Itálie vstoupit do nové evropské války?


Italská armáda v okamžiku vstupu Itálie do války:
Počet divizí: 73
Plně bojeschopných: 19
Částečně bojeschopných*: 34
Neschopných nasazení**: 20

Italské letectvo sice disponovalo úctyhodným počtem 1800 letounů, ovšem pouze velmi málo bylo schopno bojového použití (přibližně do 800 kusů) a ještě méně jich bylo moderní konstrukce. Navíc podobně jako italské námořnictvo, ani letectvo nedisponovalo potřebným množstvím pohonných hmot.

Italské námořnictvo, složené z šesti bitevních lodí a jedné stovky ponorek, představovalo ve Středomoří velkou bojovou sílu, která v této oblasti neměla konkurenta. Podobně jako u letectva byl i zde ale nedostatek pohonných hmot, navíc většina lodí byla nových a posádky byly v jejich obsluze nevycvičené.

Navíc italské jednotky byly hendikepovány  i po logické stránce, kdy mobilní spojovací zařízení měla pouze vyšší velitelství. Rádii nedisponovalo přibližně 85% letadel a až 95% obrněné techniky. Pokud byly některé stroje vybaveny rádii, jednalo se téměř vždy o velitelské stroje.

Celkově disponovala Itálie osmi armádami, které byly rozmístěny následovně:
Západní hranice (Přímořské a Grajské Alpy) - 1. a 4. armáda
Východní hranice (Jugoslávie, Rakousko) - 2., 8. a Pádská armáda
Střední a Jižní Itálie - 3. armáda (plus rezervní svazky)
Albánie - jeden armádní sbor
Ostrovy v Egejském moři - jedna divize
Kolonie v severní Africe*** - 5. a 10. armáda



Italské akce proti území Francie na alpské frontě:
V souladu s německo-italskou dohodou zahájily italské divize ofenzivu na Alpské frontě.
10.června ohlásil Mussolini vyhlášení válečného stavu mezi Itálií a Francií a Británií. 11.června 1940 (původní datum útoku bylo stanoveno na 5.června, ale vzhledem k pomalým přípravám došlo k odložení o týden) zahájilo 30 italských divizí, od dvou armád (1. a 4.), útok na francouzskou opevněnou linii ,,Alpská linie", kterou hájilo 6 pevnostních divizí francouzské armády.

 Celkové stavy těchto armád byly následující:
1. armáda: 
II. sbor (3 pěší a 1 alpská divize)
III. sbor (2 pěší divize, 3 alpské prapory a 2 prapory horského dělostřelectva)
XV. sbor (3 pěší divize, 4 alpské prapory, 1 prapor černých košil, 2 prapory horského dělostřelectva)
armádní rezerva (3 pěší divize, 1 alpská divize, 1 obrněný pluk a 1 pluk jezdectva)

4. armáda:
I. sbor (3 pěší divize)
IV. zbor (2 pěší divize)
Alpský sbor (1 alpská divize, 3 alpské prapory, 1 prapor horského dělostřelectva, 1 samostatný alpský pluk)
armádní rezerva (2 pěší divize, 1 alpská divize, 1 pluk Bersaglierů, 1 obrněný pluk, 1 pluk jezdectva)



Původním plánem italského velení bylo prolomit francouzskou obranu a rychlými tankovými útoky po vzoru německého Blitzkriegu dosáhnout během týdne francouzského přístavního města Marseille a poté obsadit celé francouzské jižní pobřeží.

Navzdory vojenským neúspěchům proti německým armádám na severu a obsazení Paříže, bojovaly francouzské jednotky na jihu proti Italům s velkým odhodláním a až do podepsání příměří si udržovaly i výtečnou morálku, v té době ve francouzské armádě velmi vzácnou. Díky tomu nedosáhli Italové téměř žádných územních zisků, kromě několika málo horských stavení, které se Francouzi rozhodli nehájit.

,,zlí jazykové dokonce tvrdí, že Italové zahájili ofenzívu do jižní Francie vyhozením mostů před sebou"

Italská labutí píseň doznívá:
18.června1940 si pozval Adolf Hitler svého italského protějška do německého Mnichova, aby spolu probrali podmínky francouzské kapitulace. Mussolini odjížděl do Mnichova nejistý. Hitler zde měl možnost jej znemožnit díky neúspěchům italské armády. Vždyť to jsou dva týdny, co se italský Duce vychloubal, že za týden může být italská armáda na hranicích se Španělskem. Nyní se jeho tažení podobalo pozičním bojům, jelikož se zdá, že italské síly již nemají dech na další postup.

Ovšem když Mussoliny dorazil, byl Hitler v nejlepší náladě, jelikož jeho síly vítězí nad největší evropskou velmocí. Proto se italský diktátor osmělil a předložil návrhy italských územních zisků. A že to byly návrhy velkolepé, až směšné, vzhledem k italské účasti na válce proti Francii. Italský diktátor požadoval za dohodnutí míru s Francií celkem dost velkou cenu:
-údolí řeky Rhony s městy Toulon a Marseilles
-odzbrojení francouzských sil na Korsice, Tunisku a v Džibutsku****

Odzbrojení francouzských jednotek na Korsice a v Džibutsku by bylo první fází pro anexi tohoto území Itálií v nadcházejících letech. Do této doby spokojený a usměvavý říšský kancléř Adolf Hitler se doslova rozčílil a smetl všechny italské požadavky ze stolu.

Nakonec se Itálie musela spokojit s tím, že bude v mírové smlouvě přece jen okrajově zmíněna a to, že se směla podílet na demobilizaci francouzského námořnictva společně s německou stranou a na kontrole francouzských jednotek v severní Africe.


Italské ztráty za francouzského tažení:
1 247 mrtvých nebo pohřešovaných
2 631 zraněných
2 151 hospitalizováno pro omrzliny

Francouzské ztráty během bojů proti Itálii v červnu 1940:
40 mrtvých
84 zraněných
150 nezvěstných

Celkem italské letectvo provedlo za francouzské kampaně 716 vzletů a shodilo 276 tun bomb.

http://translate.google.cz/translate?hl=cs&langpair=en|cs&u=http://en.wikipedia.org/wiki/Royal_Italian_Army_%281940%25E2%2580%25931946%29

 

Červená - okupováno Německem od roku 1940

Zelená - okupováno Itálií od roku 1940

Fialová - okupováno Německem od roku 1942

Šráfovaná fialová - okupováno Itálií od roku 1942

Vysvětlivky:
* Tyto divize byly považovány za bojeschopné, ovšem jen málo z nich dosáhlo početních stavů nad 75%

** Tyto divize byly plně neschopné bojového nasazení, buď kvůli početní stavům pod 50% nebo díky materiální nevybavenosti. Většina jejich výzbroje navíc pocházela ještě z první světové války, včetně tančíků FT-17. Většina italských jednotek postrádala i jakoukoliv automobily, jak osobní, tak nákladní. Celkově Itálie disponovala 372 000 automobilů všech druhů oproti 2 500 000 kusům v britské a francouzské armádě.

*** Libye a Italské Somálsko

**** Džibuty (Džibutsko) byla francouzská kolonie v Africe, jež v té době sousedila s Italským Somálskem. Nakonec toto území italská armáda obsadila a až do roku 1942, kdy byly italské síly v této oblasti poraženy, byla italskou kolonií