7,5 cm PaK 97/38 auf T-26(r)

 

V prvních počátcích německé operace  Barbarossa bylo obklíčeno a zničeno mnoho sovětských jednotek, přičemž většina z nich se vzdávala jako kompletní jednotka, většinou i s plně bojeschopnou bojovou technikou. Některé tyto stroje byly německými jednotkami přebírány velmi ochotně, jako např. u T-34, kdy na něj Němci někdy nemohli nasadit vhodného protivníka. Roku 1941 byly ještě německými jednotkami vysoko hodnoceny i lehké tanky jako BT, či T-26, jež dokázaly deklasovat většinu tehdejší nasazené německé obrněné techniky.

Roku 1941 a 1942 Němci ovšem většinu těchto strojů předávali svým spojencům (např. Finsko) a tak se jich v německé armádě nevyskytovalo nějaké úctyhodné množství. Většinou se jednalo o týlové jednotky či jednotky působící v týlu proti partyzánům. Na přelomu let 1942/43 se zvýšeným nasazením sovětské obrněné techniky, převážně obávaných T-34/76 a následně jejich zlepšené verze s kanónem ráže 85mm, se německým jednotkám ovšem nedostávalo účinných protitankových zbraní. Hlavním typem německého dělostřelectva bylo stále ,,klepadlo" neboli PaK 35/36 ráže 37mm.

V této době již byly tanky T-26 celkově překonané, svými technickými parametry nestačily na tanky svého původního majitele.Němci se tedy rozhodli (jak to měli již ve zvyku) zvýšit jejich bojovou hodnotu instalací výkonnější zbraně. Vzhledem ke konstrukci ex sovětského tanku, nebylo možné nový kanón instalovat do věže tanku. Bylo tedy rozhodnuto o stíhači tanků ve samohybné verzi.

Hlavní výzbroj tvořil původní francouzský kanón vz.1897 ráže 75mm, který v hojném počtu ukořistily německé jednotky při tažení do Francie roku 1940. První várky kanónů byly ,,modernizovány" německými zbrojovkami již roku 1940, kdy byly instalovány na podvozky německého Paku 38/L60 ráže 5cm.
Navzdory technické zastaralosti, byl tento kanón německými jednotkami používán až do konce války. 

Sovětská tanková převaha si vyžadovala masové použití protitankových zbraní, nejlépe mobilních. Vznikl nápad na instalaci francouzského kanónu na sovětský stroj T-26, jehož bojová hodnota byla v té době pochybná. Jednalo se ovšem o další ,,bláznovinu" pomalu skomírající bývalé vojenské velmoci, jež si svou situaci nechtěla stále připustit.

Z ukořistěných strojů byla odstraněna věž a její prstenec. Na její místo byl lafetován francouzský kanón se štítem z německého Pak 38. Malá hmotnost nosného stroje, čili i její možné výzbroje a pancéřování byla limitována. Ta byla ještě zmenšena větší hmotností kanónu, než s jakou němečtí konstruktéři počítali. Později bylo tedy rozhodnuto pouze o ponechání štítu kanónu jako ochrany posádky (i když je dokázán jeden případ dodatečného pancéřování - viz fotka výše).

Celkově bylo takto během druhé poloviny roku 1943 přestavěno 10 kusů tanku T-26. Práce na dalších minimálně 5ti kusech byly zastaveny, z důvodů neosvědčení se v bojových podmínkách. Všech 10 dokončených strojů bylo přiřazeno k 3.Kompanie 563.PzJägAbt. Je dokázáno jejich bojové nasazení, ovšem přesnější údaje neexistují. K 1.březnu 1944 byly všechny stroje vyřazeny ze stavů jednotky, kdy byly uvedeny do záznamů jako ,,vysloužilé."

Jejich konečný osud rovněž není znám. Zřejmě byly jako nepotřebné sešrotovány.